Pod maskou...2.část

„410…410!“ opakoval si šeptem Sasuke a hledal příslušnou židli.
„410..410..4 … mam toho dost!“ naštval se.
„Hej Nori!!“
„Nori!!!! NORI!!!“
Sasukemu na rameno někdo zaklepal.
„Nori!! Twe.. ty neslyšíš?? Tu na tebe řvu jak blázen!! Pojď k nám… 410 je vedle nás!“ ušklíbl se Kotoke a sedl si ke stolu. Sasuke se plácl do čela. Jméno si prostě nepamatoval. Tiše si sedl na volnou židli s vytesaným číslem 410 na opěradle.
„No… už ti řekli s kým jsi v týmu??“ Zeptal se Tsuki zatímco si do pusy házel jeden brambor za druhým. Sasuke jen němě zavrtěl hlavou a přetáhl si masku na stranu aby mohl jíst.
„Hele pánové!! Já jí dostanu!“ Ušklíbl se najednou Kotoke a hlavou ukázal k výdejnímu okénku. Od něj se právě odvracela hnědovlasá dívka, masku na obličeji a s tácem plným jídla v ruce.
„Akane??... ani náhodou!“ Zavrtěl hlavou nějaký modro-vlasý kluk vedle Sasukeho.
„Jej… my se neznáme co?.. Já jsem Bou“ řekl a ušklíbl se.
„Já ten…no..Nori!“ řekl Sasuke a tiše sledoval jak se Kotoke nenápadně sesunul na židli a jednu nohu trochu vystrčil z pod židle. Vážně jen trochu. Běžný člověk by jí nikdy neviděl. Kotoke mrkl na Boua a pak se znovu podíval na Akane procházející jejich uličkou. Tsukimu se na tváři objevil potutelný úsměv a dál se hrabal v poloprázdném talíři.
Akane šla pomalu mezi stoly s hlavou rovně vztyčenou před sebe. Ani se na nohu nepodívala jen jí ladně překročila a bez jediného náznaku naštvanosti šla dál.
„Já to řikal! Na ní nemáš!!“ zašklebil se Bou a pustil se do svojí porce. Sasuke jen nenápadně pozoroval jak Akane došla ke konci uličky se stolkem pro jednoho strčeným v rohu. Položila tác na desku stolu a sedla si zády k nim. Masku si vložila na stranu kde jí bylo vidět do obličeje. Teď byla kryta ze všech čtyř stran. Pomalu začala jíst.
„Copak na ní tak koukáš??“ ozval se Tsuki a drknul do Sasukeho.
„Ale nic… jen jsem si všiml že se nikdy s nikým nebaví a že je pořád sama!“ řekl Sasuke.
„No jo… Akane je tu už tři roky a za tu dobu jí ještě nikdo neviděl do obličeje! Pracuje vždycky sama! Když je nějaká zábava kde je víc lidí nikdy tam není. Mise má taky sama!... Je taková.. zvláštní! Skoro nikdy nemluví a nemá tu žádné přátele!“ pozvedl ramena Bou.
„Hm.. zvláštní!“ poznamenal suše Sasuke ale pak už se věnoval svému jídlu.
***
„Nori??“ ozvalo se nad ním. Kdyby do něj Kotoke nestrčil asi by ani nevěděl že na něj někdo mluví.
„Ano?“ odpověděl a zvedl obličej k nějakému muži v masce.
„Buďte prosím v jednu hodinu na cvičišti D5 ano?“ řekl muž.
„No… dobře!“ odpověděl Sasuke přestože o cvičišti D5 slyšel poprvé. Hned nato muž zmizel.
„Cvičiště D5?“ opakoval si Sasuke.
„My tě tam dovedem! Je to kousek odtud!“ řekl Bou a mrkl na hodinky.
„No.. ale měli by jsme jít! Je za deset celá!“ dodal a zvedl se. Kotoke, Tsuki a Sasuke udělali to samé, všichni odnesli svoje tácy do jednoho z oken a pak se vydali přes plochu před budovou k prostorám vzadu.
„To je cvičiště D5… je tu A1, B2,C3, D4,D5 a E6!“ kývl Bou a ukázal na různé čtverce ohraničené provázkovým plotem. Každý z nich měl jiný povrch.
„ Pak tu jsou ještě cvičiště A2,B3 a F8! Ale ty jsou pro pokročilejší ninji!... jo a pak ještě speciální plochy ale ty jsou pro jednotlivce.. tam je často Akane!“ Dodal Tsuki.
„Hm…díky!“ řekl Sasuke a vydal se k Dpětce.
