Byl to jen můj sen 10-Záhada rozsvíceného okna

Pomalu si začala prohlížet pokoj byl trochu jiný než ten druhý, jen jedna postel a žádný nábytek nic. Udivila se nejspíš ji museli někam přenést, ale proč.
„Jak ti je?‘‘ Optal se ji znovu Sasuke. Byl k smrti vyděšený, ale stál daleko do ní jako by se ji bál.. Začala zmatkovat, ten sen byla to hrůza. Zdravotnici ji dali další injekci, trochu se ji zamotala hlava, ale nechtěla znovu usnout, začala sebou cukat. Nechtěla vidět zas ten sen, ale dávka léků byla moc silná, znovu upadla do bezvědomí. Znovu ten sen, znovu prázdná nemocnice. Stále chodila do kruhu, snažila se otevřít některé dveře, ale za nimi bylo prázdno. Začala panikařit a bušit do zdí.
Ale jako by byli z gumy, zabořila do nic ruku, ale hned se zase vrátili do původní ho stavu.
Chtěla vykřiknout, ale neměla jak, přišla i o hlas. Zmateně pobíhala po nemocnici, stále bušila do stěn a k tomu zas ty kroku, zas ji chytí. Dala se na útěk, ale bylo to kousek od ní, za chvíli ji to chytí. Ale co to, před ní se začali rýsovat dveře vedoucí ven z nemocnice, na nic nečekala a vyběhla ven. Pár kroku od nemocnice se zastavila. Čelist ji spadla snad až na zem, Konoha byla celá poničená. Domy hořeli, nad hlavou jí pluly černé mraky. Hrmělo a pršelo, oheň to však neuhasilo. Celé ulice byla zaházeny troskami. Ale to nebylo jiné co ji zarazilo, nikde ani živáček, stále to hrozné ticho.
Znovu začala pobíhat ulicemi, nikoho však nenašla, byla tam sama. Pomalu na ni přicházela panika, zhroutila se na zem, a přiložila si ruce na uši.
„To je jen sen.‘‘ Opakovala si pro uklidnění doufala, že se probudí. Nic. Postavila se rozhlédla se po městě, něco ji překvapilo, u Naruta se svítilo.
„Co to?‘‘ Podivila se a zamířila k němu. Přece jen tu není sama. Ale něco se stalo utíkala dál, ale dům se nepřibližoval, stále se oddaloval. Začala přičet a zhroutila se k zemi. A pak vše skončila, znovu se zatemnila, pomalu upadala do hlubin temnoty a nechala se jí unášet.
„Začíná se probouzet.‘‘ Ŕekl někdo za nad ni. Snažila se otevřít oči, nešlo to.
Měla strach co , když je to zas ten sen?
Ale musí to udělat, nemůže tak zůstat navždy. Otevřela oči , prohlídla si pokoj. Uf… nebyla tam sama.
Několik zdravotníků pobíhalo okolo ní, někteří ji držely, aby si neublížila. Ve spánku sebou házela, tak prudce že se řemeny které měla kolem rukou a nohou nepomáhali. Podivilo ji to, prudce zatáhla za jeden řemen aby ho povolila, ale zdravotníci ji píchli dlaší injekci.
„Cože další, ale já nechci, nechci tam zpátky.‘‘ Křičela na zdravotníku, ale i tak se jim povedlo ji znovu uspat.

Pár dní uběhlo, ale Sakuřin stav se o moc nezměnil, stále sebou cukala ve spaní, avšak i tak ji dovolili se vrátit domu. Ale nadále byla Hokage, problémy měla jen, když spala. Posledních dny na ni začala přicházet únava i přes den, v noc toho moc nenaspala, bála se těch snů. Sasuke ji pořád dokola vysvětlovat, že jsou to jen sny, ale ani to nepomohla. Nebylo však jediné co ji tížilo, už to bylo pár dní co se dozvěděla, že je těhotná, jediný problém byl však čí je to dítě. Strach ji nedovoloval svěřit se Sasukemu, hodně mu ublížila, nechtěla aby se ji život rozpadl. Jediný komu to mohla říct byl snad Naruto, stejně jako ona by to dokázal tajit. Ale nejen to ji k němu táhlo, ve snech vždy bylo jeho rozsvícené okno. Jako by se ji ty sny snažili něco říct, nevěděla však co.
