Kytička má holku!? ep.18....Shinichi

"Takže se nezlobíš?" rozzářila se.
"Jak bych se proboha moh zlobit na někoho, kdo se dokážě do přízně vetřít úplně komukoliv?" protočil oči vsloup.
"Taky pravda," přikývla, "takže o tomhle dnešním "sezení" Orochimarovi neřekneš?"
"Nejen to," po tváři mu přeběhl zvláštní výraz, "pomůžu ti ten útěk realizovat."

Čas běžel dál. Orohad byl stále víc a víc slizký, Sagi pomalu ztrácela naději. Ale i tak se každý večer potají scházeli u ní na pokoji a přemýšleli.
Uběhlo ale ještě několik měsíců plných neuvěřitelně stereotypního života, než se jim konečně povedlo na něco přijít.
Na něco, co by mohlo dokonce fungovat.
Dohodli určitý plán. Věděli moc dobře, že je hodně riskantní a pokud nevyjde, nejspíš rozzuřený hadí sannin ze zlosti zabije Kabuta a Sasukeho se Sagi někam na dlouhou dobu zavře a bude mučit a mučit, dokud nebudou litovat i toho, že se narodili.
Ale přesto...
...Sagi věřila, že ani Sasu necouvne.
Teď už jen zbývalo čekat, až se Kabuto, kterého vyslali se zprávou k Akatsuki, vrátí... a pak...se do toho můžou pustit!

Mei dokončila plánek Orochimarova sídla a pyšně ho podala do ruky Itachimu, který ji ocenil oslňujícím úsměvem, pod jehož vlivem naprosto roztála.
Všichni členové Akatsuki se tlačili kolem výkresu a snažili se vymyslet co nejlepší plán, jak nepozorovaně proniknout dovnitř, vzít Sagi a zase odejít, chvílemi se ptali na různé drobnosti.
Mei jen nervózně odpovídala, chvílemi si prohrábla čupřinu nyní již dokonale krátkých vlasů, o které přišla Tobiho "pomocí hodný holce", díky níž se toho malého potrhlíka skutečně bála.
Rokovali a rokovali, probírali různé nápady kolem dokola, a stále jim připadalo, že se někde něco zvrtne, zůstanou-li bez sebemenší pomoci zevnitř.
Jako by je snad vyslyšel bůh/Jashin/jakákoliv vyšší moc, právě v momentě, kdy už se chystali skládat hlavy do dlaní a nadávat na vlastní tupost, někdo u vchodu zavolal:
"Hej, jste tam?"
Mei vstala od hloučku sedících ninjů a pomalými kroky vyšla ven ze sídla...
"Kabuto! Co ty tady?" podivila se.
Pak jí ale napadlo, že tu možná je právě kvůli ní. Možná dostal úkol od Orochimara-sama, aby ji zabil...protože neposlechla a nyní se tu podílí na osvobození jeho nejmilejší hračky.
Úsměv jí ztvrdl na rtech a začala pomaličku couvat zpět do zázemí úkrytu, k Itachimu, do bezpečí...
"Mei!" křikl na ní Kabu, "počkej přeci!"
Jako na povel se zarazila. Usmíval se!
Kabuto, jakého znala, by se neusmíval, kdyby ji měl zabít!
"Dě...děje se něco? Proč tu jsi?" hlas jí sice trochu zadrhával, ale snažila se ho kontrolovat.
"Přišel jsem za vámi s prosbou," usmál se brýlatý, "ale potřebuji mluvit s ostatními členy."
Nato se dívka sebrala a odběhla dovnitř. Za chvíli se vrátila, v patách partu zabijáků.
"No?" štěkl naštvaně jeden z nich, "Co chceš? Právě tady vymejšlíme plán, jak dostat Sagi zpátky!"
"O to také jde," nepřestával se usmívat Kabu, "na naší straně už podobný plán vznikl taky. Jen ho prostě nejsme schopni realizovat sami..."

"Tak co?" zeptala se modrovláska, jakmile vstoupil do dveří.
"Souhlasili," kývl Kabuto, "jen je tu jeden menší zádrhel."
"Jaký?" podivila se.
"Nejspíš pro tebe pošlou jen dva, možná tři členy. S tím jsme nepočítali."
"Proč?"
"Ta jejich druhá modrovlasá bude totiž v nejbližších dnech rodit. A piercingatej šéf je z toho celej na nervy," protočil Kabuto oči v sloup.
"Ach tak," usmála se dívka, "už se nemůžu dočkat, až to malé uvidím!"

...a z místnosti, kam Konan a její sestřenice-lékařka, před dobou, jenž se nejen Peinovi zdála jako nekonečná, se konečně ozval dětský pláč.
Dveře se otevřely a v něm stála "paní doktorka" s úsměvem na rtech.
"Tak je to nakonec kluk, Nagato-san!"
To, co v tu chvíli Peiňátko udělalo, si lze asi jenom těžko představit. Začal totiž poskakovat kolem celé místnosti.
Šťastně u toho vykřikoval:"Já mám syna, mám syna mám synáááá!"
"Tak," ušklíbl se Itachi, "Šéfovi oficiálně hráblo!"
"Náhodou," chytila ho Mei kolem pasu, "ty snad nechceš jednou malý Itachátko?"
"Ita...COŽE?" vyděsil se černovlasý, nevěřícně zírajíc na svou přítelkyni.
"No...Itachátko přeci!" hihňala se dívka.
"Itachátko..." zašeptal Uchiha slabým hlasem, načež se mu podlomily kolena a omdlel.
"Moc statečnej chlap," poznamenal Deidara, "tváří se bůhví jak není neohroženej ninja, ale jak se začne mluvit o dítěti, je po něm."
"Nežárli," vyplázla na něj Mei jazyk, "ty nikdy syna mít nebudeš, blondýnko!"

V tu chvíli už ale Pein vstupoval do místnosti, kde ležela jeho přítelkyně, vlastně snoubenka. V malé proutěné kolébce, vystlané nejměkčími peřinkami, se choulilo něco, co jen vzdáleně připomínalo lidskou bytost. Ani vlasy to nemělo!
Při pohledu na ten malý uzlíček se rinneganský kukuč svého majitele zalil slzami.
"Ten je ale náádhernej!" vykřikl... a už si to šupajdil ke kolébce.
"Tady je tatík, Shinichi, tatínek!"
"Přála jsem si," povzdychla si Konan, "aby u toho byla i Sagi..."