Láska - Bolest a štěstí života XI. Jen neomdli!

Úkryt Kaika –
„Hm, už je to hotové. Jak je na tom Kako a ostatní těla?“ zeptala se temná postava, hlasitě oddechující nad stolem, kde před chvílí leželo Funsaiovo tělo.
„Kako je již zcela při síle a o smrti svého bratra již ví. Jeho nenávist se tím naštěstí prohloubila. Vaše další těla jsou připravena k boji,“ podal zprávu o stavu všech osob v úkrytu druhý z dvojice.
Skvěle, rinnegan, sharingan a byakugan, spolu se skvělou schopností genjutsu, tohle prostě vyjde, musí. Jaký by měl můj život jinak smysl? Ts, už zase si povídám sama se sebou, ale neboj mami, oni za to zaplatí, zaplatí za tvoji smrt.
„Fajn, pozítří půjdeme do Konohy, pamatuj si hlavní cíl, Kakashi za to všechno může, ten parchant musí trpět.“

V Konoze –
„Jak jsou na tom zásoby?“
„Hai, Naruto-sama, léky byly předány týmům a v nemocnici se zvýšilo množství o polovinu. Zbraně jsou nachystané, svitky i potřebné doplňky.“
„Děkuju, ale prosím, neoslovuj mě ‚sama‘ děsí mě to,“ Naruto se musel usmát a jako vždy se začal drbat na hlavě. Muž, který mu podával informace o zásobách, se propadl do rozpaků, ale poté ze sebe dokázal vykoktat svůj souhlas a koncovku –san. Blonďáček vyšel z místnosti a chystal se navštívit Tsunade, na kterou měl pár otázek. Jak jej mohlo napadnout, nenacházela se ve své kanceláři, a tak se jistým krokem vydal do místní nemocnice.
„Tsunade-baachan? Jsi tady?“ houknul tiše do místnosti, přičemž zaklepal a následně vešel dovnitř. Všiml si dvou schoulených osob na jediných židlích v místnosti. Starší žena pochrupkávala s rukou opřenou o poličku u hlavy postele, sem tam jí od pusy ukápla slina. Pochopil, že zde musela prosedět celou věčnost, takže ji nechal a přetočil pohled na druhou osobu. Šedovlasý muž měl hlavu položenou na kraji postele, otočenou k černovlasé ženě. Jeho ruka byla propletena s její a Naruto se musel pousmát, jak dokázal být jeho sensei, roztomilý a pozorný.
„Jej, a co já s tím, chtěl jsem si s Tsunade promluvit, ksakru,“ věděl, že jde na smrt, ale i tak se odvážil. S kapkou u čela se vydal k blonďaté dívce a jemně ji poklepal po rameni. Nic. Trošičku s ní zacloumal, ale ani nyní se neodstavila žádná odezva, „Tsunade, prosííím, vstaň a nedej mi pěstí,“ houkl jí do ucha a zacloumal ze strany na stranu. Žena se neochotně probudila a Naruto se skácel k zemi radostí, že přežil tento děsivý čin.
„Co se děje, wuáááh, co zase chceš?“ zívla, promasírovala si oči a nasadila ten správný tón, když zjistila, kdo ji vzbudil.
„Tsunade, chci si s tebou promluvit, jen na chvilku, pak se vrať zase ke své oblíbené činnosti.“
„Nějakej vtipnej ne? I když jsi zapomněl na barchan, hodlám to považovat za poklonu,“ hudlala na něj a pomalu se šourala ven z místnosti, „vlastně jsem s tebou taky chtěla mluvit, ale ty začni.“
„Fajn. Ehm, změnilo se něco, když jsme byli mimo vesnici s Shizune?“ začal stručně, aby nepřetěžoval její mozek.
„Krom toho, že upadla do kómatu a jednou se probrala a chtěla nás všechny zabít, tak ne,“ její stále rozespalí hlas Naruta velmi rozčiloval, ale zatřepáním hlavy odehnal všechnu nervozitu.
„Kdy se to stalo?“
„No, myslím, že to bylo asi čtyři dny zpátky, někdy kolem Kankuroova pohřbu.“
„Hm, zkoušeli jste ji někdy dostat z toho genjutsu?“ přeskočil na další otázku a vlastní rukou jí zaklapl pusu, když se jej chystala spolknout v masivním zívnutí. Hodila po něm vražednej pohled a odmrskla jeho ruku dolu.
„Jo, právě potom. Čekala jsem, že to alespoň oslábne, když on bude taky nějak mimo a s našimi senzibily jsme zachycovali změny, ale byla to jen neparná výchylka. Kdyby zde byla Kuramova čakra, tak možná, ale jinak jsme neměli možnost jí od tamtud vytáhnout,“ její hlas se nezměnil, ale bylo na ní znát, že je stavem své asistentky a přítelkyně velmi rozhozená. Kruhy pod očima naznačovali, že většinu času trávila hlídáním její osoby, a když se do pokoje dostavil Kakashi, namístě se musela zhroutit.
„A co jsi mi chtěla říct ty Tsunade?“
„Nebuď na mě tak milá, vždyť víš, že na to nejsem,“ unaveně se na něj usmála a chytla jeho ruce do svých, chci, aby se z tebe dnes stal Rokudaime Hokage.“

