Hledá se pan Dokonalý 8: Rande sem, rande tam

RANDE 1. NARUTO - NEJI
U madam Ai bylo až moc přetopeno, přelidněno, přeandílkováno a přerůžověno, nicméně Neji na tomto místě trval. Seděli u malého stolečku pro dva s růžovým ubrusem, růžovými svíčkami, ubrousky byly také růžové a o hrnečkách ani nemluvím. K tomu jim nad hlavami poletovali zlataví andělíčci, kteří na ně čas od času házeli růžové konfety. Naruto se podíval na svůj protějšek. Zajímalo by ho, co vedlo Nejiho k tomu, aby si vzal růžovou košili, červené kalhoty a aby si do vlasů vetkl sponky ve tvaru motýlů.
Naru sám měl na sobě černé kalhoty a oranžovou košili a v tomto „sladkém“ prostředí působil jako pěst na oko. Koukal kolem sebe na ty vrkající páry a připadal si jako b******t. Nikdy o sobě jako o b******tovi nepřemýšlel, nikdy ho tak nikdo nenazval, nikdy tak úplně nepochopil význam tohoto slova. Teď už chápal. b******t je ten, kdo chodí do podniků jako je kavárna madam Ai a na sobě má úbor podobný Nejiho. Ten se na něj právě zářivě usmál a vzal jeho ruku do své.
„Je to tady rozkošné, že?“ zavrkal.
Naru se zakuckal právě pitou kávou. „Eeech… kucky kuck… hm… jistě.“ Raději nedodával, že rozkošné to může připadat jen tomu, kdo má zvrhlé choutky.
„Naruto, ještě jsi mi neřekl, jak moc mi to sluší.“
„No, popravdě…“ Uzumaki se zasekl. Jak má sakra říct svému kamarádovi, že vypadá, jako by vypadl z videoklipu hippie éry?
Neji se na Naruta smutně podíval.
„Nesluší mi to?“ zašeptal zdrceně a ruku z té Naruovi zase stáhl.
„Ale ne!! To ne! Jen… je to neobvyklé. U tebe.“
Klučina naklonil hlavu na stranu. „Proč?“
Proboha, co mu na to má říct? Že ho nikdy neviděl v pestrých barvách a s leskem na rty? Rozhodl se trochu zalhat.
„Vlastně… víš… je to na tobě neobvyklé, ale moc ti to sluší.“ Jistě, co na tom, že červená na jeho kalhotách se šíleně bije s růžovou na jeho košili?
Hyuuga se potěšeně usmál a naklonil se přes stůl k Uzumakimu, aby mu šíleně lesklými rty vlepil polibek. Naru zhnuseně ucukl hlavou.
Hnědovlasý chlapec se stáhl a oči se mu zalily slzami.
„Já to věděl! Nelíbím se ti!!! Bůůůů!!!“ Neji se hystericky rozvzlykal. Okolo sedící lidé se po nich začali otáčet. Naruto pociťoval nepříjemný pocit a tak radši obešel stolek na Nejiho stranu a položil mu ruce na ramena.
„No tak, neplač. Nemyslel jsem to tak. Jen mě ten tvůj lesk na rty trochu vyděsil, to je všechno. Jsi moc přitažlivý kluk…“ Když na sobě nemáš tyhle hadry ála Elton John, pomyslel si.
Neji pořád popotahoval, ale vypadal už klidněji. Upřel na Narua fialový pohled. Naru se na něj povzbudivě usmál.
„Co kdybychom odsud vypadli a šli někam jinam?“ zeptal se. Osudová chyba.
„To má být otevřená sexuální nabídka?“ vykřikl Neji.
Naruto vytřeštil oči. „Co? Ne, jasně, že ne!“ Panika.
Hyuuga vyskočil ze židle.
„ALE ANO! JASNĚ JSI MI DAL OTEVŘENOU SEXUÁLNÍ NABÍDKU! CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ? ŽE KDYŽ JSI SYN ČTVRTÉHO HOKAGEHO, TAK ŽE MŮŽEŠ NA PRVNÍM RANDE PŘEFIKNOUT KAŽDÉHO POČESTNÉHO KLUKA???“
Naruto otevřel pusu, ale nic neřekl. Jen jí naprázdno otevíral a zase zavíral. Nezmohl se ani na slovo. Dokázal jen slabě kroutit hlavou.
