Romantika
„Nikomu to ovšem neříkej,“ ozvalo se za nimi.
„Itachi?“
„Ano jsem to já, Naruto. A prosíme tě, aby jsi to nikomu neříkal, teď tě prosím jako přítel přítele.“
„To je samozřejmost, že to nikomu neřeknu, ale co bude až si na vše vzpomeneš nebo nás někdo z naších přátel nenajde?“ přemýšlel Naruto.
„O tom se nechceme bavit a musíme využít každé příležitosti být spolu,“ vysvětlil Itachi.
„Já to chápu a navíc jenom lituju toho, že jsem s Hin netrávil tolik času a teď mi schází.“
„Ne!! Prosím!!! To nesmíš. Nesmíš mě tady nechat samotného. Co bez tebe budu dělat?“ křičím když svírám v náručí tělo své milované.
„Už je pozdě. Miluju tě. Prosím nezapomeň.“ S těmito slovy na rtech zavírá oči
„Pojď už. Je čas jít zpátky domů.“ Chytá mě za ruku nejlepší přítel…
Proč mě tam nenechal zemřít s tebou?
Tak první dílek mé povídky...už jí mám napsanou, mám jí dokonce na svém blogu, ale už mě to tam nebaví...snad se vám bude první dílek líbit...Tahle povídka je o o kunoichi Valli z Konohy XD,která bezmezně miluje Gaaru...lásku si opětují...pak se to ale trochu zkompliku, když Akatsuki ukradnou důležitou listinu se jmény všech jinchuriki
1.
,,Tak co máš ty fotky?“ zeptala se Valli a přiskočila ke kamarádce.
,,No jasně, že je mám…si myslíš, že sem na tebe zapomněla, nebo co?“ a vytáhla digiťák.
Nad Písečnou vesnicí se spokojeně tetelilo slunce. Byl příjemný den. Jen lehce vál vánek a hladil všechny obyvatelé vesnice po jemných tvářích.
Malé děti si vesele hrály s míčem a užívaly si krásného dne.
Jen kazekage seděl zavřený uvnitř své pracovny a papíroval. Už od samého rána seděl nad tou haldou dokumentů a zdálo se, jako by vůbec neubývaly.
,,S Hinatou jsme vážně šťastný. Její smích mi dodává odvahu se jí zpříma dívat do očí, i když jsem s tím měl vždy problém. Každou minutu co jsem s ní cítím, že ona je ta pravá. I když to není tip dívky, který jsem si představoval, nebo měl za vzor, tak jí…začínám milovat…Asi je to tím, že ona není tak dokonalá, nebo krásná jako jiné dívky, má v sobě víc než módu, nesnaží se být něčím čím není.
Takže dámy a pánové, na trhu se objevila nová povídka s názvem „The wish of Love“. Jak už název napovídá, bude se to týkat lásky (zase xD) a taky nějakého přání.Ovšem…Kdo ta přání vlastně plní?A plní se vůbec? Tak na tyto otázky mám odpovědi a velice stručné. Pokud však chcete odpovědi více rozvinuté, dejte se do čtení. Moje maličkost už se těší na Vaše dojmy, komentáře, pochvaly, kritiku, prostě cokoliv, takže ČTENÍ ZDAR! 
Díl 1. - Zázraky se dějí!
"Ino, já už se na to nemůžu dívat, musíme s tím něco udělat!“
„Ale co chceš dělat Sakuro?“
„Mám plán, pomůžeš mi?“
„Jasná věc, tak povídej.“
„Naruto!! Naruto! Počkej!“ Naruto se zastavil a otočil se.
„Ahoj Sakuro, co se děje?“
„Pojď se mnou! Kakashi-sensei na nás čeká za lesem na louce.“ Chytla ho za předloktí a táhla ho směrem k lesu.
„Ahoj Hinato, víš, chtěla bych si s tebou zatrénovat, šla bys?“
„Dobře Ino, pojďme,“ usmála se na ni a v duchu přemýšlela, jak blondýnu porazí.
Po Sasukeho šťastném návratu (uběhlo pět let) se rozhodli čtyři jounini k šílenému nápadu.
,, Kakashi, ty seženeš, co největší dům. Gai, ty to oznámíš Paté a já s Asumou jdeme nakupovat věci.Ješte dnes to oznámíme našim týmům." rozhodla za ně Kurenai. Všichni naráz zmizeli z jejich tajné klubovny.
U Tsunade:
,, Gai, to je skvělý nápad. Aspoň se naučí větší spolupráci." Tsunade byla z jejich nápadu ůplně šťastná.
,, Děkuji Hokage - sama. My máme jen ty nejlepší nápady." a usmál se na ni svým zářivým úsměvěm.
