Pravda nebo lež...? 02

,,Měla jsem načas, vůbec jsem nestíhala, byla jsem domluvená se Sakurou, že spolu půjdeme ven a něco podniknem. Nechápu, že sní vůbec někam chodím. Je to strašná nuda, hlavně, že ona se baví!
Nejdřív jsem se stavila doma, abych se hezky oblíkla, nalíčila, prostě jsem chtěla mít navrch.
Tak vypadat líp než Sakura, bylo až moc snadný. Není to žádný umění. I kdybych si vzala pytel od brambor, tak vypadám mnohem líp a víc sexy než ona.
Když jsem už byla dostatečně připravená vyjít do ulic Listové, zastavila mě ještě máma, že se musím stavit v našem malém obchůdku s květinami. Odfrkla jsem a dolů po schodech, až ven. Jak jsem ucítila teplo dnešního jarního dne, hodila mými bohatými vlasy a dívala se kolem sebe, jestli náhodou neuvidím nějakého fešáka. Bohužel nikoho takového jsem nespatřila. Byla tam jen malý klouček, který venčil psa a jedna stará žena, která vypadala na umření.
Protočila jsem oči v sloup a vydala se do krámku. Měla jsem už opravdu málo času, ale na Sakuru jsem myslela až v poslední řadě.
Zalila jsem květiny a uslyšela zvonek, který vždy zvoní když někdo vejde do dveří.
Otočila jsem se a zatvářila se znuděně, že ˇmám zrovna teď zákazníka. Moje tvář se ale náhle změnila. Uviděla jsem Sasukeho. Pozdravil mě jeho záhadným hlubokým hlasem a začal si prohlížet různé typy květin, které jsme v obchodě měli. Nevěděl jakej druh si vybrat, tak jsem k němu přistoupila a začala mu pomáhat…
,,Ahoj, tak tyhle se jmenují narcisy.. Ty bych nebrala.
Mám tady ještě dvě, které by byli nejlepší.“ Mrkla jsem na něj a pomalu se přes něj natáhla pro rudé růže.
,,Co tyhle? Růže znamená lásku, můžeš jimi vyjádřit svoje city k někomu. Šibalsky jsem se na něj podívala a sváděla ho pohledem.
,,Ty se mi nelíbí, jsou jako krev, ty nechci.“ Řekl opět jeho chladným tónem v hlase a znovu si všechny prohlížel.
,,Dobře a co bílé lilie, ty znamenají něhu, skromnost a nevinnost.“
,,Tak si jich vezmu pět.“
,,Můžu se zeptat pro koho budou??“
Já jsem se začervenala a přistoupila k němu blíž.
,Do toho ti nic není!..“ Řekl celkem hrubým hlasem a já se cítila ukřivděná. Nechala jsem ho být a hleděla si své zbývající práce. Odešel a ani nepozdravil, vážně by mě zajímalo pro koho jsou…“

,,Už se nemůžu dočkat večera, nemůžu se dočkat až ho zase uvidím, je to jako věčnost co jsem ho naposled viděla. Chybí mi tak strašně, že nevím co budu dělat, když nebudu sním, když nebude po mém boku. Jen sním se cítím šťastná, otevřená a hlavně cítím, že něco znamenám. Nejsem jen sama za sebe, ale mám někoho koho bych oplakala kdyby se mu něco stalo a to je pro můj život strašně důležité. Ta osoba je pro mě důležitá…Sasuke.
Kdybys jen věděl co k tobě opravdu cítím… Ale já se bojím tvojí reakce, co bys udělal, jestli by si mě tam nechal jen tak stát a odešel, nebo naopak. Netuším nic.
Můj sen už se dávno splnil, Sasuke mně pozval na rande. Teď už mi je všechno jedno, protože vím, že mu nejsem tak ukradená jak se vždycky tváří. A to mi dává sílu.
Ach ne, za chvilku se mám sejít s Ino a ani čas není na mojí straně.
