Nový život 05: Mise za slavnosti-všechno je to otrava

Na obloze sotva vysvitlo slunce a tři postavy stály u hlavní brány. Dobíhala jsem výjimečně jako poslední. Dokonce i Kakashi-sensei byl na místě. Udýchaně jsem doběhla k nim a opřela se o kolena.
„Jdu pozdě,sorry,“omlouvala jsem se víceméně senseiovi.
„No, kdybych to měl shrnout, jdeš vážně pozdě, ale jelikož naše mise byla odložena, tak není za co se omlouvat,“ řekl.
„Odložena?“pozvedla jsem obočí a otočila se na ostatní, kteří jen přikývli.
„Kvůli slavnostem, Tsunade-sama jí na poslední chvíli odložila s tím, že ta stará bába nám stejně nikam neuteče a zemské slavnosti v Konoze jsou důležité.“
„Aha, fajn“ mávla jsem rukou, otočila jsem se s tím, že jdu domů.
„Kam jdeš?“ vyštěkla Sakura.
„Co je ti po tom?“opáčila jsem.
„Bože, jsi tak protivná“ povzdechla si.
Založila jsem si ruce na prsou a proťala : „ty zase nesnesitelná,“
„A ty sobecká.“
„Ty moc upjatá.“
„Hej!hej!hej!“snažil se zarazit naše hádání nervozní Naruto.
Sakura se na něj otočila s namíchnutým výrazem a uštědřila mu ránu do hlavy, po které on padl na zem.
„Nepleť se do toho, pitomče!“zařvala na něj a on se jen ustrašeně přikrčil.
„Kakashi-sensei, holky jsou vážně divná stvoření,“poznamenal, když vstával ze země a mnul si hlavu.
Nesmyslné hádání s „lebkounkou“ mě už začínalo pomalu nudit.
Mávla jsem nad ní rukou a s inteligentním výrazem ve tváři pronesla: „Jsi hloupá, naivní, nesnesitelná, otravná, egocentrická, upjatá, infantilní nána s vysokým čelem, tím jsem skončila, sbohem,“ a měla jsem se na odchodu.
Sakura zuřila a otočila se na Naruta. „Tak řekni něco Naruto!“
Zmohl se na obyčejné „Mhhhmmhm“a tak si vysloužil další bolestivou ránu.
„Sakuro-chan, jestli mě takhle budeš jestě dlouho bít, tak za chvíli budu úplně blbej,“protestoval.
„Neviděla bych rozdíl“opáčila Sakura.
Kakashi-sensei si jen povzdechl a ponořil se do čtení své knížky Icha Icha Paradise, beztak že je to pěkně perverzní.
Všude začaly přípravy na slavnosti, na které se rok co rok sjížděli zemští pánové i feudální lord a obyvatelé různých vesnic. Tsunade-sama tomu říkala seznamovací festival.
Mě osobně vůbec tahle hloupost nezajímala. Všichni se mohl přetrhat proto, aby se mohli zúčastnit jejích příprav, které neznamenaly nic jiného, než přichystat stánky a nebo vařit, vařit a zase ještě vařit.
Snažila jsem vehementně kličkovat mezi připravujícími tak, aby si nevšimli, že zrovna nemám co na práci. Samozřejmě, že i to samotné kličkování unavovalo. Schovala jsem se za jeden roh ulice a sesunula se zády po plotě dolů. Nenapadlo mě rozhlédnout, jen jsem si s úlevou oddychla.
Z levé strany se ozvalo posměšné odfrknutí. Škubla jsem sebou a otočila se na zdroj ruchu.
Metr ode mě stál o plot opřený kluk s černými vlasy stáhnutými provázkem do pevného culíku, s rukama v kapsách a díval se na mě.
„Taky zdrháš co?“řekl znuděně.
„Nezdrhám,“protestovala jsem.
„Jasně, a proto se všemožně vyhýbáš jakékoliv pomoci při přípravách a nakonec si skončila tady, a to všechno jenom proto, že fakt nezdrháš,“
Probodla jsem ho pohledem : „Jak ty můžeš vědět, že se vyhýbám přípravám a nechci pomáhat?“
„Eh, protože v tom co ty teď děláš mám já praxi,“
„Máš praxi ve vyhýbání se prácí?“zajímalo mě.
„Ha!Teď si přiznala, že se jí vyhýbáš.“zatvářil se triumfálně.
„No boooože, to je toho,“protočila jsem oči v sloup.
