Zemřít pro budoucnost 025- Neplač, vše se spraví

„ŠŠŠŠ…… neplač.‘‘ Snažil se malou uklidnit, stále vřeštěla a kopala nožičkama. Pomalu mu to začalo lézt na nervy, litoval toho, že šel kolem, mohl mít klid. Pak kromě pláče se z jeho bříška ozvalo kručení.
„Hmmm.. ty máš hlad.‘‘ Zašišlal a pohladil ji po tvářičce. Další otázka byla, co takové děti jí. Na tohle nebude stačit sám, snad mu Kakashi pomůže. Zabalil malou do peřinky a vyrazil k jeho domu. Malá stále vřeštěla, lidé se za ním začali otáčet a šuškat si. Nezabýval se tím, stejně není jeho.
„Sensei, otevřete.‘‘ Zabušil na dveře. Nikdo mu neotvíral, malá začala vřeštit ještě víc. Ani nemusel klepat znovu, mála to udělala za něj Stejně jako lidé na ulici i on byl z plakajícího uzlíku vyjevený.
„Kdes to sebral?‘‘ Podivil se a sebral mu malou z náruče, začal ji utišovat, stejně jako Naruto přišel, že uklidnit nejde. Ovšem jen tak se nevzdal.
„Prosím tě, jak dlouho už nejedla?‘‘ Zeptal se ho velkým zájmem, také uslyšel kručení v bříšku. Nevěděl co má odpovědět, měj ji u sebe pár hodin, jak dlouho nejedla nevěděl.
„Já nevím.‘‘ Odpověděl zmateně Naruto. Jak doufal Kakashi věděl co s ní. Napsal Narutovi seznam a poslal ho do nějakého obchodu, vše co měl nakoupit sehnal. Nevyhnul se však pohledům ostatním, nejprve předběhne přec ulici s brečícím dítětem a teď tohle. Raději přidal do kroku, pohledy ho začali znervózňovat a malá potřebovala najíst. Sám nevěděl k čemu ty věci jsou, ale věděl, že Kakashi si poradí.

Sakuru se probudila, ten muž už dávno bylo. Naštěstí byla zabalená do peřiny, zima ji nebyla.
Někdo klepal na dveře, neměla nálady ani otevírat, stejně to bude nějaký ten z podřízených jeho včera. Jen doufala, že to není ten co jí znásilnil.
Dveře se otevřeli, neměla ani sílu se otočit, nezajímalo ji kdo tam je. Ale kroky byli tiché a jemné, byla to nějaká žena. Pomalu se otočila. Měla pravdu, stála tam nějaká modrovlasá žena, nesla nějaké šaty.
Posadila se, snad jsou ty šaty pro ni. Ale nabylo to jediné co potřebovala, umírala hlady. Ale alespoň dostane šaty.
„Na, pro tebe.‘‘ Podala ji šaty, ale neodešla.
„No na co čekáš, dole už je snídaně.‘‘ Pobídla ji. Jídlo, konečně, na nic nečekala hned na sebe hodila oblečení.
Na prahu se však zastavila.
„Co když tam budou ti lidé ze včerejška.‘‘ Prolítlo ji hlavou, ona ji však uchopila za ruku a táhla ji dolů. Chtěla se bránit, ale raději na to ani nepomyslela, kdo ví co ta žena umí.
V kuchyni však vládlo ticho, posadila se tedy ke stolu a dala se do jídla. Začala si vybavovat včerejšek, třikrát ji znásilnili. Proč jen sem chodila, měla lépe odhadnout jeho úmysly. Položila lžičku zpět na stůl. Obličej si zakryla rukama, po kterých ji co nevidět začali stékat slzy.
„Nebreč to se spraví.‘‘ Utišovala ji ta žena.

Uběhlo pár dní ob toho, kdy se Naruto vrátil s malou do Konohy. Nemohl uvěřit jak rychle se to rozlezlo, za chvíli každý věděl co má doma. Po několika hodinách školení o přebalování se stal profíkem. I malá si ho zamilovala. Nechtěla spát sama v postýlce, kterou ji Yamato zhotovil, raději se uvelebila v Narutově posteli. Nevadilo mu to, alespoň nebyl sám.

„Kde pak asi může být.‘‘ Hrál Naruto zamyšleného a hledal malou, moc ráda si hrála na schovávanou. Naruto musel uznat jak je dobrá, ale touhle dobou hrál, že je naprosto v koncích.
„A tady je.‘‘ Bafl na ni zvednul ji do výše. Malá se začala smát, a mávat ručičkami.
Moc se ji tahle hra líbilo, pomalu už začala zapomínat na své rodiče. Ale pořád se všech ostatních bála. Samozřejmě až na Naruta.
Položil ji zpět na zem.
„Tak teď se já schovám, jo.‘‘ Vysvětloval ji, stejně mu nerozuměla ani slovo, ale zůstala na místě než ji zavolal. Moc dobře se neschovával, jen třeba za křeslo, aby si nemyslela, že ji nechal samotnou. Jakmile ho našla začala radostně poletovat po pokoji, pak mu spočila do náruče.
„Hmm.. ty jsi šikovná, ale teď je čas na oběd.‘‘ Řekl a odkráčel s ní do kuchyně.
Moc hezky jedla, jakmile ji dal sousto do pusy, chtěla další. Ani nestíhal ji dávat další, byla na něj moc rychlá. Jediné v čem dále vynikala bylo umění se pořádně zašpinit. Snad každé oblečení, měla teď špinavé, Naruto ji však nakoupil oblečení fůru, ale na její spotřebu to nestačilo. Jen pral a pral. Obdiv si však získal i od ostatních, jako výborná chůva. Malou nosil snad kamkoli, ani neměl čas na mise. To mu však nevadilo, starat se o malou byla dost těžká práce.