Romantika
Bylo temná noc...noc kdy jen měsíc ozařuje lidem jejich cesty. Pršelo....Byl to ten déšť ve kterém se odrážely lidské slzy....Ano pršelo protože jedna dívka právě plakala. Proč vlastně plakala? Vždy je to ten samí důvod...kvůli němu..klukovi kterého milovala ale on si všímal vždy jen její nejlepší kamarádky...Přesto svou kamarádku neobviňovala...nemohla za to že ji miloval a ona jeho ne..Ona milovala někoho jiného...každý má právo na štěstí, tak proč ne ona?
Kankuro s Temari probděli skoro celou noc. Nevěděli, co jejich bratříček v zármutku udělá a strachovali se o něj, ovšem nechtěli vkročit do toho pokoje. Byli si vědomi toho, co je čeká, když poruší jeden z Gaarových rádoby příkazů. Odešli do kuchyně a sedli si kolem stolu. Temari uvařila kafe a dala jeden hrnek i před Kankura. Vděčně se na ni podíval a usrkl horkého nápoje.
,,Myslíš, že to Lin přežije?" Zeptala se se strachem v hlase Temari. Kankuro se chvíli díval do hnědé tekutiny a teprve potom pozvedl hlavu.
Sasuke v sobě dusil vztek. Tohle mu provést. To jim nedaruje. Při pomyšlení na tu nechutnou bezmoc se rozhodl, že tu holku odkrouhne.
Deidara celé setkání z dálky pozoroval a pochechtával se. Hezky jim to natřeli.
Sasuke odhodlaně povstal a zaútočil na Faith. Hidan ho srazil na zem. V tom se objevil Kabuto a zaútočil na Hidana.
Kakuzu měl zase co dělat, aby se vyhnul Orochimarově jazyku.
Faith tedy zůstala napospas Sasukemu. Deidara ji sledoval zpovzdálí a už se těšil, jak tomu spratkovi nakope zadek.
Čiernovlasá manažérka si ladnými krôčkami mierila do kancelárie riaditeľky spoločnosti. Tesne pred tým ako vošla do dverí zvolala sladkým hláskom na sekretárku, ktorá ju dokonale ignorovala a ďalej sa venovala prezeraniu módneho časopisu.
„Sharie, miláčik, kávičku,“ povedala a vošla do dverí, kde ju privítal známy chladný hlas.
Nakila je čtrnáctiletá dívka, která vyrůstala sama v Skryté listové vesnici a nebyl nikdo, kdo by ji měl rád. To způsobil démon, kterého má v sobě zapečetěného, je to „tříhlavý tygří démon“. Okolí ji vnímalo jen jako démona.
Ale potkala chuunina, který měl podobně osmamělý osud, jmenoval se Iruka. Naučil ji všechny techniky co znal, na konci tvrdého tréninku ji naučil i to, jak ovládat chakru démona. Nakila měla Iruku ráda, byl pro ni vším.
„Hinato,“ ozvalo se za nimi, „sluší ti to.“
„Co?“ Hinata znejistěla, okamžitě od sebe Sasukeho odmrštila. Ten hlas... byl jí povědomý. Určitě ho znala.
„Ahoj, Moji?“ tak napůl se zeptala.
„Ahoj, Hin.“ řekl.
Vykročila k němu. Tohle bylo… divné. Objala ho. A něco mu šeptla do ucha. Sasuke to neslyšel a dost ho to znervózňovalo. Pak toho modrookého blondýna přitáhla k Uchihovi.
„Sasuke, slíbila jsem ti, že ti to řeknu, že?“ zeptala se, ale nečekala na odpověď, „Tak… to je on! Moji Yushi!“ Sasukemu klesla čelist. Doslova.
Ahoj Hanabi!
Kaia na Sasukeho udiveně pohlédla. Byl zadýchaný, asi běžel. Nebyl rozčílený, spíš nervózní.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se děje?“ Netrpělivě si Kaia namotává pramen svých dlouhých hnědých, až zrzavých vlasů, na štíhlý prst. Sasuke vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.
,,Vysvětlím ti to.“ Sasuke si sedl do křesla a Kaia na postel.
,,Právě se vrátil Madara, tak jsem ho šel navštívit.“
V dívce hrklo. Snad mu to neměla říkat. Teďka byl určitě všechno vyslepičit Madarovi a její osud byl zpečetěn.
Seděla na kamenné lavičce a po tváři jí stékaly slzy.
Kirigakure
Chiaki se vracela od svého velitele, od kterého dostala pochvalu za rychlé vyřízení mise. Chiaki zavzpomínala, že její dva sourozenci také byli často pochváleni za skvělé výsledky v misích.
Měla ještě staršího bratra a mladší sestru. Od bratra Matsua byla tři roky mladší a od sestry Miharu také, ale starší.
Náhle potkala svého bratra velice zamyšleného.
„Co se stalo?“ optala se Chiaki.
„Ále nic jenom mám misi od mizukageho,“ sdělil jí Matsuo.
