Namikaze kuran no shinjitsu 06

„Myslíš si, že dneska přijde?“ optala se Aiame a sedla si vedle Sakury.

„Snad ano, moc mi chybí.“ Odpověděla Sakura.

„To mluvíš o mně?“ optal se Naruto. Sakura se otočila, a když ho uviděla tak ho pevně objala.

„Ano.“ Řekla Sakura a dala mu polibek. Naruto se usmál a pohladil ji po tváři.

„Moc jsi mi chyběla.“ Řekl Naruto a dal ji pusu. Sakura se na Naruta taky usmála, pak si objednaly jídlo a povídaly si.

„Sakuro-chan, mám pro tebe překvápko.“ Oznámil Naruto. Sakura se na něj překvapeně podívala a zeptala se:

„A jaké?“ Naruto se pousmál.

„Když ti to řeknu, nebude to překvápko. Přenesu tě k tobě domů, aby ses mohla převléknout.“ Odpověděl. Sakura se na něj podívala a zeptala se:

„To chceš jako říct, že mi to nesluší?“ řekla to tónem který říkal, že musí odpovědět správně jinak ho to bude bolet.

„Ne, ale tohle bude takový společenský výlet. Máš kimono?“ odpověděl Naruto.

„Samozřejmě.“ Řekla Sakura, trošku naštvaně. Naštvala ji Narutova otázka. Sakuře to znělo, jako kdyby chodila jak hastroš.

„A oblečeš si ho kvůli mně prosím?“ poprosil Naruto a nasadil svoje psí oči.

„Dobře.“ Souhlasila nakonec Sakura. Naruto se usmál dal ji polibek a přenesl ji na její balkón.

„Jak dlouho potřebuješ?“ optal se Naruto.

„Hmm, půl hodiny.“ Odpověděla Sakura. Naruto se usmál a kývnul. Pak zmizel v záblesku světla. Hned jak Naruto zmizel do pokoje vešla Sakuřina matka.

„Co se stalo, zase nepřišel?“ optala se. Sakura zavrtěla hlavou a vytáhla ze skříně kimona.

„Přišel, a pozval mně někam a poprosil mně, abych si oblékla kimono.“ Oznámila Sakura a prohlížela si kimona, měla totiž dvě. První bylo růžové s květy Sakur a druhé bylo červené a mělo také květy Sakur.

„Které si mám vzít?“ optala se svojí matky. Ta se na ně podívala a nakonec ji podala růžové.

„V tom jsi nejkrásnější.“ Vysvětlila. Sakura se usmála, a šla se připravit. Její matka ji pomohla učesat a ustrojit.

„Děkuju.“ Poděkovala Sakura a usmála se, pak se otočila na svoji matku a požádala ji, jestli by mohla odejít.

„Neber to zle, ale jinak nepřijde.“ Vysvětlila Sakura. Její matka se usmála, dala sakuře pusu na čelo a odešla. Nevzdala se, ale, hned jak zavřela dveře, tak si klekla a podívala se do pokoje přes klíčovou dírku. Uviděla dva zlaté záblesky a kousek černé látky.

-Sakra! - zaklela si pro sebe. Vstala a šla se dívat na televizi.
Sakura si ani nevšimla záblesku, cítila jen, že ji něco chytlo za ruku. Když se zorientovala zjistila že je ne nějakém kopci. Nevěděla kde, tohle místo neznala.

„Promiň, že jsem tě tak chytnul Sakuro-chan.“ Omluvil se Naruto.

„To nevadí, vím že matka byla za dveřmi a chtěla tě vidět.“ Odpověděla Sakura dala Narutovi polibek. Naruto se usmál a oplatil ji ho.

„Tohle je to překvapení?“ optala se trošku zklamaně Sakura a podívala se po okolí. První čeho si všimla, byla vesnice, která úplně celá zářila.

„Úplně ne. Půjdeme?“ optal se Naruto a nabídnul Sakuře rámě. Ta ho s úsměvem přijala. Naruto je přemístil právě do té vesnice která byla na úpatí kopce.

„Páni to je nádhera.“ Oznámila Sakura když viděla výzdobu vesnice.

„Líbí se ti tady?“ optal se Naruto. Sakura se k němu otočila a kývla. Moc se ji tam líbilo, měla tady takový uklidňující pocit.

„Co se tady slaví?“ optala se Sakura.

„Nevím přesně, ale týká se to vůdce vesnice.“ Odpověděla Naruto.

„Celá vesnice pořádá karneval na jeho počest.“ Dodal a usmál se.

