Bestie V.

Když Kiriyou domluvila, Sasuke na ni jen nevěřícně koukal. Nevěděl, co by na to měl říct.
„To je mi líto,“ zmohl se jen na tuto krátkou větu a sklopil oči k zemi. Když Kiriyou dlouho nic neříkala, odhodlal se zeptat: „Ale je něco, co moc nechápu. Když všichni předpovídali, že se to stane v tvých pěti letech, to jsi to nějak zdědila? A jak to, že to mohla zastavit jenom tvoje matka?“
Kiriyou se na chvíli zadívala do země. Tolik ji bolely vzpomínky. Ale i přes všechno své snažení, nemohla je jen tak vymazat z paměti.
„Ona byla to, co já. Ona jediná mohla zastavit to, co se stalo. Toto prokletí se dědí z generace na generaci. Jakmile jsem se narodila já, má matka se stala normální a to prokletí přešlo na mě. Všichni věřili, že mě tohle nepostihne, protože jsem nikdy předtím neprokazovala žádné známky toho, že by ve mně mohlo třímat něco takového.“
Najednou mezi nimi prosvištěl kunai. Oba hbitě odskočili stranou a podívali se směrem, odkud přilétl. Před nimi stál muž. Měl na sobě akatsuki plášť a na tváři se mu stkvěl škodolibý úšklebek.
„Ani jsem nevěřil, že přijdete. Na takovouhle past by neskočilo ani pětiletý dítě!“ zakřenil se ještě víc.
„Cože?!“ vypadlo z Kiriyou.
„Říkal jsem Itachimu, že to nemá cenu. Že na to určitě neskočíte. I když je fakt, že on vždycky uměl lidi ovládat. Tak nějak všichni Uchihové to dokážou!“ sjel pohledem Sasukeho a pak dodal: „Možná…“
„Já říkal, že kde je Itachi, tam číhá nějaká lest!“ zaklel Sasuke.
„Ale já to nechápu! Vždyť umíral!“ vykřikla Kiriyou.
„A co na tom mění, že umíral! To spíš víc se hnal za svym cílem! Vyvraždit celej klan Uchiha bylo jeho přání na prvnim místě! To, že se mu nepodařilo zabít Sasukeho byla chyba, kterou udělal a kterou si až do smrti vyčítal. Ale tak teď jste tady a já dokončím, co se Itachimu nepodařilo!“ po těchto slovech vyběhl proti Sasukemu a vytáhl samehadu. Sasuke odskočil a vyhodil několik kunaiů proti Kisamemu. Kiriyou jen němě stála a nepřítomně pozorovala boj mezi Sasukem a Kisamem. Cítila se hrozně. Byla zmatená, vzpomínala na Itachiho, jak tam bezmocně ležel, zmítal se bolestí a snažil se Kiriyou dovyprávět celý svůj příběh. A všechno to byla jenom lež! Zmatení se pomalu měnilo ve vztek.
Sasuke na tom byl špatně. Došly mu již veškeré zásoby kunaiů a shurikenů, co měl. Ale věděl, že s holýma rukama proti samehadě nic nezmůže. A na vytvoření chidori potřeboval nějaký čas. Na chvíli pohledem uhnul od útočícího Kisameho na Kiriyou. Stála tam a vypadala, že bojuje sama se sebou. Její tělo se třáslo. Snažila se Bestii zabránit v přebrání jejího těla. Avšak touha byla silnější než ona. Touha zabíjet.
