Romantika

Počkať- nezabil som ho pred mesiacom?

Sasuke len vyplašene stál a pozoroval ako Itachi niečo hovorí a hoci stál dosť blízko nepočul ani slovo. Sakura len nehybne sála. Zdalo sa mu to nejaké povedomé. Akoby jednoducho zamrzla na meste, akoby ju zhypnotizovali. Konečne mu to doplo.

„Kdo jsi?“ podivila se Takari, když zaslechla své jméno
„Tvoje smrt.“ zasmála se postava a vytáhla meč. Ostří zaskřípalo...

Bylo chladno, byla jí zima a cítila se hrozně slabá. Celé tělo jí bolelo...
Takari otevřela oči. Párkrát zamrkala, ale bylo to, jako by měla stále oči zavřené. Všude panovala naprostá tma. Bolela jí hlava a vůbec celé tělo. Na stehnu cítila, že jí z rány vytéká pramínek krve.

Tak proč tam vůbec jdeme, musíme najít Sakuru?‘‘ Breptal celou cestu Naruto, až to všem lezlo na mozek.
„Budeš už laskavě zticha!‘‘ Zahučel na něj Kiba
„Neboj už tam zachvíli budem.‘‘ Oznámila Hinata netrpělivému Narutovi.
„Tak honem!‘‘ Pobídl ostatní a přidal do kroku.
„Stůj Naruto, já mám jít první!‘‘ Zakřičel Kiba, ale bylo už pozdě, Naruto se strácel v dálce.
„Pozdě.‘‘ Poznamenal Sai a přidal do kroku.
„Sai stůj, stejně už tam budem, ztratit se nemůže.‘‘ Zavolal na něj Kakashi a Sai zpomalil.

Svit slunce 08

Naruto rychle chytl Hinatu, aby nespadla z lavičky a opatrně ji vzal do náruče a pomalou chůzí se rozešel. Na tváři mu hrál úsměv.

"Takže mě má fakt ráda?" napadlo ho.
"A už od akademie?" zamyslel se, "že já jsem se toho nikdy nevšiml."
"I když."

Naruto došel k rezidenci Hyuuga a opatrně vyskočil k rozbitému oknu a otevřel. Skočil dovnitř a položil pomalu Hinatu na postel. Chvíli ji pozoroval v paprscích měsíce a potichu vylezl z okna a zavřel za sebou.

„Jdeme, jdeme! Vpřed!“
První vpadá do dveří, zbraň namířenou doleva, hned za ním jeho dvojče, čistí druhou stranu místnosti.
„Čisto!“
Další dva kryjí velkou chodbu do malé haly. Já a mé bojové dvojče vpadáme do dveří vpravo. Není třeba se dorozumívat, cvičili jsme to už tolikrát, že netřeba ani signálů rukama.
Z haly prásklo prvních pár výstřelů. Tak už o nás vědí, pomyslel jsem si. Ostré štěkání kalašnikova umlčelo několik bzuknutí tlumených výstřelů z HK MP5, kterou je vyzbrojena celá naše jednotka.

„Proč?“
„Musím.“
Mladý muž, asi osmnáctiletý si skousl spodní ret.
„Nemusíš.“ odporoval. Stále ještě se nevzdával naděje.
„Chci.“ odpověděla jednoduše. Z hlasu jí čišel neosobní chlad a stejný chlad se jí odrážel ve tváři. Avšak v očích se zračila prosba a smutek.
„Proč?“ opakoval. Díval se na ní tak prázdně. V obličeji se nezračily žádné emoce. Ale oči. Ty oči. Byli obviňující. Viděla v nich rostoucí bolest, zoufalství a… Ano. I vztek.
„Prosím, pochop mě.“ hlas se jí lámal.

[i]Miluju tě..Proč? Miluju tě..Řekni mi proč…
Miluju tě,miluju tě ..navždy spolu…
Miluju tě..nezapomeň…Miluju tě…miluju tě..
spolu zvládneme všechno..miluju tě…miluju tě…
jen ty a já …miluju tě.. věř mi.. miluju tě!

Sníš si svůj sen o princi na bílém koni,
nepochopen odchází beze slova co bolí
s otupenou myslí slzy mě pálí,
nezapomeň, že s tebou se všechny mé sny staly.
Sníš si svůj sen o princi na bílém koni,
nepochopen odchází beze slova co bolí
s otupenou myslí slzy mě pálí, nezapomeň,

„Tak kde je!‘‘ Zakřičel znovu.
„Neboj moji lidé se o ni dobře postarají.‘‘ Řekl a nahlas se rozesmál.
Naruto zuřil, hodil po Sasukem kunai, ale při zásahu se Sasuke proměnil kouř.
„Jen klon.‘‘ Zanadával Naruto.
Začal zuřit, když dovnitř vstoupil Kakashi.
„Co se děje Naruto a kde je Sakura?‘‘ Zeptal se ho a rozhlídl se po pokoji.
„Sasuke ji unesl.‘‘ Odpověděl mu vztekle a vyrazil ven, ale Kakashi ho chytil.
„Kam si myslíš, že jdeš?‘‘ Zarazil ho Kakashi.
„Musím ji najít a to hned!‘‘ Usmyslel si.

