12 Andělů 05

Naruto se svými novými společníky seděli u ohně. Právě se dozvěděli, proč jsou opět živí.

„Takže, ty jsi ve službách těch Andělů, a jelikož jsi mladý a čestný, tak ti dali na výběr 6 osob, které tě budou doprovázet?“ optal se Tobirama.

„Ano.“ Souhlasil Naruto.

„A co z toho budeme mít?“ optal se Hashirama. Naruto jen pokrčil rameny.

„Aha.“ Řekl Hashirama.

„Já jdu s Narutem.“ Řekl Itachi a Hiruzen se k němu přidal.

„My samozřejmě taky.“ Oznámil Minato a Kushina přikývla.

„Jasně, že jdeme taky.“ Řekl Hashirama a Tobirama se usmál. Narutovi se trochu ulevilo.

„Copak, myslel si, že nepůjdeme?“ optal se Tobirama.

„No, popravdě ano.“ Souhlasil Naruto. Oba se usmály a Hashirama řekl:

„Byly jsme mrtví hodně dlouho, jsem rád, že se můžu protáhnou a zabojovat si, ke všemu s ostatními Kagy.“ Naruto se usmál. Pak šly spát. Naruto se šel místo spánku projít.Nechtěl spát, pokaždé když zavřel oči, tak viděl ji. Jak se usmívá, slyšel její smích, cítil její ruku na své tváři, ale když je otevřel byl sám. Jeho myška byla daleko a myslela si, že je mrtvý. Sednul si na kámen a pozoroval oblohu.

„Myslíš na ni?“ optal se Minato, který ho sledoval. Narutovi došlo, že mu to matka řekla.

„Ano.“ Souhlasil Naruto povzdechl si, a zase se díval na hvězdy.

„Dneska je stejná obloha jako když mi řekla, že mně miluje. Tehdy jsem byl nejšťastnější člověk na světě.“ Řekl Naruto. Bylo mu hrozně. Přemýšlel, co by se stalo kdyby nebyl tak zvědavý.

„Kdybych nebyl tak zvědavý, tak bych mohl teď být u ní. Všichni by věděli že jsme manželé a byli by jsme spolu šťastní.“ Oznámil Naruto a pousmál se. Vzpomínal na to jak se k němu Sakura tulila a byla šťastná, když ji něžně hladil a mazlil se sní.

„Možná ano. Nebo bys možná byl mrtvý a neměl bys možnost vrátit se k ní. Kushina mi říkala, že si požádal Jiraiyu aby ji pohlídal, takže se nemáš čeho bát.“ Uklidňoval ho Minato. Naruto přikývnul a zvedl se.

„Je pozdě půjdu spát, zítra mi začne služba na kterou nezapomenu ani po smrti.“ Řekl Naruto a spolu s Minatem se vydal zpět do tábora. Když se Naruto ostatními muži ráno probudili, tak zjistili, že jim Kushina přichystala snídani. Hned po jídle se u nich objevil jezdec na černém koni oblečený v černém.

„Kdo je Naruto Namikaze?“ optal se tajemný jezdec.

„Já.“ Přihlásil se Naruto, jezdec si šáhnul do kabátu, Naruto s ostatními se připravili k boji. Jenom Kushina byla v klidu.

„Jsem posel Andělů, posílají ti rozkazy.“ Řekl jezdec a dal Narutovi obálku. Naruto kývnul a jezdec se otočil a odjel.

„To bylo divné.“ Podotknul Hashirama.

„Na první pohled vypadá jako kdyby to byl bezcitný vrah, ale to je omyl. Steeve je celkem fajn.“ Oznámil Kushina. Všichni až na Naruto se na ni překvapeně podívaly.

„Neboj se, znám ho jen od vidění, mluvili jsme spolu jen párkrát.“ Uklidnila Kushina Minata, kterému se očividně ulevilo dal ji polibek a usmál se.

„Balíme, máme tady seznam lidí, kteří musejí zemřít.“ Oznámil Naruto. Bylo poznat, že se mu to nelíbí. Sbalily tábor a vydali se.

V Konoze.

Dneska se konal Narutův pohřeb. Sakura byla pořád u sebe v pokoji. Byla už oblečená, ale vůbec se jí nechtěl jít na pohřeb. Věděla, že bude brečet, a bude jí hrozně. Chtěla oznámit, že je jeho žena, ale věděla, že Naruto měl spoustu nepřátel a ona nechtěla, aby někdo ublížil malému děťátku. Bylo jí jedno, že budou napadat ji, ale nechtěla, aby ublížily děťátku. Koukala se na sebe do zrcadla. Byla bledá a necítila se dobře. Pak se ozvalo klepání.

„Sakuro, už je čas, jsi připravená?“ optala se její matka a pomalu otevřela dveře.

