Nový život 16:pláč a štěstí

Naruto sebou lehce zavrtěl a oční víčka se mu zachvěly. Poplašeně jsem sebou škubla a naklonila se nad něj. Po chvíli pomalu otevřel oči a zamrkal.
„Jestli jsem mrtvej a jsem v nebi tak se mi to takhle zamlouvá,“ usmál se, ale rázem zasyčel bolestí.
Posadil se a opřel se zády o opěradlo postele.
„Hé! Sakra, jsem zas celej obalenej v obvazech. Přece to nebylo tak děsný ne? Vyhrál jsem,“ podotknul.
Uštědřila jsem mu ránu do hlavy a naštvaně začla řvát: „Ty pitomče! Ještě jednou porušíš rozkaz velitele a někdo bude muset dávat kousíčky tvojeho těla dohromady tak přísahám, že tě přivážu ke stromu,oholím ti hlavu a nechám tě tam celou noc!!“
Naruto si kryl poplašeně hlavu „Ups! To by byl brutální trest, myslím, že si to radši příště rozmyslím,“poškrábal se rozpačitě na obvázaném čele, ale dřív , než se vzpamatoval jsem mu visela kolem krku a divoce ho mačkala. Brečela jsem radostí. Slzy mu máčely jeho obvazy, ale on se spokojeně usmíval.
„Ehm, Ehm,“ozvalo se ode dveří. „Omlouvám se, že ruším Naruto-kun, přijdu později.“
„Lee!“zavolal vesele Naruto. „Jen pojď dál. My jsme-no-jenom jsme se vítali.“ vysvětlil Naruto.
„Aha, ehm, jistě,“ předstíral, že chápe, ale najednou udělal jednu ze svých šílených póz a začal nezastavitelně mlít: „Síla mládí Naruto-kun, Rai-san!Síla mládí!Aaaaaaah! Je jaro, všechno kvete, lavičky v parcích obsazují šťastně zamilované páry, předávající si zamilované pohledy mačkajíc se na sebe! Ano, Naruto-kun, jsem rád, že i ty konečně máš dívku svým snů,“zatvářil se zasněně a v očích se mu nevyslovitelně lesklo.
Odskočila jsem od Naruta a on demonstrativně dal ruce před sebe a oba jsme se začli nesrozumitelně vymlouvat: „Ne!To ne!....to je omyl!...není to jak se zdá!....ehm…eh…no….není….jsme přátelé…fakt..vážně… přísahám…. eh… tak nic no,“ vzdal to po chvíli Naruto, když zjistil, že ho Lee vůbec neposlouchá a jen dál zasněně hledí z okna.
O futra dveří stál opřený Shikamaru a zasmál se. „Vypadá to, že Leeho nepřesvědčíte. Je dost divnej, když se chová takhle,“ a se značně divným pohledem směřoval na Leeho.
„Shikamaru! Ale ty nám věříš, že?“ chtěl se ujistit Naruto.
Shikamaru mávl rukou.
„Co vás nemá, jasně, že věřím,“ řekl dost nepřesvědčivě. „To, když jsme se ráno probudili a vy dva jste leželi na sobě, mačkali jste se k sobě, drželi se za ruku a spokojeně spali, tak to v tom nehraje žádnou roli,“ zašklebil se a strčil si ruce do kapes.
Zrudla jsem ve tváři a podívala se jinam. Lee si nás pořád nevšímal a spokojeně baletil po celém nemocničním pokoji dokud nevstoupila Sakura a nechápavě zamrkla, aby dala najevo, že nechápe proč zrovna Lee zkouší balet uprostřed místnosti. Podívala se na nás a my jen pokrčili rameny.
Rozhodla se tedy, že to přejde bez povšimnutí a zamířila k posteli.
„Jak ti je Naruto?“starala se.
„Ještě se jeden den prospím a jsem zdravý jako rybička,“ podotkl energicky.
Byl večer a všichni návštěvníci už opustili pokoj. Zůstala jsem jenom já a krájela Narutovi jablko a mrkev. Nevraživě a s nechutí na to hleděl, ale pak se zatvářil velice spokojeně.
„Háá! Rai-san, nesmím namáhat ruce, takže mě musíš nakrmit,“ zahlásil jako by to byla hotová věc a otevřel pusu.
Vložila jsem do ní malý kousek jablka a Naruto začal spokojeně přežvykovat.
„Když mě krmíš, ani si s tím jídlem nepřipadám jako králík,“ zahuhňal s plnou pusou jablka a mrkve.
„Mlč a žvýkej nebo ti zaskočí,“ napomenula jsem ho s úsměvem.
Zbýval už poslední kousek mrkve a velký kus jablka, který jsem mu strčila do pusy tak, že mu polovina zůstala venku.
Podívala jsem se na talíř a zaklela: „Sakra, chtěla jsem taky kousek.“
„Tfak si ukofni odfe mě,“ zašišlal Naruto s jablkem s puse, ale já jsem přesně rozuměla tomu co říkal.
Přiblížila jsem se k němu a ukousla druhou polovinu ovoce. Oba jsme teď žvýkali a potěšeně se usmívali. Dokonce jsme i ve stejný čas polkli a začali se neovladatelně smát.
„Měl by sis lehnout a ještě odpočívat,“ řekla jsem po utišení záchvatu smíchu.
„Umh, přijdeš zase zítra?“ zeptal se s nadějí v hlase.
„Budu tady celou noc. Budu tady sedět,“
Vyvalil na mě oči a prohlédl si dřevěnou židli, na které jsem seděla a já sledovala na co kouká.
„Chceš mi tím říct, že celou noc prosedíš na tomhle nepohodlném kusu dřeva?“ utrousil se zájmem.
Kývla jsem a podívala se pod sebe na znak, co se mu na ní nelíbí. Chvíli se zamyslel a poškrábal se na čele.
„Jestli budeš celou noc tady, nedovolím ti, aby si spala na--“ zadíval se s nechutí na židli a dodal: „na tomhle.“
„A kde asi tak mám spát nevíš?“ pozvedla jsem jedno obočí a dala ruce v bok.
Naruto se posunul na posteli a potěšeně poklepal vedle sebe. Podívala jsem se na něj s nevěřícným pohledem a on jen kývl, jakože to myslí opravdu vážně a své rozhodnutí nehodlá měnit.
Něco mě zahřálo u srdce a moje tělo se začlo hýbat samo od sebe. Vstala jsem a pomalu ulehla vedle něj. Přehodil přes mě kousek peřiny. Postel nebyla příliš velká a tak jsme leželi těsně u sebe. Cítila jsem jeho teplo a dokonce i bušení jeho srdce.
Podíval se na mě a přetáhl si ruku pod mou hlavou tak, že jsem ležela na jeho obvázané hrudi.
Bylo to něco nepopsatelného a mě by se sotva chtělo vstávat. Kdybych takhle mohla zůstat napořád, nevadilo by mi to ani trochu. Byla bych naopak nesmírně šťastná.