Domination dead 01-Svět se oficiálně zbláznil

Takže, za různých okolností jsme se rozhodla, napsat něco než romantiku s trochou erotiky (he? Trochou?)
Tahle spoluautorká povídka s Hachiki-Nara je tentokrát horror s humorem. No doufám, že se vám to bude líbit.

Vysvitlo slunce. Mladík se otráveně protáhl. Zase ráno, budík otravně zvonil a on neměl náladu ho vypínat. Jen se přetočil na bok a čekal, kdy přestane zvonit.
Přestal, a tak zavřel oči a dál pochrupoval. Ovšem už neusnul, jak se jednou probudí, už to nejde. Dal se tedy do přemýšlení, má vstát nebo zůstat v teplíčku a v pohodlí? Nakonec došel k závěru, že tohle přemýšlení opravdu nikam nevede, neměl náladu vstávat, ale práce volá. Posadil se, protřel si ospalé oči. Vůbec se mu nikam nechtělo, nejraději by se jen válel, ale nemohl. Postavil se a odkolébal se do koupelny. Nabral si doušek vody a vypil ho, dalším si protřel modré oči.
Vydal se zpět posteli a začal pomalu hledat po zemi rozházené oblečení, které se nacházelo v okruhu pěti metrů. Oblékl se a s tupým výrazem vyrazil ven. Stále měl zalepené oči, takže sotva viděl. Po chvilce chůze narazil do něčeho většího než normální kámen. Převalil se přes to a pokračoval dál. Zalepené oči mu stále způsobovaly nulovou viditelnost, ovšem po pětiminutové cestě, při které toho přelezl ještě dost, se začal jeho zrak zlepšovat.
Zaujalo ho však něco jiného, co jeho oči neviděly. Ticho.
Upadla do něj celá Konoha, nikde ani živáčka. Mladík se podivil, nedávalo to mysl, v těchto ranní hodinách byly ulice vždy plné lidí. Rozběhl se tedy dál po cestě, směrem do centra vesnice. Stále však nikoho nepotkal. Doufal v sen, ale ani po několika štípnutích do ruky se nic před jeho očima nezměnilo.
„Co se to tu proboha děje?‘‘ Podivil se a pomalým krokem se vydal dál. Nikoho však po deseti minutové cestě nepotkal. Pokračoval tedy dál.
Po cestě už nikoho nepotkal, ale pak ho něco prudce vrazilo do zátylku. Dopadl na zem a rovnou do bahna. Několik minut měl obličej zabořený v bahně. Ale po zjištění, že v bahně se nedá dýchat, pozvedl hlavu. Udivilo ho, že kolem něj není skupinka smějících se občanu. Stále všude vládlo ticho. To však nebyla věc co ho zaujala, spíš se zajímal o věc co ho srazila k zemi. Otočila se a začal prohledávat, jestli tu náhodou neleží věc, která tu před chvíli nebyla. Zhrozil, protože tu věc představovala noha. Kde byl zbytek nechtěl ani pomyslet. Měl divný pocit, třeba přiletí i zbytek. Rozběhl se dál, už se na tu nohu nemohl dívat. Za chvíli se musel zastavit. Žaludek se mi začal svírat, měl dojem, že bude zvracet. Vydržel to.
Ozvaly se kroky, mladík otočil hlavu. Ze stínu vyšla malá holčička. Trochu se uklidnil, čekal něco horšího.
„Jsi v pořádku?‘‘ Optal se malé holčičky. Pořád stála ve stínu. Jako by se bála z něj vyjít.
„Mě se nemusíš bát.‘‘ Řekl a natáhl k malé holčičce ruce. Vypadalo to jako by malou chvíli váhala, pak však vystoupila ze stínu.
„Božínku, kdo ti to udělal.‘‘ Vyděsil jakmile spatřil její tvář. Byla zamazaná od krve. Něco se tu muselo stát.
Chtěl jí pomoct, a tak k ní natáhl ruce. Tentokrát neváhala, přímo po něm skočila. Mladík se vylekal, snažil se ze sebe dívenku dostat. Vypadalo to, jako by ho chtěla rozcupovat na kousky.