Všichni sedící v pokoji upřeli svůj zrak ke dveřím.
„Dobrý den, Kurenai-sama.” pozdravila mladá žena, jejíž dlouhé tmavě modré vlasy jí splývaly až k pasu. Mladý chlapec, který vstoupil za ní jen kývl na pozdrav.
„Už dávno mě tak nemusíš oslovovat, Hinato.” usmála se Kurenai.
Hinata jí úsměv oplatila a pohlédla na Naruta nehybně ležícího na lůžku. Naruto-duch pocítil divné zašimrání v podbřišku. Ruka mu okamžitě vystřelila k místu toho příjemného pocitu. Asuma se po něm podíval.
„Divné, co?

tak je tu má další série no, doufám, že ji apoň někdo bude číst a taky po přečtení zanechá nějakej ten koment... no a na úvod chci říct, že mě tohle napadlo, když jsem si prohlížela svoje starý Fanarty a našla jsem "vílí princeznu"

„Kakashi, ne! Uhni sakra!“ zakřičel Naruto
Zbraně se rychle přibližovali.

„Kakashi?“ řekla udiveně dívka
„Kakashi Hatake?“ podivila se znovu a zvedla oči k jeho hlavě. Čelenka se znakem Listové....
„A sakra!!!“ zaklela a pozvedla ruku. Zbraně se zastavily jen kousíček od Kakashiho těla. Dívka mávla rukou směrem dolů a zbraně do jedné popadaly na zem.
„Co-cože? Co se to ksakru děje!“ rozčiloval se Naruto. Jeho mozek už vážně nic nechápal a navíc byl k smrti unavený

„Kakashi Ha-hatake? Zeptala se znovu koktavě dívka.

„Ale já to tak nenechám, najdu ho a donutím ho , aby to zrušil!‘‘ zahučel na Tsunadea zmizel ven.
„Okamžitěho najděte, sám to nezvládne,‘‘ nakázala jim a kakashi a Yamamto se rozběhli za ním.
Sai doprovoď Sakuru domů a zůstaň tam s ní,‘‘ nakázala Saiovi a ten poslechl a Sakurou odešli.

Naruto uháněl, co mu nohy stačily.
„Já ho dostanu, udělám z něho cucky a ty utopím!‘‘ Nadával a skákal se střechy na střechu.
„Stůj Naruto!‘‘ Zavolal někdo za ním.
„Proč?‘‘ Odpověděl a uháněl dál.

Povídka je pokračováním povídky 愛

Hidan prováděl jakési jutsu, před ním leželo devět mrtvých těl.Udělal snad patnáct znamení ruky.
"Jashine, daruj těmto mrtvým život." pronesl obřadně a poklepal na každé tělo.
"Už jsou to tři roky..." zavzpomínal nahlas,
"...tři roky, co vás ta Neko zabila. A teprve teď můžete zase znovu žít."
Sklopil zrak.
"Tři roky?" zrzavý muž s piercingy se zvedl a otřepal ze sebe špínu.
"Hidane, trvalo ti to nějak dlouho, nemyslíš..?" zeptal se a pohlédl na nesmrtelného.

Venujem sorafay, osobe ktorá ako jediná čítala obe predchádzajúce časti. Snáď sa táto kapitolka bude páčiť

Vražda aneb príchod zabijaka

Prvé slnečné lúče dňa zasvietili do izby a zobudili dievča spiace uprostred nej. Od začiatku je pobytu v Konohe uplynulo už pár dní. Stihla si zatiaľ pozrieť mesto a celé jeho okolie.
Dnes mala v pláne venovať sa tréningu. Od boja v priesmyku Ankoku sa tomu intenzívne nevenovala. Bol čas niečo s tým urobiť. Umyla sa, obliekla a vyrazila jednou bočnou uličkou ku lesu.

NOVÁ MISE?

Ráno Sakuře zvonil budík, pomalu zvedla ruku a zacvakla ho.
„Ještě chvilku,“ řekla ospale a znovu usnula.

Matka uklízela v kuchyni, když v tom někdo zaklepal. Položila smeták a vydala se ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu.

„Jo už jdu,“ řekla matka. Otevřela dveře a usmála se.
„Ahoj Naruto,“ řekla a usmála se ještě víc.
„Dobrý den,“ odpověděl Naruto a už se chystal pokračovat, ale byl přerušen.
„Jdeš za Sakurou viď,“ řekla.
„Jo,“ řekl Naruto.

S úsměvem pohléd k nebi...

Smutně se zahleděla do země...

Volně vydechl a lehl si do měkké trávy.

Těžce vzdychla a přitáhla si kolena co nejvíce k tělu.

V očích mu vesele zajiskřilo.

Z pod zavřených víček steklo pár slz.

"Konečně tě zase uvidím!!" usmál se.

"Kéž by ses už nevrátil!" vzdychla.

"Tolik se na tebe těším!" pokračoval.

"Nechci tě už nikdy vidět!" špitla.

"Přijde mi to jako chvilka co jsem odešel!"

"Už to bude několik let co jsem tě neviděla... "

„No tak neboj, nic ti neudělám,‘‘ zašeptal ji do ucha Sasuke a pohladil ji po tváři.
„Nechte být, proč mi to vůbec děláš,‘‘ zaúpěla Sakura, když ji Sasuke začal svlékat.
„Né, já nechci,‘‘ prosila ho se slzami v očích, ale ten se ji jen vysmál a pokračoval.
Začal ji hladit po stehnách a pomalu je rozevřel.
V tom okamžiku co do ní vniknul, bolestivě zaúpěla. Vše zčernalo, viděla jen tmu.
„Zbuď se,‘‘ volal na ni někdo zdály. Stoupla si a šla za hlasem.