Ten, kdo zůstal, je ten pravý (NejixHina)

Hinata se procházela Konohou a za ruku se vedla s tím nejlepším mužem, kterého kdy poznala. Byl to Uzumaki Naruto, ten, kterého celý život milovala, ale bála se mu to říct, teď stál po jejím boku a držel ji za ruku. Cítila se nesmírně šťastná, jako ještě nikdy. Ten pocit byl takový, jaký nikdy v životě nepoznala. Najednou se však Naruto zastavil. Hinata se na něj s radostí podívala, ale v jeho očích neviděla radost.
„Hin… mrzí mě to, ale musím odejít. Mám velice náročnou misi, kterou musím zvládnout sám… nezlob se, miluju tě a chci být s tebou, ale nemůžu jinak. Musím to udělat. Pro tvoje dobro, pro dobro vesnice.“
Hinata stála jako přikovaná a jen se mlčky na Naruta dívala. Věděla, co právě řekl, chtěl se obětovat, aby jejich vesnice mohla mít navěky klid.
„Naruto, ale to nemůžeš, proč to nemůžou udělat jiní?“
Do očí se jí začaly hrnout slzy. Naruto ji zvedl za bradu a políbil ji. Pak odešel. Hinatě připadalo, jakoby se jí vše jen zdálo. Chtěla se probudit, chtěla se vzbudit s té noční můry, ale nešlo to. Znovu se podívala na Naruta, ale ten už byl pryč.

Druhý den se dozvěděla tu zprávu, o které věděla, že přijde. Smutná a vysílená se nemohla ani zúčastnit jeho pohřbu, ale jeho oběť přinesla svůj díl. Konoha byla nyní velmi poklidnou vesnicí, kde lidé žili šťastně. Brzy po Narutově smrti si začali u Hinaty doma podávat dveře snad všichni ninjové z vesnice, aby si jednoho z nich vybrala za manžela. Hinata je ale všechny posílala pryč. Nechtěla nikoho jiného. Chtěla jenom Naruta, to s ním byla šťastná. Když je takhle odmítala už celý týden, navštívila jejich dům Tsunade.
„Hinato, jak se ti daří?“ Zeptala se, ačkoliv podle uplakaných očí poznala, že dobře asi ne. Hinata se na Tsunade podívala. Hokage vypadala velice vyčerpaně. Měla odejít a přenechat titul Hokage někomu jinému.
„Hinato, já vím, že tě ti nápadníci štvou, ale mysli na ostatní. Víš Naruto se měl stát Hokagem, ale protože zemřel. Usnesli jsme se, že titul Hokage dáme tomu, kdo se za tebe provdá. Hinato, máš v rukou osud celé vesnice. Musíš se vdát.“
Tsunade se na Hinatu usmála a pak opustila pokoj. Hinata se zvedla. Přešla ke svému stolu, vzala lampu a vší silou ji hodila na zem, až se lampa roztřískla na několik set kousků.
„Jak to jenom může říct. Mám žít bez lásky? Však mě nabízí, jako ovci na trhu. Proč Naruto, proč si mě tu nechal samotnou?“
Hinata se rozbrečela ještě víc. Cítila se podvedená. Pak se podívala ven. Venku stál Kiba a usmíval se na ní. Přestala brečet a taky se usmála.
„Možná, že všechno co se děje, má nějaký důvod. Dobře, tak se tedy vdám.“ Pronesla rozhodně Hinata.

O týden později se tedy konala pro celou Konohu slavná svatba. Ženil se nový Hokage Kiba a bral si Hinatu. Celou vesnicí se nesla dobrá nálada, ale Hinata nevypadala šťastně, ačkoliv se velmi snažila. Když skončila celá svatba, odklidili se hosté a nechali ženicha a nevěstu samotné.
„Tak a je to za námi.“ Řekla Hinata, ve tváři měla smutný výraz, jakoby Naruta zrazovala. Přitom je už mrtvý a nic ho neprobudí.
„Ano… je to za námi no… a co budeme dělat teď?“ Zeptal se Kiba a podíval se vyzývavě na Hinatu. Ta se na něj podívala se smutným výrazem.
„Naruto zemřel teprve nedávno, nemyslím si, že je moudré… víš, byl jediný, komu jsem dovolila…“
Hinata vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Pořád měla v myšlenkách Naruta. Nemohla na něj přestat myslet. Už necítila tak silnou lásku jako dříve, ale o to více se z ní stávala socha bez citu. Vytrhla se z myšlenek ve chvíli, kdy byla silou svalena na postel. Bránila se, ale nic jí nepomohlo. Kiba se rozhodl získat si, co chce a to jakýmkoliv způsobem. Nakonec nahmatala láhev saké, kterou pili na svatbě, a vší silou praštila Kibu po hlavě. Pomohlo to a Kiba na ni spadl celou svojí vahou. Když se zpod něj dostala. Vyběhla ven. Venku na lavičce si sedla a rozbrečela se. Najednou si někdo sedl vedle ní. Byl to Neji. Chytil ji kolem ramen.
„Proč brečíš, Hinato?“ Zeptal se ohleduplně, a když k němu zvedla hlavu, usmál se na ní. Hinata měla od slz úplně mokré tváře, ale přesto odpověděla.
„Všechno byla chyba. Neměla jsem si brát Kibu. Není takový, jak jsem si myslela. Nemůžu být s někým takovým.“
Hinata se rozvzlykala ještě víc.
„Chtěla bych někoho, kdo by mě opravdu miloval. Někoho jako byl Naruto.“
„Já vím Hin. Víš, chtěl bych ti něco říct. Já… jsem se do tebe zamiloval. Už před nějakým časem, já bál jsem se ti to říct. Koneckonců jsme sestřenice a bratranec a to by…“
Hinata se mu dívala do očí. Najednou jí nějaký hlas donutil se otočit. Spatřila Narutova ducha. Naruto se na ni usmál a pokýval hlavou. Usmála se, konečně pochopila, co má dělat. Otočila se a Nejiho políbila. Líbali se a přitom byli oba nesmírně šťastní.

Hinata se potom vrátila domů, ale scházeli se takhle každý večer a až jednou Hinata najde sílu a rozejde se s tím, kterého nemiluje a který na ní není hodný. Pak bude s Nejim až do konce života.