Šestý živel 13 - Nepřítel na dohled

„Slibuju na svojí cestu ninji!“ slíbil i když si nebyl tak docela jistý jestli to může splnit. Hin si sundala z krku přívěšek s rudým krystalem.
„Prosím tohle si vem. Pro štěstí.“ podala ho Narutovi a ten si ho pověsil na krk.
„Naruto, dodrž ten slib.“ poprosila a políbila ho.

Skoro celý den se potulovali po vesnici. Naruto nevěděl jak to zítra dopadne, tak se snažil být s Hinatou co nejdéle.
Ve vesnici už nebylo žádné místo a tak se přicházející posily shromažďovaly před vesnicí. Vyrostlo přen ní stanové město. Naruto s Hin se na to přišli podívat. Za chvíli přiběhl jeden ninja k Narutovi.
„Uzumaki Naruto-sama?“ zeptal se.
„Jo to budu asi já.“ odpověděl Naruto.
„Mám vám podat hlášení o stavu vojska. V tuto chvíli máme k dispozici asi padesát tisíc lidí a stále přicházejí ze všech koutů světa.“ podal hlášení.
„No..jo..tak dík za hlášení.“ poděkoval Naruto a ninja odešel.
„Proč mě?“ nechápal.
„Asi proto, že měl za úkol podat hlášení veliteli armády.“ řekla Tsunade, která se tam znenadání objevila.
„Cože?“ zarazil se Naruto.
„Jmenovala jsem tě velitelem.“ řekla jako by nic.
„Cože? Mě? A to jako proč?“
„Pověřil tě přece Bůh smrti.“ připomněla mu Tsunade.
„Vždyť jsem jen Genin! Nemám zkušenosti!“ bránil se Naruto. Takovou zodpovědnost nést nechtěl.
„Zkušeností máš dost. Taky jsem si říkala, že je blbý, že jsi jen genin i když máš daleko větší schopnosti. Uzumaki Naruto, s okamžitou platností jsi povýšen na jounina.“ řekla a rychle se zase zdejchla, aby nemusela nic vysvětlovat.
Naruto za ní koukal s otevřenou pusou.
„C-co-cože?“ koktal.
„Gratuluju Naruto.“ usmála se na něj Hinata.
„Díky. Eh...no to je tak najednou.“ nedostávalo se mu slov.
„Zasloužíš si to.“ pošeptala mu Hin do ucha.
„Tak to právě nevím.“ řekl na to a zamračil se.
„To víš že jo. Ty jsi ten co se nikdy nevzdá a vesnici zachrání za každou cenu. Vím to. Celý život jsem tě sledovala. Dodával jsi mi sílu.“
„Díky.“ řekl Naruto a usmál se na ní.
Bylo to na něj trochu moc. Byl jmenován jouninem a velitelem armády. Takže teď má obrovskou zodpovědnost. Za Listovou vesnici, za Zemi ohně a i za celý svět.
„Co je zase tohle?“ podíval se na to, jak se obzor začernal postavami. „Doufám, že to není nepřítel.“
„Byakugan!“ aktivovala Hin svojí Kekkei Genkai. „Je to dobrý, jsou z různých vesnic.“ uklidnila svého miláčka.
„To jsem si oddychl.“ ulevil si novopečený jounin a velitel armády.

„Naruto-sama, dorazilo deset tisíc lidí. Z toho šest tisíc lidí ze Sněžné země a čtyři tisíce ze Země démona. A několik desítek lidí z Hvězdné vesnice.“ podal hlášení Narutovi zase ten ninja co před tím.
„Sněžná země? Země démona? A i tak malá vesnice jako je Hvězdná? Tady jsou opravdu ninjové z celého světa.“ poznamenal Naruto.
Za chvíli přiběhl jeden ninja.
„Copak mě nepoznáváš?“ zeptal se ninja s čelenkou z hvězdné.
„Ty jsi.....Sumaru!“ vzpomněl si Naruto.
„To je dost, že sis vzpomněl. Slyšel jsem, že tu máš nějaké problémy tak jsem se stavil.“
„Problémy? Jo trochu dost velký. A jak se máš? Neviděli jsme se už přes dva roky.“ optal se Naruto.
„Ujde to. Stal jsem se vládcem vesnice. Takže jsem neoficiální Hoshikage.“ pověděl Sumaru a Naruto zatnul ruku v pěst.
„No nic, už musím tak se měj.“ řekl Sumaru a odešel k lidem ze své vesnice.
„Proč já s každým prohraju?! Nejdřív Gaara a teď i Sumaru!“ nadával v duchu Naruto, dokud ho nevyrušil další chlápek.
„Naruto-sama, jsem ze Země démona. Shion-sama nás poslala na pomoc. Mám vám předat toto.“ podal Narutovi Shioninu rolničku.
„To je její rolnička. Díky Shion.“ pomyslel si Naruto a strčil si rolničku do kapsy.
Naruto se rozhodl, že už půjde domů a před tou akcí se pořádně vyspí. Takže s Hin zamířili do vesnice. Za chvíli se Hin omluvila, že si ještě musí jít něco zařídit a opustila ho.

