Romantika

[font=Book antiqua]Po tak dlouhé době… tak dlouho

Tma se už rozprostírala všude okolo. Dívka konečně doskočila před hlavní bránu. Nadšením jí tlouklo srdce a prsty na rukou se třásly nedočkavostí.

Konečně tě zase uvidím… tak dlouho…

Rozběhla se do nitra spící vesnice. Nehledala cestu domů, ačkoliv se jí po těch dvou letech scházeli stejně jako on. Nehledala ani svého velitele, hokage Tsunade, aby jí podala výsledek mise.

Snad… snad se nic nezměnilo… je to tak dlouho… tak dlouhá doba…

Vír a květ třešně II O1

Ozvala se podivná rána a Kazekage rychle vyběhl na balkón pracovny.
„Kazekage-sama mám pro vás něco od Naruta,“ řekla obrovská žába.
Vyplázla jazyk a rozmotala ho před Gaaru a na konci ležel malý uzlíček.
Vzal ho do ruky a strnul úžasem. Vzal kus papíru, který byl přiložený.

Bolo krásne letné poobedie. Kiba kráčal ulicami Konohy, keď v tom zazrel Hinatu. Myšlienky v hlave sa mu vírili ako tajfún. Nevedel totiž čo Hinate povedať. Kráčala presne pred ním. Mala tak ladnú chôdzu. Vietor jej prefukoval jej dlhé hebké a lesklé vlasy. Kiba odrazu stuhol. Zatiaľ si ho nevšimla, a tak si povedal, že radšej rýchlo zahne za roh. No už bolo neskoro.
"Uhm...K- Kiba-kun, ahoj." kývala na neho Hinata, teraz už otočená čelom k nemu.
Kiba sa zmohol iba na kŕčovité "ahoj".
"K-Kiba-kun, si v poriadku?"pýtala sa Hinata s miernymi obavami.

„Peine, proboha, co tady děláš?“ Začala jsem.
„Já co tady dělám? Co tady děláš ty!? Dneska slavíš dvacetiny, máš být doma.“ Zpražil mě, chová se jak můj otec, nebo hůř jako můj přítel, co jsem komu udělala?
„Ona je doma. Konoha je její domov.“ Vložil se do rozhovoru Neji.
„Drž hubu, s tebou se nikdo nebaví, my jsme její domov!“ Sykl Pein na Nejiho, už jsem to nevydržela a konečně jsem si splnila sen, praštila jsem Peina.
„Nebudeš si dovolovat na mého bratra.“ Řekla jsem to neskutečně chladně, ale vyrovnaně.

„Proč jsem si to neuvědomila dřív, celou dobu jsem jen myslela na Sasukeho a zapomněla jsem na to, že je i Naruto, neměla jsem se k němu, tak chovat on mě měl celou dobu rád a já ho jen omítala.Chránil mě a staral se o mě a já se mu nikdy nezavděčila.Ale teď se to změní.‘‘ Pomyslela si a odešla do říše snů.

Mezitím Sasuke uháněl pryč z vesnice.
„Stačilo už jen kousek a měl bych ji měl,‘‘ nadával Sasuke sám na sebe.
„Příště ji dostanu,‘‘ usmál a přidal do kroku.
„Stůj Sasuke!‘‘ zakřičel někdo z povzdálí.

To všetko je len kvôli tebe!

[center]Sakura sedela na posteli a rozmýšľala.
Rozmýšľala o dôvode toho prečo sa teraz pripravovala na misiu.
Problém bol v tom, že táto misia už nebola pre Konohu.
Nie Sakura už dávno nepatrila k Anbu alebo k ninjom z Konohy.
Nie bola niekto oveľa horší.
Kvôli tomu, že Sasuke odišiel sa vnútorne ubíjala dva roky.
Ale to skončilo.
Pridala sa k tomu kto bol dôvodom jeho odchodu.
Pridala sa k Akatsuki.
Stále však nosila masku.
Svoju tvár ukázala obeti len tesne pred smrťou.

