Gaara a Yuuki - Zakázaná láska

"Odjela Gaaro, už se Ti nikdy nevrátí.. promiň.. je mi to líto.. "
"Cože..? k-kam..? a k-kdo..? " *Gaara má slzy v očích.. asi tuší..*
*Tori mu předává smutně dopis* "Přečti si to.. dala mi to ona.. nemohla se s Tebou už rozloučit.. všechno bylo tak narychlo.."
"Ale.. „ *Gaara mlčí a nechápavě, ale se slzami v očích kouká na dopis, na kterém stojí „Pro osobu, co mi změnila život..“ * „Děkuju.. "
"V klidu si to přečti.. a hlavně zachovej klid, prosím.. "*Tori odchází..*

"Milý Gaaro..
Začíná mi to docházet.. už vím, proč Tě tolik obdivuju.. už vím, proč se mi o Tobě každou noc zdá.. není to tím, že by ses mi nějak líbil, a já do Tebe byla jenom naivně zamilovaná.. ale tím, že náš osud je v tolika věcech tak.. stejný.. začalo to už ve školce.. nebyl tu nikdo, kdo by mě měl kdy rád.. ve školce, doma, venku.. nikde.. všichni mě ignorovali.. povídali si o mě, jako bych byla.. někdo jiný, než oni.. když jsem šla po vesnici všichni se na mě dívali tak.. povýšeně.. říkala jsem si, že to se změní, až začnu chodit do školy a až budu trošku dospělejší.. bohužel.. ve škole to bylo ještě horší.. pořád jsem byla sama.. seděla sama v lavici, nebo když ke mně někoho dali tak mě jen ignoroval, hrála jsem si sama.. nestalo se, že by ke mně někdo někdy přišel, a zeptal se, jestli si s ním nechci jít hrát, nebo tak něco.. v autobuse jsem seděla taky jen sama.. ostatní se na mě dívali tak, jako ostatní.. divně.. bylo mi tak.. smutno.. doma jsem si musela poradit vždycky sama.. rodiče na mě nikdy neměli čas.. otec mě nenáviděl.. a nenávidí do teď.. matka se o tohle nestarala.. pořád se hádali.. poznala jsem jednu holku.. v autobuse mi nabídla, ať si k ní přisednu.. začali jsme se bavit.. byla jediná, kdo mě chápal.. jmenovala se Tori.. školu nám zrušili, když jsem byla ve 4. Třídě.. do nový školy jsem se celkem těšila, ale zase jsem se bála.. že znovu nezapadnu.. Tori, na tu školu šla taky.. byla jsem tenkrát v 5. Třídě, když jsme nastoupily.. čekala jsem, že se všechno změní.. 5. Třída a půlka 6. byla horor.. ponižovali mě.. nenáviděli mě.. vždycky jsem si říkala "Proč zrovna já..? " asi proto, že jsem k nim nepatřila.. oni se znali všichni už od školky.. ale já tam byla nová.. nebrali mě.. bavila jsem se tam jen se Tori, která ale byla o třídu výš, takže jsme se nějak moc neviděli.. byla jsem sama.. jako vždycky.. nenáviděla jsem je.. nenáviděla jsem všechny.. a nenávidím do teď.. Teď už nejsem tak sama, když mám Tebe.. nechci už znovu zažít to zklamání.. dala jsem šanci.. Tobě.. teď už asi naposled.. chtěla bych Tě znovu vidět.. naposled.. mrzí mě, že jsme se nestihli rozloučit.. jak ráda bych Ti neposled řekla, že Tě.. miluju.. že pro mě tolik znamenáš.. ale.. už je pozdě.. naše láska mi změnila život, a věřím, že Tobě taky.. a teď já odjíždím s pocitem, že už Tě nikdy neuvidím.. zjišťuju, že Tori nebyla jediná, kdo mě kdy dokázal pochopit.. že ta nejdůležitější osoba pro mě jsi Ty.. a že já na Tebe budu vždycky myslet, i když od sebe budeme tak moc vzdálený.. tisíce kilometrů nás teď od sebe dělí.. teď, když Ty čteš tenhle dopis, tak já cestuju tak daleko a vím, že se už nevrátím.. Ty jsi nikdy nevěřil na lásku.. na přátelství, ani nic podobnýho.. ani já.. a myslím, jsme si v tomhle, a v mnoha dalších věcech hodně podobní, Gaaro.. v našem osudu.. ten život plný nenávisti.. hněvu.. to je náš osud.. je to jen tak, že si uvědomuju, že tenhle osud se nezmění.. a že.. to přirovnání.. že je to tak.. nevím.. hledám řešení.. Ty mi asi už neporadíš, protože sám nevíš.. nevíš, co si myslet.. co se právě děje.. proč tu teď čteš tenhle dopis, a nejsi se mnou.. a proč je tenhle život takovej.. taky si pořád kladeš tu samou otázku "Proč zrovna já..? " otázka, na kterou není odpověď.. chtěla bych být jako Ty.. i přes to, co sis prožil jsi tak silný.. a já.. já Tě obdivuju.. chci být jako Ty, Gaaro.. rozdělili nás.. přes ty jejich zákazy jsme se dál vídali.. měli se rádi.. a pak to přišlo.. zjistili to.. zjistili to o nás.. nikdy nám nepovolí být spolu.. pořád doufám, že se stane teď zázrak.. že se najednou z tohohle hroznýho snu probudím, a zjistím, že vedle mě ležíš znovu Ty.. že to byla jen noční můra.. a že spolu budeme už navždycky.. bez žádných zákazů.. že už se jim nebudeme muset nikdy podřizovat.. řekla bych Ti aspoň, kam jedu.. ale sama to nevím.. aspoň, že Tori mi slíbila, že Ti předá tenhle dopis.. byla moje jediná naděje.. naděje, jak Ti oznámit, že jsem v pořádku, a že na Tebe budu vždycky myslet.. zůstaň v klidu.. jednou možná zapomeneš.. najdeš někoho, s kým budeš šťastný, s kým začneš nový život.. říká se, že na první lásku se nezapomíná.. já rozhodně nezapomenu.. vždycky na Tebe budu vzpomínat.. na naše seznámení.. na to, když jsem Tě poprvé viděla.. na toho vždycky zamyšleného Gaaru.. pamatuješ, jak jsme šli po vesnici, a poprvé nás spolu viděli..? na ty jejich výrazy nikdy nezapomenu.. když nás viděli moji rodiče spolu.. neměli Tě rádi.. a mě to trápilo.. když jsem utíkala pokaždé z domova, jen proto, abych Tě zase mohla vidět.. věděla jsem, že takhle to asi nebude napořád.. ale takovýhle konec jsem nečekala.. ani Ty jsi to zřejmě nečekal.. nevěděla jsem, že to vyplave na povrch tak brzo.. a že se zachovají takhle.. asi jediná vzpomínka na Tebe je Tvoje fotka a řetízek, co jsi mi dal tenkrát k narozeninám.. a taky to tetování.. máš ho taky.. a to nás dva bude vždycky spojovat.. pokaždé, když se na ty věci kouknu, vzpomenu si na Tebe.. na naše společné chvíle.. moc mě mrzí, že už nikdy neuvidím Tvůj usměv, co byl vždycky jen pro mě.. musíš to přijmout jak to je.. i já.. vím, bude to těžký.. a víš.. věřím, že Ty budeš pořád se mnou.. v mým srdci.. a já s Tebou v tom Tvým.. miluji Tě, Gaaro.. nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle.. ale život je hold takovej.. třeba se jednou znovu setkáme.. a já v to doufám.. nehledej mě prosím.. bude to zbytečný.. ani já vlastně nevím, kde jsem a kam jedu.. budou mě hlídat.. nebudu Ti moct už znovu napsat.. ani nebude po kom.. nikdy na Tebe nezapomenu, slibuju.. musím už končit.. už jdou.. vidím ten vůz, co mě za chvíli odveze od Tebe tak moc daleko.. děkuju Ti za vše.. sbohem..
Navždy Tvoje Yuuki.. "