Jen jak dokončila svou práci vydala se domů, ale ještě předtím šla k Narutovi. Jak mířila k jeho domu okno bylo rozsvícené, jako v tom snu. Rozutíkala se k němu, třeba se mu něco stalo, v poslední době ho vůbec neviděla. Ani v nemocnici za ní se neukázal. Nejprve zazvonili, nechtěla se nějak ukvapoval, ale když neotvíral, bez omluvy mu vyrazila dveře. Jak jen vešla dovnitř, byl nevydýchaný vzduch a tma. Stejně jako u Sasukeho, co mají ti chlapy za zvyk pořád zhasínat a zamykat se. Rukama začala nahmatávat vypínač. Rozsvítila, takový jaký tam byl nepořádek ještě neviděla, ani u ní doma to tak nikdy nevypadalo. Co nejdřív otevřela okna. Stále však nemohla najít Naruta. Jak ji i Sasukeho napadlo, vydala se do jeho ložnici. Vypadalo to tam snad nejhůř, Naruto však nikde.
Ozvali se kroky, pomalu se otočila.
„Ammuhm……‘‘ Vykla a hned se raději otočila. Za ní stál Naruto, ovšem nic na sobě neměl.
„Prosím tě obleč se.‘‘ Špitla a raději zůstala otočená. Stejně jako ona byl i Naruto z její přítomnosti překvapený, obléct se však nehodlala. Pomalu za mířil k ní, pevně ji ruka objal a rty ji přiložil na krk. Zalapala po dechu.
„Myslím, že by ti to nemělo vadit, vždyť už si mě viděla,‘‘ zašeptal ji do ucha a pomalu ji rukama zajel pod tričko. Znovu zalapala po dechu, tentokrát se ji povedlo ho setřást. Ustoupila pár kroku od něj, stále však byla otočená zády k němu.
„Obleč se.‘‘ Řekla trochu vážněji než předtím. Alkohol z ní cítit nebyl, tak proč se ta chová, proč nepochopil, že mezi nimi se už nic nestane. A to co se stalo byla minulost, na by nejraději zapomněla. On si však nedal pokoj, sice se oblékl (alespoň něco), ale stále se na sápal.
Nechtěla mu udělat radost, ale vzdychy nemohla zadržet. Stále ji však něco vrtalo hlavou, co to okna, proč se tu svítilo. A proč se nesvítí teď. To snad věděl, že přijdu a schválně zhasl.
„Ne to určitě.‘‘ Pomyslela si. Jeho dotyky začali být intenzivnější, dál už to nemohla vydržet, jednu mu vrazila. Zarazilo ho to, ale samolibě se usmál. Nechal ji odejít, ale na prahu ji zastavil.
„Doufám, že se ti dnes budou zdát hezké sny.‘‘ Řekl jedovatě a usmál se na. Při těch slovech vyletěla ven jako střela.
Sny, jakože o nich víc, nikomu kromě Sasukemu to neřekla. Dole na ulici se ještě zastavila a otočila se zpět za Narutovým domem. Stál na balkoně sledoval jak odchází.
„Dávej pozor kam šlápneš.‘‘ Zavolal ještě za ni, pak se vrátil zpět. Sakura začala být nejistá, co když v tom má prsty.
„Ale proč by to dělal.‘‘ Pomyslela si. Neměl k tomu určitý důvod.
Rozhodla se, že dnes se jen tak ve snu nevyděsí, Naruto s tím má určitě nějakou spojitost. To rozsvícené okno bylo jen vodítko. Dnes na to přijde.