„NEDĚLEJ ZE SEBE SVATOUŠKA! MOC DOBŘE JSEM VIDĚL, JAK SE DÍVÁŠ PO OSTATNÍCH KLUCÍCH Z POKOJE, KDYŽ JSOU V PYŽAMU! A JAK JSI VČERA ZÍRAL NA LEEHO!!! TO BYLO AŽ NECHUTNÉ, NARUTO! STYĎ SE! JÁ ODCHÁZÍM! TOHLE BYL OSUD! SBOHEM!“ zakončil to dramaticky. Prudce vrazil do Naruta, který to nečekal a kecnul si na zadek, a vyrazil z kavárny.
Naru seděl a cítil, jak mu hoří tváře. Pomalu se zvednul a pohledem se vyhýbal všem přítomným. Když tu…
„Pane Uzumaki!“ ozvalo se za ním. Jmenovaný se zarazil. Ten hlas znal. Bílý a papírový jako kytka jeho majitelky.
„Paní profesorko!“ zvolal Naruto překvapeně. Nedokázal pochopit, kde se tady právě ona vzala. Nezdá se, proutnice jedna!
„Uzumaki, pan Hyuuga na vás právě vznesl závažná obvinění.“
Jo, všiml jsem si. A nejen já… Ještě dnes to budou vědět celé Akatsukovice a Konohnice (žádný blázinec, prosím vás! xD) a zítra to bude na titulní stránce Denních listů. Už viděl ten titulek: NARUTO UZUMAKI – VOYEUR? SLEDUJE HRDINA SHINOBI SVĚTA SVÉ SPOLUŽÁKY VE SPRCHÁCH? ČTĚTE ZARUČENOU PRAVDU JEN V DENNÍCH LISTECH! Jen jednou jedinkrát ve svém životě sledoval někoho ve sprše. Bylo to před třemi lety, když se Naruto poprvé začal zajímat o vzhled jiných klučičích těl.
„Ano, paní profesorko.“
„Máme nějaký důvod domnívat se, že jsou tato obvinění založena na pravdivých faktech?“
„Domnívám se, že ne, madam,“ odpověděl Naruto. V duchu už si ale stavěl pomyslný hrobeček. Ať má vrána Konan za lubem cokoliv, nebude to příjemné.
„Domněnky nestačí, pane Uzumaki. Pojďte prosím se mnou do hradu… měli bychom si o něčem promluvit.“
A Narutovi nezbylo nic jiného, než jít.

RANDE 2. NARUTO - PEIN
Naruto řekl chrliči heslo "Kulaťoučké broskvičky", ten odskočil a odkryl schodiště vedoucí do horního patra. Sotva Uzumaki našlápl na první schod, schodiště ožilo a vyvezlo ho až ke dveřím Peinovi pracovny. Naru zaklepal a po tichém: "Dále," vstoupil.
Okna byla otevřena, aby vynikl měsíc v úplňku a vonné svíčky naplňovaly místnost jemnou vůní levandule. Naruto netušil, že je ředitel takový romantik a byl příjemně překvapen. Jen uchváceně zíral.
"Jen pojď dál, Naruto," ozvalo se z hloubi místnosti trochu pobaveně.
Naru tedy udělal pár krůčků… a ztuhl. Pohledem totiž zavadil o ředitele, stojícího kousek od něj.
Pein měl na sobě tmavě fialový plášť zdobený křiklavě žlutými srdíčky. K tomu si do vlasů nasypal třpytky a jeho piarcingy byly najednou zářivě žluté, takže působil dojmem třpytivě zrzavého a mírně kovového vánočního stromečku.
To snad ne, zazoufal si v duchu Naruto. To už je čtvrté rande, na kterém mě čeká místo normálně vypadajícího člověka… b******t. Nejdřív Neji, pak Shino, který přišel celý ve zlatém, i brýle měl téže barvy. O Leeovi ani nemluvím, přijít na schůzku jen s fíkovým listem na přirození, to trochu přehnal. A teď Pein. Co se to s těmi lidmi děje? A co se stane tentokrát? Díky Nejimu mi teď Tsunade nakázala spát na gauči ve společenské místnosti, abych prý neměl choutky na ostatní kluky z ložnice. Navíc v Denních listech opravdu vyšel článek, kterého jsem se tolik bál… a dokonce se jmenoval stejně, jako jsem si představoval. Shino o mě zase začal rozhlašovat, že mám vši. Copak můžu za to, že zrovna jak mi zajel rukou do vlasů, skočila mu nějaká muška odkudsi (asi z něho) na dlaň? Ten magor to hned obrátil proti mně. Teď se mi všichni vyhýbají obloukem. A Lee…Po článku v Listech mě rovnou zatáhl do nějaké nepoužívané místnosti, aby mě, jak sám řekl, důkladně uondal. Jenže já nestojím o sex na jednu noc a jasně jsem mu to řekl. A co neudělal ten nadrženec? Všem to vyzvonil a včera o mě pro změnu vyšel článek, že jsem ještě panic. JE JEŠTĚ NARUTO UZUMAKI NEVINNÝ? KDO KRÁSNÉHO NINJU ODLIŠČÍ? Stal jsem se ninjovskou atrakcí.