Vďakabohu, je späť!“ Ozvala sa šťastne Sakura a od radosti objala vedľa nej sediaceho Naruta, ktorý hneď chytil farbu tej najčervenšej paradajky.
„Sme radi, že ste zase medzi nami, už sme sa báli, že ste odišli...“ Povedal.
„Som späť?“ Takže to bol len sen? Ale taký skutočný... Pomaly sa posadil a vtom zbadal dve postavy kráčajúce k nim... „Kto je to?“
Sakura aj Naruto sa otočili. Boli to...
…
…
Kdepak, já vás ještě napnu

Odhalení identity

„Ty?!“ vykřikli unisono Naruto s hnědovlasým ninjou.

„Naruto, ne!“ zaječela růžovlasá dívka a natáhla ruku k blonďákovi, který od ní byl deset metrů, jako by mohla zachytit jeho pád.
Seděla na zemi, absolutně vyčerpaná, sotva se schopná pohnout. Slzy jí po horkých, odřených tvářích stékaly proudem a dopadaly na její špinavé a potrhané šaty. Stále měla nataženou ruku a vytřeštěně zírala na Naruta, jak leží na zemi a beznadějně se snaží aspoň sednou.

Mezitím se před Tsudinym stolem, ze kterého zbyla jen hromádka objevila skupina ANBU.
„Volala jste nás?‘‘ promluvil jedem z nich.
„Ano ihned najde Sasukeho a přiveďte ho ke mně!!‘‘ Okřikla je a v tu ránu zmizeli.

Sasuke uháněj co jen mohl, ale jeho zranění začalo znovu krvácet.vZpomalil, věděl že k Sakuře je to jen kousek. Z posledních sil se vyškrabal k Sakuřinému oknu a zaklepal. Nic, zaklepal trochu hlasitěji, ale stale nic.
„Sakuro, jsi tam?‘‘ zavolal, ale žádná odpověď.

Ten díl je zase trochu dýl, ale to je snad u mě běžný .... Tenhle dílek není nic moc, ale snažila jsem se. Doufám, že se bude líbit.

12.Kapitola
Po 2.dnech v nemocnici v Konoze

V Mičině pokoji
Mika ležela v posteli a přemýšlela co se stalo posledních pár dní. V tom najednou někdo zaklepal na dveře. Kdo to asi může být. Pomyslela jsi Mika.

„Dále,“ řekla Mika a čekala kdo vejde dovnitř. Po chvíli se otevřeli dveře a do nich vstoupili tři osoby.

„Mám přátelé, mám rodinu, jsem velký kazekage, lidé mě mají rádi, nikdo se mě nestraní. Mám vše co jsem si kdy mohl přát, ale stejně mi něco chybí.“
Pomyslel si Gaara a sklopil zrak, vzpomínal na jeho dětství, na zkoušku chunninů.

Zavřela dveře a sestoupila po schodech od pracovny dolů mezi jásající dav, který jí gratuloval za to, jak pořádně vypekla Peiňátko a který jí také později oznámil, že v pokoji bude s Tobim, který prý není vůbec nebezpečný...

"Tobi ti rád ukáže pokoj!" mužíček v oranžové masce poapdl Sagi za ruku a táhl ji dlouhou chodbou.
"Hele Tobi, proč tě ostatní nemají rádi?" otázala se a zamyšleně na človíčka pohlédla.
"Tobi neví." odpověděl a otevřel dveře, před kterými stáli.
"Takže tady...?" Sagi vstoupila do místnosti.

Viděla, jak někdo odchází po střeše pryč. Vylezla z okna na střechu a rozběhla se za tou záhadnou osobou. Najednou se ta osoba zastavila a promluvila chladným hlasem.
„Dlouho jsme se neviděli.‘‘
„Co po mě chceš!!!‘‘ zaječela Sakura na cizince, ale ten odpověděl.
„No, neumíš mluvil!‘‘ dodala zuřivě, ale cizinec se jen rozesmál.

Jak jsem slíbila, pokráčko je tu! Ikdyž nečekaně brzo... XD
Takže předem se omlouvám za to, že je to krátký a taky že ty moje díly nebudou tak skvěle napsaný jako ty od Sanny, ale snad to nebudě tak strašný!!

***

Nečekaná proměna

Zakašlala, ovšem tu z jejích úst vyšlehl malý plamínek rudého ohně.