Stále jsem čekala…
Na tu chvíli kdy by se mohl vrátit…
Na ten den co bych ho znovu viděla …
Odešel a zanechal tu jediné.To srdce co nikdy nezmizí z mojí tváře .
„Mami! Prosím tě, nemohla bys mi pomoct s těmi kufry dolu ze schodů?",volala jsem ze svého pokoje,“Nechci si zlomit vaz"
„Teď nemůžu Kari,"odpověděla mi moje mamka, „dělám ti svačinu na cestu."
„Tak to holt budu muset udělat sama."povzdechla jsem si a začala pomalu sestupovat s kufry ze schodů.
Na normálních schodech bych s kufry klidně i běžela, jenže naše schody jsou úzké, točité a vůbec pěkně křivolaké. A tak jsem musela brát kufry jeden po druhém a jít jako slimák.
Co to je to vlastně nuda?
Krok do budoucnosti
Snažím se vybavit si to… ty chvíle, kdy jsme byli spolu a šťastní… stalo se to vůbec? Byli jsme vůbec spolu? Já nevím. Je to tak strašně vzdálené a zamlžené… jako sen. Jako krásný sen, ze kterého se nechci probudit.
Zlý ťah... Aj také sa stávajú...
prebleslo jej mysľou, keď kunai preťal napätú atmosféru a trafil do čierneho. Na zem dopadli odrazené kvapky krvi. Jej krvi.
Za dveřmi stálo ve veliké místnosti asi třicet lidí a všichni si teď nově příchozí zvědavě prohlíželi.
„Vás sedm,“ promluvil Gonruo na skupinklu lidí, „mají na starost ti tři, kteří jsou teď v Luyi. Prosím, počkejte vedle v místnosti.“
Všech sedm, na které feudálův rádce ukázal se zvedlo a beze slova opustilo místnost.
„Dál,“ pokračoval Gonruo, „prosím vás čtyři, aby předstoupilo,“ ukázal na další skupinku lidí.
Čtyři vysoce postavení vojenští důstojníci udělali krok vpřed.
„Jak je to ještě daleko?“ Zahalekal jsem na postavu, která se mi doslova ztrácela v podrostu.
„Nevím…“ Ozvalo se. „Byakugan není měřič vzdáleností.“
Pouze jsem zavrtěl hlavou a snažil se popadnout dech. Po chvíli jsem se konečně přinutil k dalšímu pochodu. Zdálo se mi, že se mi Neji stále více ztrácí v lese. Abych se ujistil, že mě ještě slyší, zařval jsem. „ A co tvůj přirozený odhad?“
Zastavil se. Pak se na mě otočil. „Tvrdil jsem snad někdy, že mám přirozený odhad?“
[i]Byla noc. Měsíc osvěcoval jednu část Konohy. Dívka seděla na střeše a čekala na svůj čas. V domě pod ní zhaslo poslední světlo a dívka vyrazila za svým cílem. Pořád se ohlížela, jako by se bála, že jí někdo uvidí. Přidala do kroku a běžela, dokud se neobjevila před budovou hokage. Vyskočila na střechu a zaklepala na okno. Nechtěla riskovat, že někoho potká. Hokage se otočil na židli a pokynul jí, ať vejde. Dívka tedy vešla do místnosti. Muž si jí pozorně prohlížel.
Tou dobou, když Shinai vyprávěla svůj příběh, tak se k vesnici blížil posel se vzkazem.
Zrovna Shizune vyzvedávala poštu a posel přišel právě včas a oznámil: „Do rukou hokage-sama.“ A zmizel.
Shizune vzkaz předala Tsunade, která ho otevřela a nemohla věřit svým očím a že se jí to nezdá si ho přečetla dvakrát po sobě. Ve vzkazu stálo:
[i][center]Vážená hokage,
má pomsta byla vykonána, vracím se zpět s pocitem dobře vykonané práce a hodlám obnovit svůj klan.
P.S. Narutovi ani Sakuře nic neříkejte! Jinak se jich nezbavím.
Kimm a Kiba
Tuto druhou noc opět ulovili společnými silami jídlo. Ten večer byl překrásný úplněk a samozřejmě je lákal svou stříbřitě bílou září k sobě. Oba byli jak zhypnotizovaní a vůbec si neuvědomovali co vlastně dělají a tak se také stalo, že se náhle proměnili v lidské bytosti a splynuli spolu v odvěkém způsobu.
Když bylo po všem tak se proměnili zpátky do vlčí podoby a kontrolovali své teritorium.
Poviedka je o mladej kunoichi menom Fuuma Ayme, ktorá prichádza do Konohy s cielom zdokonaliť svoje lekárske schopnosti u piatej Hokage. Pár technických poznámok, aby ste sa v tom vyznali: myšlienky ( hlavnej, alebo iných postáv) som písala kurzívou, priama reč je jasná a ostatné je akože rozprávač.
