Konečný souboj aneb jak to vše dopadne 01 - Záhadný cizinec

Tak a je tu má v pořadí druhá série. Dostal jsem tento nápad když jsem nemohl usnout. A prostě jsem to musel napsat. Snad se bude líbit.

„Proč bych se měl s váma vracet zpátky?“ ptá se Sasuke Sakury, které jediná ještě stojí na nohou.
„Protože v Konoze jsi doma.“ Odpovídá z pláčem a těžce oddechuje.
A není se ani čemu divit, vždyť již hodinu bojovali proti Orochimarovi a Kabutovi.
Z jejího týmu už ona jediná byla na nohou. Kakashi ležel na zemi a byl vážně zraněn. Sai na tom nebyl o moc lépe. A nakonec tam byl Yamato, který před chvílí padl k zemi. Ale na jejich soupeřích nebyli vidět žádné známky únavy.
„To už dávno neplatí.“ A ďábelsky se zasměje.
„Prosím vrať se zpět.“ Dále žadoní.
„Ne a teď to s váma jednou provždy skončím, ale než to udělám tak mám ještě jednu otázku. Kde je Naruto?“ A zvědavostí se přímo třese.
Jakmile vyslovil jeho jméno tak se Sakura rozplakala ještě víc.
„To nikdo neví,“ říká a vybavují se jí bolestné zpomínky: „Před deseti lety odešel a od té doby o něm nikdo neslyšel.“
„Aha. Tak to už můžu skoncovat. Doufal jsem, že až se příště setkáme tak vás zabiju před jeho očima. Škoda to se mi asi už nesplní.“ A znovu se rozesměje oním ďábelským smíchem.
Pomalu zvedne svojí katanu nad hlavu a připravuje se k poslední ráně. Ráně která jí přinese smrt. Slyší jak chladná železná čepel protíná vzduch a míří jí přímo na srdce. Má zavřené oči a čeká na ránu. Když najednou zaslechne jak do sebe naráží železo. Pomalu otevře oči a neví co si myslet. Před ní stojí ňáký muž. Má na sobě černý plášť. Na něm je znak oka se spirálou točící se do prostřed. Onen muž má přes hlavu kápi takže mu není vidět do obličeje. A to vidí i když stojí pře ní.
„Kdo jsi a co tady děláš?“ Vyštěkne na něj Sasuke.
„Kdo jsem to tě nemusí zajímat.“ Pronese ledově až z toho běhá mráz po zádech.
„A zachraňuji tyto schinobi.“ Praví z naprostým klidem.
„Když jim chceš pomoc tak skončíš jako oni.“ Ozve se Kabuto
„To si nemyslím, ale momentálně na boj není čas. Ale jednou se utkáme to vám slibuji.“ A otočí se. Udělá ňáké pečetě a vedle něj stojí tři klony. Každý jde za jedním zraným. Vezmou ho a přemístí se pryč.
Sakura se na to dívá nevěřícím pohledem. Ale najednou na ní letí dva meče. Jeden od Sasukeho a jeden do Orochimara. Už je není možno vykrýt čeká až se do ní zabodnou, ale nestane se tak. Onen muž se před ní postaví a obě zbraně v něm skončí. Vykašle krev z úst.
„Jak obětavé, ale teď se odtud nedostanete ani jeden.“ Rozchechtá se Orochimaru a olízne se jazykem.
„To bych netvrdil.“ Dostane ze sebe z posledních sil onen muž.
Pevně uchopí Sakuru za ruku a zmizí ve víru listí.
„tak tohle nám nevyšlo Sasuke-kun.“ Praví Kabuto.
„Tak je dostaneme jindy. Ale dlouho stejně žít nebudou.“ A všichni přítomní zmizí.

U brány konohy
Najednou se tam objeví Sakura s oním mužem, který padne k zemi. Na nic nečeká a vezme ho a rychle uhání do nemocnice. Jakmile tam dorazí už tam čeká Tsunade.
„Můžeš mi to vysvětlit kdo je ten muž?“
„Nevím.“ říká po pravdě „Ale zachránil nám všem život.“ A společně uhání na operační sál.
Jsou tam už asi tři hodiny. Kakashiho a Saie už dávno odvezli ze sálu na pokoj. Ale onen záhadný muž je pořád v ohrožení života. Na sále se střídají medici jako na páse. Jeho zranění jsou vážná. Jedna rána šla těsně kolem srdce a přeťala dvě tepny. A druhá projela snad všema střevama jaké jsou v lidském těle. Nakonec po desetihodinové operaci je z nejhoršího venku. A převezou ho na pokoj. Doteď nikdo nepoznal kdo to je. Proto u jeho pokoje nechali hlídat dva členy ambu.
Zhruba po týdnu propustili všechny z týmu Kakashi domů. Ale onen záhadný zachránce se pořád neprobudil.
Až jednoho dne kdy se za ním byl podívat bývalý sensei týmu sedm tak se něco stalo.
„Sakuro.“ Vykřikne onen cizinec a trhnutím se posadí. Vzápětí ho přemůže taková bolest až vyjekne a znovu se skácí na postel. Opět se propadne do bezvědomí.
„Co to mělo být?“ divý se Kakashi. „Raději to půjdu říci tsunade. A odejde z pokoje.

