12 Andělů 06

Dvě slova

Ino vešla dovnitř a porozhlédla se. V novém Narutově bytě ještě nebyla. (Naruto se totiž přestěhoval do většího bytu.)

„Je to tady útulné.“ Řekla Ino když si prohlídla celý byt.

„Ano.“ Souhlasila Sakura a šla do kuchyně.

„Dáš si čaj?“ optala se Sakura.

„Ano, a ty si sedni já to udělám.“ Odpověděla Ino a usmála se.

„Ne, to je v pořádku.“ Řekla Sakura a přichystala na čaj.

„Musím tady uklidit.“ Poznamenala Sakura když se podívala na prach co tu byl. Ino na ni nevěřícně koukala. Právě pohřbila manžela a myslí na úklid.

„Jestli chceš, tak ti s tím pomůžu.“ Nabídla se Ino. Věděla, že nesmí být sama.

„Kvůli mně se nemusíš obtěžovat.“ Odpověděla Sakura, zalila čaj a dala ho na stůl.

„Mně to nevadí.“ Oznámila Ino a usmála se. Sakura jen kývla hlavou a napila se čaje. Během pití čaje panovalo hrobové ticho. Sakura nemluvila, přemýšlela co všechno misí udělat. A Ino nevěděla o čem by mně mluvit. Sakura se pak zvedla a vydala se do ložnice. Ino se za ní otočila a když viděla, že jde z místnosti pryč vydala se za ní. Sakura stála ve dveřích ložnice a koukala dovnitř.

„Co se děje?“ optala se Ino a podívala se Sakuře přes rameno.

„Nic.“ Odpověděla Sakura a zavřela dveře. Pak šla do koupelny a vzala si věci na úklid. Potom s Ininou pomocí uklidila celý byt až na ložnici. Stála přede dveřmi a koukala na ně.

„Proč je neotevřeš?“ optala se Ino. Sakura na to neodpověděla. Ino tam chvíli stála, ale po patnácti minutách šla a otevřela dveře. Sakura nic neudělal jen tam stála. Ino se nejdřív koukala na ni, a pak se podívala dovnitř. Přesně naproti dveřím byl noční stolek na kterém byla jejich svatební fotka.

„To kvůli tomu nejdeš dovnitř?“optala se Ino. Sakura na to nic neřekla a vešla dovnitř. Sedla si na postel a rozbrečela se. Ino k ní přišla objala ji.

„To bude dobré.“ Konejšila ji.Sakura zavrtěla hlavou a odpověděla:

„Ne, tohle nikdy nebude dobré.“ Ino nevěděla co ji má říct. Pohladila Sakuru po vlasech a konejšila ji. Po několika minutách se Sakura uklidnila a přestala brečet, ale v objetí Ino zůstala. Podívala se na svatební fotku. Chvíli jí pozorovala a pak si ji vzala do rukou a setřela prach.

„Moc vám to spolu sluší.“ Poznamenala Ino. Sakura se usmála a přikývla.

„Přesně takhle jsem chtěla aby vypadala moje svatba. A splnilo se to, dokonce i s tím pravým.“ Řekla Sakura a vrátila fotku na její místo. Ještě před tím než ji úplně pustila tak pohladila Naruta po tváři.

„Děkuju ti. Jsem ráda, že tu jsi se mnou.“ Poděkovala Sakura. Ino se usmála a dala ji ruku na rameno.

„Nemáš zač.“ odpověděla. Sakura se na ni taky usmála, pak se vrhly na úklid. Sakura dala prát Narutovo oblečení a Ino mezitím stírala prach. Když to mněli hotové a zbývalo jen počkat až se usuší Naruto prádlo. Sedli si v kuchyni a dali si čaj. Sakura našla nějaké sušenky.

„Promiň víc toho tady není.“ Omluvila se Sakura a začala psát nákupní seznam.

„To nevadí.“ Odpověděla Ino.

„Sakuru, chci se tě zeptat, jak jsi na tom po finanční stránce? Kdybys cokoliv potřebovala tak se na mně klidně obrať nebo na ostatní, rádi ti pomůžeme.“ Řekla Ino. To Sakuru překvapilo.

