Romantika

Po půldni cesty spatřily klášter a rozhodly se tam zeptat jestli se něco v okolí neděje. Když dovnitř vešli uvítal je jeden mnich.
„Dobrý den poutníci co si račte přát?“
„Chtěly bychom se vás zeptat jestli se tady v okolí neobjevil drak kromě těchhle dvou s námi,“ odpověděl mu hned Naruto.
„Ach ano objevil se tu jeden drak pojďte prosím za mnou,“ řekl mnich a vedl je přes klášter.
„Kam to jdeme jestli to smím vědět?“ zeptal se Naruto.
„Jdeme k pohřebišti za tím drakem na kterého jste se ptali,“ odpověděl mu mnich.

„Jak ti to jde?“ zeptala se Hanaya, sotva znovu dorazila na místo, kde Naruto usilovně podstupoval první krok tréninku.
Zhluboka oddechoval a postavil se. Zakýval hlavou na protest.
„Ksó. Vůbec to nejde neechan. Sakra nemám na to dech,!“ zastěžoval si.
„Ale, ale. Myslela jsem, že přijdeš na to v čem je ten vtip Naruto,“ trochu se pousmála a dala si ruce v bok.
Naruto pozvedl obočí a zatvářil se trochu nechápavě.

Yamato seděl ukrytý na nedalekém stromě a stále sledoval Kimm sedící naproti oknu. Pozoroval její obličej, který se co chvíli měnil. Občas se zamračila nebo se naopak potěšeně usmála. Zakláněla hlavu na bok a někdy si i skousla ret soustředěním.
Náhlý silný vítr, který zafoukal jí přes otevřené okno rozhodil vlasy. Trochu sebou trhla a vyskočila ze židle, na které seděla, aby ho urychleně mohla zavřít.
Po chvíli znovu spokojeně usedla na své místo a věnovala se dodělávání práce.

To byl strašný den! Nejdřív mi vynadá táta, pak se Ichi tvrdohlavě zastaví uprostřed lesa, no a aby toho nebylo málo, tak ještě ten otravný pes se zvědavým klukem. Toho už je na mě moc. Ichi kéž bys nikdy nezastavil, přemítala Anami, i když si u té poslední věty nebyla jistá.
„Ooo… Koho pak to tu máme? Samotná Sako Anami. A v naší provizorní stáji!“ ozvalo se za ní.

Štvrtý diel... boj Ayme/Itachi je môj obľúbený, dúfam že sa bude páčiť aj Vám:)

Ayme s Itachim dorazili na lúku. Zastali a Itachi sa ujal slova.
“Teraz si vyskúšam tvoje schopnosti, vravela si, že neovládaš genjutsu. Genjutsu je mojou najsilnejšou zbraňou, preto ťa budem na začiatok šetriť.”
“Nemusíš ma šetriť, nemám z teba strach!” Povedala arogantne .

Další dílek po taaaaaaaak mocky dlouhé době nejdříve jsem s Nadějí chtěla skončit ale asi budu pokračovat .... možná pokud bude pro koho psát ^^

Procházeli hustým tmavým lesem, obklopeným vysokými, listnatými stromy a hledali vše, co by mohlo udržet oheň. Se stmíváním začínalo být chladno.

„Tam...“ ukázala Miya po pracném pozorování, na spadané a zlámané větve stromů. Vydali se k místu a sbírali všechny větvičky, které leželi kolem nich na zemi.

Po cestách se toulal shinobi který byl na cestě trénovat a jeho mise kterou měl přitom splnit bylo pomoct Konoze kvůli nedostatku ninjů. Měl oblečený bíle modrý plášť pod kterým se měl klasickou vestu a modré kalhoty. Měl hnědé vlasy a jasně modré oči ve kterých se mu třpytilo nadšení spolu s odhodláním.
„Blbá čelenka, leze mi na nervy to jak mi pořád padá,“ postěžoval si sám pro sebe cestou.

„Dobrý deň, Kakashi!“ ,pozdravila mladá blonďavá kunoichi a usmiala sa naňho.
„Dobrý deň, Toruna. Ako vidím nedokážeš sa vzdať svojej milovanej techniky!“ ,odzdravil a preložil stránku, na najnovšej echi-echi knihe.
„Načo sa vzdávať niečoho čo dobre slúži svojmu účelu. Okrem toho, vám sa páčim, keď som na ľahko!“ ,povedala kunoichi a v okamihu pred ním stála nahá.

"Odjela Gaaro, už se Ti nikdy nevrátí.. promiň.. je mi to líto.. "
"Cože..? k-kam..? a k-kdo..? " *Gaara má slzy v očích.. asi tuší..*
*Tori mu předává smutně dopis* "Přečti si to.. dala mi to ona.. nemohla se s Tebou už rozloučit.. všechno bylo tak narychlo.."
"Ale.. „ *Gaara mlčí a nechápavě, ale se slzami v očích kouká na dopis, na kterém stojí „Pro osobu, co mi změnila život..“ * „Děkuju.. "
"V klidu si to přečti.. a hlavně zachovej klid, prosím.. "*Tori odchází..*

„Zdá se, že byl zabit někdo další,“ řekl Pein.
„Někdo další?“ nechápal Kisame.
„Orochimaru,“ ohlásil Pein úmrtí někdejšího člena Akatsuki naprosto klidně.
„Ten opustil Akatsuki už před deseti lety.. znamená to teď, že ho už nemusíme hledat?“ zeptal se Kisame. „Ten, kterej to udělal, musí bejt fakt silnej. Kdo ho zabil?“
„Uchiha Sasuke,“ sdělil Pein tichým vážným hlasem.
„Uchiha Saskue?“ ožil Deidara a v očích se mu pomstychtivě zablesklo.
„Ano.“
„Asi by vám nevadilo, kdybych ho zabil, že ne?“ protáhl Deidara.

