VYVOLENÁ.....Prozrazení (004)

Neovládla jsem se a pustila ruku dolů. Co to sakra bylo? Já...já umím ovládat vítr? Nechápavě jsem se koukla na své ruce, na Kakasiho a zase zpět.
„ Au..Sakuro..Prosím, nic mi už nedělej..Au.“ řekl Kakashi a pomalu, s viditelnou bolestí, se zvedal ze země.
„ Heh..Já jsem nic nedělala..Nevím jak se to stalo, ale já ne.. “
„ Sakuro, tos byla ty. Nějak jsi aktivovala Kekkei genkai a..au..odfoukla mě.“ To už jsem nemohla poslouchat.
Přece neumím ovládat vítr. Jako neumím jutsu co používá jen Vyvolená? Takže jsem to byla já.
Rychlými kroky jsem se odebrala k stanům, ale Naruto a Sai už tam nebyli. Kakashi se za mnou pomalu loudal.
„ Kakashi? “
„ Ano?? “ odpověděl naštvaně.
„ Myslíte..si.že jsem to byla já?? “
„ Jo. “
„.......................“ Zase inteligentní odpověď.
„ Jo byla. Teď jdeme za Tsunade-sama, aby nikoho jiného za tebou neposílala.Když jsme tě našli. Ona to taky tušila.“ pověděl zase naštvaně.
Na tohle už odpověď nebyla. Tak jsme vyrazili.

Cestou jsme potkávali lidi a všichni se mi klaněli.
„ Vyvolená. Vyvolená jde po této zemi. Ten prach si nechám a navždy ho budu mít v kapse.“ křičel jeden muž, přičemž „olizoval“ cestu po které jsem šla. (to mu toho prachu zůstane když ho sní )
To už mi začalo být nevolno.
Každého koho jsme potkali se na mě podíval a hned se klaněl. Ty největčí blázni dělali totálná blbiny, které už si ani nepamatuju.

Odvedla jsem nějaké dítě za roh a zeptala se: „ Odkud to víte?“
„ Oh. Spasitelko, řekl nám to nějaký kluk se špičatými vlasy. Ten co má v sobě démona.“ To poslední zašeptal.
„ Díky. A nikde to nerozšiřuj! “
„ Eh..Ukážeš mi to jutsu?? “ zeptal se ten malý s nedočkavým výrazem ve tváři.
„ Néééé! “ zaječela jsem a utekla zpět na ulici kde se mi zase všichni klaněly. Začínalo mi být ještě víc blbě. Skoro na omdlení.
„ Hinata omdlívá, já ne.“ opakovala jsem si pořád v duchu.
V dálce jsem zahlédla Naruta jak stojí na stupínku a něco říká. Zachlechla jsem jsem útržky slov: Sakura-vyvolená-moje- holka-já-hokage-ona-žena.
To už bylo příliš a já omdlela.
Naruto na stupínku pokračoval: „ Ááá. Támhle je..Ona..omdlela?? Sakuro! “
Běžel ke mně zatímco já jsem byla ve sladkém bezvědomí. Jenom ticho a klid. Žádní lidé, Naruto, NIKDO.
„ Sakuro, vzbuď se!, zapřemýšlel, „ Ona mě zabije až to zjistí. Ale vezmu ji k Tsunade. Určitě tam šla. “ řekl a vzal mě na ramena.
Prodíral se davem až k sídlu Hokageho.

„ Bábi. Byla jsi hodná?? Nebo tě odnese čert. Mám pro tebe annděla, jestli teda chceš. “ (Neodolala jsem, když je ten Mikuláš )
„ Na..Naruto. Co je s ní?“ Tsunade se koukla z okna a hned pochopila: „ Tos to musel všem říkat? Už takhle to má težký. Až se to dozví nepřátelé, tak...“
„ Já ji ochráním. Protože to je má...“
„ Cesta ninji.“ dopověděla jsem po tom co jsem se probrala. Bylo mi už o hodně líp.
„ Sakuro. Ty už jsi vzhůru. Super.“ křičel radostně Naruto a tancoval po pokoji. I se mnou na zádech.
„ Naruto. Ty blbe! Ihned mě pusť nebo dostaneš nakládačku! “ječela jsem, protože mi z toho poskakování bylo špatně. Pochopil a něžně mě položil na pohovku.
„ Promiň Za všechno. Že jsem to prozradil a ty jsi v nebezpečí. Omlouvám se.“ omlouval se mi s stráášně roztomilým kukučem.
Ano, miluju ho! Začínala jsem si to uvědomovat. Celé ty roky jsem ho milovala, ale až teďka jse si to přiznala.
Naruto stále čekal na odpověď.
„ Něco za to. Něco sladkého.“
„ Zmrzlinu? Čokoládu? “
„ Nene. “
„ RÁMEN! “
„ Ne! “
„ Heh..nevím....Pusu? “ zeptal se a čekal ránu.
„ Ano. “
„ Pusu?! “ zeptali se zároveň mí dva nejbližší, Tsunade a Naruto. Já jsem neodpověděla.
Začala jsem se naklánět k Narutovi. Co to dělám? Jeho miluje Hinata a já jsem milovala Sasukeho. Milovala? Ne. Nikdy jsem ho nemilovala. Vždy jen Naruta.
Už se málem naše rty dotkly, když v tom...................