Vyběhla jsem z domu k místu, kde jsme měli s Ino spicha. Ino tam už tála v celé své ,,kráse“. Vypadala vážně úchvatně. Měla na sobě krátké tričko, které jí odhalovalo celé bříško a poněkud delší sukni, vlasy měla stažené do culíku a byla nalíčená. Její věci byly ve fialové barvě, jako její stíny. Vážně má vkus, dává si na svém vzhledu hodn záležet. To já zas takový puntičkář nejsem, tak že Ino vypadá vždy mnohem líp. Ale já jsem si už zvykla.
Přece jen jsem, ale chtěla vypadat nádherně v dnešní blížící se večer. Chtěla jsem aby ze mě byl Sasuke vyvedený zmíry, ale v té světlé stránce. Chtěla bych aby na to v životě nezapomněl a hlavně, aby nelitoval. Je pravda, že skoro vždycky chodím poněkud, jak to říct, poněkud staromódně, tak že musím něco vymyslet. Musí to vypadat elegantně, ale i sexy. Musím být dokonalá.
,,Ino… Musím ti něco říct…“ V očích se mi zablesklo a už jsem jen hořela nedočkavostí, až to vyslovím.
,,Mě-on-mě…“ Nemohla jsem to ze sebe dostat..
,,Tak co?!“ Řekla Ino poněkud nevrle a obrátila oči v sloup.
,,On-on… Sasuke mně pozval na rande!“ Vyslovila jsem tu nejhezčí větu na světě, cítila se najednou o něco lehčí a chtěla jsem se vznášet.
,,Co-co cos to řekla?“ Koukala na mě vyjeveně a nevěřila vlastním uším. Nevěřila mi moje jediné slovo.
,,To nemůže být pravda, to-to není možný! To by Sasuke neudělal, on by nikdy nepozval ,,tebe!“ Ty pohledy a ten tón jsem od Ino neznala, byl vražedný.
,,Proč by mě nemohl pozvat?“ Řekla jsem nevěřícně a čekala na odpověď.
,,Jen se na sebe podívej! Proč by zval zrovna ,,tebe,“ vždyť jsi naprosto bez vkusu a nejsi zajímavá jako já. Na tvém místě jsem měla být já!“ Jen co to dořekla, skoro se mi zvedl žaludek a nechápavě jsem na ní koukala…Já jsem byla tak šťastná, že jí to řeknu, že se svěřím ze svým velkým tajemstvím a ona mi odpoví takhle? To jsem vážně nečekala, kdybych měla u sebe židli, tak si musím sednout. Vyvedlo mě to zmíry.
,,A to si říkáš kamarádka? Vůbec nedokážu uvěřit co teď slyším z tvých úst! Kdybys jen věděla, jak mě teď tvoje slova raní! Jsi tak sobecká. A vůbec, nemá cenu se tady s tebou teď vybavovat, musím se totiž připravit na RANDE!!“ Obrátila jsem se a rychlým krokem jsem šla pryč. Za Ino jsem se ani neohlédla, od téhle chvíle mi byla úplně ukradená. Za tohle jí k smrti nenávidím. Nebudu brečet, dnes ne. Nenechám si to zkazit nějakou namyšlenou nánou.

,,Co si mám vzít na sebe… Achjo, nic tady nemám. Co budu dělat, nemůžu jít za klukem mých snů, který mě už konečně pozval ven, jako nicka. Musí to být úžasné, ale kde to mám vzít…
Ale ano! Vzpomněla jsem si na moje schované šaty. To je to pravé!
Jen co jsem se vysprchovala a umyla si vlasy, oblékla jsem si je. Chvilku mi trvalo než jsem se do nich nasoukala, ale konec byly fascinující. Musím přiznat, že mi to vážně sekne. Jsou mi na těle těsné, tím vyniká moje postava a i prsa, která jsem nikdy neměla v úmyslu ukazovat.. Jejich rudá barva se nádherně leskne a rozparek až na stehna, tomu dává pořádný šmrnc. Vlasy jsem si natočila a udělala si vlnky, ani tvář nezůstala pozadu, moje černé linky a lesk byli super. Připadala jsem si jako někdo jiný. Najednou už jsem nebyla jen šprtka, která nosí co nejvolnější a nejstrašnější oblečení, ale byla jsem vážně ,,kočka“. Cítila jsem se jako člověk, jako ,,dívka,“ která jde na svoje první rande a má nervy namaděru.
