Jací opravdu jsme?
Kdo jsme?
Nemáme city, nechováme se přiliš lidsky. Jsme prostě tak nějak cizí, to si o nás myslíte, že? Takoví ti chlápci, co se o vše tiše postarají, řeší jen ty nejdůležitější úkoly, a občas se zdá, jako by do vesnice ani nepatřili.
Jsme neviditelní, nebezpeční a neštítíme se ničeho. Cíl je prostě přednější než nějaké naše zábrany, nebo snad pocity? Nic takového pro nás není.
Záleží nám vůbec na vesnici, záleží nám vůbec na někom?
Ano, jsme přece taky lidé... ne, je jasné, jak namítáte že to přece třeba zločinci taky. Tak jinak.
Proč by se měl člověk vůbec chtít stát ANBU? Není to dobrý život.
Vraždy, samota, nebezpečí... to není pro každého.
Znal jsem člověka, který se stal ANBU. Nebezpečí bylo jeho přítelem, chtěl mít moc. Chtěl být pořádně silný... vyhrávat. Zkrátka - jeho ctižádost neznala mezí. Bylo mu osmnáct, když to dokázal. Dostal se mezi ostatní ANBU, stal se hrdinou.
A byl šťastný? Že to dokázal? Kdo ví... nikdo se o to nezajímal, důležité jsou výsledky z mise. Tady je ten rozdíl mezi "normálními" ninji a námi. Nemáme přátele, protože pouta oslabují. Jestliže chceme, aby Konohagakure existovala, musíme za ni tvrdě bojovat.
On bojoval. Ze snu být tím nejlepším, z touhy po moci se pomalu stalo přání Listovou ochraňovat. Protože když za něco chcete riskovat svůj život, musíte k tomu něco cítit. Jinak přece dáváte svůj život za nic.
Z života bez citu se stala honba za jediným cílem - existence jiné věci... takže měl cit, a pro ten se choval bezcitně.
Pro věc, kterou miloval, se provždy vzdal citů. Dává to smysl? Mě ano.
Já jsem ANBU.
Ale znal jsem i jiné lidi... Jako byl třeba Isamu.
Když byl ještě velmi malé dítě, jeho rodiče zemřeli v boji za Konohu. Bylo to v době Kyuubiho útoku.
Taky chtěl sílu, asi jako každý. Měl totiž panický strach z prohry, nechtěl skončit jako jeho rodiče. Bál se smrti, a proto musel být co nejsilnější. Protože když bude silný, nikdo mu neublíží, ne? Nikdo si to nedovolí... jasně, vám to bude znít naivně.
Jenže on možná pořád tak trochu myslel jako to malé dítě, kterým kdysi byl... Když byl mezi námi, nemusel se starat o nic. Tedy, lépe řečeno, o nikoho. Měl čas jen na sebe.
Byl velmi dobrý, škoda, že zemřel...
Nebo třeba Kakashi.
Proč se k nám přidal on? Byl to jeden z největších géniů. Takže místo u nás nejspíš bral jako další postup, nebo...
Co já vím, v mládí přišel o své přátele. Při jedné misi nejspíš přecenili své síly - dva geninové, nebo snad chuuninové, jejich sensei - legenda a on, tehdy čestvý Jounin.
Ovšem, kdo ví, jak to bylo... mě tyhle věci nezajímají. Nakonec se přidal k nám, stejně jako mnoho dalších zřejmě hledal úkryt. Když něco ztratíte, bolí to. A vy chcete tu bolest utlumit, a kde je lepší místo než mezi těmi, kteří necítí?
Ale přesto nakonec odešel.
Víte, tohle bych vám mohl vyprávět klidně celý den. Vysvětlovat vám, že i my máme city, a vzápětí tvrdit, že jsme bezcitní.
Stejně to nepochopíte, nejste jedni z nás.
My prostě jdeme cestou, kterou si sami nevybíráme. Kage, nebo velitel řekne - udělej tohle, a my to uděláme. Zabijeme, budeme mučit, lhát... to vše pro Listovou.
