Naruto Icha Icha special 08

V nemocnici u Temari:
„Slyšel jsem, že jste před chvíli přišli,“ řekl Kankurou, který právě vešel do dveří a přerušil tím jejich rozhovor.
„Vyrušil jsem vás v něčem?“ zeptal se a spiklenecky se na ně podíval.
„V ničem jsi nás nevyrušil,“ řekli oba naráz.
„No jasně,“ odpověděl jakoby nic Kankurou.
„Je už hotový ten protijed?“
„Ještě ne, ale Ino je lékařský ninja, takže pomáhá při jeho výrobě. Učila ji Sakura.“
„Tak to je dobré, hlavně ať to stihne včas. Jak se cítíš Temari-san?“
„Je to otravné, ale zvládám to.“
Kankurou viděl, jak je pomalu jeho sestra den ode dne bledší, a tak nic nevěřil jejímu optimismu. Podíval se na Shikamara, ale na jeho tváři se nedalo poznat, co si myslí.
„No já zase půjdu, přišel jsem se jen zeptat, jak se cítíš a ať nejsi sama. Ale vidím, že tady máš lepší společnost než mě.“ Než mohla Temari něco namítnout, už byl pryč.
„To je idiot…“ povzdechla si Temari.

„Jo je,“ souhlasil Shikamaru.
„Jak si dovoluješ říkat o mém bratrovi, že je idiot?!“ vyjekla náhle Temari.
„Tys to řekla sama! Já jenom souhlasil!“ ohradil se.
„Já o něm můžu říkat, co chci!“
„Víš co? Jediný idiot jsi tu ty, hádáš se kvůli každé pitomosti vždycky, když jsme spolu! Takže odcházím a klidně se otrav!“
„Já tě o pomoc nežádala!“
„A stejně jsem ti pomohl. Zamysli se nad sebou. Sbohem!“ práskl dveřmi a unaveně se o ně opřel.
Cítil, jak dopadl na druhou stranu dveří hozený polštář. Zhluboka se nadechl a zamumlal něco o otravné ženské, která se pořád hádá.
„Sakra a jsem bez polštáře. Pitomec jeden blbej. Teď abych si pro něj šla.“
Vstala z postele a pomalým opatrným krokem se vydala ke dveřím. Najednou se jí však spustila z nosu krev a podlomily se jí nohy. Naštěstí dopadla na polštář, pro který šla, ale ani ten ránu moc neztlumil. Shikamaru leknutím odskočil ode dveří.
„Proboha!“ vykřikl a otevřel dveře. Temari mu spadla k nohám.
„Už zase? Trhá mi to srdce tě takhle vidět,“ zanaříkal potichu Shikamaru, vzal ji do náruče a přešel k posteli, na kterou ji jemně položil a znovu pozoroval, jak Temari trpí. Něžně ji hladil po ruce a doufal, že jí to alespoň trochu pomůže. Temari opět klidně usnula. Shikamaru se tedy rozhodl, že si zajde pro něco na zub, protože měl už hlad.
Když vyšel z nemocnice, uviděl Naruta a ostatní.
„Už jste po jídle?“ ptal se jich.
„Jo, já se jdu podívat, jak jim jde ten protijed, kluci, jdu ještě za Temari-san,“ odpověděla Ino.
„Zrovna spí. Jak dlouho ještě bude trvat výroba toho protijedu? Ty záchvaty jinak budou častější.
„Nevím, děláme, co se dá. Zítra ti dám vědět, kdyby už měl být hotový. Chvíli to trvá, protože některé rostliny se musí usušit.“
„Rozumím.“
„Nezajdem se zeptat Kazekageho, kde budeme spát?“ zeptal se Sai.
„Jo, to bychom mohli,“ souhlasil Shikamaru a všichni se vydali do nejvyšší budovy ve vesnici.

U Kazekageho:
„Gaaro!“ zařval Naruto a vtrhl dovnitř. Naskytl se mu pohled na Gaaru a hnědovlasou dívku klečící před ním s hlavou ve výši jeho pasu.
„Ehe?“ podivil se Naruto zaraženě stojící ve dveřích.
„Co tady blokuješ dveře?!“ vyjela na Naruta Ino.
Ten ji ignoroval a místo toho se zeptal Gaary: „Co to tu děláš?“
Gaara se vylekaně otočil a hnědovláska si stoupla a podala Gaarovi plnou náruč papírů.
„Nic, proč?“
„Kdo je to?“ zeptal se Naruto.
„Moje asistentka Matsuri.“
„To mi něco říká. Jo, už vím, byla tvojí studentkou, že?“
„No, učil jsem ji v mnoha věcech.“
Naruto se letmo podíval na jeho rozkrok a poznamenal: „Jo, to vidím!“
„Chtěli jsme se zeptat, kde budeme nocovat,“ ukončil jejich debatu Shikamaru.
„Á…jasně, budete spát v ubytovně. Mám teď čas, tak vás tam zavedu a pak se stavím za Temari.“
Cestou nikdo nepromluvil až na Naruta, který pořád něco mlel, ale nikdo mu nerozuměl. Mumlal něco ve stylu. „Jak to udělali? Gaara a Matsuri? Jak ho stihl schovat?“

„Co si to tu furt mumláš Naruto?“ nevydržela to už Ino.
„He? Jo? Nic, proč? Nemůžu přemýšlet?“ obořil se dotčeně Naruto.
„Ty umíš přemýšlet? Se mi nechce věřit,“ zašklebila se na něho.
„Kdo a co chtěl schovat?“
„No přece Gaara. To…jeho…víš co, ne?“
„He? O čem to mluvíš, nejsi nemocný?!“
„Vždyť jsi to viděla, jak Matsuri klečela před Gaarou a tak, ne?“
Ino vyvalila oči a vzpomněla si na svůj zážitek u jezera.
„Neviděla! To je absurdní! I tak je to jeho věc, proto si měl zaklepat!“
„Ale nezaklepal. Nenapadlo mě, že by Gaara byl takový…vášnivý, v kanceláři,“ bavili se potichu.
„Co si to tam spolu šuškáte vy dva,“ otočil se k nim Sai.
„No bavili jsme se o tom, no o tom, co jsem viděl.“
„A co jsi viděl zajímavého?“
„No prostě si myslím, že je něco mezi Gaarou a Matsuri. Neřeš!“
„Hmm.“
Zastavili před vysokou budovou, ke které vedlo ještě pár schodů. Ubytovna se nacházela dál od ostatních budov ve vesnici. Všude už vládl klid. Slunce se blížilo k západu. Na skupinku před ubytovnou dopadaly poslední sluneční paprsky. Gaara jim ukázal pokoje a rozloučil se s nimi.
„Dobře se vyspěte,“ popřál jim a šel do nemocnice.