*Gaara dočetl dopis.. brečí.. cítí znovu tu bolest na srdci.. ví, že tohle už nevyléčí.. dál nevěřícně kouká na dopis.. už na něj pomalu přes ty slzy ani nevidí.. myslí, že je to vtip.. nechápe to.. a je tu zase ta otázka.. "Proč zrovna já..? " otázka, kterou si právě teď pokládá o tisíce kilometrů dál i Yuuki.. neví, co má dělat.. najednou na dveře někdo zaťuká.. Gaara se rozběhne ke dveřím.. myslí, že je to Yuuki.. otevře.. ale tam stojí Temari.. Gaara pohlédne jen smutně na zem..*

"Vím, co se stalo.. "
"No a..? co chceš..? nemám náladu se s někým bavit.. "
"Je mi to líto.. nechceš si o tom promluvit..? "
"Ne! Vypadni, nebo Tě zabiju.. "
"Dobře jdu.. promiň.. a hlavně zůstaň v klidu.. "

*Gaara zabouchne dveře.. sedne se na postel a prohlíží fotku, na které je i s Yuuki.. lehne si na postel.. přemýšlí.. prohlíží si řetízek, co má na krku.. je tam půlka srdíčka.. je to ta půlka z toho řetízku, co dal Yuuki k narozeninám.. myslí na ni.. brečí.. ale teď už si nepokládá tu otázku "Proč zrovna já..? " říká si "Proč zrovna my.. "….