Real Word - 5

Druhý den Naruto a Sasuke vstali, lépe řečeno, Sasuke tahal Naruta z postele. Jakmile se mu to povedlo odběhl do koupelny, jako každé ráno, aby se trochu zkulturnil.
„Co tam tak dlouho děláš, Sasuke?“ houkl na něj přes dveře Naruto. Žádná odpověď a tak se odešel nasnídat do kuchyně. Chvíli prohledával skříň až nakonec našel celozrné vločky. Z lednice vytáhl krabici mléka a tohle vše smíchal ve svojí misce. Pak se jenom posadil za stůl a pomalu jedl svou snídani. Jako každé ráno, přemýšlel jak sbalit Sakuru. Kdykoliv ho však něco napadlo a zkusil to, Sakura ho odkopla. Povzdechl si a zavrtal se lžičkou do misky.
„Proč ty vzdechy?“ ozval se Sasuke, když vstoupil do kuchyně. Naruto se na něj zašklebil.
„Jako by jsi to nevěděl!“ štěkl na něj. Sasuke vytáhl jedno obočí a sedl si se svou miskou ke stolu.
„Haruno?“ optal se. Naruto zmučeně kývl a pak se na něj vyčítavě podíval.
„A to je kvůli tobě! Fakt nevím, co na tobě Sakura vidí?!“ vyčítal mu. Sasuke lhostejně pokrčil rameny.
„Nevím proč si ztěžuješ, když můžeš mít holek kolik chceš! Si neviděl ty otravný houfy, co nás každé ráno nechtěj pustit do školy?!“ připomněl mu Sasuke. Naruto protočil oči v sloup.
„To bych se šel raději oběsit, než abych si z některou z nich začal! I když … lepší jak Karin a Ino!“ zasmál se.
„Ty si jich užiješ dost!“ smál se dál. Sasuke ho vraždil pohledem, ale jeho smích byl tak nakažlivý, že se rozesmál taky. Když se uklidnili pohlédl Naruto na hodiny.
„Ježiši! Za chvíli budeme muset jít a já ještě nejsem ani oblečený!“ zhrozil se a hodil do sebe obsah misky. Pak ji ve spěchu hodil do dřezu a utíkal do koupelny. Sasuke si uvědomil, že také není oblečený a nasledoval jeho příkladu s miskou. V běhu ještě stačil křiknout na Naruta, že má pět minut a sám pak tryskem zamířil do pokoje. Svlékl si pyžamo a začal se soukat do kalhot. Právě když stál na jedné noze, ztratil rovnováhu a tvrdě dopadl na na zem. Zaklel. Najednou přiběhl hotový Naruto a následoval jeho příkladu jen si moudře sedl na postel a až pak se ho kalhot začal soukat.

O pět minut později, už oba stáli před domem a zhluboka se vydýchávali.
„Zvládli jsem to!“ řekl mezi nádechy a výdechy Naruto. Sasuke kývl a zamkl dveře. Pak se vydali ke škole. Po cestě potkali Nejiho se Shikamarem a těsně u školy se k nich přidal Sai.
„Dneska jsou školní závody, že?” zeptal se Sai kluků. Všichni čtyři zmučeně přikývli.
„Bohužel! Každý rok je to otravnější!” povzdechl si Shikamaru.
„Ale Neji bude mít zase možnost se pořádně vytáhnout!” poznamenal Sasuke a zazubil se na Hyuugu. Ten se zastavil a postavil se do postoje alá Ino a Karin.
„Nechte toho! Vždyť se celý červenám!” pronesl pisklavým hlasem a pohodil vlasy. Kluci propukli v hlasitý smích. Neji se k nim po chvíli přidal. Smály se i přesto, že jim začali slzet oči a lidé se na ně dívali jak na blázny.
„Vy máte, ale dobrou náladu!” ozval se za nimi rozesmátý hlas. Kluci se otočili a za sebou spatřili stát Sakuru, Hinatu, Miyu a Chiku. Kluci se trochu uklidnili a obě dvě skupinky si vyměnili pozdravy, pak jim Neji předvedl své divadélko. Všichni se ještě více rozesmáli a po chvíli si kluci znovu utírali slzy smíchu. Když se jak štakš uklidnili navázali normální rozhovor.
„Budete v něčem soutěžit vy?” zeptal se dívek Naruto. Sakura odmítavě zakroutila hlavou.
„Vzhledem k tomu, co se mi stalo minulý rok, ne.” řekla rozhodně. Hinata mírně zčervenala a zakroutila hlavou. Kluci se přesunuli pohledem těm dvěma. Miya se usmála.
„Já budu běhat a ještě nějaký atletický discipliny.” vysvětlila. Nakonec se všichni podívali na Chiku, která jakoby byla duchem mimo. Vzpamatovala se, že když do ní Miya šťouchla loktem.
„Eh...co?” zamumlala a pohlédla na ni.
„Co je?” zeptala se trochu podrážděně. Miya se na ni omluvně usmála.
„Tam ti, chtějí vědět v čem budeš dneska soutěžit.” osvětlila ji situaci. Chika se na ně chvíli zadívala. Pak jen pokrčila rameny.
„Budu ve fotbalovém družstvu, pak soutěžit v bojovým umění a nakonec s katanou.” řekla nakonec. Kluci jen vyvalili oči.
„Ty tohle opravdu všechno umíš?!” zeptal se upřímně Sai. Chika se na něj zamračeně podívala. Najednou zmizla a objevila se za ním.
„Ještě pochybuješ?!” optala se ho s lehkým úsměvem na rtech. Sai zakroutil hlavou a dál na ni šokovaně hleděl. Miya se zasmála.
„To je moje Chika!” vykřikla a objala ji kolem ramen. Chika se taky zasmála a Sakura s Hinatou se na ně dívali se slabím úsměvem. Jen kluci si právě přebírali, co viděli. Nejvíc z toho byl na větvi Neji a Sasuke.
„Měli bychom jít! Jinak přijdeme pozdě!” ozvala se najedou Hinata, když se podívala na hodinky. Všichni kývli a znovu se rozešli směrem ke škole. Když se rozdělovali u šaten do tělocviku, Neji se na chvíli zastavil a pohlédl na Chiku.
„Chiko! Někdy si budeme muset zabojovat!” zamumlal tak, aby to slyšela jenom ona. Chika se ani neotočila a pouze kývla. S tím se konečně rozešli všichni svým směrem.

Když byli holky u šaten. Sakura a Hinata odešli za ostatními, kteří v ničem nesportovali na tribuny. V šatně se převlékali dívky za všech čtyř ročníků.
„Chiko! Co ti říkal, Neji?” chtěla vědět Miya. Chika jenom pokrčila rameny a přetáhla si přes hlavu triko.
„Řekl, že se mnou chce bojovat. Já jsem kývla.” vysvětlila. Miya si zasněně povzdechla.
„Kéž by na mě taky občas promluvil!” zasnila se. Chika se usmála.
„Určitě to jednou přijde! To ti slibuji!” mrkla na ni a Miya se na ni vděčně usmála. Převlečené pak s ostatními dívkami zamířili na hřiště.