Jizva ve tvaru SRDCE - 1

Stále jsem čekala…
Na tu chvíli kdy by se mohl vrátit…
Na ten den co bych ho znovu viděla …
Odešel a zanechal tu jediné.To srdce co nikdy nezmizí z mojí tváře .

Ten den co jsem ho viděla naposledy mu bylo asi tak 15. Stále jsem k němu pociťovala víc a víc lásky, ale on měl plnou hlavu toho svého UMĚNÍ. Byl jím posedlý byl šílený pokud nemohl tvarovat ty své pavoučky a ptactvo. Jenže já byla šílená, když jsem ho na 5 minut opustila a také jsem šílela z té jeho hlášky, že jeho umění je nejlepší a že on je nepřekonatelný. To už mě ale rozčílilo a začala na něj křičet: „Můžeš někdy věnovat pozornost někomu jinému něž jen tomu tvému umění ?“
„A to jako komu ?“: Odpověděl s chladnou tváří.
„Třeba mě „: Řekla jsem a začala se nad něj naklánět ve smyslu aby mě políbil. Přivřel oči a přibližoval se… Jenže mě nepolíbil! Umístil mi na čelo jednu za svých bombiček ve tvaru srdce a odpálil…

Po dvou dnech jsem se probudila v nemocničním pokoji. Na hlavě mě tlačil obvaz,ale proč? Moje vzpomínky jsem nemohla nikde naleznout. Po chvilce vzpomínání se mi zavřeli oči a já usnula. Po dalším probuzení mě čekala návštěva. Byla to moje nejlepší kamarádka Doyoubi. „Ahoj Kazumi“ : Zvesela zvolala a já se nepatrně usmála. „Přinesla jsem ti něco na zub a taky…“ Její hlas se změníl a úsměv vytratil. „Víš … Po tom co ti to udělal … Lidé ho začli ještě víc odsuzovat a… ON odešel“ Sklopila víčka a čekala na to co jí řeknu.
„Prosím odejdi. Chci být sama a nechat si to projít hlavou.“ Řekla jsem se slzami v očích. „A děkuji za ovoce“ : Dodala jsem po tom co už pokoj ožil tou samotou.

V mém srdci se zabodl kůl,který moje srdce rozplakal. Moje slzy nešly zastavit a stále se kutálely dolů na přikrývku a máčely jí. To co mi Doyoubi řekla se mi nikdy z hlavy neztratí. Každou hodinu sem chodily sestřičky a kontrolovaly můj stav. Rušily mě až jsem ze vzteku jednu sestřičku seřvala ať mě nechá na pokoji aspoň dvě hodiny. Došlo jí že jsem se dozvěděla a celý večer se v mém pokoji už nikdo neukázal… Bylo mi jí nakonec líto.. Ona jediná má o mě starost … a ještě Doyoubi… ON by sem nikdy nepřišel i přesto že mi vyznával své přátelství ..Naprostou oddanost.

V hlavě se mi začli rodit vzpomínky. Když jsme se poprvé potkali. Bylo to první den ve škole, to jsme spolu seděli v lavici a hned jsem si nepřipadala sama. To když jsme spolu pozorovali západ slunce a on mi ležel v klíně a jen se smál, To když mi k narozeninám vyrobil jílovou růži u které pronesl : „Nikdy neuvadne. Tak jako naše přátelství.“ Chtěla jsem mu už víckrát vyznat lásku, ale se, že udělá něco hrozného. Ale že by to bylo až něco takového, aby mi skoro explodovala hlava tak to jsem nečekala. To mě zranilo nejvíc.

Napadlo mě že jsem ještě neviděla tu svou ránu. Vstala z postele a podlomily se mi nohy.“No! Tak to bylo něco. Asi sem měla fakt vážnej úraz.“ : Dodala jsem si jen tak pro sebe a doplazila se k zrcadlu. Teď přišla ta chvíle. Jak se pomalu odkrýval můj obvaz pociťovala jsem zvláštní pocit až nakonec jsem zjistila proč. Na mém čele se rýsovala jizva … Jizva ve tvaru srdce