Byl to jen můj sen 9- Ve svém snu jsi sama

„Jakože je mrtvá? Jak to udělal? Proč? ‘‘ Pomalu začala podléhat panice, prsty se ji rozklepali ještě víc, už nebylo schopná ani slova. Tahle zpráva ji hodně otřásla.
Sasuke se ji snažil, alespoň trochu uklidnit, ale odporovala jeho řečem, její panika pořád sílila. Za chvíli přiběhla i Shizune její snaha ji uklidnit byla marná, stále mlela to samé dokola. Pak ale utichla, malinko se zapotácela, kdyby ji však Sasuke nezachytil, spadla by na zem.
Celá bledá upadla do bezvědomí, on však na nic nečekal, vyrazil s ní do nemocnice. Potřebovala si odpočinou.

„Kde to jsem?‘‘ Zamžourala do ticha, jediné co se jí vracela bylo ozvěna. Chtěla se posadit, ale něčí ruka ji vrátila zpět do postele. Svůj zrak teď opřela za tou rukou.
„Tsunade?‘‘ Špitla a pohlédla ženě do tváře, moc přívětivě se netvářila. Stalo se snad něco?
Znovu si vybavovala ten útok, co když se to bude opakovat? Ze strachem v očích pohlédla ven z okna, venku se ale nic neděla. Slunce svítila, ptáčci zpívali jako by nic. Pomalu si začala myslet, že to byl jen sen.
„Už se cítíš lépe.‘‘ Vyrušila ji Tsunade, její pozornost hned upoutala. Uvědomila si, že to nebyl sen, pomalu začala znovu třást, panika se ji znovu vracela. Tsunade ji však začala uklidňovat svými slovy. Naštěstí věděla jak na to, na rozdíl od Shizune a Sasukeho, ti svými slovy ještě víc pomohli k jejímu zhrocení.
Už se zklidnila zhluboka se nadechla.
„Tak už se cítíš lépe?‘‘ Zeptala, Sakura jen kývla na odpověď.
„Musíš teď na sebe dávat větší pozor,‘‘ dodala, ale Sakura už jí dávno neposlouchala, stále přemýšlela nad tím útokem.
Kdo? A proč? Na tyhle otázky však odpověď neznala, ale chtěla je vědět. Doufala, že se Sasukemu nic nestalo, snad ani dětem. Tsunade si její nepřítomnosti povšimnula a zamávala ji rukou před očima. Sakura několikrát zamrkala a vrátila se zpět do reality. Tsunade však pomalu začali docházet nervy, snažila se to Sakuře říct pomalu, aby se znovu nezhroutila, ale bylo to nejlepší jak ji vrátit zpět do reality. Zhluboka se nadechla.
„Sakuro jsi těhotná a jestli se budeš takhle dál chovat tak tě bez omluvy propleskám, třeba se vrátíš do reality.‘‘ Vyštěkla na ni a slavnostně si oddechla, je to venku.
Sakura zeširoka otevřela pusu, nevěděla jestli v toho, že je těhotná nebo z chování Tsunade.
Znovu se zamyslela. Začala si uvědomit co se stalo, ale teď ne, teď nemůže být těhotná. Jediné čím si dál nebyla jistá bylo, čí to vlastně? Snad Sasukeho jinak by to nepřežila.
„Halóóó…. země volá Sakuru, prober se děvče a dej si.‘‘ Pobídla ji Tsunade a podala ji láhev Saké. Teď už pochopila její jednání, zas to přehnala z pitím. Když věděla, že by neměla, pořádně se z láhve napila, snad přejde na jiné myšlenky. Nedokázala si představit Sasukeho, kdyby jen to dítě nebylo jeho, asi by se zabil. Ale na druhou stranu, co kdyby bylo Sasukeho, reagoval by jinak. Ale i tak by to byla jeho vina, kdo se ji ptal jestli to chce nebo ne. Tak ať si to příště rozmyslí.
„Hm.. holka ty jsi úplně mimo.‘‘ Řekla do ticha Tsunade a vyrvala ji z ruky láhev z pitím. Sakura už jí dávno nevnímala, stejně žblechtala blbosti a to pití to jen zhoršovala. Sama obdivovala její schopnost do určité chvíle předstírat střízlivost, avšak jen do určité.
Za chvíli přišli doktoři a odvedli si Tsunade někam pryč. Sakuře dali nějaké prášky, po kterích jí tak rozbolela hlavu až znovu upadla do bezvědomí.