„Děkuju, že jsi mně jsem vzal.“ Poděkovala Sakura a usmála se.

„Nemáš zač. Tak kam chceš jít nejdřív?“ optal se Naruto.Sakura se porozhlédla a vydala se k prvnímu stánku. Takhle to šlo skoro dvě hodiny. Sakura prozkoumala každý stánek. Naruto ji koupil spoustu maličkostí, které se jí líbily.

„Líbí se ti tady?“ optal se Naruto, a napil se saké. Zrovna seděli v čajovně, byli na menším občerstvení. Naruto byl celkem unavený z toho prohlížení, ale Sakura ne.

„Ano. Chci ti moc poděkovat za ty dárky co jsi mi koupil Naruto-kun.“ Poděkovala Sakura řekla to sladkým hlasem a dala mu polibek.

„Nemá zač.“ odpověděl Naruto a polibek ji oplatil. Když se občerstvily tak se šly znovu projít. Naruto zavedl Sakuru na střelnici. No, nebyla to úplně střelnice, jakou známe mi. Tam se házelo kunai na cíl, ale muselo se to správně vypočítat, aby se kunai nezabodl do překážky která se houpala.

„Co by to bylo rande na karnevalu, kdybych ti nevyhrál plyšáka.“ Řekl Naruto. Sakura se usmála a kývla. Naruto se pokaždé trefil. Deset hodů a trefil deset středů.

„Máte dobrou mušku pane, tak co to bude, můžete si vybrat co chcete.“ Oznámil prodavač a usmál se. Sakuro to překvapilo. Většinou se prodavači neusmívají když zákazník vyhrává.

„Co se ti líbí?“ optal se Naruto a podíval se na Sakuru. Sakura se porozhlédla a vybrala si plyšovou myšku která stojí na zadních a v předních packách drží srdíčko s nápisem AI.

„Děkuju Naruto-kun.“ Poděkovala Sakura a přitiskla k sobě myšku. Naruto se usmál a pak ho něco napadlo.

„Nemáš zač myško.“ Odpověděl Naruto a pozoroval Sakuřinu reakci. Sakura se na něj překvapeně podívala a pak jí to došlo.

„Tak myška jo?“ optala se Sakura a postavila se čelem k němu. Naruto se trochu nejistě usmál a dal Sakuře pusu.

„Je to roztomilá přezdívka.“ Konstatovala nakonec Sakura s úsměvem. Narutovi se ulevilo, usmál se na Sakuru a znovu ji políbil.

„Půjdeme?“ optal se když, si všimnul, že Sakura zívá.

„Ano, můžu dneska spát u tebe?“ optala se Sakura a podívala se na Naruta psíma očima.

„Budu jen rád.“odpověděl Naruto nabídnul Sakuře rámě a pak se přemístil domů. Když byly doma, tak Naruto šel do lednice a vytáhnul saké. Sakura si sedla na gauč a prohlížela si myšku. Chvilku si povídali a pak se vydali spát, když se Sakura zvedla a uviděla kalendář tak se zhrozila dnes bylo desátého října. Dneska měl Naruto narozeniny.

-Proto jsme šly na ten karneval. A já jsem na něj zapomněla. Určitě je na mně naštvaný a rozejde se mnou. - pomyslela si Sakura a sesunula se na gauč. Začaly ji téct slzy. Nechtěla, aby se z ní Naruto rozešel. Naruto si všimnul, že Sakura za ním nejde. Vrátil se do obýváku a podíval se na Sakuru, Ta mněla sklopenou hlavu.

„Co se děje myško?“ optal se Naruto a kleknul si před ni. Všimnul si, že ji teču slzy.

„Promiň mi to Naruto-kun, já jsem zapomněla na tvoje narozeniny. Opravdu mně to moc mrzí.“ Omluvila se Sakura, myslela to upřímně. A rozbrečela se víc.

„Já se na tebe nezlobím, stejně je nám rád. V ten den mi zemřeli rodiče a já zůstal sám. Konoha v tenhle den oslavu mého otce a jeho vítězství nad Kyuubim. V tenhle den jsem byl vždy sám, někde schovaný abych přežil. V tenhle den, jsem byl lovná zvěř.“ Odpověděl Naruto. Sakura přestala brečet a nevěřícně koukala na Naruta. Nevěděla, že se něco takového Narutovi děje.

