Sladká Nevědomost 06 - Čistě ta nejďábelštější splátka, noční můra a sen

Poznámka: od pasáže označené * si pusťte tuto písničku http://www.youtube.com/watch?v=NsJ0O6VTYPs , skvěle vystihne danou část (při ní mě ta představa utkvěla ve hlavě)
Varování: dopředu varuji, že je možné, že se po určitě pasáži naštvete a žačnete nadávat, že jsem se srazila, co já vím s Akamaru. Takže bacha, možná romantika

_____________________________________________________________________

Ozvala se rána jako z děla. Všichni ptáci v okolí vzlétli a už se nevraceli. Po té se ozvala další rána, která způsobila jekot, který vylekal všechnu zvěř z okolí. Jediní, kteří v lese zůstávali, byli hadi. Další rána. A důvod? To Hinata narazila zády do stromu a zřítila se do trávy. Když ji však zahalil temný stín, opět vstala a celé to začalo od začátku. Byl to jako začarovaný kruh, který nešlo opustit.
A znova a znova. Neustále dokola. Jakmile zaútočila, jakmile vstala, skončila na zemi. Bylo to hrozné.
Orochimaru, ten hrůzný netvor a otec Kinjutsu, ji nedával žádnou možnost k odpočinku. Už trénovali hodiny.
„Co vás tam učili?“ rýpnul si. „Neumíš ani základní taijutsu.“
„Omlouvám se,“ šeptla Hinata a znovu si stoupla.
„Oni by tě měli prosit za odpuštění!“ sykl. „Vstaň. Znova.“
A začalo to od začátku.
„Znova,“ řekl jí Orochimaru poté, co až směšně uhnul jejímu dalšímu útoku. Chytl ji za zápěstí a hodil ji do vody.
Když se Hinata konečně dostala z vody, Orochimaru si znovu rýpl: „Nejspíš to bude tím, že jste tak mírumilovní. Nemáte zač bojovat.“
To Hinatu naštvalo a nečekaně zaútočila, uvědomila si, že jediný doba, kdy ho může uhodit, je čas tréninku. Zasáhla ho pěstí do tváře, Orochimaru to překvapilo, ale druhé ráně už uhl. Chytl ji za vlasy a hodil ji do blata.
„Konečně nějaký postup,“ uznal. „Ale tvoje úroveň je hrozná. Tohle v jiných vesnicích umí i obyčejný genin,“ doplnil a klekl si za ní tak, aby se neumazal. Odškrábl jí zaschlé bláto a shrnul jí špinavé vlasy za ucho. „Tvoje chyba je taková, že nejsi dost rychlá, abys mohla útočit tak narovinu. Rychlost pocvičíš, ale to taijustu... Příšerné... Pokud nebudeš dostatečně umět taijutsu, nepohneme se dál. Teď se běž umýt, odpočiň si a najez se. Uvidíme se v laborce.“
„Proč mě tu teda máte, když jsem tak marná?“ odvážila se Hinata.
Orochimaru se zamračil. „Zatím. Jsi kvalitní zboží, jen se s tím musí člověk naučit.“ A zmizel v žáru ohně.
„Nechápu to-“ šeptla Hinata a s pomocí stromu vstala.
„Heh. Ten jeho starý trik,“ ozval se Uchiha, který seděl na stromě a pozoroval dění.
„Uchiha-san? Co zde-“
„CO zde pohledávám? Rád se dívám na zelenáče,“ vysvětlil Sasuke arogantně. Útok na Hinatu.
Hinata se na něj zamračila: „Zajímalo by mě, kdyby ses utkal s Narutem-kun, kdo by to vlastně vyhrál…. Naruto-kun hodně zesílil… Hele, nemáš mít náhodou misi?“
Sasuke se na ni též zamračil, jako by to považoval za útok, ale stále se choval frajersky. Jedna nula pro Hinatu.
„Jaký to včera bylo?“
Další útok. „Co tím myslíš?!“ vyjela na něj Hinata se studem ve tváři. Sasuke se uculil.
„Kabuto umí být strašná drbna.“
„Ještě se mě ani nedotkl, Uchiha-san.“
Pořád se culil. „Ale dotkne.“
„Jak mu vlastně splácíš ty, Uchiha-san?“ zeptala se Hinata.
Sasuke zrudl. „Do toho ti nic není.“
„Zeptám se Kabuta.“
„Nevím, co na tobě vidí, Hyuuga Hinato.“ A vypařil se stejně jako Orochimaru.