On si dřepl a založil si ruce. Chvíli mlčel, než se pousmál a otočil se na mě.
„Otrava co?Tyhle pitomé zemské slavnosti,“
„Jako bys mi četl myšlenky,“přikývla jsem „jsi jounin a takhle se tomu vyhýbáš, to škodí morálce,“
„Jsem ten nejlínější a nejnespokojenější jounin, kterého si kdy mohla poznat,“
„Jsem Rai,“podala jsem mu ruku a on ji lehce stiskl.
„Shikamaru“odpověděl „jestli tady budeme trčet ještě dlouho tak nás najdou a věř mi, že práce je ještě až až.“podotknul a rozhlédl se kolem.
„Změníme pozici,“prohodila jsem důležitě.
Shikamaru se chvíli rozhlížel kolem, než ukázal prstem na nedaleký skrytý strom s hromadou větví.
Přikývla jsem a společně jsme se vydali tím směrem. Seděli jsem spokojeně na stromě, daleko od jakékoliv práce a rozkazů.Shikamaru vytáhl oříšky a nabídl mi. Vzala jsem si do hrsti a spokojeně křupala.
„To je idylka,“pochvalovala jsem si náš úkryt s pusou plnou ořechů „jsi stejně líný, protivný a unuděný jako já“
„Nejsem si jistý jestli to prospívá, když se sejdou dva takhle líní, protivní a unudění lidé,“odpověděl.
Podívala jsem se dolů pod sebe: „Je to v pořádku do té doby, než se chce přidat třetí líný, protivný a unuděný člověk, který je ještě ke všemu hloupý. A kombinace těchto čtyř vlastností je vražedná“nasadila jsem otrávený výraz.
Shikamaru se podíval dolů stejně jako já a pochopil co tím myslím.
„Naruto“ špitl.
Bežel naším směrem a bez jakýchkoliv pochyb náš perfektní úkryt odhalil.Jaká otrava, nedá mi pokoj nikde.Asi mě sleduje.Pitomec.
„Héééééj!Rai!Shikamaru!“volal na nás.
„Co je Naruto?“odpověděla jsem otráveně.
„Asuma-sensei se po tobě shání Shikamaru.“
Shikamaru nesouhlasně zabručel a seskočil ze stromu. Můj blonďatý společník pode mnou se zatvářil vítězoslavně. Chvíli čekal a civěl na mě.
„Co je?“zavrčela jsem.
„Pod dolů,“kývl na mě.
„Ani mě nehne.“
„Mám si snad přijít já pro tebe?“
„Když si myslíš, že to zvládneš,“odfrkla jsem posměšně.
„Nepodceňuj mě!“
„Tak si pro mě pojď!“provokovala jsem.
„Když to zvládnu půjdeš se mnou na rámen, když ne , už na tebe nepromluvím souhlas?“
Přikývla jsem a pousmála se.
Naruto vyskočil a snažil se dostat ke mně na větev. Nelítostně jsem ho skopla dolů.Při pádu se ozvalo hlasité „puk“ a on se rozplynul.
„Co-cože?Kage bushin?“vytřeštila jsem oči a v momentu kdy jsem se otočila mě pravý Naruto chytil pevným stiskem ze zadu.
„Mám tě,“zahlásil.
Pořád stále překvapená jsem na něj hleděla. Nechala jsem se nachytat na tak laciný trik jako je Kage bushin. Nemůžu tomu uvěřit.
Nezbylo mi nic jiného, než potupně dodržet slib a jít s ním na ten zatracený rámen.Šoupavým krokem jsem se držela kousek od něj. Nevšímal si toho a jen si vesele pobrukoval. To mě štvalo. Dosáhl svého tím pitomým Kage bushin. Jsem vážně tak hloupá?Právě teď jdu s „užvaněncem“ na rámen, budu s ním sedět u jednoho pultu a muset se s ním bavit. Taky budu muset být méně protivná jinak mě to nechá zaplatit jak předpokládám.A při nejhorším pak příjde Sakura a přidá se k nám a mě z toho klepne, protože to s ní v jedné místnosti asi nevydržím, ale aspoň těsně před tím stihnu vylít zbytek jídla Narutovi na hlavu. Zbudou tam i nudle a ty se mu pak přilepí do vlasů.Představila jsem si Naruta s hřebenem v ruce jak se usilovně snaží vystrnadit nudle ze svého porostu na hlavě a při té představě jsem se upřímně usmála a založila si ruce do kapes.