Romantika
Jen chvilku po tom co Sasuke omdlel následkem objevení pavouka za Sakuřinou postelí se Sakura rozhodla něco s ním udělat. Nejprve se ale musela vypořádat s náporem smíchu. Po dalším minutách, kdy se Sakura smála došla k závěru, že už je opravdu načase Sasuke probudit. Ovšem nic lepší ji nenapadlo a tak ho polila vodou. Povedlo. Sasuke nadskočil jako střelená srna. Ihned zkontroloval jestli se někdo v povzdálí neschovává nějaký pavouk nebo jiná havěť. Na to však nebyl čas, Sakura ho popadla za ruku a odtáhla ho k němu.
Za vodopádem
„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.
,,Genmo, ale nezapomeň, že my také známe tvé jutsu." Pousmála se Kurenai a znovu se rozplynula.
,,Naruto dej si pozor na Kyuubiho plášť." Otočil hlavu Kakashi na Naruta s myšlenkami jen na Naruta a Deidaru, který si poletoval nad nimi a vytvářel si své výbušné umění.
,,Tak co bude?" Zasmál se Deidara a vhodil do vzduchu deset malých mravenců.
Jak se chtěl Jugo rozběhnout znovu na Naruta tak mu v tom zabránil Kyuubi, a jedním z ocasů mu ukazoval že to je zlý nápad.
A pak na něj skočil, byl to krátký proces při kterém Jugo neměl šanci. Nejenže zranění od Kyuubiho se nedají rychle léčit, ale taky nemohl zabránit tomu jak na něj útočil ze všech stran. Sasuke tam zůstal stát oproti Narutovy sám.
„Kdo vážně jsi?“
„Tvoje noční můra.“
„Cože?“
„Ne nejsem Orochimaru v plavkách ani Kabuto ve sprše.“
Kyuubi se v tom momentu neudržel a začal se válet smíchem po zemi.
Reina ležela na posteli a vzpamatovávala se z mise. Itachi za ní každý den chodil a staral se o ní.
„Byla jsem pitomá, že jsem tam šla.“ Broukla.
„Byla..“ odvětil Itachi, ale okamžitě se chytil za pusu.
„Tím chceš říct, že jsem pitomá?“ podívala se mu do očí.
„Uhm…ne!“ vyhrkl.
„Ale jo! Chtěl jsi to tak říct!“ uraženě se k němu otočila zády.
„Nechtěl!“ bránil se.
„Ale jo!“ zvyšovala hlas.
„Nene!“ rozčílil se.
„Už se zase hádáš!“ okřikla ho.
Tohle je volné pokračování k mé FF serii Liška Na slunci. Nějak jsem si mezitím stihla přečíst mangu, takže vše co se mělo stát se stalo. Jiraiya zemřel. Konohu Pein napadl, ale Naruto ho zabil. Z Akatsuki zbyli jen Sasuke a Uchiha Madara, což jsou teď nejhlavnější nepřátelé Konohy. Tak snad se bude líbit. 
Mladá kunoichi s růžovými vlasy, které jí spadaly na nahá ramena, seděla na posteli a tiše plakala. Ruce měla sepjaté přes svá kolena a skrývala tak unavené oči před měsícem, který jí ozařoval.
Jak jste si možná všimly povídka bude postupně procházet úpravou. Za tuhle upravu bych chtěla poděkovat Tenny.
Vstávej Naruto!
Uběhly dva dny a oni spolu pořád nepromluvili. Na chodbách se uraženě míjeli bez pozdravu a pokud se setkali, předstírali, že ten druhý tam vlastně vůbec není.
Gaara nemohl překousnout, že někdo jako je ta „umíněná, drzá holka“, si k němu dovolí to co by si k němu nikdo jiný v žádném případě nedovolil.
Na druhou stranu Yuti nemohla překousnout to, že někdo jako je ten „věčně nabručený kazekage se smrtícím pohledem“ si k ní dovolí to co si k ní nikdy žádný chlap nedovolil.
Na druhý den ráno když se Naruto probral ho už Kyuubi čekal.
„No tak pojďme nesmíme ztrácet ani minutu.“
„Dobrá tak už jdu ale musím se nejdříve nasnídat,“ řekl ospale Naruto.
„Tak to bude při tréninku s tím se nezatěžuj a pojď,“ odbil ho Kyuubi a pomalu se vydali na cestu.
Když přišli oba k řece, Kyuubi si sednul a řekl.
„Tak a teď si nejprve ulov několik ryb ke snídani bez použití jakéhokoli jutsu, jestli se budeš chtít nasnídat budeš potřebovat kopec trpělivosti, to je tvůj trénink na teď.“
Reina rozhodně nakráčela k Peinovi do kanceláře s úmyslem pohovořit si s ním o misi, kterou chtěla podniknout ještě před tím než porodí.
„O čem si chceš promluvit?“ usmál se na ní Pein a slušně se jí zeptal i když věděl přesně co chce.
„O misi.“ Odvětila a lehce se usmála. Pein nakrabatil čelo a zamyslel se.
„Proč chceš misi?“ zeptal se jí. „Nudíš se snad?“
„No nudím..a chci být aspoň teď ještě chvíli použitelná..“ zamyslela se.
„Jakou misi bys chtěla?“ podíval se jí do očí.