„Opravdu se nezlobíš?“ optala se Sakura nejistě. Naruto se usmál, objal ji a řekl:

„Ne, miluju tě, myško.“ Sakura se usmála a vášnivě ho políbila. Při líbání ji napadlo co by mohla Narutovi dát. Sakura povalila Naruta na zem a dál ho líbala. Když se přestali líbat, aby se nadechly tak se Naruto zeptal:

„Co to…?“ dál se nedostal, protože mu Sakura dala prst na rty, usmála se a sehnula se k Narutovi.

„Co kdybychom pokračovaly v ložnici?“ zašeptala Sakura svůdným hlasem. Naruto se usmál, políbil Sakuru, pak ji vzal do náručí a odnesl do ložnice. Vášnivě se líbaly a přitom se svlékly. Když bylo oba nazí tak Sakura Naruto zastavila a řekla:

„Naruto-kun, já… já jsem ještě panna.“ A celá zrudla. Naruto se k ní sehnul, vášnivě ji políbil a zašeptal ji do ucha:

„Neboj, budu opatrný.“ To Sakuru uklidnilo, řekl to milým hlasem. Plně mu důvěřovala. Když do ní vniknul tak mu Sakura zaryla nehty do ramen a slastně vzdychala. Užívali si několik hodin, tak se k sobě přitulily a usmívaly se na sebe.

„Miluju tě.“ Zašeptal Naruto Sakuře do ucha a dal ji pusu. Sakura se usmála a dala mu taky pusu.

„Já tě taky miluju.“ Odpověděla Sakura a přitiskla se k němu. Když byla u něj tak byla šťastná. Zprvu se bála, že ji zneužije a bude na ni hrubý, ale nebyl byl na ni něžný a když mu naznačila, že se ji to nelíbí, tak přestal. Pak si všimla, že má Naruto poškrábaná ramena.

„Promiň.“ Omluvila se Sakura a chtěla mu škrábance vyléčit.

„To je v pořádku.“ Odpověděl Naruto a přitisknul se k ní. Sakura se usmála a za chvilku oba usnuly. Ráno Naruto probudil známy hlas.

-Hej kluku vstávej! - řval mu Kyuubi uvnitř hlavy.

-No jo, už jsem vzhůru. - odpověděl Naruto a rozkoukal se. Vzpomněl si na včerejší noc. Podíval se vedle sebe, tam pořád spokojeně spala Sakura. Usmál se, když ji viděl, vypadala roztomile.

-Hej posloucháš mně? - optal se Kyuubi naštvaně.

-Ne. - odpověděl prostě Naruto.

-Tak mně poslouchej, musíš jít, dali se do pohybu!!!! - křičel naštvaně Kyuubi. Naruto si povzdychl.

-Proč zrovna teď!? Měli spoustu času, ale to ne, to se flákaj, ale teď když nemá čas, tak se musí snažit sakra!!! - vztekal se Naruto. Opatrně se dostal z objetí Sakury, snažil se, aby jí neprobudil. Ustrojil se, přichystal ji snídani, což Kyuubiho dost štvalo a napsal ji vysvětlující dopis. Pak přišel k Sakuře a zašeptal ji do ucha:

„Miluju tě, myško.“ Sakura se zavrtěla, otočila se k němu a ze spánku řekla: Taky tě miluju. Naruto se usmál, dal ji pusu na čelo a místo sebe plyšovou myšku. Pak zmizel v záblesku světla. Sakura se probudila chvilku po tom co se Naruto přemístil. Byla hodně překvapená, když zjistila, že tu Naruto není. Pak si všimla Snídaně a dopisu. Myslela si, že je to nějaký vzkaz, stejné jako nechala ona jemu, byla tam i plyšová myška a kolem krku byl Narutův přívěšek. Nechala ho být a vzala si snídani. Když se najedla a Naruto nepřišel, vzala si dopis a přečetla si ho. Stálo tam:

„Sakuro-chan, je mi to moc líto, ale musím jít, dali se znovu do pohybu. Doufám, že mi odpustíš, že s tebou nejsem, ale musel jsem opravdu jít. Snad ti snídaně bude chutnat. Doufám, že se opět sejdeme v Ichiraku jako obvykle. Chci, abys věděla, že tě miluju, a chci být s tebou, ale osud tomu nechce.

P.S. Ten přívěšek je pro tebe.

Sakura dočetla dopis, všimla si, že za ohybem je ještě něco napsáno, nestihla si to ale přečíst protože uslyšela sokola. Tsunade ji sháněla. Dala dopis do nočního stolku, oblékla se a rychle se vydala za Tsuande.