Pokušení lásky 02

Je tu další dílek a jelikož mi sem tam ujelo něco, co vypadá jako (nepodařený) vtip, tak to jako vtip prosím neberte. Děkuji za pochopení a s vydáváním dalších mých ff si budete muset počkat, moc se omlouvám, ale nic poslední dobou nestíhám.... :)

„Ach ….“ užasl dosti výřečný Kakashi a táhl za sebou Iruku, ála hadrová panna, k baru. Tam si sedli, nalili, popíjeli, připíjeli, a opíjeli. Pak se k nim přidal baleťák Jiraya a užíval si plnými doušky z jedné strany Saké a z druhé jeho fanbalet fanynku.
„Jak se vám líbilo mé vystoupení?“ zeptal se obou a nechal si přinést další láhev Saké.
„Jo … dobrý …“ vyjádřil se jasně Kakashi a Iruka mu hned skočil do řeči. „Kdo ti šil ty šaty?“
„To je dobrá otázka," na chvíli se odmlčel a zapřemýšlel, „to byla taková … no … jedna … moc pěkná holka v Mlžné … nene ta mi to myslim nešila, ta mi dělala něco jinýho, to šila asi její sestra.“ Ušklíbl se Jiraya.
„A kdo tě naučil kroky, vypadalo to spíš ale jako striptýz, než balet!“ Iruka nenechal vyptávání a jeho zvědavost byla čím dál tím větší.
„No já ani nevim … to byla zase jiná holka, ale pro změnu v Ohňové, jo a mají tam takový ty dobrý tanečnice. Můžeš jim strkat peníze za kalhotky. Příště můžeš se mnou, až tam půjdu, ukážu ti je.“ zazubil se a připil si na to s Irukou.
Kakashi je neposlouchal, ale o to víc pil, pak vstal a když utíkal za nejbližší keřík (odskočit si xD) uslyšel dva ženské hlasy.
Rychlostí Halleyovi komety a za prudkého dopadu přistál na betonové zemi za keřem.
„Neboj určitě ji najdeme, můžeme se zeptat lidí, jestli ji neviděli,“ uslyšel první hlas a koutkem oka pohlédl na ženy. Kurenai utěšovala Anko, která plakala.
„Co když jí někdo už našel a nechce jí vrátit, ta kočka je dost vzácná a taky roztomilá.“ vzlykala Anko a zbytek Kakashi už neslyšel, protože se za ním objevil Iruka.
„Co tu děláš, málem jsem tě po-“
„Psssssssst pitomče.“ skočil mu do řeči Kakashi a kroutil očima nad tím, že si zrovna v tak napínavé chvíli vybral Iruka stejný keř.
„Už vím komu patří ta kočka.“ řekl a odešel zpátky k baru.
„Jaká kočkaaaaaaa?!“ utíkal za ním Iruka a znovu si nechali nalít.
Kakashi si vylil celé své nešťastné srdíčko a Iruka a Jiraya pak s chápavým (a opilím) výrazem oznámili, že budou platit. Pak se motavě odkolíbali k nejbližší silnici a ero – sannin se se svojí družkou odebral jiným směrem.

Do němoty opilí brouzdali v nočních hodinách po ulicích, ve kterých se ozývala jejich smutná píseň.