Každý z nás má na své tváři masku. Jednak proto, aby nás nepoznali... anonymita je velmi důležitá. Navíc.... proč by ne? Vždyť naše tváře, naše jména... nic z toho nemá význam.
Ale pod tou maskou je tvář. Tvář, která taky kdysi bývala dětskou. Měli jsme své sny, své mladé lásky, své přátele. Měli jsme minulost.
Jenže kromě dávných, mnohdy už dávno zapomenutých vzpomínek je tam také bolest. Jako to bylo u Kakashiho, a mnoha dalších. Chceme prostě zapomenout, ale naše povaha nám nedovolí jen tak zahálet. A stát se ANBU je vynikající příležitost, jak být užitečný a přitom... vlastně nebýt.
Ale proč vám to prostě vyprávím... vy si myslíte, že jsme všichni stejní.
Jenže to přece není možné, ne? Pokuste se taky jednou pohlédnout pod povrch, jste taky lidi...
Anebo ne... mě je to vlastně stejně úplně jedno.
Nádherná to úvaha x)
To je krásné, krásná úvaha, zase budu dneska večer místo spánku přemýšlet o tvých slovech...
Takhle nějak se na ANBU dívám i já, jak jsi to ale napsala, to nemá konkurenci... Vážně perfektní! ^^
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Zajímavé téma, úhel pohlEdu na věc... Nettie, kde ty bereš inspiraci? Je to nádhera...
Inspiraci? Ta mi poslední dobou spíš chybí xD díky
Tobě taky, sestřičko Bubli xD
za co děkuješ mě sakra?!
to já bych měla děkovat tobě..jak krásně píšeš, jak mě tvoje komentáře tak strašně povzbudí a..prostě tobě děkuju za všechno Anet
proč píšu komentář až teď když sem to četla už minule? *nechápe xD* jo už vím
bylo ráno a já musela do školy 
*už chápe xD*
takže..tahle povídka je úžasná ^^
Já fakt zbožňuju tvoje věci *_*
Hmm ... To je jako to "Neklikej!" ... ? ... Klik! ... "Hahá, naletěls a teď budeš muset 200 krát odklikat tohle okýnko, abyses dostal ven!" ... ? ... Prčic ... xD Kdybych před sebou měla kazetu a na ní by stálo: "Nedívej se na to, do 7mi dnů zemřeš" beztak bych měla další víkend na programu televize Samaru xD Hmm ... Ale to nic xD Sem se rozpovídala o něčem, o čem sem se rozpovídávat neměla xDDD A teď k věci
Nettie, ty víš, že tvoje jednorázovky shledávám jako jedny z nejlepších Konohy ... Moc se mi líbí, že se vcítíš do postav, ať už je to kdokoli ... Máš takovej ten dar, vcítit se. Ať už je to naprosto neznámá/zlá/hodná/blbá/Einsteinovská osoba, ty bys její slova popsala přesně tak, jak by je řekla ona ... A tadys to perfektně ukázala ... Vcítila ses do Anbu, do těch lidí, kteří nemají nic, a přesto něco mají ... Nejsou nikým a stejně na nich tolik závisí ...
Víš, tenhle příběh byl krásnej ... Moc se ti to povedl ... A z úst toho chlapíka bych chtěla slyšet i víc, byl sympatickej, i když neexistuje, nebo jenom tady xD
Zase moc pěkný ... Ačkoliv jenom zpověď, krásná zpověď ...
"měl cit, a pro ten se choval bezcitně" ... Dokonalý
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Minnie - Vcítit se... tak za tohle ti moc děkuju... já se snažím vciťovat se do těch postav a když mi to napíšeš, že jsem to tak napsala... prostě děkuju
(ehém... můj druhý sen - studium psychologie ^^)
Chlapík už bohužel nepromluví, protože odešel na misi... a kdo ví, jestli na tuhle svou malou zpověď vůbec pamatuje.. kdo ví, jestli vůbec žije...
Prostě děkuju! xD
Ryuu - labilní komentář? Kde? Nevidím! Děkuju moc... když já viděla, jak lidé přemýšlejí o ANBU, chtěla jsem napsat svou verzi, jak je vidím já... prostě také děkuji mc
Tak... tohle je moc zajímavé dílko, které nám alespoň trochu otevřelo pohled na anbu, jak je vidíš ty, geniálně popsané, i ta forma, prostě... ode mě můžeš čekat jen naprosto labilní komentář....