Dlouho vzdorovala, avšak pak ji Bestie ovládla úplně. Z hrdla se jí vydralo hlasité zachrčení. Žhnoucí rudé oči se podívaly na dvojici bojujících ninjů. Ve vteřině už byla vedle nich, oba od sebe silou odtrhla a odhodila je každého na jinou stranu. Pak se za jedním z nich vydala a rozhodla se skoncovat s jeho životem. Sasuke jen vyděšeně pozoroval tuto scenérii. Oči Kiriyou vypadaly šíleně, úplně žhavé po krvi. Z pusy jí ukápla slina. Nepřirozeně naklonila hlavu, zaměřila svůj cíl a vystartovala proti Kisamemu. Ležel v bezvědomí u stromu. Kiriyou zachrčela, chytla ho křečovitě pod krkem, vyzvedla ho do výšky a praštila jím o strom. Potom nehty své druhé ruky oddělila jeho hlavu od těla, která se s žuchnutím odkutálela pryč, a posléze tvrdě dopadlo na zem i jeho tělo, když ho Kiriyou pustila. Pak se pomalu otočila a svými oči zaměřila Sasukeho. Když se jí podíval do očí, začal se pomalu zvedat ze země a dal se na ústup. Nejdřív běžel pozadu, pak se otočil a běžel, jak nejrychleji dokázal. Avšak neměl šanci uniknout. Bestii neunikne nikdy nikdo. Po několika vteřinách ho předstihla, otočila se a stála před ním na čtyřech. Z pusy jí stékaly sliny, rudě žhnoucí oči probodávaly Sasukeho, který jen taktak stačil zastavit. Otočil se a běžel zase nazpátek. Kiriyou se rozeběhla za ním.
„Mně neutečeš!“ zachrčela .
Když byla těsně za ním, skočila po něm. Sasuke se sklonil, takže ho Kiriyou přeskočila. Avšak hned ve skoku se otočila a stála zase naproti němu. Už se vůbec nechovala jako člověk. Teď představovala zvíře, dravé zvíře.
Sasuke vyskočil na větev nejbližšího stromu a tentokrát se snažil uniknout ve vzduchu. Bestie ho následovala. Když ji uviděl, jak přeskakuje z větve na větev kousek od něho, pořádně se odrazil a vší silou do ní vrazil. Kiriyou to nečekala, narazila zády do stromu a s chrčením padala k zemi. Avšak ani Sasuke z toho nevyvázl bez zranění. Při dopadu špatně došlápl a teď nemohl stoupnout na pravou nohu. Snažil se odplazit někam dál od Kiriyou. Ta se pomalu zvedla a doběhla k němu. Hřbetem ruky ho odhodila. Sasuke narazil do stromu a spadl na zem. Byl v bezvědomí.
Ale něco se změnilo. Bestii přestaly oči rudě žhnout. Zase se začala třást. Bestie chtěla jít svou oběť dorazit, ale Kiriyou Sasukemu nechtěla ublížit. Začala pomalu ustupovat, pak se otočila a odběhla pryč.

Kiriyou, teď už ve své lidské podobě, stála na palouku, kde tehdy navštívila Sasukeho. Začala se pomalu ploužit směrem k lesu. Měsíc jí svítil na cestu. Nevěděla, co přesně se stalo, ale tušila, že to bylo zlé. Pamatovala si jen ten náraz Sasukeho do stromu. Jen si na to vzpomněla, otřásla se. Přesně si vybavovala, kde se to stalo. Ale bála se tam jít. Bála se jenom té představy, co se mohlo stát. Nechtěla na to myslet, ale musela. Už minula most v Mlžné, už byla blízko. Pak se zastavila. Rozhlížela se, hledala ho očima na místě, kde měl ležet. V panice se rozeběhla a místo ještě několikrát proběhla. Nebyl tam. Zoufale se opřela o strom a ve vzlycích po něm sjela do sedu. Teď si aspoň mohla být jistá, že přežil. Bylo to dost pravděpodobné. Ale to jí nestačilo. Potřebovala ho vidět! Musela se mu omluvit.
Už zase brečím! Co se to se mnou děje?! pomyslela si zrovna ve chvíli, když se za ní ozval hlas.
„Doufal jsem, že tě tu najdu.“
Kiriyou se překvapeně otočila. Za ní stál Sasuke, jednou rukou se opíral o strom a nohu, která mu za tu dobu stihla pořádně natéct, měl zvednutou. Po chvíli ji opatrně položil na zem.
„Sasuke!“ vydechla Kiriyou. Vyskočila na nohy a nadšeně ho objala. Sasuke zkřivil obličej bolestí, ale objetí jí oplatil.
„Promiň mi to!“ huhňala mu do ramene. Sasuke ji od sebe odtáhl a zadíval se jí do očí. „Neomlouvej se mi! Mohl jsem být mrtvý, takhle mám jenom v háji kotník!“ zasmál se. Pak se k ní naklonil a políbil ji.