Naruto šel pomalu, promýšlel zítřek do posledního detailu. Už byl u svého domu, když k němu přiběhli Sasuke a Itachi.
„Naruto!“ volali na něj už z dálky.
„Co je?“
„Něco se stalo! Hinata...ona...“ koktal Sasuke.
„Co je s ní?!“ lekl se Naruto.
„Pojď s náma! Rychle!“ popohnal ho Itachi.
Naruto na nic nečekal a běžel s nimi za Hinatou. Probíhali ulicemi co jim síly stačily.
„Přišla ke mně domů a pak... najednou...“ pokračovala ve vysvětlování Sasuke. To už byli ve čtvrti Uchiha. Už vbíhali do jednoho z domů. Vběhli tam a Naruto jí uviděl. Ležela na zemi a ani se nehla. Naruto k ní přiběhl a klekl si k ní.
„Hinato! Tak prober se! Hin!“ volal na ní. Sklonil k ní hlavu a poslouchal jestli dýchá. V tom ho Hin dlouze políbila.
„Překvapení!“ vykřikli všichni. Bylo jich celá místnost. Všichni Narutovi Přátelé a známí.
„Nový jounin a velitel Spojené Armády Naruto-sama zavítal mezi nás! Gratulujeme!“ vykřikla Tsunade.
„Co to má...“ divil se Naruto.
„Taková menší oslava. Oslava zítřejšího vítězství.“ skočil mu do řeči Itachi. „Mysleli jsme si, že by to chtělo trochu odreagování před zítřkem.“
„Tak tady od nás máš menší dar.“ řekl Kakashi a podával mu taktickou vestu. Naruto jí přijmul a oblékl si jí.
„Tak vítej do klubu.“ usmál se na něj Kakashi pod svou maskou.
„Díky Kakashi-sensei.“
„Dej pokoj. Už nejsem tvůj mistr.“ řekl mu Kakashi.
„Tak dík Kakashi.“ opravil se Naruto.
A tak oslavovali. Tsunade přitáhla své zásoby saké a Itachi se Sasukem taky něco k jídlu a pití splašili. Sice se museli všichni dost krotit, aby zítra byli schopni boje, ale na zábavě to nic neubralo.

Druhý den Naruto vstával dost brzo. Chvíli koukal na svou novou taktickou vestu než si vzpomněl že je z něj už jounin. Oblékl se, do vesty nacpal výbušné lístky, bojové pilulky a jiné vybavení. Sbalil si kunaie a shurikeny a na záda si připevnil Meč šesti živlů. Pouzdro s pistolí od Patejla si připevnil na pravou nohu, hned vedle pouzdra na kunaie.
„Pojďte si pro smrt!“ zavrčel Naruto do zrcadla když byl hotov.