„Ahoj sestrička,“ pozdravil chalan, ktorý práve vošiel
„Čo tu robíš, Katsue?“ spýtala sa prekvapená Sharie.
„No tak, Amira. To nemôžem prísť pozrieť ani vlastnú sestru?“ spýtal sa Katsue s úškrnom.
„Čo sa deje Sharie?“ spýtala sa Scarlet, ktorá vyšla zo svojej kancelárie. „Čo do čerta tu robíš?“ spýtala sa, keď si uvedomila, že ten chalan Je Katsue.

Tsunade zbystřila, ale neřekla ani slovo. Dala mi tak dostatek prostoru, abych se pustila do vysvětlování.

Tvoje slova mě tenkrát bolela. Proč jsi byla tak krutá? Vždycky jsem myslel, že jsi tak milá, hodná, tichá... Asi jsem se mýlil. Ta slova mi dodnes zní hlavou, jsou vypálena v mém srdci a studí jako led.

„Nenáviď mě a já tě budu milovat. Miluj mě a já tě budu nenávidět. Budeme jako noc a den, oheň a voda, teplo a zima, světlo a tma. Nikdy se nesejdeme. To si pamatuj.“

Seznamování

Druhý den po snídani se ve třech vydali na nedalekou mýtinu. Hachi se stále držela svého černovlasého ochránce a ostražitě sledovala Kisameho jdoucího vedle nich.
„Kolikrát ti mám říkat, že ti nic neudělám?!“ nevydržel to nakonec muž připomínající žraloka a vyjel na hnědovlásku.
„V klidu, Kisame. Dej jí čas,“ zadrmolil Itachi, stále ještě skoro spící.

Velký Madarův plán

Seděli opření o strom, zahalení jen Akatsuki pláštěm a sledovali stále přibývající zlaté paprsky odrážející se v uhánějící vodě v novém ránu. Držel ji v náručí před sebou a ona se mu pohodlně opírala zády o nahou hruď. Bylo mu neskutečně dobře. Její vlasy ho lechtaly na krku a když s vzpomněl na noc, ještě teď se mu tajil dech.
Sklonil hlavu a políbil jí na krk.
„Není ti zima?“ probral jí z příjemné letargie, když ucítila jeho rty.

Takže, za různých okolností jsme se rozhodla, napsat něco než romantiku s trochou erotiky (he? Trochou?)
Tahle spoluautorká povídka s Hachiki-Nara je tentokrát horror s humorem. No doufám, že se vám to bude líbit.

Vysvitlo slunce. Mladík se otráveně protáhl. Zase ráno, budík otravně zvonil a on neměl náladu ho vypínat. Jen se přetočil na bok a čekal, kdy přestane zvonit.

No v dalších dnech to pokračovala ve stejném stylu. Stále jsem si nemohl odpustit to, co jsem udělal Sakuře. Znamenalo to snad, že ji zase čtyři roky neuvidím? No, na přemýšlení nebyl čas. Nejlepší by bylo omluvit se jí. Ale odpustila by mi?

Druhý den Naruto a Sasuke vstali, lépe řečeno, Sasuke tahal Naruta z postele. Jakmile se mu to povedlo odběhl do koupelny, jako každé ráno, aby se trochu zkulturnil.

Otvoreným oknom prúdil do kancelárie Godaime hokage príjemný čerstvý vzduch, ktorý tak vymenil často známy pach alkoholu a papierov. Tsunade sa oddávala obedňajšej pauze, sklesnutá sedela v kresle otočenom bokom k stolu a dverám, a sledovala svet za oknom. Začínala sa tu cítiť ako v klietke, dookola tie isté povinnosti a prázdnota, ktorá z nej robila už iba stroj chrániaci listovú dedinu. Lenže aj keby zatúžila opustiť múry tejto miestnosti, budovy, dediny, čo by ju tam čakalo? Stále tá istá prázdnota, stále tá istá samota.

Tak další díl téhle povedené povídky a jinak nebojte tohle překládat nepřestanu, protože mě to hrozně baví!

2. Naruto Namikaze

Tsunade seděla za přeplněným stolem, plným nejrůznějších žádostí, stížností a zpráv, a teď zrovna četla nějaký svitek. Najednou, ale ucítila, že někdo stojí před jejím stolem.
"Ahoj Tsunade." Řekl mužský hlas.
Prudce zdvihla hlavu od svitku, aby viděla, kdo to tam stojí.
"Min-." ale pak se zasekla Minato je přece mrtvý, pomyslela si a znova si dotyčného prohlédla, ale nemohla přijít na to, kdo to je.