„A co ji trápit někde, kde ji nikdo nepomůže.‘‘ Přemýšlel Naruto a přecházel po domě, další útok byl však vyloučen, ANBU hlídali tak pečlivě, že kdyby to zkusil, hned by odhalili.
„A co její sny.‘‘ Pokračoval jako by čekal odpověď od něj. Ale on však mlčel, co to?
„Hm… to je dobrý nápad.‘‘ Poznamenal znuděně Kyuubi a dál to nechal na něj, on sám už na něco přijde.
„Ale počkat, já neumím ovládat její sny‘‘ Vzpomněl si najednou Naruto, a začal přemýšlet.
Genjutsu neovládal ani nic podobného.
„Neboj pomůžu ti s tím.‘‘ Zaburácel Kyyubi, nejspíš mu bude muset tentokrát pomoct.

„Jak ti je.‘‘ Ozvalo se někde ve tmy, Sakura pomalu otevřela oči. Jen se modlila, aby to nebyla znovu Tsunade, to by ji vykopla hned, ale ten hlas ji nepatřil.
„Sasuke.‘‘ Špitla do tmy. Odpověď nepřicházela, asi se jí to jen zdá. Natáhla ruku před sebe, jen aby nahmatala tu věc před sebou. Ale nic. Další pokus dopadl stejně, nic nenahmatala.
„Tak co je to za sen‘‘ Zanadávala, tohle se jí vůbec nelíbilo.
Tma začala pomalu ustupovat, před ní začal pomalu vyjasňovat nemocniční pokoj.
Byl, ale prázdný, tak kdo to byl. Pomalu se posadila a promnula si oči, vládlo zde znepokojující ticho, ani kroky za dveřmi nebylo slyšet, jak to bývá zvykem. Ne jen ticho.
Vydala se ke dveřím, prozkoumat to znepokojující ticho. Otevřela dveře, ale nic, stále všude vládlo ticho.
Vystrašeně se rozhlédla po chodbě, přemýšlela, kterou cestou se má vydat. Zda doprava nebo doleva. Ale to ticho, znepokovalo ji to.
Vydala se tedy do leva, tudy by se dostala nejdřív z nemocnice, ale pořád se vracela zpět jako by chodila v kruhu.
„Co to .‘‘ Podivila se, za svou cestu nepotkala ani živáčka, stále to ticho. Ani hodiny nefungovali, elektřina nejela, prostě nic.
Začala panikařit a pobíhat po celé nemocnici, nemohla se dostat ven, pořád chodila v kruhu. Zkoušela i odvolat genjutsu, ale ani to nepomohlo. Tak co je to za techniku.
Ale zničehonic uslyšela kroku, blížili se k ní každou minutou.
„Kdo je tam?‘‘ Zubovala do ticha. Kroku se zastavili, co to?
„Haló.‘‘ Zavolala nejistě do ticha. Odpověď nepřicházela. Vydala se tedy na místo kde poprvé uslyšela ty kroky. Ale stále chodila jen v kruhu. Zazoufala a na chvíli se zastavilo.
Znovu ty kroku, zesilovali blížili se k ní zezadu, chtěla se otočit, ale celá zkameněla. A pak ji něco obklopilo, jaká červená hmota. Vtahovala ji do sebe, bránila se, ale táhla ji dál.
„Pomoc.‘‘ Křičela, ale bylo ji k ničemu.

„Vstávej, no tak.‘‘ Třásl s ní někdo. Pořád křičela, a navála rukama všude kolem. Stále se nemohla probudit, pořád jen křičela.
„No tak.‘‘ Zatřásl s ní znovu. Tentokrát to pomohlo, otevřela oči. Stále byla vyděšená, celá zpocená. Zprudka se posadila, a rozhlédla se po místnosti. Prázdná nebyla, stálo tam několik zdravotníků, vedle ni seděl, k smrti vystrašený Sasuke.
„Co to?‘‘ Vyjekla vyděšeně.