„Ah, vítej Hinato-san!“ zvolal Kabuto. „Pojď dál!“
Něco na jeho hlasu bylo divného, ale i tak vešla do laborky. Nejistě za sebou zavřela dveře a pokračovala k pultíku, kde ležela MRTVOLA. OPRAVDOVÁ MRTVOLA. „Jsem to mohla tušit...“ šeptla si pro sebe Hinata, když jí dával Kabuto do ruky naostřený skalpel.
„Čím Uchiha-san splácí?“ zeptala se.
„Ničím,“ odvětil Kabuto. „Vůbec ho nezajímá, co po něm Orochimaru-sama chce.“
„Dnes jsem ho potkala, neměl být na misi?“ zeptala se Hinata znova.
„Ach, zase ignoruje příkazy Orochimaru-sama. Nikdy se nepoučí. Pokud do zítra neodejde, nic Orochimaru-sama neřeknu.“
„Ty jsi opravdu drbna!“ zvolala Hinata, zapomněla na chování.
Kabuto se k ní otočil a povysunul si brýle. „Říká kdo?!“
„Uchiha-san to řekl. Nechtěla jsem vás nějak urazit, Kabuto-san. Omlouvám se.“¨
„Tvoji omluvu přijímám, ovšem Sasuke-kun bude muset být potrestán.“
„Ale-“
„Potrestám ho já. Orochimaru-sama o tom nemusí vědět.“
„Ale-“ namítla Hinata znovu.
Kabuto ji přerušil: „Co oči nevidí, to srdci neublíží. Ani slovo, rozumíš?“
Postavil se k mrtvole a podél ji rozřezal. Hinatě bylo na zvracení. Ale musela splácet.
„Neuvažuj o tom, že Orochimaru-sama podvedeš,“ řekl Kabuto přísně. „Protože jeho nepodvedeš jako Sasuke-kun,“ dodal. „Kdyby si měl vybrat mezi tebou, mnou a Sasuke-kun, zcela jistě si vybere Sasuke-kun.“
„Proč je pro něj Sasuke-kun tak důležitý?“ zeptala se Hinata.
„To je tajemství, Hinato-san,“ usmál se. „Pusťme se do toho. Ninja je pokladnice informací.“

Hinata zaklepala na dveře pracovny Orochimaru a nejistě vešla. Ve vzduchu vysel pach jedů a protijedů. Takže dneska zase toto téma, pomyslela si Hinata a jakmile se ozval jeho hlas, zaklapla dveře.
Přítmí osvětlovaly svíce, které pomalu dohořívaly. Zhnuseně prošla kolem poličky se sklenicemi, ve kterých bylo mnoho zavařených bytostí, orgánů, hmyzu a bůh ví čeho. Měl tam ve sbírce přidané oči a sklenici čehosi rudého, co považovala Hinata za sraženou krev. Podlaha pod ní zaskřípala. Pokračovala v chůzi a nakonec došla k dřevěnému stolu, ke kterému se posadila. Protřela si oči, nikde ho neviděla.
„Před sebou máš několik jedů, surovin, nějaké info. Vytvoř protijed na ten, co stojí vedle pavoučích očí.“
Hinata sykla. Protijedy ještě v životě nedělala. Nevěděla, jak se dělají. Párkrát sice viděla Sakuru v akci, ale...
„Pak to otestujeme na tobě... Pokud se nebudeš moc snažit, zemřeš předčasně.“
Hinata polkla a zastavila ruku, která směřovala k infu o jedu. Po tváři jí stekl pot, žaludek se jí natřikrát obrátil. V duchu se pomodlila za možný úspěch. Cítila se tak strašně neschopná, nešlo to ani popsat. Ruce se jí začaly klepat, srdce jako kdyby se jí zastavilo. Mozek jel na plné obrátky. To všechno ještě podtrhla únava, která se jí čím dál víc dostávala do hlavy a odmítla odejít.
Mezi stíny zazněl smích. „Copak, jen si dělám srandu. Vím, že jsi protijedy nikdy nedělala.“
Hinata si oddechla a nechala všechno rozběhnout tak, jak to mělo být.
„Začneš tím, že mi odříkáš složení toho protijedu, to vás na akademii přece učili.“
Hinata polkla a podala si jed, rýžový papír a láhev sake-většinou dostupné věcičky.
„Zopakuj si postup.“
„Napsat na papír hesla,“ (napsala je) „do středu nalít láhev sake,“ (udělala to) „pokračovat nanášením jedu na sake,“ (nanesla ho) „a pak pozorovat výpar jedu a napsat si jeho barvu a jeho reakce.“
„Přímo učebnicový příklad. Sasuke-kun to trvalo déle, než si to vybavil. Udělej to.“
Hinata si našla tužku a na papír zapisovala vzhled a reakce, jak před tím říkala. Mezitím se ozývalo ze stínů neustálé klapání bot a třískání kunaiů o sebe. Hinatu to znervóznilo.
„Tak,“ řekl Orochimaru. „Teď mi řekni tvé poznámky.“
„Ehh... Výpary mají fialovou barvu, ehhh... Rychle se vypařují....aaaa....“
„To je všechno. Výborně. A teď složení.“
„Chová se to jako upravený jed na krysy, ale mám pocit, že je to štíří jed-“
„Správně. Vyvážilo ti to tvou neschopnost v taijutsu. To bylo lehké. Ale ptal jsem se na složení.“
„Umm, štíří jed je čistý, ale jed na krysy je smíchaný se štířím...?“
„Správně.“
Takhle to pokračovalo celou hodinu. Za tu dobu se Orochimaru ani jednou neukázal. Vypadalo to, jako kdyby se snad bál ukázat, ale vyšlo najevo, že rád děsí ostatní, když to nejméně čekají, a nejraději ze tmy.
„Tááák,“ protáhl. Hinata nadskočila a většinu jedů rozlila po stole.
„O-Omlouvám se...“
„Jen to pokliď a můžeš jít. Uvidíme se.“

