Už ti nechci ubližovat! (NaruHina)
Probrala jsem se v nemocnici, jako poslední dobou tolikrát. Už to byl rok, co jsem chodila s Narutem, ale teď už jsou to tři měsíce, co se spolu neustále hádáme. Nechci se s ním hádat, ale připadá mi, že mě poslední dobou hodně zanedbává, ale to je jedno, hlavní je, že ho miluju a on miluje mě ne?
Hinatu vytrhl z toku jejích myšlenek zvuk otevírajících se dveří. Dovnitř nakoukla Narutova blonďatá hlava.
„Hin, jak je ti? Panečku pěkně si mě vyděsila, když jsem se dozvěděl, že si v nemocnici, co se ti vlastně stalo?“
Hinata jen potichu řekla větu, kterou opakovala vždy, když se jí Naruto ptal na tu samou větu „Co se ti stalo?“
„Já jen, zakymácela jsem se a spadla ze schodů.“
„Dobře, měli bychom asi přestavět náš dům, protože poslední dobou ze schodů padáš nějak často.“
Pokusil se o vtip Naruto, ačkoliv to situace nedovolovala. A proto raději chytl Hinatu za ruku, políbil jí a pak odešel zpátky k sobě domů. Hinata osaměla, v hlavě se jí neustále vracely vzpomínky na ten večer, po kterém skončila v nemocnici. Každému hned došlo, že ze schodů nespadla, každému kromě Naruta a nebo možná už i jemu začalo docházet, že mu lže, ale ona nemohla říct pravdu, protože by tím všechno zničila. Zničila by to, co celý život chtěla, rozdělila by tím tolik lidí a to nemohla připustit, ne nikdo se nesměl dozvědět, pravý důvod jejího neustálého pobytu v nemocnici.
O DVA TÝDNY POZDĚJI:
Hinatu před týdnem propustili z nemocnice. Naruto si jí odvedl domů a tam o ní pečoval. Staral se o ni, jak nejlépe to šlo a dělalo mu to radost. Hinata byla vzorná pacientka a Narutovi ve všem vyhověla. Naruto byl se svou prací velmi spokojený, ale přesto mu vrtalo hlavou, proč je Hinata neustále v nemocnici. Co se jí může dít? Proč je neustále v nemocnici? Vím, že mi lže, ale proč? Tyhle myšlenky Narutovi neustále proudily hlavou, ale nedokázal z nich vyvodit správný závěr a proto si je raději nechával pro sebe. Jednoho dne se rozhodl, že k nim domů pozve Hinatina otce na večeři. Hinata tím sice nebyla zprvu nadšená, ale pak se jí ten nápad začal zamlouvat čím dál víc. Hiashi přišel na večeři přesně na čas. Všichni tedy zasedli ke stolu. Hinata upekla koláč, uvařila skvělou večeři a nádherně prostřela stůl. Po zraněních, které měla v nemocnici už nezůstaly ani památky. Když položila večeři na stůl, před Naruta a svého otce Naruto značně znervózněl a začal: „Hin…neměli jsme mít ramen?" Zeptal se ostřejším hlasem, než bylo u něj zvykem, nebo alespoň Hiashi to tak vnímal. Hinata však zůstávala klidná a s lehkým zachvěním hlasu odvětila: „Ne, dnes je tady můj otec, tak budeme jíst, co jsem uvařila.“
„Ale já chci ramen, okamžitě ho sem dej…celý den jsem trénoval a chci ramen.“
Najednou se Narutovi nebezpečně zablýsklo v očích, Hiashi se leknul a Hinata se začala bránit vším, co jí přišlo po ruku. Narutovi se zatměla mysl.
