The wish of love 01

Takže dámy a pánové, na trhu se objevila nová povídka s názvem „The wish of Love“. Jak už název napovídá, bude se to týkat lásky (zase xD) a taky nějakého přání.Ovšem…Kdo ta přání vlastně plní?A plní se vůbec? Tak na tyto otázky mám odpovědi a velice stručné. Pokud však chcete odpovědi více rozvinuté, dejte se do čtení. Moje maličkost už se těší na Vaše dojmy, komentáře, pochvaly, kritiku, prostě cokoliv, takže ČTENÍ ZDAR!

Díl 1. - Zázraky se dějí!

Cvrčci cvrlikají, sovy houkají, vítr fouká a měsíc svítí…Měsíční paprsky pronikají skrz žaluzie do jednoho temného, osamělého pokoje. V pokoji je postel, na které leží chlapec. Nemůže spát a tak si vyšel na procházku. Prochází ulicemi jako labyrintem a počítá hvězdy. Cestou mine několik šťastných a zamilovaných párů, což mu není moc příjemné.
„Jak se všichni smějí a drží za ruce…Je mi z toho špatně!“ odsekl a kopl do plechovky poblíž jeho nohy. Chvíli tak stojí a nechává se ovívat větrem. Najednou však začne foukat velice silný vítr a on se vrátí domů. Zabalí se do deky a kouká z okna. Sleduje hvězdy, když najednou začne jedna z nich padat. Padá tak pomalu, jako by chtěla, aby si jí někdo všimnul.
„Už nechci být sám…“ vysloví Sasuke, když uvidí padající hvězdu.
„Tvé přání bylo vyslyšeno…“ ozve se najednou jemný ženský hlas (no jo, ta hláška je z Dívky z pekla, ale mně se nic jiného nelíbilo xD). Sasuke se lekne a rozhlídne se z okna. Nikoho však nevidí až na…
„Kdo jsi?“ zeptá se dívky sedící na střeše protějšího domu. Dívka ho však nevnímá a neodpovídá. Sleduje měsíc. Sasuke se na měsíc také podívá, a pak zase zpátky na dívku, jenže ona už tam není. Znovu se pořádně rozhlídl z okna, ale nic. Lehl si do postele a pomalu zavíral oči, až nakonec usnul.
Druhého rána ho probudilo něco studeného. To „něco“ pronikalo skrz jeho otevřené okno do pokoje. Byl to studený, ranní vánek. Vstal, aby zavřel okno. Při tom si všiml toho chaosu venku na ulici. Déšť, tma, zima… Všechny stánky byly zavřené, na ulicích skoro nikdo. Sasuke přes sebe přehodil župan a šel si udělat teplý čaj.
„Aspoň budu mít dnes volno…“ řekl a usnul s hlavou položenou na stole. Asi po půl hodině (kdo ví, jak dlouho spal) ho probudilo hlasité bušení do dveří. Namáhavě se zvedl a šel otevřít. Jakmile však otevřel dveře, do náručí mu spadla jakási dívka. Byla promočená a sotva popadala dech. Pomalu začala otevírat oči a všimla si, že někomu leží v náručí. Lekla se a hbitě vstala.
„Go-Gomennasai!“ vykřikla a hluboce se uklonila. Tělo měla však stále zesláblé a začala opět padat. Sasuke ji pohotově chytil a odnesl na pohovku. Pravou ruku položil na její čelo a levou na své. Zjistil že má teplotu a upaloval pro kus látky a mísu s vodou. Každou chvilku jí to musel měnit, jelikož byla ve vážném kritickém stavu. Nejdříve uvažoval o tom, že zavolá záchranku, ale došlo mu, že pokud by někdo zjistil, že je tu nevítaný host, bylo by zle. Dívka každou chvilku křičela ze spaní. Stále dokola opakovala jedno a to samé: „Yuuki, neopouštěj mě…“
Sasuke začínal mít obavy a když dívka začala mávat rukou kolem sebe, pevně ji sevřel do svých dlaní. Dívka se trochu uklidnila a nabývala vědomí. Začala otevírat oči a uviděla rozmazanou postavu.
„Yu-Yuuki…“ vzdychla a opět zavřela oči. Sasuke si všiml, že má na sobě stále promočené oblečení a tak doběhl pro nějaké pyžamo a chystal se jí převléknout.
---Počkat! Vždyť…vždyť je to holka…!--- pomyslel si a trochu zčervenal.
---Ne! Teď není čas myslet na něco takového! Musím jí pomoct!--- vrtěl hlavou a začal ji převlékat. Všechno její mokré oblečení pověsil na prádelní šňůry v koupelně. Při pohledu na její spodní prádlo zrudl od hlavy až k patě. Vrátil se zpět k ní a odnesl ji do pokoje. Přikryl ji obrovskou peřinou a sedl si k ní na židli. Dívka se stále potila a klepala. Sasuke už nevěděl, co dělat a tak ji hladil ve vlasech a pevně držel za ruku. Později usnul s hlavou položenou na posteli.
