Romantika

Vypadni!

Sakura se zhluboka nadechla. Už mu dál nemohla lhát. Moc ji to ubližovalo. Rozhodla se, že si ty chvilky, co spolu stráví, užije. Posadila a vzala si župan, do kterého se potom zabalila. Nemohla spát, bylo jí tam samotné smutno. Vydala se za Narutem, který právě dělal snídani. Nikdy v životě ji nenapadlo, že bude Naruto tak skvěle vařit. Nádherná vůně se linula kuchyní. Zhluboka se nadechla a nasála do sebe tu skvělou vůni. Pomalu k němu přistoupila zezadu a přiložila mu hlavu na rameno.

Ráno Kimm probudilo slunce a lehké šimrání trávy na jejím krku. Otevřela oči a trochu zamžourala. Sotva si vzpomněla co včera udělala, okamžitě se zpříma posadila a široce otevřela oči. Tohle bylo opravdu podivné. Všechny její pocity, které neuměla úplně přesně pojmenovat. Ostražitě se rozhlédla kolem sebe a vyskočila na nohy. Její oči se střetly s dalšími, kaštanově hnědými. Yamato stál opřený o nedaleký strom se založenýma rukama.
„Dobré ráno,“ pozdravil Kimm a pousmál se.
„Dobrý,“ oplatila mu a mírně se začervenala.

Shira a Sasuke

[color=green] „Tak tady vidíš, proč jsem tě unesl, aby Orochimaru, nezískal Tsukihan?“ řekl Sasuke.
„Ano, už jsem to pochopila, ale proč v tom případě jsi neunesl i moje dvojče?“ zajímala se Shira.
„Dvě na únos, to by bylo až moc nápadné a navíc tvoje dvojče má přece ochranu, ne?“
„No jasně Gaara,“ a vzpomněla si na to, že jsou někde spolu a hledají ji.
„Sasuke?“ ozvala se náhle Shira.
„Hmm.“
„Mohla bych vidět svoji sestru?“ zeptala se Shira.

Když už něco dělám, dělám to pořádně, pomyslela jsem si, když mě Shikamaru a Ino pomohli na nohy. Naštěstí jejich učitel po kopu pozbyl vědomí a nic si nepamatoval, takže ho odnesli domů a to bylo vše. Zato se mnou byl větší problém, Ino se mě bála a já byla na samostatnou chůzi příliš zesláblá. Nakonec jí Shikamaru uchlácholil a dostali mě k Ino domů.
„Pche! Proč se o ní staráš, když takhle vraždí?“ zeptala se, když jsem si sedla ke stolu.

Zachráním ho!

Spěšně dorazili ke kanceláři Kazekage-sama. Vedle Gaary už stáli jeho sourozenci s Bakim, jejich bývalým senseiem. Začali nastiňovat situaci Kakashiho týmu společně s Akari.
„Zajali už předposledního Jinchuuriki. Tentokrát to byl Yamato no Orochi. Osmiocasý býčí démon,“ vysvětloval Baki.
„Jak se jim ho podařilo dostat?“ mračil se Naruto.

Holky se procházeli po pasáži, už skoro přes dvě hodiny. Každá, kromě Chiky, která měla pouhé dvě tašky, jich nesla asi deset.
„Už nemůžu!“ povzdechla si Sakura a opřela se o zeď. Hinata si stoupla vedle ní a postavila své tašky na zem. Blaženě se protáhla.
„Co kdybychom zapadli do nějaké kavárny?“ navrhla Hinata. Miya a Sakura se na ní nadšeně usmály.
„Skvělý nápad, Hin!“ pochválila ji Sakura a začala se kolem sebe rozhlížet. Chika si jen povzdechla, ale raději nic neříkala. Co by to byla za kamarádku, no ne?

,,Stop!!!'' zakřičela dívka, dlaně si pevně tiskla k uším a křečovitě zavírala oči.

,,Miluju tě Aine...''

,,Ne!!!!!''

,,Nic neříkám, jenom... miluju tě...''

,,Dost, prosím...''

„Hin, jak mě můžeš takhle trápit?“
Sklopil hlavu a snažil se zahnat slzy, které se mu vlívaly do očí. Pěstí bouchnul do stolu. Potřeboval ze sebe ten vztek dostat.
„Kdybych neodešel s Ero-senninem trénovat, možná bych tě teď vodil za ruku já a ne Kiba.“
Vztekle se zvedl ze židle a přešel k oknu.

Nález v poslední chvíli

Itachi byl až příliš dlouho sám...pak, na konci svých sil najde v lese důvod k žití...ten důvod má jméno....Hachi

Srpen. Slunce nesmiřitelně pálí a přesto se léto začíná pomalu obracet k teplým barvám podzimu. Paprsky ještě ale mají dostatečnou sílu a propalují zemi i její okolí. Odpoledne každý hledá přijatelný stín, aby alespoň na chvíli mohl ochladit rozpálenou hlavu.