O DEN POZDĚJI:
Naruto se probudil v parku na lavičce. Trochu ho bolela hlava, jako by toho moc vypil. Vstal a šel domů. Doma našel na kuchyňské lince spoustu krve, po celé kuchyni byla krev a Hinata nikde. Naruto se tedy ihned rozeběhl do nemocnice, jako pokaždé, když našel dům v takovémto stavu. V nemocnici mu okamžitě řekli na jakém pokoji Hinata je, ale když tam došel, zarazil se. U Hinatiny postele seděla celá její rodina a když vešel všichni se na něj podívali zle. Hinata ležela v posteli a nehýbala se.
„Co se děje, co se jí stalo?“
Dožadoval se Naruto odpovědi. Hiashi se však najednou zvedl, přikročil k Narutovi a zle na něho zakřičel: „Jak se můžeš ještě ptát, když za to můžeš ty…ty a jenom ty. Hinata se možná neprobudí, možná bude na věky postižená a to všechno kvůli tobě, protože včera jsem byl u vás a všechno jsem viděl, to ty si mojí holčičce udělal všechny ty jizvy a modřiny a pak ještě děláš jakoby nic a…“
Hiashi už nepokračoval, protože najednou se ozvalo vydechnutí. Hinata se probrala, ale Naruto to neviděl, oči se mu při tom obviňování zalily slzami a utekl pryč.
„To přece nemůže být pravda, tohle bych přece Hinatě nikdy neudělal.“ Naruto došel až domů, pohled upřel na krev na kuchyňské lince a najednou si vzpomněl
VZPOMÍNKA:
„Ale já chci ramen, okamžitě ho sem dej…celý den jsem trénoval a chci ramen.“ Najednou se Narutovi nebezpečně zablýsklo v očích, Hiashi se leknul a Hinata se začala bránit vším, co jí přišlo po ruku. Narutovi se zatměla mysl. Proměnil se v kyuubiho. Začal kolem sebe šířit hrůzu. Odhodil Hinatu a začal jí mlátit, až byla úplně zmlácená a nemohla promluvit. Pak teprve odběhl ven. Venku se trochu vzpamatoval. Čerstvý vzduch mu udělal dobře. Proměnil se zpátky a pak vyčerpáním usnul.
ZPÁTKY:
Naruto se roztřásl po celém těle.
„Jak jsem jí to jen mohl udělat, já Hinatu miluju, jak jsem jen mohl. Jsem stvůra, a pak jsem si nikdy nic nepamatoval, ale musím něco udělat, příště už bych jí mohl i zabít a to přece nemůžu dopustit.“
Naruto se rozběhl zpátky do nemocnice. Hinata seděla v posteli, už se zase usmívala, byla v pořádku a to Naruta nejvíc těšilo, ale musel to udělat, kdyby jí ublížil, nikdy by si to neodpustil. Ale prozatím to nechal, až Hinatu propustí z nemocnice, ona stojí za to, aby jí řekl, co pro něj znamená a že to musí udělat kvůli ní.
ZA TÝDEN:
Hinatu zase propustili z nemocnice. Ihned se vydala hledat Naruta, ale přišlo jí divné, že se za ní v nemocnici ani jednou nezastavil. Našla ho u brány Konohy.
„Naruto, co tady děláš a proč si mě nepřišel ani jednou navštívit?“ Zeptala se trochu ostýchavě Hinata a trpělivě počkala na odpověď.
„Proč si mi nikdy neřekla, že to já jsem ti způsobil všechny ty jizvy, modřiny a tak dále?“ Zeptal se Naruto a jen stěží zadržoval slzy. Hinata se jeho otázce podivila, téhle chvíle se bála, ale přesto odpověděla: „Nikdy sis to nepamatoval, a abych zachránila náš vztah tak jsem mlčela, nechtěla jsem, aby sis něco vyčítal.“
„Nechtěla, ale Hin…miluju tě a nikdy bych ti nechtěl ublížit, ale už jsem to udělal, jsem strašná stvůra a tak musím jít.“
Poslední věta Hinatu zarazila.
