Arigatou 25 - Noví do týmu

Za dveřmi stálo ve veliké místnosti asi třicet lidí a všichni si teď nově příchozí zvědavě prohlíželi.
„Vás sedm,“ promluvil Gonruo na skupinklu lidí, „mají na starost ti tři, kteří jsou teď v Luyi. Prosím, počkejte vedle v místnosti.“
Všech sedm, na které feudálův rádce ukázal se zvedlo a beze slova opustilo místnost.
„Dál,“ pokračoval Gonruo, „prosím vás čtyři, aby předstoupilo,“ ukázal na další skupinku lidí.
Čtyři vysoce postavení vojenští důstojníci udělali krok vpřed.
„Vás bude mít na starost tento ninja,“ ukázal na teď už opět zakukleného rudovlasého ninju, Kanta Fuuzakiho.
„Vy,“ oslovil Gonruo Aiko, „máte na starosti tyto dva,“ ukázal směrem k dalším dvěma důstojníkům.“
Všichni zbylí ninjové věděli, co teď přijde. Teď se bude přiřazovat k nim.
„Páni, páni!“ radoval se v duchu Naruto, „jsem zvědavý, koho přidělí mně!“ rozhlédl se po zbylých svěřencích.
Byli tu ještě dva nepochybně vysoce postavení důstojníci. Podle jejich šarží to byli generálmajor a generálporučík. První byl hubený a docela malý, na nose obdélníkové brýle, druhý veliký a svalnatý.
Dál tu byly tři ženy, dvě z nich byly nejspíš manželky důstojníků. Třetí měla stejné sako, jako většina zbývajících mužů, jen upravené pro ženskou osobu. Mohli to být tedy senátoři, kterých v tom případě i s ženou bylo v místnosti devět. Jeden byl malý, druhý velký, třetí plešatý a prostě každý jiný.
Dál byla v místnosti i jedna velmi stará paní, vypadala však, že nemá problémy se zdravím, které ženy v jejím věku mívají. Zbytek svěřenců tvořily tři malé děti, dvě holky a jeden kluk. Jedna z dívek se navíc na chlapce stále dívala, přičemž se červenala a ťukala o sebe špičkami ukazováčků.
„Jsem docela zvědavý, co o mně bábi Tsunade napsala,“ uvažoval dál Naruto.
„To je jedno. Nejspíš dostanu ty dva důstojníky a pár senátorů,“ zašklebil se.
Jeho úšklebku si okamžitě všiml Kiba.
„Naruto! Na co to sakra zase myslí?!“
Chvíli dokonce uvažoval, že se Naruta doopravdy zeptá, Gonruo však začal vyvolávat další jméno: „Kibo! Ty si vezmeš tyhle tři,“ ukázal na jednoho ze senátorů, starého muže s knírem jako smeták, první z malých dívek, nejspíš jeho dceru a senátorku. Druhá z dívek poprvé odlepila oči od chlapce a podívala se smutným pohledem k první.
„Sakuro-chan! Já chci být se Sakurou-chan!“ vykřikla.
„Takže ta holka co je s Kibou se jmenuje Sakura, jo?“ promítal si to v duchu Naruto.
„Stejně se uvidíme často, Melody-chan,“ uklidňovala ji první dívka.
„A ta druhá je Melody.“
„Neji, vy máte tyto,“ ukázal Gonruo směrem k mohutnému generálporučíkovi a jeho ženě.
„Jsou to velmi důležití lidé. Tsunade-sama říká, že z celé této skupiny jste nejdůvěryhodnější,“ pokračoval Gonruo.
„To mě těší,“ odvětil s chladným výrazem Neji.
„Takže Neji dostal toho obra a tu malou ženskou. Takže na mě zbyl ten druhý,“ Naruto se podíval směrem ke druhému důstojníkovi.
„Stejně bych se staral radši o tohohle, než o toho, co má Neji,“ blonďatý ninja se znovu ušklíbl a hodil po Nejim vítězoslavný úsměv.
Neji ho sice zahlédl, nechápal však, co jím chce Naruto říct, tak ho prostě ignoroval.
„Kankurou, na doporučení Gaary-sama vám přidělujeme tyto tři,“ ukázal Gonruo na skupinu tří senátorů. Byli to ten malý, velký a plešatý.
„To si s tebou ještě vyřídím, Gaaro,“ zaslechl Naruto Kankurovo zakletí do prázdna.
„Temari, vy si vezmete tyto tři,“ ukázal Gonruo na další tři senátory.
Temari se jen neznatelně ušklíbla a nic neříkala.
