Shino má kolegyni! Díl 2.

To by k misi bylo všechno, ale ještě jedna věc, pro mě strašně důležitá, se stala a to přitom jak jsme se vraceli, teď už ve velmi skvělé náladě.
Náhle se rozpršelo a my se museli někde schovat a nepříhodnější místo, bylo jakási začínající se rozpadající chata, tak jsme nejdřív zaklepali, ale když nikdo asi deset minut neotvíral. Vstoupili jsme.
Uvítalo nás mrtvé ticho, protože tam nikdo nebyl a také se nám naskytl velmi zajímavý pohled, tedy alespoň pro mě, ten interiér vypadal jako ten, co jsem si vždycky přála mít doma…
„Jdu najít koupelnu,“ sdělila jsem svému partnerovi.
„Jo a já jdu najít něco na spaní,“ pro změnu mi nahlásil, ale hledání bylo krátké, protože dům byl malý a dalo se v něm hodně rychle orientovat.
„Tak co?“ zajímal se Shino.
„Jo, je tady a já se jdu trochu dát do kopy, jo?“ hulákala jsem na Shina, který vzápětí hulákal taky: „Dobře a jdu se kouknout do kuchyně!“
„Jo, jen běž!“ koupel byla skvělá, i když brzo přestala téct teplá voda. Ještě, že jsem si pro všechny případy vzala náhradní oblečení. Převlékla se a šla dolů, kde mě uvítala vůně domova. Tedy spíše vůně večere, dodneška jsem nezjistila, kde vzal tolik jídla.
„Vítej, tobě tu sluší, pokud ti nebude vadit, půjdu se také osprchovat.“ Kývla jsem a očima naznačila, že mi to vadit nebude, že klidně může jít.
Vyšel schody a pak jsem uslyšela podivný zvuk. On si zpíval!
Červenala jsem se a soustředila na jídlo. Jenže to kupodivu nešlo. Náhle jsem měla hlavu plnou myšlenek na nahého Shina. Začervenala jsem se ještě víc, myslím, že víc jak Hinata, když vidí Naruta. V duchu jsem se okřikla, ale nepomohlo to. V žaludku jsem pocítila podivné mravenčení, které přešlo v libé pocity a nervozitu. I když to nebude první noc, co strávím se svou láskou, ale náhle jsem se cítila, jako ty panenské nevěsty, než si jich ženich vezme na lože a vykoná svou povinnost.
Byla jsem, tak zabraná do myšlenek, že jsem nepostřehla, že se Shino vrátil. Teprve, až na mě promluvil.
„Hej, ninja volá Yumi, jsi tam?“
„Jsem, gome, ale nějak jsem se zamyslela.“
„Nevadí,“ řekl Shino a dal se do jídla, které v něm zmizelo, než bys řekl Orochimaru.
Po jídle jsem umyla nádobí a Shino rozhodl, že by se mělo jít spát, ale unavená jsem nebyla.
„Můžeš.“ Nechápal o čem to mluvím.
„Prosím?“ zajímal se.
„Řekla jsem, že můžeš.“ Poznala jsem, že uhodl, co jsem tím mínila.
„Nechci tě do ničeho nutit, vím, jak stresující to pro tebe musí být.“ Byl tak milý, až jsem to znova nevydržela a rozplakala jsem se.
„To je v pořádku.“
„Ne, nic není v pořádku, musím si zvyknout na tvé dotyky. Navíc mám pocit, že se mi v žaludku uhnízdila kupa motýlů.“ Ohradila jsem se.
„Tak pojď za mnou.“ Nabízel mi ruku a já ji přijala. Vystoupali jsme po schodech a jemně mě položil na postel. Nejdříve mě políbil. Polibky se hned staly náruživější a horoucnější. Vyvolal ve mně pocity, mě úplně neznámé, ale líbily se mi, jen do té doby než mi zajel rukou pod tričko. Můj strach se vrátil. Nezmohla jsem se na nic jiného, než na zakroucení hlavou.
„Souka, to je zatím tvůj limit. Okamžitě toho nechal a beze slova odešel. Zanechal tu po sobě svoji charakteristickou vůni, kterou jsem tolik milovala.
Moje druhé já bylo zklamáno a cítilo prázdnotu, která tu po Shinovi zůstala. Vydala jsem se ho hledat, ale nikde jsem ho nenašla. Vrátila jsem se do domu a neklidně usnula, měla jsem obavy o Shina.