http://www.youtube.com/watch?v=j7g6LenMQ5E

„Nemůu tomu uvežit … chm.“ Řekl Kakashi a za chůze podpíral Iruku.
„Čemu nemůeš uvěžiit?“ nešlo mu dobře rozumět protože škytal.
„Ále ničemů, jen že dneska sou na nebi dva mesíce vidíšh?“ ukázal neohrabaně Kakashi na noční oblohu a Iruka jen kývl.
Chodili sem a tam, tam a sem, dokud nedošli k jednomu domu, o kterém si Kakashi myslel, že je to ten jeho. Vyhrabal z kapsy klíče, vyšel schody a začal odemykat. Jojo, ono by to šlo samo, kdyby se mu to nemotalo, ale i tak žádný klíč nepasoval.
„Kruci …. nemůu odemknout, poď sem, delej a pomoc mi.“ špital na Iruku a ten hned přiběhl.
Zkoušeli klíč po klíči, ale ani jeden jim nepasoval. Pak, ale chytráka Iruku napadlo. „A co dyž není chyba v kíči, ale v zámku, to tě nenapadlo, co?“ zatvářil se vítězoslavně a jak se kymácel ze strany na stranu, nešikovně upadl ze schodů.
Celou ulicí se ozývaly rány a neslušné nadávky, kdo tam dal tu vázu a plno všelijakých nehezkých věcí, když v tom někdo začal odemykat dveře. Z domu vyšla mladá žena.
„Já nikoho nezvala!“ pak si hned povšimla Kakashiho tlemícího se Irukovi, který ležel pod schodama s nohama nahoře.
„Kakashi? Co tu děláte? Nevíte kolik je hodin?“ optala se ho ospale.
„Ankoooo … to si ty … já … ehm … no …“ snažil se mluvit střízlivě Kakashi, ale pak se přidal Iruka.
„Jéééé krásná Ankó," přišel až k domovním dveřím a začal se po ní sápat. „Nechceš si tuhle noc užít?“ zeptal se ale pak se dočkal jen čtyř slov. „Dej mi pokoj, opilče!“
„Kakashi, měli byste jít domů, v tomhle stavu sotva stojíte a mohlo by se vám něco stát.“ upozornila ho Anko, ale její slova asi nebral ani jeden vážně. Kakashi si jen tak seděl na schodech, chvilkama se vyklal ze strany na stranu a Iruka pro změnu škytal.
„Jděte se vyspat!“ řekla už docela rázně a chtěla zavřít dveře, když ji najednou Kakashi zarazil.
„Počkej … kočka … ke mně … pojď … já našel … mám … tvojí … škyt ... mňau.“ vydal ze sebe, ale to už to Anko nevydržela a oboum náhodně přistála její ruka na tváři.
„Vy úchyláci.“ Utrousila a zabouchla dveře. Chudák Kakashi nevěděl, co se stalo, pak sešel po schodech, podepřel napůl rozmláceného Iruku a pokračovali v krasojízdě.

Slunce svítilo na nebi už hodně vysoko, bylo poledne a přes okna, která nebyla zakrytá závěsy, pronikalo už dlouhou dobu světlo.

Začal se převalovat a zřejmě i probouzet. Když se pokusil otevřít oči, projel jím jakoby elektrický proud. „Aaaah světlo ….“
Kakashiho včerejší probdělá noc se projevila na ještě horším ránu. Světlo ho začalo pálit v očích a bolest hlavy by se dala srovnávat s Tsunadinou poustevníčkovskou pěstí. Kakashi se posadil na postel a protřel si oči, zívl a chytil se za hlavu. Pak vstal a odebral se do koupelny. Když se spatřil v zrcadle, nejen, že se polekal, že byl zcela nahý, ale měj všude takové ty nezbedné červené flíčky. S výrazem „Co to JEEEE?“ šel do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Chvíli si užíval teplé proudy a dospěl k názoru, že už je docela střízlivý. Sice si nic z předešlé noci nepamatoval, ale moc dobře věděl, od koho má červený obtisk ruky na tváři.
„Anko ... “špitl a dotkl se slabě oteklé tváře. Chvíli se pozoroval v zrcadle a přemýšlel, jak se má dát zase do kupy, aby si toho nikdo nevšiml. Pak ho ale pohled na vlastní připitomnělý výraz přestal bavit a šel zpátky do ložnice.
Tam ho čekal další šok.
„C-co?“ s otevřenou pusou sledoval spící osobu v JEHO posteli.
„Irukoooooooo!!!!“

Poznámky: maličko perverzní dílek, ale když je tam Jiraiya svádí k mnoha věcem a prosím o komentáře, za každý budu moc vděčná .... arigato

Příště: nic vám neprozradím, ale tohle je zatím jenom něco jako úvod, začátky jsou někdy dlouhé, ale o to lepší snad bude hlavní děj této povídky ... měl by být xD