„Zatím Nori!“ křikl ještě Tsuki a pak už jen všichni tři běžely někam dozadu.
„Nori???“ Ozval se za ním tichý hlásek. Sasuke se otočil a spatřil malou postavu krčící se za jeho zády.
„Jo…“ odfrkl si.
„Já jsem Tamika!... jsme spolu v týmu!“ kývla na něj. Její bílo-růžová maska se trochu pohla a z pod šňůrky vypadlou několik světle hnědých vlasů svázaných vzadu na hlavě do dvou culíků.
„Hm…“ odpověděl Sasuke a lehl si na záda.
„Moc se tu nerozvaluj!!“ ozval se veselí hlas nad ním. Sasuke podrážděně zvedl oči. Rude vlasy, zelené oči.
„Jsem Amaya! Je mi 16 a jsme nejlepší kunoichi jakou znáte vy dvě lemry líný!“ usmála se dívka i když to přes masku nebylo vidět.
„No tak.. no tak.. klidni! Já jsem Teruki!“ promluvil právě příchozí ninja. Zeleno-modré vlasy mu vlály kolem masky medvěda zakrývající jeho obličej.
„No… tak když jsme se tu už sešli a nějakou dobu spolu budem pracovat bylo by na místě aby jme se představili a řekli si něco o sobě ano?? Já začnu!“ řekl Teruki, sedl si vedle Tamiko a sundal si masku. Na jeho tváři byli čtyři červené trojúhelníčky které zmenšovali jeho modré oči.
„Jsem Teruki a je mi 30 let! V anbu jsem už od narození protože má matka měla vysoké postavení a nemohla odejít jen kvůli dítěti… anbu je jako můj domov. Kapitánem jsem se stal před dvěma týdny a vy jste můj první tým! Bojuju nejvíce s katanou a nejsem moc dobrý ninja na dálku! Teď.. třeba ty!“ dopověděl Teruki a ukázal na Amayo.
„JÁ?? Tak fajn.. jsem Amayo a je mi 16 let. Do anbu jsem přišla protože mi to připadá tajemný a frajerský!! Pokud jste o mě ještě neslyšeli jste trapný a neinformovaný protože já jsem nejlepší kunoichi z měsíčné!! Bojuju nejvíc s ninjutsu a taijutsu… taky občas se zbraněmi a jsem fakt dobrá i na blízko i na dálku!“ uculila se Amayo a začala si hrát s maskou.
„Teď ty!“ ukázal Teruki na Tamiko.
„Já… no… jsme Tamika a je mi 15 let…. Do anbu jsem přišla když mi bylo osm protože mi akatsuki vyvraždili rodinu… Můj předešlí tým se rozpadl po tom co jeden ze členů zemřel a dva ostatní opustili anbu. Bojuji s genjutsu!...“ řekla tiše a celou dobu koukala do země.
„A ty?“ kývl Teruki na Sasukeho.
„Já?... jmenuji se Nori a jsem anbu teprve od rána!... je mi 20… přišel jsem protože už jsme nechtěl zpět do vesnice… bojuju s katanou a ohněm!“ řekl Sasuke znuděně a znovu si lehl na zem.
„Hm… fajn.. pro zbytek dne vám dám volno ale od zítřka jeden takhle. Trénovat budeme většinou tady pokud by se něco změnilo dám vám vědět! Takže… začátek tréninku bude v 7:00 do 11:30 aby jste se stihli osprchovat a tak… po obědě to bude od 13:00 do 15:30… a pak od 16:30 do 17:30!... po večeři si dáme ještě od 18:30 do 20:00.. jasné??“ Teruki se zvedl a pomalím krokem se plížil kamsi pryč. Tamiko se uculila na Sasukeho a pak se vydala k budovám s pokoji.
„Hele… řeknu to tahle!... jako moc často nedělám že bych nějakýmu klukovi řekla že je hezkej ale ty jsi výjimka!! Máš fakt štěstí líbíš se mi!!... Takže… půjdem spolu na večerní program??“ Ukázala na Sasukeho Amayo. Sasuke jen povytáhl obočí.
„Večerní co??“ otázal se.
„No večerní program! Každej den je od osmi do půl jedenáctý takovej večerní program. V normální dny nám pouštěj různý filmy, v sobotu dělaji takový jako hry a v neděli je diskotéka! A dneska je neděle!! Víš jaký budeš mít štěstí když půjdeš se mnou?“ ušklíbla se Amayo a ukázala na sebe palcem.
„Hm… jsi otravná!“ řekl Sasuke, vložil si ruce do kapes a jednoduše odcházel…..
Přesto se rozhodl že večer půjde… avšak kvůli někomu jinému….