*Neznámá*: 02

Tma. Všeobjímající prázdnota, která poskytuje blažený pocit lehkosti a bezpečí. Zůstat navždy spát obklopena nicotou pohroužena do svých myšlenek a ztracena hluboko ve svých úvahách.
Náhle se však přibližuje cosi, co ji vytrhává z jejího temného snění, něco čemu se nedá bránit. Přichází to pomalu, ale každým okamžikem je to blíž. Je to hlas, ne, hlasy. O něčem mluví, slova však jakoby nedávala smysl. Moct se tak navrátit zpět do temnoty a navždy spát, nevidět a neslyšet. Něco takového však už není možné...

Pomalu otevřela oči. Světlo je však tak oslepující, že je musela opět přivřít, aspoň tedy do té doby, než si přivyknou. Konečně si začíná uvědomovat, že leží na posteli. Pátrá svým pohledem po zdroji toho náhlého světla, jež ji tak oslepilo. Konečně ho nachází. Záře, jež na chvíli sebrala jejím očím schopnost vidět, přichází z okna po pravé straně. Paprsek slunečního světla proniká mezerou mezi dvěma závěsy a dopadá na její postel. Hřejivě hladí její bílou pleť a dopadá až do jejích dlouhých tmavo-hnědých vlasů, která se v jeho svitu zdají o něco světlejší.

Kde to vlastně je? Pokoj se zařízen spíše jednoduše. Je zde postel na které leží, okno po pravici a malý stolek po její levici. Je snad...
"Ah, vy už jste vzhůru? Cítíte se lépe?" zeptala se usmívající se žena v bílém oblečení, která právě prošla pootevřenými dveřmi.
"Zavolej Hokage-sama" zavolala ještě na druhou ženu stojící mezi dveřmi, zatímco přistupovala blíž a blíž k posteli.
Ta druhá jí pouze odpověděla pokývnutím hlavy a krátkým "Hm" a prošla dveřmi pryč.

"Zřejmě to byly právě tyto dva hlasy, co mě probraly, ano určitě" pomyslela si naše Neznámá, která se teď již na posteli posadila.
"Já jsem v..." začala, než to však stihla dopovědět, žena v bílém to dopověděla za ni.
"V nemocnici, spala jste víc jak tři dny..."
Naše Záhadná jako by ji dál už ani neposlouchala, jen těkala pohledem po místnosti, ne však z nervozity, spíš z ostražitosti. Náhle se opět otevřely dvěře - stála v nich žena, nebyla však oděna v bílém, jako ostatní, rázným krokem vešla dovnitř a přímo k lůžku. Sestřička jenž u něj stála, pouze ustoupila a s lehkou úklonkou hlesla něco jako Tsunade-sama.
Žena se zastavila a pohledla na Neznámou, jejich pohledy se střetly. Tsunade-sama k ní poté promluvila.
"Nacházíš se v nemocnici ve vesnici Konoha, na území Ohňové země. Mé jméno je Tsunade, jsem pátou Hokage této vesnice."
"Hm," přikývla Záhadná.
Tsunade se na ni dlouze zkoumavě podívala, poté znovu promluvila.
"Doufám, že se již cítíš lépe... Pokud ano, snad by jsi nám mohla říct, kdo jsi?"
Ticho. Žádná odpověď.
"Hm?" řekla Tsunade, když neodpovídala.
"Nevím..." hlesla naše Neznámá do ticha plného očekávání. To bylo něco co nikdo nečekal.
"Cože?" optala se Tsunade znovu.
"Nevím..." odpověděla Neznámá, tentokrát však trochu hlasitěji.
"To nechápu..." začala Tsunade.
Ona ji však již celkem hlasitě přerušila: "Prostě nevím."
"Jak můžeš nevědět...?" pokračovala Tsunade.
"Protože sakra nevím," rozkřikla se Neznámá a mrštila skleněnou mísou s vodou, která stála na stolku u postele přímo na protější zeď, kde se nádoba roztříštila.
S vodou stékající pozvolna po zdi přímo na střepy, které se u ní nacházely, jakoby se ztrácela zloba a zůstával jen smutek.
"J-já nevím kdo jsem, nepamatuji si nic, nevím odkud pocházím, nevím kolik mi je, j-jak se jmenuji... J-jediné co vím je, že se mi o tomto místě, o znaku této vesnice zdá noc co noc. Proto jsem sem přišla. Jediné, co mám je ten sen..." hlesla Dívka bez jména do ticha s pohledem na vodu jenž již zcela stekla ze zdi.
"J-já..." chtěla jakoby ještě něco dodat.
Tsunade ji však přerušila, tentokrát spíš mírným, uklidňujícím hlasem: "Odpočiň si, dnes již toho bylo dost, zítra se na tebe příjdu opět podívat..."
Jen se ještě lehce dotkla jejího ramene a poté se otočila a prošla dveřmi. Obě sestřičky v zápětí vycupitaly za ní.
Neznámá zůstala poté ještě dlouho tiše sedět na posteli a prázdným pohledem hleděla na střepy z roztříštěné mísy.

Co bude s naší Neznámou dál? Proč si nic nepamatuje? Vzpomene si někdy vlastně kdo je nebo bude navždy "Dívkou beze jména"?