„Hinato, vám jsme přidělili tyto dva.“
Gonruo tentokrát ukázal na opačnou stranu místnosti, kde stála malá Melody s posledním nepřiděleným senátorem.
„A tyto dva jsme přidělili k vám, Naruto.“
Naruto zbystřil. Takže mu přeci jenom přidělili důstojníka! Ninja zvedl hlavu. Z rohu místnosti na něj mával malý kluk a ta stará žena.
„Co?! Já mám jenom tyhle dva?“ vykřikl podrážděně.
Malý kluk okamžitě přestal mávat a jeho výraz se změnil na zmatený. Malá Melody se přestala červenat a vylekaně se začala schovávat Hinatě za nohu.
„Naruto, ty idi**e!“ rozkřičel se Kiba, to už však byla stará paní napůl cesty k Narutovi.
Když dorazila až k němu, začala řvát, že si všichni v místnosti zacpávali uši: „Ty rozmazlenej zas***ej mrňavej fracku!! Jak to myslíš, jenom tyhle dva?! Seš jenom zas***ej zm*d, nic víc!! Slyšels mě dobře, co??!!“
Když stará paní přestala řvát, Naruto už se dávno plazil po podlaze a zakrýval si hlavu. Když to vypadalo, že nebezpečí pominulo, pomalu otevřel jedno oko…
…A téměř okamžitě do něj dostal zásah růžovou kabelkou.
„To nás má na starost jenom tenhle jeden?“ zeptala se, teď už úplně klidným hlasem babča.
Gonruo jen nepřítomně kývl a podíval se na Narutovo bezvládné tělo.
„…bohužel,“ dodal nakonec.
„Bábi Tsunade…!!“…
„Zbytek je pod vaší ochranou, Shino,“ ukázal Gonruo na zbylého důstojníka a jeho ženu. Potom rychlými kroky odešel z místnosti.
Naruto ucítil, jak do něj někdo dloube prstem.
Pomalu se začal zvedat, když spatřil svého druhého svěřence.
„Je vždycky taková?“ zeptal se Naruto.
„Říká, že je taková jen k idi***m. Ale já nevím, kdo je idi*t,“ odvětil chlapec.
„Tvoje babička je idi*t,“ šeptl Naruto tak potichu, že to chlapec nemohl slyšet.
„Co?!“ uslyšel za sebou Naruto babčin křik.
„Nic! Nic, nic!“ ujišťoval ji Naruto rychle, aby nedostal další nakládačku.
„Nevyjadřuj se, prosím, o Niko-baasama nijak špatně. Když jí poznáš, začne se ti líbit, uvidíš. Mimochodem, já jsem Nomuke,“ šeptl ještě Narutovi chlapec a vydal se za svou babičkou.
„Bábi Niko, jo? Tohle jméno si budu pamatovat.“
Naruto se zvedl ze země, oprášil se a vydalse neochotně za svými svěřenci.
„Niko-baasama, já mám hlad,“ tahal Nomuke babču Niko za kabát.
„Neboj se, Nomuke. Naruto-san nám něco koupí.“
Naruto by přísahal, že viděl, jak po něm babča Niko hodila jeden krátký, ďábelský úsměv.
„Jé! Vážně, Naruto-san?“
„Ehm…“
Naruto se podíval po mračící se babče Niko…
„…jasně že jo! Kde se tu prodává ramen?“
„Co?! Kdo by jedl ramen? To odporné jídlo z východu?!“ rozkřičela se znovu babča Niko a málem Naruta znovu praštila kabelkou, tentokrát však ninja mrštně uhnul.
„Nomuke, zakazuji ti jíst ramen!“ řekla babča přísně svému vnukovi a otočila se k oběma zády.
„Já mám rád ramen,“ šeptl po chvíli ticha Nomuke, když už je babča Niko neslyšela.
Naruto zbystřil.
„Vážně?“ ujišťoval se, zda dobře sllyšel.
Nomuke jen kývnul.
„Ale Niko-baasama mi ho zakazuje jíst,“ dodal.
„Proč?“ ptal se Naruto.
„Nevím,“ odvětil Nomuke, „asi že jí nechutná.“
„To ale přece není důvod ti ho zakazovat!“
„To já přece vím, Naruto-san,“ řekl rychle Nomuke.
„Myslíš si snad, že jsem se jí o tom nesnažil přesvědčit? Ale Niko-baasama je hrozně tvrdohlavá a když se pro něco rozhodne, nejde jí to už vymluvit.“
Naruto se znovu podíval po babče Niko.
„Babča Niko… vážně si tohle jméno budu pamatovat…“
Konec dvacáté páté části.