Nezbývalo mu nic jiného než se bránit. Nakonec ze sebe dívenku dostal, schytal jen několik málo škrábanců. Ovšem pro dívenku boj neskončil, jakmile se postavila pelášila za ním. On se vylekal a dal se před ní na útěk. Holčička o stále pronásledovala, ale po chvilce se mu ztratila v dáli. Oddychl si, raději se ještě otočil, jestli opravdu zmizela. Ulice byla prázdná jako předtím. Oddychl si, ovšem jakmile se otočil, nestihl zabrzdit a sletěl dolů z prudkého kopce. Cestou dolů si dal párkrát líbačku s větvemi různých keřů a stromů. Nakonec se dokutálel k velkému stromu, o který se zastavil. Dál už jeho cesta nepokračovala. Sklíčeně se postavil a setřásl ze sebe velké množství větviček. Setřel si i pramínek krve, který mu stékal po obličeji. Chystal se vykročit, ale někdo mu ke krku přiložil katanu. Polekal se a pozvedl hlavu. Nad ním stála Sakura. Byla celá od krve a na tváři měla vyděšený výraz. Vypadalo to, že to s tou katanou opravdu myslí vážně.
„Řekni něco!‘‘ Poručila přísným, avšak velmi rozrušeným hlasem. Mladík nepochopil, proč to po něm chce, ale jakmile mu katanu víc zaryla do krku, pochopil, že bez jediného slova živý nevyvázne.
„Kdes čmajzla tu katanu?‘‘ Položil ji nesmyslnou otázku. Neopověděla jen odložila katanu. Rozhlédla se po okolí. Něco v houští zašustělo. Pozvedla katanu a postavila se do obrané pozice. Chvíli se nic nedělo, ale zanedlouho jí prosvištěl kunai kolem hlavy. Přikrčila se a čekala, až útočník vyleze.
„Je tam někdo?‘‘ Zavolala do ticha. Šustění přestalo. Ozvaly se jen kroky.
„Sakuro, Naruto, jste tam?‘‘ Vyšlo z lesa. Oba dva se postavili a vyčkávali, kdo vyjde. Nakonec vykoukla dlouhovlasá hlava. Sakura sklopila katanu.
„Hinato, jsi v pořádku?‘‘ Optala se jí a pomohla jí vyprostit se z křoví. Neměla na sobě na rozdíl od nich ani škrábnutí.
Sakura ještě pomohla Narutovi na nohy a ošetřila mu některá zranění.
„Co se tu stalo?‘‘ Zajímala se Hinata a posadila vedle Naruta. Růžovláska nechala léčení a protřela si obličej.
„Začalo to včera večer. Přivezli nám nějakého chlápka s pokousanou nohou. Nebylo to tak vážné, ale on pomalu umíral. Nevěděli jsme, co dělat. Druhý den byl mrtvý, nevěděli jsme jak, ale najednou se probudil. Zranil několik sestřiček. Hrůza! Asi tak nějak to začalo, dál už nevím zrovna jsem tam přišla…Všude krev a pak ti lidi. Nevím co se tu děje.‘‘ Dořekla a protřela si unavenou tvář. Dál už nikdo nic neříkal, jen přemýšleli.
„Pojďte, musíme dál.‘‘ Pobídla je Sakura a vydala se dál houštím. Naruto a Hinata se vydali za ní, jako jediná měla totiž zbraň. Drželi se jeden druhého. Ani jeden nevěděl, co se vlastně děje.
Nakonec vyšli z lesa a vydali se pod most.
„Máte někdo nějaké zranění?‘‘ Zeptala se jich Sakura a posadila se na zem. Oba dva to udivilo, jediný, kdo měl zranění, byla ona.
„Nepotřebuje spíš pomoct ty?‘‘ Podotknul Naruto sklonil se k ní, aby jí pomohl na nohy. Její levá noha ji pěkně krvácela, krví už jí nasákla celá sukně. Naruto jí pomohl na pomohl nohy a podepřel ji.
Vydali se dál, ale u východu je zastavil letící kunai. Přikrčili se a zůstali schovaní.
„Kdo je tam?‘‘ Ozvalo se z venku. Sakura nakoukla ven. Další kunai už neletěl. Z nedalekého křoví vylezly tři postavy.