VYVOLENÁ....Měsíční kunoichi (002)

Pořád myslela na Sasukeho a na svůj sen. Ten, kdo jim šel naproti, byl Kakashi.
„Hele, pozdní příchody jsou moje specialita.“
„Měli jsme menší problém..ehm.“ řekla jsem a ukázala na Hinatu.
„Heh....už zase? Naruto, někde ji, jak bych to řekl, uskladni. Třeba támhle.“
Naruto udělal to, co sensei chtěl a Hinatu uskladnil, teda položil na lavičku. Já jsem se na něho dívala jak na blba. Ono, když i u tak lehké práce porazíte asi šest lidí, tak se nedivte.
„Tak děcka...“
Nikdo se neotočil.
„Dobrá... Tak dospělí... ehm... rozumní lidé.“
Zase se nikdo neotočil.
„Kašlu na to. Tsunade má pro vás misi, velice zvláštní misi.“
Tentokrát jsme se otočili, co nejrychleji to šlo.
„Skvělý, bude to těžká mise?“
„Jéjda, Kakashi, pohni.“ vybízel Naruto a my jsme se odebrali k sídlu Hokage.

V SÍDLU HOKAGE

„Co vám tak dlouho trvalo?„ zeptala se nás Tsunade-sama, koukajíc na její hodinky.
„Měli jsme menší problém.“ odpověděla jsem a všichni jsme se koukali na Naruta.
„Aha. Teď k té misi, prvně vám musím říct, že to bude neobyčejně nebezpečná mise. Jak všichni víte, Akatsuki se bouří, ANBU taky a ostatní vesnice se k nim přidávají. “
Kývli jsme hlavami.
„Váš úkol je najít Měsíční kunoichi, Vyvolenou.“
„Co je na té babě tak zvláštního?“ ptal se Naruto.
„Naruto, sklapni.“ řekla jsem a praštila ho. Malinko, až odletěl na druhou stranu místnosti.
„Takže zaprvé,“ pokračovala Pátá, „to není bába, ale mladá žena. Je velice mocná, umí legendární jutsu. A možná má i Kekkei genkei, ale je možné, že o tom neví. Podle legendy má zachránit čtyři největší vesnice. „
„O ní už jsem slyšel. Takže to znamená, že Sluneční už byla nalezena? “zeptal se Kakashi.
„Ano. Sluneční je Temari, Temari z Písečné.“
„ e..Temari? “ vykoktali jsme.
„Ano, Temari. Vaším úkolem je najít Měsíční, která má na rameni dva spojené kruhy. “
„Dva spojené kruhy? A na rameni?“ přemýšlela jsem a koukla se na své levé rameno. Pod tunou pudru jse měla schované právě toto znamení. Vždycky jsem ho skrývala, protože se mi nelíbílo.
„Tsu... Tsunade-sama?“
„Ano, Sakuro?“
„No... nic.“
Proč jsem to něřekla?? Prý to bude velice náočná mise...nemůžu riskovat životy druhých.
„Jaké je to jutsu?“
„Nevím na co ti to bude, Naruto, ale dobrá. Jutsu se jmenuje: Luna no jutsu. A je to taková světle modrá kulička chakry, velice silná kulička. Měsíční ji může házet, nechat jen tak létat nebo na někoho posílat. Vlastně nemá žádnou pečeť, protože to ani jutsu není. Je to spíš Kekkei genkai. Ještě nějaké otázky?“
„Ne.“
„Život té dívky je ohrožen, my nevíme kdo to je, ale nepřátelé možná ano. Bohužel nemáme žádné informace a posílat vás bez nich nejde. Snad už je zítra ráno budeme mít. “

VEČER, ZA BRANAMI KONOHY

„Jak to říkala? Luna no jutsu? Žádná pečeť... hmm, dobrá. “ říkala jsem se pro sebe.
Zkusila jsem všechny možné pohyby rukou a nic se nestalo.
„Dobrá, teď naposled.“ vykřikla jsem, jednou rukou podepřela tu druhou a roztáhla prsty.
Hodně jsem se soustředila a asi se povedlo.
V mých rukou se začela tvořit modrá chakra, byl to velice příjemný pocit. Nejdřív jsem se lekla, ale potom slastně zavřela oči.
Tohle byla moje nejkrásnější chvilka v životě, ale osud mi záviděl. Po chvíli mě šíleně začaly štípat oči, nemohla jsem to vydžet a otevřela jsem je.
„Konečně to přestalo.“ zamumlala jsem pro sebe.

„Sakuro!! Sakura-chan, kde jsi?“ to Sai s Narutem po mě pátrali.
„Tady!“
Rychle jsem přestala a bežela k nim.
„Sakuro... ehm... co to máš s očima? “
„Já? Co bych s nima měla?“ zalekla jsem se. To štípání.
Rychle jsem běžela do mého dnešního, řekněme nocleho-stanu. Vyndala zrcátko a pomalu jsem se do něho koukala. Strašně jsem se bála co tam uvidím.
„Ááá!“