„To je přece pocta, ne?“ zeptala se Chiaki.
Jarní sluníčko příjemně hřálo a Listová v jeho paprscích nabyla veselé zlatavé barvy. Lidem se ta barvička musela moc líbit, protože ulice byly tak přeplněné, jakoby všichni občané Vesnice ukryté v Listí vyšli ven podívat se na ni. Obchodníci vystavili své zboží a hospodinky o stošest smlouvaly ovoce, ryby, závěsy a nádobí. Krámky s oblečením byli přeplněny mladičkými vesničankami. Z komínů kavárniček stoupal vzhůru k jasné obloze dým a otevřenými dveřmi vcházeli dovnitř a zase ven celé tucty ninjů. A ti, kteří se nevešli dovnitř, stáli v dlouhých řadách u stánků s jídlem na ulici.
Nad Konohou vyšlo slunce. Mladý blonďatý muž stál na nejvyšším místě vesnice, na monumentu hokagů a vzhlížel k vycházejícímu slunci. Jeho vlasy se v záři slunce třpytily jako zlato. Na sobě měl dlouhý červeno-bílý plášť. Podíval se na hodinky a zmizel v závanu větru. O chvilku později už seděl ve své kanceláři a přebíral se hromadou nevyřízených papírů. Chvílemi obdivoval Tsunade, jak to tady mohla vydržet. Dneska chtěl však mít vše hotové brzo, chtěl jít domů, za svou milovanou, které se blížil termín porodu.
Už nemám sílu vyhýbat se úderům. Podklesly pode mnou nohy a padám. Rukama si kryju obličej před Nejiho ranami. Najednou je ticho a klid. Opatrně vzhlédnu. Nade mnou se vznáší Nejiho obličej s ustaraným výrazem.
„Jste v pořádku, Hinata-sama?“ zeptal se.
Nad Konohou právě panovala tma. Pouliční lampy zářily jako hvězdy na noční obloze. a právě kolem jedné z nich procházel blonďatý chlapec.
Toulal se po ulicích své rodné vesnice, přemýšlel nad tím, co bylo, co bude. Nakonec ho jeho nohy donesly ke břehu nedaleké řeky.
Chvíli jen sledoval, jak se voda žene stále vpřed, nikdy se nezastaví. To ho fascinovalo, připadalo mu, že je stejná jako on.
PŘEDMLUVA
Nebudu vám popisovat jak mě tato sériovka napadla. Dobře bylo to v koupelně. XD Inspirací je písnička od Lucie Vondráčkové- Láska umí víc. V této předmluvě se dozvíte hrubý obsah.
Moře – loď Hoshi
Ta hádanka se jim nějak nezamlouvala, ale něco na ní jim připadalo povědomé…
Zněla takhle:
aniž by byl začátek.
Některá slova mají vliv
jiná pouze harmonizují,
nabídni duši
smrt či život ti daruje.
Potom vyslov jedno jméno,
buď se v dobré obrátí
nebo zlu propadne.
Zlo je potřeba zlomit
v její nejslabší části.
Láska, odvaha, smělost
drž se jich a zvítězíš!
„Tak tohle je na mě moc,“ postěžovala si Lina.
„Na mě taky,“ přidal se Itachi.
Itachi vstoupil bez zaklepání a sebemenšího ohlášení do jejího pokoje. To co uviděl, sotva otevřel dveře, ho šokovalo. Zůstal stát jako kůl neschopen slova.
Yuti házela všechny své věci do svého černého batohu. Zuřivě je tam cpala bez ladu a skladu.
Sotva si všimla Itachiho přítomnosti a neochotně na něj otočila hlavu.
Chvíli otevíral a zavíral pusu, neschopen slova.
Yuti pozvedla obočí, jakoby ho chtěla pobídnout k nějakému jednaní.
„Co to děláš?“ zeptal se nakonec trochu hystericky.
Věděla, že už to bude definitivní. Že už jí nemá kdo oživit. Zavřela oči.
Pein přitlačil. Než stihl dokončit co začal, něco se stalo. Zarazil se a začala mu z úst téct krev. Pustil Hin, ta spadla na zem, ale nic jí nebylo. Byla v pořádku na rozdíl od Peina, kterému z břicha trčela Narutova pěst.
„Jen přes mojí mrtvolu,“ zašeptal Naruto Peinovi do ucha.
„Taková rychlost,“ obdivoval Pein to, co Naruto právě předvedl.
Takže tretí diel...zistíte kto je Moigi a prečo má Ayme problém s Itachim. Tak enjoy:)
Cŕŕŕŕŕŕŕn!!!! To je už ráno? V posteli je tak príjemne…ešte desať minút. Alebo nie, dnes je dôležitý deň, dnes nemôžem zaspať a odmietam sa naháňať. Ayme rozlepila oči a pomaly sa vyhrabala z postele. Vošla do sprchy a chvíľu si užívala prúd čerstvej vody, o desať minút vyšla von, umyla si zuby, vysušila si vlasy uterákom a začala sa obliekať.