"Nu, Naruto, nesedneš si ke mně?" zeptal se Pein. Uzumaki by málem zapomněl, že tam je. Přešel ke stolu a posadil se na pohodlně vypadající židli. Natáhl se pro sklenku vína, kterou mu ředitel gestem nabídl.
"Musím poznamenat, že ti to dnes velice sluší," složil mu poklonu.
"Děkuji. I vám," řekl Naru, i když si to nemyslel.
„Ach Naruto, bude mi chybět tvůj smysl pro humor."
Naru se zarazil. "Jak to myslíte?" zeptal se.
"No, až tě Madara zabije, přece," odpověděl Pein.
"Děláte si legraci???"
"Ne, nedělám… Copak si myslíš, že máš nějakou šanci?" řekl konverzačním tónem ředitel. "Myslíš, že můžeš porazit nejmocnějšího shinobiho všech dob? Ach, samozřejmě nejmocnějšího až po mě… To nezvládneš, Naruto."
"Ale…ale…ale!" dostal ze sebe jen, blonďatý chlapec.
"Je mi líto, ale myslím, že je jasné, že brzy zemřeš. Měl by sis užít zbývající čas."
Uzumaki nechápal. Pein, který mu vždy dodával sílu a naději, mu teď prorokoval brzkou smrt z rukou Madary. Navíc o tom mluvil, jakoby se nechumelilo. Vypadal i celkem znudeně! Sarutobi - celý svět je naruby! Naruto se rozklepaně zvedl ze židle a bez jediného pozdravu opustil ředitelnu.

RANDE 3. NARUTO - CHOJI
Naruto a Choji proti sobě už hodinu seděli v Medovém ráji (kam byly nedávno přidány i malé stolečky) a mlčeli. Choji právě pořádal asi desátý čokoládový dortík se šlehačkou a civěl na Naruta. Ten se cítil poněkud nepohodlně. Z dlouhého sezení už ho bolela zadnice a navíc si připadal hloupě, že jen mlčeli.
"Máš asi hodně rád dortíky, že?" zeptal se proto.
"Jo," zahučel Choji.
Chvíli bylo ticho.
"Hm… a asi máš celkově rád sladkosti, že?" zkoušel to dál Naru.
"Jo," řekl opět Choji.
Zase ticho.
"Já mám taky docela rád sladkosti…"
"Jo."
"A u příbuzných na zahradě mám růžového slona."
"Jo."
"Říkám mu Velká tlustá žirafa."
"Jo."
"A má zelená křídla."
"Jo."
"Tak sbohem, Choji!"
"Jo."

Naruto, Sakura a Kiba vrkající s Hanabi se právě snažili skrze dav dostat ze Zlé síně, když se za nimi ozvalo nezaměnitelné:
"Uzumaki!"
Ajaj, pomyslel si Naruto. Co po mě zase chce? Určitě se mi bude vysmívat kvůli těm článkům.
"Co chceš? Nemám na tebe náladu," zavrčel v odpověď.
"Chci s tebou mluvit v soukromí, Naruto," řekl Uchiha.
Chlapec, který přežil zapečetění Kyuubiho, aby ho mohl neustále někdo ponižovat, se zarazil. Zdálo se mu to, nebo Sasuke poprvé v životě použil jeho křestního jména? A ten tón, jakým ho vyslovil…
"Tak jo… Sasuke."
Uchiha Uzumakiho odvedl do prvního patra, kde byla další z řady nepoužívaných učeben. Člověk by si pomyslel, že v Akatsukovicích jsou JEN nepoužívané učebny.
Černovlásek za nimi zavřel dveře a pak se k Narutově překvapení široce usmál.
"Uchiho, je ti něco?" strachoval se Naru a přešel blíže. Sasu udělal také pár krůčků a najednou stáli těsně u sebe… Sasuke se naklonil a věnoval Narutovi sladký krátký polibek na rty. A pak…
"Naruto? Co děláš v sobotu večer?"