„Ne, na tohle nebudu nikdy připravená.“ Odpověděla Sakura a otočila se k ní čelem.

-Už je na tom trochu líp. - pomyslela si Sujin.

„Zdravím.“ Pozdravil Jiraiya.

„Dobrý den Jiraiya-sama.“ pozdravila Sakura. Sujin pozdravila stejně jako Sakura.

„Sakuro, říkal jsem ti, že mi máš říkat jenom Jiraiya.“ Řekl Jiraiya a usmál se na Sakuru. Ta se pokusila o úsměv, ale nešlo ji to, proto radši jen kývnula.

„Můžeme jít?“ optal se.

„Ano.“ Odpověděla Sakura, bylo znát, že se jí nechce jít na pohřeb. Jiraiya nabídnul Sakuře rámě a vydali se na pohřeb. Dorazili tam chvilku před začátkem. Když si začali všímat Sakury, tak poznala, že někdo slyšel rozhovor mezi ní a rookies. V jejich obličejích viděla, že vědí o tom, že je těhotná a je Narutova žena. Někteří byli smutní, bylo jim to líto. Někteří se radovali, že se zbavily démona a zbytku to bylo jedno. Když viděla pohledy těch, kteří Naruta nenáviděli, tak sklopila hlavu a přitiskla se k Jiraiyovi. Jiraiya byl hodně překvapený. Nechápal co se to se Sakurou děje. Pak si všimnul těch pohledů, hned mu to došlo. Podíval se na ně. V jeho očích byl vztek. Někteří se radši podívali jinam nebo odešly. Sakura si toho všimla, podívala se na Jiraiyu a uviděla jeho výraz. Když se podíval na ni, tak se na ni usmál.

„Proč mi pomáháte?“ optala se Sakura trochu nesměle.

„Za prvé mi tykej, a za druhé jsem to slíbil Narutovi. Slíbil jsem mu, že na tebe dohlédnu.“ Vysvětlil Jiraiya. „A svůj slib dodržím, navíc musím dohlédnout na svého budoucího studenta.“ Dodal Jiraiya.

„I když tady není, stále se o mě stará, o nás. Škoda že o tom nevěděl.“ Řekla Sakura napůl šeptem. Jiraiya přikývnul. Došli na místo, které bylo určeno pro rodinu a nejbližší přátele. K Sakuře přišli rookies s Tsunade, písečný a stařík s Ichiraku se svou dcerou. Všichni ji popřáli soustrast a pronesli další zdvořilostní fráze. Sakura na všechny odpověděla a snažila být se milá. Ve skutečnosti ji to štvalo. Chtěla jít do Narutova bytu a zůstat tam několik dní. Chtěla být sama. Jejich konverzaci přerušila Tsunade, která chtěla pronést pár slov.

„Děkuji, že jste přišli, abyste uctili Narutovu památku. Někteří z Vás ho možná nenávidí, protože byl Jinchuuriki, proto vám chci oznámit něco, co jsem vám měla říct už dávno. Naruto je syn Uzumaki Kushiny a Minata Namikaze 4. Hokage. Doufám, že odpustí těm co mu ubližovaly a že odešel v míru. Chci vám také oznámit, že jak už možná víte, má ženu Sakuru Namikaze.“Řekla Tsunade a uvolnila místo pro Sakuru.

„Děkuji vám všem, že jste přišli. Naruto byl skvělý shinobi a ještě lepší manžel. Byli jsme manželé jen krátce, ale vím, že on byl ten jediný muž, který získal mé srdce a mou lásku. Vím také, že by byl šťastný, kdyby věděl, že bude otcem a také vím, že by byl skvělý otec. Nikdy na tebe nezapomenu, lásko.“ Přednesla Sakura, dala k Narutově fotce rudou růži a postavila se vedle Jiraiy. Ten přes ni dal ruku. Sakuře tekli slzy proudem, přišli k ní přátelé a snažili se ji uklidnit, ale Sakura je ignorovala. Když se obřad chýlil pomalu ke konci, Sakura přestávala plakat.

„Co budeš dělat?“ optal se Sujin.

„Půjdu domů.“ Odpověděla Sakura. Nikdo nevěděl kde to je. Pomohlo jim to, že se Sakura otočila směrem k Narutovu bytu.

„Mám jít s tebou?“ optala se. Sakura se na ni ani nepodívala a zavrtěla hlavou. To samé řekla všem. Pak přišla, Ino. Nic neřekla, jen šla vedle Sakury. Té to bylo jedno. Když Sakura dorazila k Narutovu bytu, vytáhla z kapsy klíče a odemkla. Ino se zády opřela o stěnu.

„Půjdeš dál?“ optala se Sakura. Ino se na ni překvapeně podívala a souhlasila.

„Ano, dík.“ Odpověděla Ino.