Šel po ulici směrem k hlavní bráně. Všude už byl pořádný ruch. Vyšel před vesnici a sledoval tu masu lidí, kterou má dovést k vítězství. Přiběhl ninja a podal hlášení o stavu armády. Naruto se dozvěděl, že už má k dispozici asi osmdesát tisíc lidí. Ne všichni sice byli ninjové, ale aspoň něco.
„Naruto-sama, čekáme na rozkazy.“ zavolal na něj mladý ninja.
„Pošlete lidi nastražit pasti do lesa. Co nejvíc pastí...“ ujal se poviností Naruto. Nechal rozmístit pasti, rozdělil armádu na skupiny a velitelům skupin nařídil vzít si vysílačky. Taky řekl aťsi vysílačky vezmou i jinchuuriki a pseudo-jinchuuriki.
„Patejli taky si jednu vem.“ radil Naruto.
„Já jí nepotřebuju. Mám jednu voperovanou v hlavě.“ překvapil Naruta Patejl.
„Dobře. Dávej si bacha. Ninjové používají různé techniky.“ nabádal ho Naruto.
„Neboj se. Mám na sobě bojovou kombinézu a ta je skoro nezničitelná. V té bych se mohl klidně postavit tankové brigádě. No to tady ale stejně nehrozí.“ mávl rukou Patejl. Naruto přešel ke svým kamarádům.
„Dávejte si pozor. Nechci aby se někomu z vás něco stalo.“ řekl jim Naruto.
„V pohodě!“ řekl Sasuke. Sakura se k Sasukemu přitiskla a pošeptala mu:
„Vážně si dávej pozor. Nechci aby se ti něco stalo.“
„Neboj se. Hlavně ty se opatruj.“ odpověděl jí.
Se Saiem mluvila Ino, s Shikamarem Temari a k Narutovi přiběhla Hinata.
„Hinato drž se vzadu. Nechoď do toho nejhoršího.“ prosil jí Naruto.
„Já...já nemůžu. Nemůžu tě v tom nechat.“
„Musíš! To je rozkaz!“
„Ne Naruto-kun. Já neustoupím. To jsi mě naučil. Budu bojovat s tebou.“
Naruto jen zakroutil hlavou, protože viděl že už s ní nehne. Přiběhl jeden ANBU a podal Narutovi hlášení.
„Jsou tři kilometry před námi. Je jich... moc.“ dořekl ANBU.
„Dobře. Připravte se! Nepřítel přichází.“ zavelel Naruto a všichni se připravili na pozice. Vyčkávali a za chvíli už byly slyšet výbuchy nastražených pastí.
„Už to začíná.“ procedil mezi zuby. Za malou chvíli už byl nepřítel na dohled. Počkali ještě chvíli a dali se do toho.
„Patejli!“ zakřičel Naruto.
„Už na to jdu.“ odpověděl Patejl. Došel před všechny a sundal si z ramena tu záhadnou věc zabalenou v hadru.
„Tady vám představuji svého pomocníka známého jako rotační kulomet Vulkán.“ představil svou zbraň. Bednu s náboji si hodil na záda jako batoh a samotnou zbraň vzal jako by nic nevážila. Nepřítel byl daleko tak akorát takže nebylo nač čekat. Patejl zmáčkl spoušť. Všechny zvuky přehlušil rachot kulometu. Vyřezával do řad nepřítele obrovské mezery. Kulky provrtaly i několik těl najednou. Kdyby bylo dost munice, možná by se mohl armádě postavit sám. Při Patejlovo řádění zemřelo pár tisíc lidí, ale v milionové armádě se to ztratilo jako nic. Problém byl že za chvíli munice došla.
„Jinchuuriki a pseudo-jinchuuriki připravte se!“ zavelel Naruto. Nato se všichni jmenovaní seřadili vedle Naruta. Jmenovitě Sai, Kakashi, Temari, Kankurou, Sora, Itachi, Lee, Gaara a Naruto. Vedle Naruta se postavila Hinata.
„Co tady děláš?“ divil se Naruto.
„Říkal jsi Jinchuuriki a pseudo-jinchuuriki ne?“ odpověděla mu otázkou.
„Neříkej mi, že ty...“ nedokončil Naruto, protože okolo Hinaty začala vířil modrobílá chakra. Naruto dostal vztek, že mu to nikdo neřekl. Samozřejmě by s tím nikdy nesouhlasil.
„Asi někoho zabiju!“ vykřikl Naruto a podíval se na Itachiho. Ten zbledl a nevině se na něj usmál.
„Tak jdeme na to!“ začal to Naruto. Okolo jednoocasích se objevila žlutá chakra, okolo pětiocasích modrobílá a okolo devítiocasích rudá.
„Útok!“ zařval Naruto a všichni se rozběhli vstříc nepříteli.