Hinata se dopředu připravovala na spánek a jako každý den toho na večeři snědla co nejméně, aby to potom nevyzvracela. Když si zalezla do postele v jeho ložnici a přikryla se teplou dekou, stejně se třásla jako osika. Co ji čeká až přijde?

* Hinata se s křikem posadila a otřela si pot z tváří. Rychle oddechovala a až pak si uvědomila, že kolem pasu má omotané dvě ruce, bělejší jak sníh. Cítila jeho dech u svého ucha. Uklidnila se a chtěla si znovu lehnout.
„Nebuď neklidná,“ poradil jí Orochimaru. „Já ti přece nic neudělám.“
Ani s tímto ujištěním Hinata nemohla zamhouřit oči, neboť ji děsil jako noční můra. Když už to vypadalo, že spal, zkusila ze svého pasu oddělat jeho ruce: bez úspěchu. Vzbudil se.
„Nemůžeš spát?“ zeptal se jemně. Hinata zčervenala a znova se zachumlala do peřin. Zaposlouchala se, vypadalo to, že Orochimaru stále sedí, bylo cítit, jak si opřel ruce o madraci. Pousmál se.
„Ty se mě bojíš?“ zeptal se pobaveně a přitáhl si ji k sobě. „Vždyť nemáš čeho. Já tě neukousnu.“
Jenže Hinata měla pocit, že kdyby ji kousl, na konci by už z ní nic nezbylo. „To se vám jen zdá, Orochimaru-sensei.“
„Opravdu?“ zasmál se. „Celá se jen klepeš,“ dodal a objal ji.
„Máte s-studené ruce, Orochimaru-sensei….“
„Tak je zahřej.“ Políbil ji.
Hinata zrudla, ale nebránila se mu. Už pomalu začala zjišťovat, že tento Orochimaru je úplně jiný než Orochimaru, co ji trénuje. Není možné, aby měl city. On žádné neměl. Možná, že má rozdvojenou osobnost? U něj je možné všechno... Denní Orochimaru, Noční Orochimaru. Tak to bude rozlišovat.
Pohladil ji po zádech a odhrnul jí vlasy. Opřel se o ni. Hinata mu dala ruce kolem krku, poznala, že je zbytečné se jakkoliv bránit. Znovu ji políbil, tentokrát na krk. Hinata se zaklonila dozadu. Nebylo to nepříjemné.
V tom se jí v hlavě zobrazila myšlenka na Naruta, kterého už dva a půl roku nespatřila. Tuto nevinnou dětskou a stále sílící lásku k němu podvedla s tímhle-
„Co je děje?“ zeptal se Orochimaru.
„N-Nic,“ šeptla Hinata a spolkla slzy. Orochimaru ji jemně objal: Hinata si začínala myslet, že Noční Orochimaru je možná opravdu schopen cítit....
Když se po nekonečně dlouhém čase zhroutila na jeho hruď, měla nedaleko k slzám. Orochimaru vypadal nadmíru spokojeně, láskyplně ji hladil po vlasech - vypadalo to, že změnil svůj názor na její dlouhé vlasy, i když se předtím odpoledne nechal slyšet, že si je měla ostříhat.
„Jsem rád, že jsi mě neposlechla,“ nechal se slyšet znovu.
Hinata už nezadržela slzy, jedna z nich utekla a rozběhla se po tváři. Orochimaru jí je “slíbal“ z tváře a pak si ji přitáhl k sobě, cosi zašeptal.
Hinatinny poslední myšlenky patřily Narutovi. Co teď asi dělá? Možná, že už je zpátky ve vesnici. Možná dostanou misi prozkoumat Orochimarův úkryt a tam ji najdou? Tam jim předá informace, pokud jí to Orochimaru nezakáže.
„Spi,“ zašeptal Orochimaru. Hinatou projela podivná vlna chakry, která ji donutila k zavření víček. Neviditelná síla ji donutila spadnout hlavou na polštář. Netrvalo to dlouho a Hinata už byla dávno v říši snů, usnula dřív, než její Sensei. Nakonec se i on dostal do říše svých vlastních snů.
*