Yuti otveřela oči a první co viděla byl strop jejího pokoje. Zamrkala a zhluboka se nadechla.
Otočila hlavu na pravou stranu kde v křesle seděla pohodlně Temari. Její vějíř si spokojeně hověl na kolenou.
„Tak už ses probudila,“ řekla a trochu se pousmála, „gratuluju, „
„K čemu?“
„Zůstáváš přece ve vesnici, Gaara to potvrdil,“
„Jak je mu?“ vyhrkla z ničeho nic a prudce se posadila.
Když uviděla zvednuté obočí své návštěvnice, hořce zalitovala, že si nedala větší pozor na to co dělá.
[i]Zahalená v plášti s kapucí hluboko ve tváři spěchala písečnou plání.
Slunce stálo vysoko na nebi, paprsky dopadající na bělostný písek každého téměř oslepovaly.
Nohy se jí bořily a slabý vánek nesoucí jemná zrnka, vháněl slzy do jejích bledých očí.
Nic z toho jí však nemohlo zpomalit, ani písečná bouře by nedokázala dívčiny kroky zmařit.
„Ti dva patří mně a já tady už na ně moc dlouho čekám. Kyuubi tvůj život bude vyměněn za Peinův a k tomu jsi volný od své nenávisti která byla jako stín který tě uháněl celý tvůj život. Naruto Uzumaki tvůj život bude vyměněn za život Ucihu Madaru a tvůj Hinato Hyuuga bude vyměněn za život Peinovy společnice Conan.
„O čem na tohle téma chcete mluvit?“ zkoumavě se na ně podívala
„No na kdy to plánuje.“ Pokrčila rameny Konan.
„Co na kdy plánujeme?“ zeptala se Reina zmateně.
„No svatbu.“ Usmála se na ní Konan.
„Aha..nevím..tohle jsme neprobírali.“ Pokrčila rameny.
„To byste měli.“ Přitvrdila Konan.
„A proč? Času je dost.“ Zastal se Reiny Itachi.
„No to teda není! Měli byste to naplánovat! Trvá to strašně dlouho.“ Odvětila Konan.
„Netrvá..“ zavrtěla Reina hlavou.. „Trvá to jen chvíli.“
„Temari, ale je.... no je to Yuno.“ řekl Shikamaru, který se držel za paži.
„Právě proto. Je to Yuno a já mu něco dlužím.“ řekla Temari, odhodila svůj vějíř a řekla k Yunovi:
„Řekl jsi mi: ´Nikdy mně neporazíš, a můžeš se budeš snažit, jak chceš.´ od té doby jsem si to brala za svůj cíl. Chci tě zničit. A udělám to. Snažila jsem se zlepšit vše co se dalo. A myslím, že víc už neudělám.“ řekla a chytla kunai, který na ni Yuno hodil.
„Co od toho čekáš?“ podívala se na něj.
„Usmíření.“ Pokýval hlavou.
„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo navrhl ať se rozejdeme?“ podivila se.
„Bylo to v tu chvíly nejlepší možnost.“ Pokrčil rameny.
„Takže ty jednáš podle nejlepší možnosti?“ podívala se mu zpříma do očí. „Takže já jsem byla taky nejlepší možnost?“
„Takhle jsem to nemyslel..“ zavrtěl hlavou.
„Jo? Ale vyznělo to tak..“ zašklebila se.
„Tak promiň..“ omluvil se. „Nechtěl jsem tě urazit.“
Naruto konečně dojídal poslední sousto. Vždyť toho snědl víc než Hinata! Ale ta jí za dva. Každopádně u Naruto se slovo jíst příliš nehodilo.
Žrát by bylo přesnější, uvědomil si Sasuke a dál se koukal, jak jeho nejlepší kamarád přežvykuje.
„Vybíral sis dneska schránku?“ zeptala se Sasuke a s hořkosladkým úsměvem čekal na odpověď.
„Jo… Nic zajímavého,“ odpověděl blonďák a nalil do sebe asi půl litru vody na jeden zátah.
„Skutečně?“
„Co je to za výraz?“ Sasukemu vyletělo obočí někam nahoru.
Tuto povídku chci věnovat Sakura-Chan_Haruno. Snad se ti to bude líbit!!
Krásný jarní den, sluníčko hřálo, ptáčci zpívali. Opravdu nádherný den.
Ranní paprsky pronikali přes záclony do pokoje a ozařovali tvář spící dívenky. Ta však tak tvrdě spala, že ji ani volání mámy k snídani neprobudilo.
Slastně oddychovala a nechávala se unášet říší snů. Slunce však začalo být víc a víc otravnější až ji nakonec donutilo otevřít ospalá očka. Svými zelenými kukadly pátrala po pokoji.
Jejda spala jsem jako zabitá.
„Děkuji že jste tady mí přátelé, teď už vím že vážně umírám.“
Někteří se neudrželi a začali plakat, jiní si zas udržely smutnou ale důstojnou tvař.
„Nebuďte smutní díky vám jsem prožil krásný život a vždy jsem se snažil dodržet svoje slovo ať se děje co se děje. Sakuro, promiň že jsem ti nepřivedl Sasukeho zpátky.“
„To nic, nedělej si z toho nic je to v pořádku,“ vytlačila ze sebe Sakura. „Kakashy-sensei vy si už najdete holku místo čtení knih.“
„Pokusím se Naruto-kun.“
