*Neznámá*: 03

Tsunade sedí ve své kanceláři za stolem, myšlenkami se však toulá kdesi po modré obloze plné bílých nadýchaných obláčků. Je tak pohroužena do svého vlastního světa, že si ani nevšimne, že dveře její pracovny se náhle otevřely. S lehkým poklapáváním podpatků u bot vstupuje Shizune. Obvykle by si nejspíš, při pohledu na nic nedělající Tsunade, která má před sebou hromadu papírování, neodpustila ji pokárat už mezi dveřmi, tentokrát však ne. Něco je jiné, něco je odlišné. Obvykle by se Tsunade s jejím příchodem pokusila aspoň předstírat, že pracuje, tentokrát avšak ani nezpozorovala, že někdo přišel a dál se utápí kdesi v modři nebe.

"T-Tsunde-sama?" špitla Shizune do prazvláštního ticha.
"Oh?" vytrhla se Tsunade ze svého rozjímání.
"Jste v pořádku Tsunade-sama?" zeptala se Shizune se zřetelnou straostlivostí v hlase.
"J-jistě..." odpověděla Tsunade a její pohled se opět zatoulal ven oknem.
"Mám o vás trochu strach...Trápí Vás něco?" otázala se Shizune a upřela na Tsunade zvláštní zkoumavý pohled.
"Jen jsem se trochu zamyslela..." odpověděla Tsunade a hned navázala: "Přemýšlela jsem o tom jak čas plyne neuvěřitelně rychle, někdy mám až pocit, jako by proklouzával přímo mezi prsty... Vždyť jak už je to dlouho, co odešel Naruto trénovat s Jirayiou?"
"Rok?" odvětila Shizune lehce tázavým tónem.
"Hmm... a jak je už vlastně dlouho, co sem přišla ONA... brzy to bude měsíc že?" pokračovala dál Tsunade.
"Ona? Ah, ONA... Když už o ní mluvíme, říkala jste, že už se jí daří lepé, nemám pravdu?" začala Shizune. Tsunade jen přikývla. Jakoby tím dodala Shizune odvahu pokračovat:"Mám tedy zavolat někoho z ANBU, aby ji vyslechli? Abychom zjistili, jestli mluví pravdu nebo..."
Tsunade jí však přerušila dřív než to stihla dopovědět:"Ne, to nebude nutné, já jí věřím, nevím proč, ale myslím, že nelže, že si skutečně nic nepamatuje."
"A-ale Tsunade-sama, co když je špion nebo něco podobného... A i kdyby nebyla, nemůže přece zůstat navždy v nemocnici." ohradila se Shizune.
"Hm, to máš pravdu... měli bychom jí pomoct zjistit kdo je a odkud pochází." odvětila Tsunade.
"C-cože?" vyhrkla překvapeně Shizune.
"Rozhodla jsem se, že ji svěřím nějakému chuninovi...Myslím si že by mohla pocházet odněkud ze severu a už dlouho jsem chtěla vyslat někoho na průzkumnou misi na hranice Ledové země..." začala Tsunade rozvíjet svůj plán, náhle však zpozorovala Shizunin výraz který značil jasný nesouhlas a obavy, proto rychle dodala: "Ne, nebude to žádná těžká mise, jen bych chtěla, aby tam někdo na sever zašel zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku, u ostatních hranic už byla provedena pravidelná kontrola, jen tahle poslední zbývá. A tak mě napadlo, že by to mohla být skvělá příležitost, jestli odtamtud opravdu pochází mohla by si třeba na něco vzpomenout."
Shizune si dlouze vzdychla, ale nenašla jediný argument, který by mohla vznést proti tomuto plánu.
"Zavolej mi prosím Kibu." požádala Tsunade.
"Nebylo by lepší, kdyby šel někdo kdo je starší?" navrhla Shizune.
"Hm, to sice ano, ale nemyslím, že by nějaký jounin nebo někdo z chuninů který vyučuje na akademii byl zrovna nadšen z takovéto mise. Kibovi se určitě taky nebude moc líbit jít na misi, která je spíš pro geniny, ale on zná velmi dobře terén Ohňové země a to i u severních hranic." vysvětlila Tsunade a založila si ruce.
"Jistě, už pro něj jdu." odpověděla Shizune a vyšla ze dvěří pracovny.

Nekonečnost. Naprosto uchvacující a pohlcující krása od které se nedá odtrhnout. Ta nejhlubší, ze všech hlubin. Modř tak modrá, že se v ní pozorovatel naprosto ztrácí a nemůže cítit nic jiného než prazvláštně nesnesitelnost lehkosti bytí.
Na okraji Konohy, na lávce, která vede přes říčku stojí dívka menší postavy, může jí být kolem dvacíti. Je oděna v dlouhé bíle košili, která povlává ve větru, její oděv není nepříliš nepodobný jednomu z těch nemocničních, co nosí pacienti. Dívka jen tak stojí uprostřed lávky, zcela bosá, zahleděna svýma modro-zeleným očima, plnýma zvláštní záře, do modré oblohy. Nechává vítr aby si pohrával s jejími dlouhými tmavými vlasy.
Náhle někdo výjde z nedalekého hájku, zastaví se a chvíli jen tak hledí směrem k lávce. Pozuruje celý tento výjev, který působí jistou tajemností, prazvláštností, krásou a jednoduchostí zaroveň. Ještě chvíli postojí a pak se vydá směrem k lávce, nebo že by spíše k dívce co na ní stojí?

Je dívka na lávce naše Neznámá? Co tam dělá, nemá být v nemocnici? A kdo je ten kdo přichází? Je to Kiba, nebo někdo úplně jiný?