„Cože, ale Naruto, co chceš dělat?“
„Musím odejít…Hin už ti nechci ubližovat!“
Hinata musela uznat, že má pravdu, naposledy se na něj podívala, se slzami v očích. Dívala se, jak jde pryč, tolik to bolelo. Věděla, že to jednou přijde, ale nečekala, že to bude tak bolet. Nejraději by se za ním rozběhla, ale věděla, že nemůže. Když ji zmizel z dohledu, rozhodla se navrátit domů. Doma probrečela skoro celou noc a jen k ránu usnula. Ráno se potom celou vesnicí nesla smutná nálada. Hinata vyšla ven, aby se dozvěděla, co tak smutného se stalo. To co se dozvěděla, ji vyrazilo dech, Naruto byl mrtvý. Zjistila, že včera narazil na Akatsuki a ti ho zabili, prý, ale zemřel s úsměvem na tváři a s větou „Už jí nikdy neublížím.“
Tak jo nemohla jsem si pomoc a napsala daší jednorázovku, já vím, jsem strašná, protože moje jednorázovky nejou nikdy veselé, ale podle mě se smutná jednorázovka píše lépe než veselá, no to nic, klidně mě ukamenujte, protože je ta povídka divná a o ničem, ale to je fuk, třeba se někomu bude líbit. Piště kdyžtak do kometářů Díky
Misia V:
Námět a i celé zpracování bylo velmi zajímavé. Nápad na Naruta, který se nedokáže ovládat při hádkách mi přijde poměrně originální. Poměrně dost mě vyděsila představa Hinaty v nemocnici a nic nechápajícího Naruta. Konec mě trošku zklamal Hinata prostě měla hnout zadkem a jít za ním, aby se mu nic nestalo. Ale pak by nenásledoval ten konec a vlastně i pointa by se velmi rychle změnila. Jinak se mi povídka velmi líbila, pár NaruHina mám poměrně ráda a proto jsem moc ráda, že jsem tuto jednorázovku našla a měla možnost si ji přečíst.
Moc děkuji, omlouvám se, že odpovídám takhle pozdě ale už sem chodím docela sporadicky
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
hezké ale jsem zastánce štastných konců
Díky .
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
Moc pěkné ale smutné
Podpis byl zkrácen z důvodu nadměrné velikosti.
Díky Njn, napsat veselou jednorázovku mi nějak nejde
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
A co říct na konec? Docela fajn povídka, poměrně pěkně se četla. A nakonec jsem psala, co se mi nelíbilo, spíš kvůli tomu, aby to aspoň trošku vyvážilo trošku příliš nadšené ohlasy od ostatních konožských čtenářů
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Děkuju.
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
Ksááásný! Úžasnej nápad... a podle mně je to i krásně napsaný... )))*
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
Charaktery jsou trochu podivné a celý konflikt mi přijde trochu za hlavu přitažený. Ne tou myšlenkou, ale podáním.
Nápad se mi naopak fakt líbil, málokdy se člověk u Naruhina povídky setká s příběhem, který nějaký konflikt vůbec má. Takže nápad za jedna. Zpracování slabší.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
moc pěkný
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
pekne =)
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
Je to pěkný,ale chudák hin.
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
"To je tedy krvavá krása", řekl bych trochu poeticky.
Oculum pro oculo, Dentum pro dente et Malum pro malo.
Me-ni wa me-o, Ha-ni wa ha-o to Aku-ni wa aku-o.
Oko za oko, Zub za zub a Zlo za zlo.
Děkuju
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.
Luxusní, naprosto úžasný, úchvatný, dokonalý, chce se mi z toho jak je to úžasná Ječeeeeet!!!!!! Další povídku a rychleeeeee!!! =0)
Děkuju moc
Nejhorší je někoho milovat, jen tak letmo se ho dotýkat a vědět, že nikdy nebude tvůj.
Cesta, která nikam nevede, je blbá.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Trpělivost růže přináší.