Ishidate

Kapitola sedmá: Těžké rozhodnutí

Jeden týden a tři dny, to byla doba po kterou Ishidate putoval spolu s Mizarem a Akame. Jejich trasa započala v Konoze, pokračovala směrem k Trávové vesnici, poté do Vodopádové vesnice a končit měla v neutrálním teritoriu mezi Zvučnou vesnicí a Bleskovou vesnicí, tam zákazníci bydleli. Zvučnou museli projít zvláště opatrně, přece jenom to byli nepřátelé Konohy. Co se týče časového plánu, hravě ho zvládali a dokonce jim zbýval čas na radovánky. Lázně, hodně jídla a měkká postel, všechny tyto věci byly na denním pořádku. Dokázali se spřátelit a konverzace jim také nedělala problémy. Měli zažitý postup při jednáních, pokud pan Mizare zrovna něco domlouval, Ishidate prováděl Akame po městě, ve kterém se právě nacházeli. Občas se jim do cesty postavila skupinka pobudů, či zlodějů, ale to mladému ninjovi nedělalo problém. Zbývaly čtyři dny do konce mise a všechno šlo skvěle, zákonitě se něco muselo pokazit. Už se nacházeli za Zvučnou a další zastávka byla v nedaleké vesničce, kde si potřebovali odpočinout před cílovou stanicí.
Vesnice nebyla nějak velká a podle všeho byla i chudá. Na zemi se válelo velké množství odpadků, stěny domů byly popraskané, lidé nevypadali moc přívětivě a pořád byl cítit neznámý puch. Ishidate z tohoto místa neměl dobrý pocit.

„Nemyslím, že bychom zde měli zůstávat přes noc pane,“ sdělil mladý ninja své obavy obchodníkovi.
„Neboj, vše bude v pořádku, za pár dní tvé trápení skončí, měli bychom si pořádně odpočinout,“ zaplašil jeho pochybnosti s úsměvem Mizare.
„I přesto musíme být nadmíru ostražití pane,“ nenechal se odbýt.
„Dobře, ale už dost řečí, musíme se konečně ubytovat,“ řekl stařík a rozhlížel se kolem. „Tady by to šlo,“ zvolal po chvíli vybírání.

*****

Mezitím se na kopci nedaleko od vesnice, domlouvala přepadová akce. V lese bylo ukryto přibližně čtyřicet ninjů z Otogakure. Všechno hodnosti chuunin a výše.
„Pane, zaútočíme hned?“ zeptal se menší shinobi svého kapitána.
„Ne, počkáme do večera, lidé budou spát a nezmůžou se na žádný odpor,“ odpověděl klidně starší ninja. „Ale pro jistotu zdvojnásob hlídky a nedělejte moc hluku,“ dodal ještě.
„Rozumím,“ kývnul hlavou zabiják a dal se na odchod.

*****

Hotel nebyl nějak excelentní, ale na místní poměry byl nejlepší. Po ubytování Akame navrhla společnou večeři. Nikdo nebyl proti. Po dobrém jídle se dohodli, že už půjdou spát. Rozešli se do svých pokojů v domněnkách klidného spánku. Realita byla ale jiná.

Ishidate se probudil po zaslechnutí hrozivého výkřiku. Instinktivně šáhl po kataně, která ležela na posteli vedle něj. Pomalu se přiblížil k oknu, aby se podíval po zdroji tak silného křiku. Pohlédl z okna do temného večera, ale to co viděl mu skoro vyrazilo dech. Početná skupina neznámých lidí se řítila do vesnice a zabíjela všechny lidi v cestě. Člověk by si řekl, že to budou nájezdníci, kteří to, jak se ukázalo bohužel nebyli. Každý z nich byl elitní ninja z Otogakure no sato. První co ho v tu chvíli napadlo bylo, to, že musí co nejdříve se svými klienty zmizet než je objeví. Urychleně se šel podělit o svůj plán.
Když vešel do pokoje, pan Mizare po něm vystartoval svým tantó, které vždy nosil u sebe. Ishidate se hravě útoku vyhnul a uklidnil celou situaci.
„Musíme zmizet, pokud nás objeví jsme mrtví,“ polohlasně sdělil mladík.
„Nemůžeme nechat tuto vesnici napospas,“ vložila se do rozhovoru Akame.
„Ochrana této vesnice není v popisu mé mise, stojí tam pouze to, že mám chránit vás a to udělám jedině tak, že odsud co nejdříve zmizíme,“ nepřestával hnědovlasý shinobi.
„Ale ti lidé tam venku umírají a zemřou všichni pokud něco neuděláš,“ řekla Akame.
„Vím, že i přes tu masku, kterou jako ninja musíš nosit jsi pořád stejný jako my, prosím, pomoz jim,“ pokračovala dívka.
Před Ishidatem teď stála těžká volba. Buď zůstane a bude riskovat životy svých klientů, nebo je násilím odvede do bezpečí. Příčilo se mu zde nechat na pospas všechny ty lidi venku, ale zase nechtěl riskovat úspěch mise. Po chvíli zvažování se nakonec rozhodl.
„Tak dobrá, to co udělám nebude správné, ale nemůžu všechny ty lidi nechat umírat. Musím vás však upozornit, že vás to může stát život,“ sdělil své rozhodnuti mladík.
„S tím počítáme, rozhodně jdeme do toho,“ prohodil Mizare.
„Tím pádem máme vše vyřešeno a můžeme …“ nedopověděl Ishidate větu, protože se mu za zády prudce otevřely dveře.

*****

„Jak pokračuje útok?“ otázal se kapitán útočících zabijáků.
„Vše jde skvěle, myslím, že je čas na to abychom obhlédli situaci z blízka pane,“ úlisně odpověděl menší ze dvou ninjů.
„Dobrý nápad, ale stále se měj na pozoru, nikdy neztrácej ostražitost,“ dodal kapitán.
„Hai,“ prohodil zabiják a v tu chvíli společně zmizeli.

*****

Ishidate se prudce otočil a tasil katanu. Pozorně si prohlédl nepřátele. Byli celkem čtyři. Všichni byli oděni stejně: černá hakama, šedivý kabátec, zdobené nátepníky, lehké boty a každý z nich měl za pasem katanu s jejím menším dvojčetem – wakizhashi. Nebylo pochyb o tom co to bylo za muže – samurajové.

„Ohayo, jsme strážci pána této vesnice. Podle jeho informací zde má někde být ninja, který by nám mohl pomoci s obranou vesnice. Hádám, že jste to vy,“ sdělil hlubokým hlasem, směrem k hnědovlasému shinobi, nejvyšší ze samurajů.
„Ano, to jsem já, jsem zde na misi, ale mí klienti mě přesvědčili abych zde pomohl,“ odpověděl ninja a zasunul svou katanu zpět do pochvy na zádech.
„Náš pán je vám zavázán, ale nyní pojďme, musíme ještě doladit plány na obranu. Dovedeme vás k našemu veliteli. Postaráme se ať máte volný průchod, ale stejně se mějte na pozoru,“ zavelel bojovník.
„Hai,“ řekl Ishidate, který se společně s ostatními vydal na cestu.

***** Pokračování příště