Druhého rána už opět svítilo slunce, které svými paprsky probudilo jednu dívku (samozřejmě koho jiného, než naši neznámou xD). Pomalu otevírala svá rozespalá očka a rozhlížela se po okolí. Očima přejížděla po stropě, poté po stole, po skříni, až nakonec její oči spatřily černovlasého chlapce. Dívka nejdříve nechápala, ale nakonec se usmála. Vzpomněla si, že jí zřejmě musel pomoct. Pomalu se začala zvedat, což probudilo Sasukeho. Vyděšeně zvedl hlavu a rozhlížel se po pokoji.
„Klidně spi dál!“ uklidnila ho dívka.
„Co…? Já…? Kde…? Ty…?“ plácal nesmysly.
„Neboj se, o snídani se postarám!“ oznámila dívka s úsměvem na tváři. Sasukemu pomalu začalo docházet, co se včera večer stalo. Když už se dívka chystala odejít z pokoje, Sasuke jí zastavil.
„Počkej, měla bys odpočívat. A navíc to tu vůbec neznáš!“ upozornil ji Sasuke a ona ho s váhavým pohledem poslechla.
Po chvilce, když už bylo jídlo hotové, ji Sasuke zavolal. Dívka vykoukla hlavou a poté celým tělem. Pomalu cupitala ke stolu u kterého se na chvíli zastavila.
„Tak se posaď a dej se do jídla!“ pobízel ji Sasuke.
„Ehm…já…kde mám, prosím, oblečení?“ zeptala se. Sasuke se trochu zarazil, že se na to ptá zrovna u snídaně (to nemohlo chvíli počkat…), ale přesto ukázal prstem na dveře do koupelny.
„Aha, děkuju!“ řekla dívka a vešla do koupelny. Zanedlouho z ní opět vyšla ve svém obvyklém oděvu. Posadila se ke stolu naproti Sasukemu a s chutí pozorovala jídlo.
„Itadakimasu!“ křikla s rukama přiloženýma k sobě a dala se do jídla. Když dojedla, silně si oddechla a pohladila své břicho na důkaz, že je již plná. Oproti tomu si Sasuke mírně říhl…(xD).
„Ah, pardon. Musel jsem si ulevit…“ omlouval se Sasuke a cítil se trošku trapně.
„To nic!“ podotkla dívka a prohlížela si zbytek bytu.
„Mimochodem…ještě jsi mi neřekla, jak se jmenuješ,“ poznamenal Sasuke zatímco myl nádobí.
„Ach…Go-Gomennasai! Jmenuji se Katsumi Miyako,“ představila se dívka.
„Katsumi Miyako…hezké jméno!“ usmál se Sasuke.
„A smím-li se zeptat, jak se jmenuje můj hrdina a zachránce?“ polichotila Miyako. Sasuke se trochu začervenal, ale odpověděl.
„Sasuke Uchiha“ odpověděl Sasuke.
„Páni, to zní mužně!“ uculila se dívka.
„Vidíš snad, že bych byl holka?!“ zuřil Sasuke, zatímco se Miyako stále smála. Sasuke ne nafouknul a věnoval se dále umývání nádobí.
„Děkuju!“ prohlásila najednou dívka.
„Prosím?“ otočil se Sasuke s tázavým pohledem.
„Za včerejšek. Cítím se mnohem líp a to jenom díky tobě!“ vysvětlovala Miyako.
„Jo tohle…to nic! Udělal jsem to rád,“ usoudil Sasuke a Miyako se opět usmála.
„Ukaž, pomůžu Ti s tím nádobím!“ řekla a ujala se zástěry. Popadla utěrku a vytrhla Sasukemu talíř z ruky. Sasuke bez dalších řečí usedl na gauč a relaxoval.
„A odkud vlastně jsi?“ zeptal se Sasuke Miyako. Miyako se usmála a poté prohlásila.
„Stejně mi nebudeš věřit!“ podotkla Miyako.
„Pokud nejsi z jiné planety, tak Ti uvěřím všechno!“ uchechtl se Sasuke.
„Tak dobrá…Jsem ta ze střechy!“ uculila se. Sasukemu spadla čelist.
„Co-Cože?!“ divil se Sasuke.
„Vidíš? Říkala jsem, že mi nebudeš věřit…“ odsekla Miyako.
„Já Ti věřím, jen…jen se divím, že jsem Tě nepoznal,“ vysvětlil Sasuke.
„Koneckonců byla stejně tma, takže se Ti ani nedivím!“ řekla Miyako.
„A co si tam vlastně dělala?“ zeptal se Sasuke.
„Pozorovala měsíc,“ odpověděla Miyako.
„No to je mi jasný, ale pokud vím, nejsi z téhle vesnice.“
„Ne, to nejsem…Já vlastně ani nevím, odkud jsem,“ zamyslela se Miyako.
„No to nevadí, protože teď budeš bydlet tady!“ vychrlil ze sebe Sasuke.
„Vážně??“
„Ano!“
„Jupí!“ křikla Miyako a skočila k Sasukemu na gauč, načež se mu uchytila kolem krku.