Úžasné!!!
Teď tady budu zase pěkně dlouho jenom sedět a koukat. A později neusnu, protože o tom budu přemýšlet. Zase jedna z povídek, která se nedá přejít bez jediné myšlenky.
A zase jedna z těch nádherných povídek.
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
Zase nádherná úvaha, jiná se od tebe ani čekat nedá
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
Tahle povídka mě napadla, když jsem v ostatních pořád četla o té bezcitnosti ANBU...
Ediťátko! xD
prostě děkuju 
Tomon - ale dá xD děkuju
Ten_Ten - zase jeden z těc nádherných komentářů... já ráda přemýšlím, a jsem ráda, že někdo jiný taky
nettinko, tohle je fakt mocinky nádherný.
Psala jsem ti, že neobvyklost je jeden z faktorů krásy, tady to platí dvojnásob.
A tohle bylo jak neobvyklý, tak krásný.
Fakt nádhera.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Fíha
zase sem byl donucen se zamyslet 
Takže, na co sem přišel 
: Bylo to pěkný, ale zapomenout?! To nejde...kde se vzpamatovat, přijmout to, zahrabat do jiných vzpomínek, ale neustále tu hroznou vzpomínku budeš mít v hlavě 
a v těch nejhorších chvílích se vynoří na povrch a začne tě ubíjet. Úniková cesta? Přátele, ty tě maj podržet a říkat že žádný nemá, to ani ANBU nemůže. Pořád jsou ve skupině a vládne mezi nimi určitá hierarchie. Neznaj se jménem, ale znaj masku kterou a pořád k ní po určitý době něco cítí. Čím tvrdší skořápka, tím měkčí jádro pod ní 
Opět, moc pěkný
Jojo...je to hrozně divný nett. Pořád píšeš tyhle divný jednorázovky...Měla bys s tím přestat...
)
ZBLÁZNILA SI SE!!!!?!!!
Řekni mi, co je na nich divnýho...Tvoje jednorázovky a vlastně celá tvoje tvorba je jedna z nejprocítěnějších tady na konoze, tak si to uvědom (Možná, že si to uvědomuješ, ale poznámkuješ tady jako pěkně zbublifukovanej cililink
Takhle ukázat ANBU...Četla jsem už na tohle téma pár básní, ale prózu ještě žádnou. A tobě se próza daří mooc dobře.
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
az podezrele rada ti jednu vrazim, jestli budes sama takhle shazovat svoje povidky, protoze me tim pekne stves!!!
eh, to mela byt puvodne pochvala, ale nak to nevyslo
nenasla sem povidku z tvoji dilny, od ktery bych se odtrhla a tahle je ted jedna z mych oblibenych
proste nadhera... nemam co dodat
divnější???
spíš krásnější!!! 
jsi skvělá autorka!! 
tohle bylo nádherný... fakt že jo a moc!! od začátku se to ke konci jen a jen zlepšovalo, bylo to zkrátka a dobře nááádherný dílečko! nettie já moc moc moc obdivuju tvoje povídky, mají v sobě něco zvláštního a kdyby někdo pomíchal všechny FFky na Konoze, poznám, který jsou psány tvojí rukou...
Můj Valenth
Divné? nettie, to ani omylom...
Táto jednorázovka je skvelá. Geniálna. Fantastická...
Plná pocitov človeka, ktorý žije nebezpečný, osamelý život...
Život bez snov, priateľov... Bez ničoho...
Myslím, že si sa výborne vžila do pocitov ANBU. Vystihla si to dokonale...
A tie príklady. Fakt sa tam dobre hodili
Som veľmi rada, že si to napísala. Vieš, z tohto sa dá veľa vziať...
Ty nám toho veľa dávaš
Ak by ti chcel niekto vraziť, tak to by som tej osobe ukázala. Len to by skúsil. Nič také. Píšeš skvele, takže nedávaj tie škaredé poznámky, áno?
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.