U Hokage

Samotná tsunade se probírá neuvěřitelnou horou papírů. Když v tom někdo zaklepe.
„Dále“ zvolá a dál se věnuje papírům.
Do místnosti vejde bývalí člen ambu Kakashi.
„Hokage-sama“ začne
„Ano.“ A konečně zvedne hlavu od papírů.
„Asi byste měla vědět, že ten cizinec se na chvíli probral.“ Začne.
„A co říkal.“ Je zvědavá a opře se lokty o stůl.
„Nic moc jenom zakřičel Sakuřino jméno a opět omdlel.“
„Zajímavý“ pronese.
„Nevíte co by to mohlo znamenat?“ ptá se ze zvědavostí.
„Ne to opravdu netuším. Můžeš jít jestli ještě něco nepotřebuješ.“
„Ne už nic:ů A odchází.
Naše milá Hokage ještě chvíli přemýšlí co by to mohlo znamenat než se znovu ponoří do nudného papírování.

U Sakury

Ta se pořád nevzpamatovala z toho co viděla.
„Proč se Sasuke tak chová? To už zapomněl na vše co jsem spolu jako tým zažily?“ A rozpláče se ještě víc než do teď.
Ale né kvůli jemu. Je to pro Naruta. Ano pro něj.
„Proč jsem si to neuvědomila dřív.“ Nadává si. „Vždyť on tu pro mě byl vždycky. Pořád mě chránil. Když jsem byla smutná tak mě dokázal rozesmát. Bez něj jsem jako tělo bez duše.“ Nadává si. Ale bolestné vzpomínky na jeho odchod zůstávají.

***
„Neodcházej.“ prosí patnáctiletá dívka svého týmového kolegu.
„Promiň Sakuro, ale bude to tak lepší.“ Snaží se jí utěšit.
„Jo a v čem?“ divý se a naplno se rozbrečí.
„Já už nechci aby kvůli mě někdo umíral.“ A nemůže se dívat na její tvář plnou slz.
„Ty nevíš jaké to je jít po vesnici a vidět jak tě lidé nenávidí. Ať se snažím jak chci tak mě pořád nesnáší. A kvůli poslednímu útoku těch blbých Akatsuky se to nezlepšilo. Je na nich vidět jak mě nenávidí. Za to, že byla vesnice napadena. Dávají mi za vinu to, že musí opravovat své domy. A já se jím nedivým.“ Říká se skleslým hlasem.
„Naruto, ale já tě potřebuji.“ Zoufalo ho prosí.
„Promiň, ale to nepůjde. Já musím jít.“ A otočí se k odchodu. Za bránou se ještě otočí a vidí jak padá k zemi. Na nic nečeká a stihne jí zachytit před dopadem.
Nerozmýšlí se a odnese jí k ní domů do jejího pokoje. Tam jí uloží do postele. Sundá jí boty a přikryje jí. Na její stůl dá ještě vzkaz který rychle napsal. Letmo jí políbí na tvář a už uhání pryč z Konohy.
Když se ráno probudila tak si myslela, že to byl jenom zlý sen.
Ale když uviděla vzkaz který jí nechal na stole tak to pochopila. Nebyl to sen. Opravdu se to stalo.A roztřesenýma rukama uchopila onen dopis.

A v něm stálo.
Milá Sakuro. Já vím, že je to pro tebe asi hodně těžké. Ani mě se moc nechce odejít, ale musí to tak být. Prosímtě netra se a žij dál. Odcházím kvůli tomu co jsem ti říkal,ale je v tom i něco jiného. Rozhodl jsem se pátrat po svých rodičích. Vím, že otec je mrtví a pocházel z konohy, ale matka ne. Nevím odkud byla a jestli stále žije. Proto musím jít jí hledat. Ale slibuji ti, že až mě budeš nejvíc potřebovat tak se vrátím a pomůžu ti.
S láskou Naruto Uzumaky už asi né budoucí Hokage.
****
Ano tento dopis zná na spaměť. Pořád ho má schovaný. A neustále musí myslet na ona slova.
„až mě budeš nejvíc potřebovat tak se vrátím a pomůžu ti“ „Ale kde byl když jsem ho potřebovala? Nechal by mě zabýt. Kdyby se tam neobjevil ten záhadný cizinec tak už bych byla mrtvá a on by se to ani nedozvěděl.“ A dostala na něj takový vztek, že to nešlo.
„Musím zjistit kdo je ten muž v nemocnici.“ Usmyslela si.