Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 006: Nákupy? Už nikdy!

„Co jsi dělal?“ zeptala se ho pobaveně.
„Nic.“ Hájil se Deidara.
„Vybral sis něco? Protože budeme muset jít nakoupit nějaké to jídlo, jinak nás Pein zabije.“ Usmála se, nabrala nějaké věci a pádila zaplatit za sebe i Deidaru.
„Užila jsem si to.“ Ozvala se najednou Reina.
„Já taky.“ Usmál se Deidara a následoval Reinu. S myšlenkou, že si s ní ještě užije zábavu.

„Už bychom měli jít, ale tohle sami neuneseme.“podívala se kriticky na hromadu tašek před sebou. „Umíš Kage bunshin?“ otočila se na něj.
„Za co mě máš? Samozřejmě, že umím“ ohradil se. Reina se na něj omluvně podívala a vytvořila dva klony a taktéž Deidara. Každý klon vzal dvě tašky a tak na Reinu ani na Deidaru nezbyla žádná. A tak s úsměvem následovali své klony. Po půl hodině cesty došli k úkrytu, kde už stál Hidan.
„Co jste tam dělali? Už jste pryč víc jak tři hodiny.“ Ušklíbl se na ně.
„Co by? Nakupovali ne?“ ohradila se Reina.
„Jo? Vy jste nakupovali jo? A copak jste nakupovali?“ zaculil se ně Hidan.
„To víš. Jídlo,pití,oblečení a kosmetiku.“ Odříkala mu Reina.
„Taky nemáš smysl pro humor..“ zakřenil se. Reina nad tím jen zakroutila hlavou a vešla dovnitř. Pozdravila ostatní a odešla do svého pokoje. Lehla si na postel a koukala do stropu. Přemýšlela o sobě a o své minulosti. Kde by byla teď kdyby se jí otec nezřekl? Nebo se jí nezřekl? Ozvalo se zaklepání, ale Reina nereagovala, prostě si tam dál ležela a přemýšlela. Otevřeli se dveře a do nich nakoukla hlava Itachiho.
„Reino?“ ozval se. Reina se na něj podívala, ale nic neřekla. Itachi si k ní sedl.
„Běž pryč…“ Zamumlala a posadila se na posteli.
„Nepůjdu, když ti není dobře.“ Objal ji kolem ramen. Tentokrát se Reina nechala a schoulila se mu do náručí.
„Miluju tě.“ Zašeptal jí do ucha.
„Já tebe taky.“ Šeptla a mírně se usmála.
Položila mu hlavu do klína a pomalu usnula. Itachi ji položil na postel a lehl si vedle ní. Po chvíli také usnul.
Po chvilce se otevřeli dveře a do nich nakoukl Deidara. To co viděl se mu nelíbilo, ale co mohl udělat, otočil se a se smutným výrazem ve tváři opustil pokoj.
Když se Reina probudila, sundala ze sebe Itachiho ruku. Upravila se a vydala se za Deidarou.Došla do jídelny a tam ho uviděla, ale něco jí na tom nesedělo. Byl nějaký zamlklý. Přisedla si k němu.
„Co se děje Deii?“ zeptala se ho.
„Nic..“ odbyl jí. To Reina přešla bez povšimnutí.
„Jdeš tedy se mnou ven?“ zeptala se ho. Deidara pokýval hlavou a šel se obléct.
Bylo deset večer, takže už byla celkem tma, ale jim to nevadilo. Zapadli do nejbližší hospody na kterou narazili. Domů se dostali až ráno a o střízlivém stavu se mluvit nedalo. Na chodbě v úkrytu potkali Hidana.
„Kde jste kua byli?“ rozčílil se.
„Nerozčiluj se Hidoušku“ uklidňovala ho Reina.
„Jo Hidánku nebo brzo umřeš.“ Ušklíbl se Deidara. Hidan jen zakroutil hlavou a nechal je být.

Ráno se Reina probudila u Deidari. Nevěděla jak se tam ocitla, ale tohle teď nebyl její hlavní problém. Hlava jí bolela, že skoro ani chodit nemohla.
A proto se rozhodla nějak dokulhat k sobě do pokoje, aby to někomu nebylo podezřelé. Hlavně tedy Itachimu se kterým se asi dala znovu dohromady.