Ten se musel hodně ovládat, aby od ni odešel, ale věděl, že to bylo to nejlepší, co mohl v tuto chvíli udělat. Kdyby neodešel, dokončil by to, co před malými okamžiky, tak slibně začali.
„Sakra, co se to se mnou děje?“ nadával si, i když moc dobře věděl, co. Opět celou noc probděl a myslel na to, co mu řekla Yumi. Jeho krev se pěnila, kdyby tu byl Senji, byl by synem smrti. Nesnesl pomyšlení, čím vším Yumi prošla. Nedovedl si představit, co za hrůzy musela prožít a udržet si zdravý rozum. On by to asi nedokázal. Proto ji miloval víc, než si byl ochoten přiznat.

Probudila jsem se do jasného rána, zalitého ranním sluncem. Sešla jsem dolů, že udělám snídani, ale Shino mě jako u večeře předběhl.
„Ohayo, jak jsme se vyspali?“ Shino byl náhle jiný.
„Ohayo, výborně!“ když bylo na mě znát, že jsem vůbec nespala. Shino to přešel a více se k tomu nevyjadřoval.
Nasnídali jsme se a hned se vydali zpátky do Konohy, kde na nás čekalo překvapení, které jsem neměla tu šanci spatřit.

Kiba společně s Hinatou nás pozvali na ohňostroj, který pořádá místní smetánka. Souhlasili jsme, šla jsem domů, kde bych si hodila špinavé prádlo do pračky a vyprala je. Lehla si na postel, kde jsem asi musela zadřímat, ale náhle mě něco vyrušilo.
„Zlatíčko, já věděl, že tu na mě budeš čekat.“ Slyšela jsem říkat. Myslela jsem si, že je to Shino, ale opak byl pravdou. Byl to Senji. Než jsem se mohla nějak bránit, byla jsem spoutaná. Začala jsem křičet, ale nikdo mě neslyšel.
„S tebou je potíž. Ale brzo nebude.“ Pak mě praštil a já se propadla do tmy.

Shino neměl o jejím únosu ponětí, proto se bezstarostně vydal na ohňostroje. Ty začaly a všichni byli unešení z toho představení, ale Shino, ne. Ten měl již pořádný strach. Pro klid své duše se vydal k ní domů.
O to větší hrůzu zažil, když její postel byla zválená a na posteli vězel vzkaz.

Milý Shino,
doporučuji, abys moji ženu nevyhledával. Pokud ano, tak věz, že tě zabiju… bez zaváhání! Ona je moje, vím, žes s ní nespal. Ona patří mě a vždycky bude. Nevím, co ti navykládala, ale byly to lži…

Dál se nedostal, protože dopis zničil. Věděl, kde má svoji skrýš…

Probrala jsem se spoutaná v posteli, kde jsem tolik trpěla. Moje noční můra byla tady. V plné míře. Za necelou minutu mého vzpamatování se, přišel sám aktér mého neštěstí. Teď jsem byla ráda, že jsem s ním nezplodila dítě.
„Á, zlobivá holčička, se nám probudila?“ řekl jedovatým hlasem.
„Nenávidím tě!“
„Ale, ale. Tvoji rodiče by nebyli rádi.“ Už to tu bylo zase. Ta stará písnička.
„Moje rodiče – ať odpočívají v pokoji – z toho vynech! Je to jen mezi námi.“ Za ta slova jsem obdržela facku a hned jsem cítila, že mě zalehl a z toho se mi zvedl žaludek. A cítila jsem jen odpor.
Nemohla jsem se bránit byla jsem svázána a když opět začal, volala jsem v duchu Shina, ale ten nepřicházel.
„Ten tvůj nepřijde, pojistil jsem si to.“ Zavřela jsem oči, otočila hlavu na stranu a nechala slzy stékat po tváři.
„Cos mu udělal! Mluv ty, zmetku!“ Nechtěla jsem na to myslet, že znovu mě uchvacuje do své moci.
„Nic, ale moje sestra se o něj postará!“ A tehdy jsem se rozhodla pro…