Záchrana života 12

Narozeniny 3/3

Pátek, den D. Dodělávají se poslední přípravy na oslavu. Hosté pozvaní, jídlo, pití zajištěné, výzdoby se věsí a všeci shánějí poslední detaily. Karin zase v práci, všeci víme proč, jen Sachi se to zdálo divné. Ale hodila to za hlavu, dnes měla strávit den s Kibou, přesněji večer.
Bylo čas oběda, a Sachi zakručelo v břiše. Podívala se na břicho a potom zvedla hlavu ke slunci. Svítilo tak jasně, skoro jako každý jiný den. Rozhodla se, že se půjde do nějaké restaurace, která se jí zalíbí. Šla je pár minut, než uslyšela svoje jméno.
„Sachi….,“ volal na ni, kdosi zdálky. Sachi poznala hlas a otočila se za ním.
„Naruto…,“ řekla si sama pro sebe. Otočila se čelem k němu a rychlejšími krůčky k němu šla.
„Ahojky Naruto a Lee, kam jdete?“ Zeptala a usmála se na oba chlapce.
„Jde na oběd, právě jsme skončili s tréninkem, a já mám strašný hlad…,“ jen co tohle Naruto řekl, zakručelo mu v břiše. Lee a Sachiko se zasmáli a koukli na sebe.
„Nechceš jít s námi,“ Nabídl ji Lee.
„Jo jasně, pojď, prosím,“ udělal Naruto na ni psí pohled. Tomu se snad nedá říct ne.
„Když tak hezky prosíš, tak půjdu. Taky mám hlad,“ mrkla.
Všeci se vydala kam jinam než k Ichiraku ramen. Naruto si objednal hned tři misky ramenu. Sachiko jen nevěřícně kroutila hlavou, kam to on dává. Je něco jako bezedná popelnice, ale i popelnice se někdy naplní a taky i Naruto, ale skončil někde u dvanácté misky. Sachi byla ráda, když snědla dvě. Ale musel ji pomoct Naruto. Lee snědl tři misky ramenu. I když pak vypadal jak nafouklý balón. No prostě na plné čáře vyhrál Naruto. Ale pořád nezjistila, kam to jako dává.
„Já už nemůžu,“ řekl Naruto, když viděl tu horu misek.
„A ty se divíš? Snědl jsi dvanáct misek a stou mojí druhou jsi mi ještě pomáhal,“ usmála se na něj Sachiko. Sachi seděla mezi něma dvěma na kulatých židlích bez opěradel. Z ničeho nic ji Naruto chytil za boky a začal s ní házet z jedné strany na druhou. Sachiko se začala strašně smát. Naruto ji držel pevně, ale zároveň opatrně, aby ji nic neudělal. Oba dva byli natočeni na Leeho.
„Co to děláš, Naruto. To strašně lechtá,“říkala mezi smíchem. Natočila hlavu, aby na něj viděla.
„Já nevím, jen blbnu,“ byla první věc, co ho napadla. Pak s ní zase začal dělat blbosti. Tentokrát se k nim přidal i Lee. Oba se spikli na Sachi a děli s ní všelijaké blbosti. Sachiko měla křeče v břiše ze smíchu.
„Áááááá…. Kluci nechte toho, ááááá…., prosím….,“ naříkala a prosila mezi záchvaty smíchy. Už ji tekly i slzy. Snažila se kluky nějak zastavit, ale oni si nedali říct.
„Naruto…,“ hoch uslyšel své jméno. Otočil se za hlasem. Stál tam Kiba, s nevěřícíma očima, co to dělá s jeho holkou. Naruto okamžitě s tím přestal a Sachi se na něho podívala.
„Dej ty ruce pryč,“ řekl nasraným tónem, který u něj Sachiko ani neznala. Všechno ji to docvaklo. Naruto dal ruce pryč a sklopil pohled. Byla to pro ně trapná situace. Sachi seskočila ze židle a zamířila si to ke Kibovi. Dala si ruce za záda a udělala roztomilý obličej malé holčičky.
„Nedívej se na mě takhle,“ řekl.
„A ty se zlobíš?“ řekla tím co nejvíce holčičím hláskem.
„Jo zlobím…,“ odvětil.
„A proč?“
„Protože mezitím co já….,“ zarazil se, nemohl ji to říct, to by všechno pokazil.
„Já….?“ Řekla už normálním hlasem. Chtěla vědět ten důvod.
Nadechl se a řekl: „Mezitím, co já trénuji, ty se tady scházíš s Narutem a necháváš se nabalovat.“ Sachiko se pousmála.
„Jsi roztomilý, když žárlíš, ale byla to všechno jen velká náhoda a velké nedorozumění. Měla jsem strašně volného času, když jsi ty „trénoval“, neměla jsem co dělat a dnešek byl vážně jen náhoda. Jestli tě tak moc zajímá, co jsem dělala tak jsem ti šla koupit dárek, pak jsem ale měla hlad a chtěla jsem se někam jít najíst, když v tom mě Lee s Narutem pozvali na oběd a já to přijala. To snad ještě můžu né? Nebo musím k tobě chodit pro svolení kvůli každé pitomosti?“ Zeptala se. Z jejího hlasu šlo slyšet, že je dost naštvaná.
„Ne,“ zmohl se jen to jedno slovo. Sachiko zakroutila hlavou. Otočila se a vyrazila dopředu.
„Uvidíme se večer,“ řekla a nasadila rychlé tempo. Kiba tam stál jak tvrdý Y.
Po chvilce taky odešel, ale opačným směrem. Naruto s Leem jen nechápavě přihlíželi. Naruto se pak taky vydal pryč.
„No počkej,“ vykřikl za ním Lee, „a kdo to jako všechno bude platit?“ zavolal na něj. Naruto se ani neotočil, ani mu nic neřekl. „Takže asi já, že?“ řekl si sám pro sebe a vzdychl si. „Tohle mám u tebe Naruto.“