***

„Gratuluju Hinato, jsem ráda, že už jste spolu,“ blahopřála Sakura Hyuuga dívce, když se společně procházeli po odpolední Konoze.
„Děkuju, i za Naruta, ale,“ otočila se k růžovlásce a zadívala se jí do očí, „ty pořád čekáš na Sasukeho a mě přijde nefér, že já svého štěstí dosáhla, ale ty ne.“
„Eto,“ Sakura se zarazila, netušíc co odpovědět. Po chvíli si srovnala v hlavě myšlenky a musela se zasmát, „Hinato, tohle ne. Ty si zasloužíš Naruta a já jsem šťastná, že si tě už konečně vybral, není důvod, abyste se kvůli mně zastavovali a cokoliv si vyčítali. Máte svůj život a já svůj, vybrala jsem si možná tu horší část, ale… já věřím, že se Sasuke do Konohy vrátí, chci, aby to tak bylo a dokud se tak nestane, vy dva si budete náležitě užívat!“ poslední slova vykřikla a vesele se usmála. Zato Hinata se rozhlédla kolem, následně přestala kroužit obličejem, zamrzla, zahloubala se do svých myšlenek, zrudla, ztuhla a omdlela.
„Hin!“

***

„Ro-ro-ro-Rokudaime Hokage?“ vykoktal ze sebe mladík a nevěřícně vykulil oči, „co co co co tím myslíš?“
„Nehysterči, jen jsem si něco uvědomila.“
„Ah, aha, a co tak zásadního to bylo, že – že ze mě hodláš udělat Hokageho?“
„Víš, po boji s Madarou, mé tělo a techniky nejsou v takovém stavu, v jakém bývaly. Jako Hokage bych je měla všechny ochránit, ale na to již nejsem dostatečně silná. Opakuje se historie a já už si začínám říkat ‚co tady pořád dělám‘ ‚jaký je ten důvod‘ a pak si prostě sednu a říkám si, že vše, co jsem měla udělat, jsem již udělala. Takže teď, budu bojovat za svůj domov, ale né jako Hokage, ale jako hrdý člen Konohy a přijmu i ten nejtěžší trest, který by mě mohl potkat. Vlastně by to bylo spíš osvobození.“
„Tsunade…“
„Hm, dost jsem se rozkecala, možná to ani nevíš, ale už jsem to dala rozhlásit po vesnici, myslím, že jsem jim všem rozhodně zvedla sebevědomí, když budou mít za vůdce někoho, jako jsi ty.“

***

„Hin, Hin, no tak vstávej, nejdřív omdlíš při zjištění, že se z Naruta stane Hokage a teď tohle, ksakru, proč sem to musela formulovat tak pitomě,“ povzdechla si a protřepala tělem pod sebou. To se chvíli nehýbalo, a po chvíli otevřelo oči několika sty mrknutími.
„Co se stalo?“
„Ježiš marja, omdlela jsi, pojď! Tak, měli bychom se jít přichystat na tu veselku, myslím, že teď musí Naruto někde dělat díry do stropu,“ společně se zasmály a vydaly se před budovu Hokage, kde se má za chvíli objevit Rokudaime Hokage.

***

„Kakashi-sensei, nemusíte tu být, měl byste jít za -,“ začal Naruto větu, když se snažil narvat na sebe plášť a klobouk. No, nikdy by neřekl, že to bude tak těžký.
„Ne, Naruto, jako tvůj sensei tady budu… ksakru ty blbe, to je rukáv proč tam cpeš hlavu!“
„Jáhí, ale já nenosím pláště, tak jak to mám vědět.“
„Měl ses šprtat, když už ses celých osmnáct let chtěl stát hokagem, bože,“ zakroutil nad tím vším hlavou a oddechl si, když se Naruto ukázal již v celé, svém plášti.
„Je to moc narychlo.“
„Co?“
„Moc narychlo říkám, všechno tohle,“ zopakoval a v rukách si prohlížel svůj klobouk.
„Tsunade-sama už má svůj život jakožto Hokage za sebou, už není žádný důvod to protahovat a nyní se sem ještě žene Uchiha, Tsunade se rozhodla správně.“
„Asi máš pravdu… jošáá, tak to pěkně oslavíme a nakopeme mu zadek-ttebayo!“
„To jsem chtěl slyšet,“ pochválil jej a spolu se vydali na střechu monumentální budovy ve vesnici.

***

„Už je to tady,“ ozývalo se v davu pod budovou Hokage a všichni napjatě očekávali, kdy spatří zářící blonďatou hlavu, která se následně bude vyjímat na místní skále.
„Jakožto vaše bývalá Hokage, vám povím pár věcí. Odstoupila jsem, protože má úloha v roli vůdce vesnice skončila. Bud bojovat za vesnici a ty, které miluji, stejně jako bojovali i předešlí vůdci. Uchiha, který se chystá zničit naší vesnici, spolu s ostatními, je někdo, kdo ještě nenaplnil svou úlohu. Našel ji a nyní ji chce dokončit. Naruto má ve svém životě mnoho úloh, ale nyní je pro nás hlavní, že jej můžeme oficiálně uvítat do postu Hokageho!“ vykřikla Tsunade a za jejími zády se mihl zlatý proud světla. Na zábradlí se náhle objevil nádherný mladík v rudobílém plášti a klobouku podobné barvy. Rukou si přidržoval lem klobouku nad obličejem a zakryl tak veselý úšklebek.
„Fajn, kdo se mnou půjde nakopat Uchihovi zadek?!“ rozpřáhl ruce do stran a celou Konohou se rozlehl mohutný pokřik.