„Moc děkuju, ale to je v pořádku. Jsem Namikaze, členka klanu, který už tvořím jen já a to malé. V době kdy byl klan ještě početný měl spoustu bank, restaurací, lázní a hotelů, a pořád je vlastní, takže jsem dobře zabezpečena.“ Odpověděla Sakura a usmála se na ni.

„Ale i tak si vaší starosti moc vážím.“ Dodala . Ino se usmála a kývla.

-Už se jí zlepšila nálada. - řekla si pro sebe Ino. Už pochopila proč přemýšlela nad tím co musí udělat. Když pracovala tak na něj nemyslela. Pak se ozval zvuk sušky.

„Co s tím budeš dělat?“ optala se Ino, když Sakura vyžehlila prádlo.

„Co by? Dám ho tam, kam patří.“ Odpověděla Sakura a chtěla zvednout koš s prádlem.

„Ne, je to těžký, já to odnesu.“ Řekla Ino a vzala koš.

„To je v pořádku.“ Oznámila Sakura a chtěla ho vzít. Ino ji to ale nedovolila.

„Ne, jsi těhotná a bylo toho na tebe dost, takže ne!“ rozkázala, Ino. „A to bylo poslední slovo. Kam to chceš odnést?“ dodala.

„Do ložnice.“ Řekla Sakura. Ino se trochu divila, ale odnesla ho tam. Když ho položila na zem, tak Sakura začala uklízet věci do skříní.

„Můžu se zeptat, proč to děláš?“ optala se Ino.

„On je mrtvý, už se nevrátí. Proč to nedáš nikam kde to nebude překážet, třeba na půdu nebo do sklepa anebo na charitu?“ dodala. Sakura se na ni ani nepodívala a dál uklízela věci.

„Sakuro…“ začala, Ino.

„Nepřekážejí mi.“ Přerušila ji Sakura, ani se na ni nepodívala.

„A co když přijde někdo nový?“ optala se Ino. Sakura se zasmála a otočila se k ní čelem.

„Nikdo nepřijde.“ Odpověděla Sakura a zase se vrátila k uklízení věcí.

„Ale co když ano?“ zeptala znovu Ino. Sakura si povzdechla a pověsila na ramínko poslední věc.Narutův plášť.

„I kdyby tu byl někdo, kdo by mně miloval, a miloval a dítě které mám s Narutem.“ Začala Sakura a to že je Narutovu zdůraznila. „Nemohla bych s ním být.“ Dokončila Sakura. Ino se na ni dívala a snažila se pochopit proč.

„Proč?“ zeptala se Ino.

„Nedokázala bych mu lhát o svých citech. I kdyby mně a to malé miloval víc něž cokoliv na světě, tak já bych mu vůbec nedokázala říct ty dvě slova.“ Vysvětlila Sakura a zvedla ze země prázdný koš a odnesla ho do koupelny. Nechala ji tam stát, doufala, že to pochopí. Ino tam stála několik minut. Přemýšlela nad tím co Sakura řekla.

-Už tomu rozumím. – řekla si pro sebe Ino a zasmála se tomu jak byla hloupá. Vydala se za Sakurou. Našla ji v kuchyni jak dopisuje nákupní seznam.

„Sakuro,chci se ti omluvit. Byla jsou hloupá, teď už chápu co jsi tím myslela.“ Omluvila se Ino.

„Já se na tebe nezlobím, jsme přece nejlepší kamarádky.“ Odpověděla Sakura a pokusila se usmát.

„Takže už nejsme rivalky?“ optala se Ino překvapeně.

„Ne, už přes měsíc ne.“ Řekla Sakura, zvedla hlavu a usmála se na ni. Ině to došlo.

„Máš pravdu.“ Souhlasila a usmála se.

„Co budeme dělat teď?“ optala se ještě.

„Nic, na nákup půjdu zítra.“ Odpověděla Sakura a připevnila seznam na lednici.

„Dobře, já asi půjdu.“ Řekla Ino.

„Moc ti děkuju za pomoc Ino.“ Poděkovala Sakura. Ino se usmála a odpověděla:

„Nemáš zač, a nezapomeň že když budeš cokoliv potřebovat tak klidně přijď.“ Sakura kývla a usmála se. Když Ino odešla tak se Sakura opřela zády o dveře, svezla se po nich a rozbrečela se.