Sachiko dorazila domů za pár minut. Třískla s dveřmi a rychlými kroky prošla kolem udivené Karin. Naprosto nechápala, co se Sachi stalo. Karin natáhla ruku, aby chytila Sachi. Podívala se na ni.
„Co se stalo?“ zeptala se starostlivě.
„Jo, trošičku jsem se pohádala s Kibou,“ sklopila pohled.
„Jak moc je „trošičku“?“
„Fakt jen trošku, ani to nebyla hádka. Jen jsem mu vysvětlovala skutečnost, kterou si on skroutil podle sebe.“
„Co to ten kluk jen dělá? A v den oslavy…nádech…výdech… Top bude v pohodě, do večera se jim to v těch hlavách srovná a všechno bude v pořádku,… snad.“ Přemýšlela v duchu Karin. Doufala jen v to dobré.
Dívky si ještě pár minut povídaly. Sachiko pak řekla, že se půjde připravit na večer. Karin nic nenamítala.
„Jo Sachi… vem si ty šaty,“ mrkla Karin na Sachi.
„Jasně,“ vrátila ji a utíkala nahoru.
Rychle zalezla do sprchy. Pustila na sebe vlažnou vodu. Byl to osvěžující pocit. Když vylezla, rychle se utřela do ručníku a zabalila do županu. Vlasy si zamotala do ručníku. Šla k zrcadlu. Dívala se na odraz, vzdychla si.
„Tak jdem se zlidštit,“ řekla jen tak doprána.
No a dál to znáte. Čištění pleti, zvýraznění očí, prodloužení řas, rty atd…. Nakonec vypadala úžasně. Rozmotala vlasy z turbanu, byly ještě vlhký. Ručníkem si vlasy různě sušila a přehazovala. Najednou uslyšela zvonek. Otočila se na dveře od koupelny.
„Sachi… to je pro tebe,“ volala na ni zezdola Karin.
Okamžitě vyběhla z koupelny, seběhla shody a zamířila to ke dveřím. U stupních dveří se opíral Naruto. Sachiko k němu doslova přiběhla.
„Ahoj, co tu děláš?“ Zeptala se okamžitě.
„Přišel jsem se ti omluvit,“ usmál se na ni.
„Ale prosím tě, za co? Za dobrý oběd? Anebo za to, že jsem se s tebou bavila,“ přiblížila se k jeho obličeji. Vlhké vlasy jí spadly před oči. Naruto se usmál a prsty ji spadlé vlasy dal za ucho.
„Ne, za to, jestli jsi měla kvůli mně nějaký problém s Kibou.“
„To pust z hlavy,“ pousmála se. Naruto kývl hlavou, otočil se a udělal dva kroky. Ale ještě se přes rameno na Sachi podíval.
„Jo a moc ti to sluší. Hlavně to líčení i oblečení.“
„Ale já mám jen župan.“
„No právě,“ zazubil se a zvedl palec nahoru. Sachi jen párkrát zakroutila hlavou. Ale její tvář byla šťastná.

Když nastal večer, byla už Sachiko se vším hotová. Čekala jen na Kibův příchod. Karin kamsi odešla. Asi je chtěla nechat o samotě. Zazvonil zvonek, Sachi sebou trhla. Nevěděla, jaké pocity teďka cítí, nevěděla, jaké myšlenky se jí honí hlavou. Byla zmatená.
„Klid, prosím tě. Zhluboka dýchej. Pane bože, co to tu vlastně dělám. Dělám jako bychom se s Kibou pohádali. Já jsem ale blbá.“ Nadávala si sama sobě v duchu. Vykašlala se na všechno, co se stalo odpoledne. Žila jen přítomností a tu si nenechá zkazit. Přiběhla ke dveřím a s úsměvem na rtech šla otevřít dveře. Kiba za nimi stál jak přikovaný. Byl elegantně oblečený a ruce držel krásnou kytici.
„Ahoj,“ začala opatrně. Kiba se jí podíval do očí. Viděl jasnou jiskru v jejích očích. Nikdy nad tím tak neuvažoval, ale díky té jiskře se zamiloval do jejích očí.
„Ahoj…. Sachi já,“ Sachiko už na nic nečekala. Udělala pár kroků k němu. Dala mu ukazováček na ústa. Opatrně se přiblížila k jeho rtům. Kiba se ničemu nebránil. Zlehka se dotkly ústy. Pak se na malinký kousek odtáhli, a zas spojili své rty v jeden dlouhý polibek. Byl to nějaký pátek, co se naposledy políbili.