Vždycky jsi láskou pohrdal, připadala ti zbytečná. Nezajímalo tě, že tě někdo má rád, myslel jsi jenom na svou pomstu. Ano, pomsta... někdy bývá sladká, ale tentokrát jsi ji přecenil. Měl ses mstít někomu úplně jinému, jenže pak už bylo pozdě litovat. Litovat... a znovu se mstít.

Dívka ležela na posteli.

Až příliš dobře si uvědomoval, že jsou si s Bloom v mnoha věcech velice podobní. Také ale věděl, že zvládat dvě osoby v jednom těle vyžaduje nadlidské úsilí. Zatím si sice nevšiml toho, že by dívka byla zmatená, ale byl si jist tím, že všechny příznaky se projeví časem. Teď hlavně musel zabránit tomu, aby s ní někdo zůstal v kontaktu delší dobu.

Otevřela oči a mírně zamžourala. Nával ranního světla jí dělal mírné problémy s viděním a tak raději odvrátila hlavu od okna a otočila jí na druhou stranu. Na rtech se jí vytvořil blažený úsměv při pohledu do očí toho, kterého milovala a položila by za něj i život. Spokojeně ležel vedle ní a sledoval jí zelenýma očima. Vzpomněla si přitom na minulou noc, která pro ní byla prostě nezapomenutelná. Tolik uvolněné lásky a vášně se mísilo s pocitem chtivosti. Začervenala se a přehodila přes sebe tenkou přikrývku.

„Já to tak nenechám. Nevím jak ty, ale já o svého syna přijít nechci!!“ řekl Shikaku a vyběhl ze dveří.
„Shikaku, počkej!!! On ji miluje, tak se s tím budeš muset smířit. Na tu holku má očividně zálusk Orochimaru a Shikamaru jí šel pomoc. To je to, tak těžké pochopit??“ zeptala se Yoshino.
„Ne, ale pořád si nejsem jistý, jestli to zvládne.“ řekl Shikaku a zastavil se ve dveřích.
„Jestli po tobě něco zdědil, tak to určitě zvládne.“ řekl Yoshino a usmála se na něj.

Táák... Tohle je spolupráce Ayashiki a Minaty a měla by to být povídka o někom, na koho se až tak nemyslí, i když to byl hrdina. Hrdina od začátku až do konce, protože i když vy to v seriálu nevidíte, jenom málokdo měl tak těžký osud jako on. Ale Ayashiki s Minatou nahlédly do tajných Kishimotovych archivů, trošičku si pomohly svou fantazií a vzniklo... Tohle
(A věřte nebo ne, Ayka píše česky! Píše skvěle česky!)
*
*

Převlékla se na záchodě. Vzala si na sebe temně hnědé šaty (vypadaly, jako kdyby se v nich nemohla pohybovat, ale opak byl pravdou). Ale nezapomněla na zbraně. Své oblečení a masku skryla do tašky a vydala se ke Kakashimu. Musela se s ním domluvit na tom tréninku.
„Dobrý den, Kakashi-san,“ pozdravila ho Ant ze stínu, kde se skryla, aby na sebe moc neupozornila jeho tým. Ale po jejích slovech se všichni čtyři otočili.

V Konoze…..
Sakura se probudila do krásného rána. Sedla si k toaletnímu stolku a civěla do zrcadla. Po chvíli si začala rozčesávat své růžově zbarvené vlasy a rozhlížela se při tom po pokoji. Její oči se zastavili na společné fotce týmu 7. Do očí jí vhrkly slzy. Pochvíli se rozplakala úplně. Vzala do rukou rámeček s fotografií.
„Proč ?“
„Proč si musel odejít.“
„Já..já……tě..“
„Sakuro“Ozval se hlas její matky.“ „Snídaně.“
„Už běžím mami.“

Mala som depresívnu náladu z pohrebu môjho starkého... tak som sa potrebovala vypísať v tomto.. dúfam, že nevadí, a že sa bude aspoň trošku páčiť,.
Upozornujem... tí, čo nemajú radi pár Sasoriho a Deidaru, tak prosím, nekameňovať.
Biela Ruža

„No tak miláčku kam mě to vedeš, je to ještě daleko?“ vyptávala se po cestě.
„Ne už ne, počkej musím ti zavázat oči,“ řekl Naruto a zavázal jí oči šátkem.
„Proč tolik tajností? Děsíš mě, doufám že nedostanu infarkt.“
„Neboj nedostaneš, ale slib mi že se nelekneš a nezačneš křičet.“
„Dobrá slibuji ti že nebudu křičet ani se moc neleknu,“ odbila ho hned Hinata a Naruto jí už rozvazoval šátek.

Když došla k Narutovím dveřím neměla odvahu zaklepat a říct mu tu špatnou správu. Nakonec se odhodlala a zaklepala, otevřel jí Naruto s úsměvem který mu hned zmizel když viděl Hinatinu smutnou tvář.
„Zlatíčko co se stalo, proč jsi tak smutná?“ zeptal se Naruto a hned jí objal.