Nevěřícně pohlédla na ohořelé provazy houpačky. Náhle se svezla k zemi a udiveně mrkala do neznáma. Po chvíli zatřepala hlavou a snažila se uklidnit.

„Až dorazíme, tak o ní zjisti něco víc…“ prohodil k němu. Mladík v brýlích přikývl.
Potom se věnovali cestě před sebou ………………………. .

11. Návrat domů

Nano, Sakura, Naruto a Kakashi byli na cestě zpátky do Konohy. Jejich mise byla neúšpěšná, jelikož se jim nepovedlo přivést Sasukeho zpět.
/Sasuke … proč?/ zatnul pěsti Naruto. Slíbil to Sakuře … že ho přivede zpět, ale opět se mu to nepovedlo. Zase zklamal. Nebyl dost silný na to, aby ho zastavil a to tak tvrdě trénoval.

Sasuke, 41. jednání (O den později - ráno, 9 am Konožského času, řízeno podle rovníku):
Tak jsem se vzbudil a venku byl strašnej jekot. Fakt, hroznej. Vykoukl jsem z okna, čímž jsem logicky rozdělal žaluzie, což logicky vzbudilo Shinii a...
„A můžeš zatáhnout, ty blbče?“
Ne, myslel jsem: ...a všude byla samá sláva! Lidičky tam lítali s nějakýma strášně barevnýma věcma... Všude byl znak našeho klanu (měli bychom si na něj dát copyright, okinawa!) a ještě klanu Aburame (i oni mají znak? Borci-ttebayo... Jéžiš, co už blbnu. Naruto je jako mor.)
Tak jsme se oblíkli a vběhli mezi tu záplavu našich vějířů a aburamovských berušek a... A byl tu problém. Narazili jsme na Shiniina otce, kterej se bavil s Narutem a oba dva se asi pominuli...

UČENÍ, RAMEN, UČENÍ a... RŮŽE???

Sakura šla potichu do svého pokoje a byla tak trochu v šoku z toho co právě udělala, málem sem nechala Naruta aby mě políbil, co to se mnou je, říkala si, dřív sem ho nenechala se přiblížit na metr aniž bych mu dala pořádnou facku teď tohle. Najednou málem vrazila do malé postavy ve tmě.

„Konečně si doma měla jsem o tebe starost, ještě nikdy si domu nepřišla takhle pozdě, když nepočítám mise,“ řekla starostlivě temná postava.

Mno takže představuju další sérii!!! Napadlo mě to při koukání na Shinobi!!! (co všechno televize nedokáže... ) Spolupráce s Ketsueki_Gaara!!! :)
***

První příznaky

„Vítej, Naruto,“ pozdravil starý muž přívětivě.
„Zdravím,“ odpověděl blonďatý kluk s širokým úsměvem na tváři, zatímco si sedal na barovou stoličku.
„Co to bude dneska?“ zeptala se mladá hnědovlasá dívka.
„Jako obvykle, ale dneska zkusím deset najednou, třeba prolomím rekord.“

Černovlasý kluk políbil dívku na tvář.
Jen ona věděla, že to nemyslí vážně.
Láska...jak povrchní věc.
"Měj se, Siashi!" zamávala svému příteli.
"Pá, puso!" zamával a odběhl.
Věděla, že tam má schůzku s Temari.
Dcera Kazekageho... výhodnější partie než nějaká obyčejná holka.
Táhli to spolu už dlouho.
Je jen otázkou času, kdy mě nechá, pomyslela si trpce.
Už to tak nebolelo... ne tak jako dřív...
"Tak ahoj zase zítra!"
"Měj se, Kimi!"
"Čau!"

Popadla Konanin kartáč na vlasy a jala se zuřivě česat.
Pro jistotu sundala šátek z krku, aby jí napřekážel a...
...zamrzla uprostřed pohybu, když viděla na svém krku...

...umíte si asi představit, že se vyděsila toho podivného tetování.
Co to je? pomyslela si, Je to...hnusný! Vyzařuje z toho zlověstná aura...
...nebudu jim to ukazovat...! rozhodla se nakonec.

Pečlivě si uvázala šátek a vešla zpět mezi Akatsuki. Beze slova se chopila koštěte a začala zametat.