Ino byla vždy krásná, ale dnes je to můj den, dnes si krásy užívám já…
Podívám se na hodinky a už je čas. Najednou zazvoní zvonek a mě se srdce rozbuší strašnou rychlostí. Je tu!
Konečně se přinutím vyjít ven a jen co otevřu dveře, spatřím ho a rozklepou se mi kolena. Potichu jsem zabouchla dveře a šla pomalu po schodech, až k němu.
Nespustil ze mě oči, jeho ústa byla mírně pootevřena a já nevěděla co si o tom mám myslet. Usmívala jsem se na něj celou dobu a pak to řekl….
,,Sakuro, jsi to opravdu ty?.. Vy-vypadáš nádherně!“ Pousmál se, ale oči zůstaly na svém místě, jako doteď..a to na mě.
,,Děkuju.“ Začervenala jsem se a přistoupila k němu. V té chvíli jsem měla v hlavě tolik myšlenek a jedna z nich byla, že Sasuke vypadá vážně k sežrání.

Vidím vážně Sakuru? Nevěřil jsem vlastním očím, když vyšla ze dveří, tak nádherná dívka. Nemohl jsem se na ni vynadívat, v životě jsem ji takhle neviděl. Moje oči nemohly uhnout jiným směrem, protože každá vteřina dívání na ni, byla úžasná. V těch šatech vypadá tak, tak ,,sexy,“ nemůžu si pomoct. Chtěl jsem ji k sobě hned přivinout a líbat ji po celém těle… Musím přiznat, že když jsem ji tam spatřil, podlomily se mi kolena úžasem.
Ani jsem nevěděl, že mám v týmu nejkrásnější dívku, kterou jsem kdy viděl. Žádná jiná se sní nemohla rovnat, její krása byla ohromující. Mě se líbila už předtím, ale tohle je zázrak. Musím se praštit, jestli se mi to nezdá, jestli teď před sebou nemám jen krásný přelud. Ne, nebyl to přelud, byla to vážně ona… Pod rozvlátými šaty skrývala dlouhé světlé nohy a rozparek ukazoval někdy víc, než by chtěla.
Prober se člověče…říkal jsem si pořád dokola, protože jsem se cítil jako pitomec, který zapomněla mluvit. Úplně jsem sní oněměl.
Konečně jsem se probral a vyndal květinu, kterou jsem měl schovanou za zády. Byla jen pro ní. Nikdo jiný si ji nezaslouží víc, jak ona.
,,Něco pro tebe mám, jen taková maličkost…“ A předal jsem jí kytici bílých lilií.
,,Ty jsou nádherné! Děkuju moc…“ V jejich očích se objevily jiskry štěstí. Byla z nich dojatá, ani jsem nevěděl, že se jí budou tak líbit. Přivoněla si k nim…
,,Nádherně voní.“
,,Jako ty.“ Náhle jsem dodal a ani nevěděl co říkám. Vyšlo to ze mě jako blesk, nestihl jsem se ani vzpamatovat. ,,Co to bylo, jsi blb, co to tady žvaníš? Kam se poděl pravý Sasuke, ten který nikoho nepochválí, ten uzavřený a tichý?… Místo něho tady teď stojí s dívkou, kterou mám moc rád, Sasuke citlivý, něžný a pozorný." Když se teď slyším, nechápu jak jsem na to mohl přijít. Normálně by mě to ani nenapadlo.
,,Sakuro, co to semnou provádíš..?“ Pomyslel jsem si, pousmál se a podíval se do jejich krásných velkých pronikavých zelených očí a v srdci mi vzplanul neobvyklý a pronikavý pocit. Zalil mi celé tělo a já si připadal jako v ohni. Nepálilo to, jen hezky hřálo.