Ninja z Listové - 11. kapitola - Nikomu nevěř

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28

Zatím nikdo z těch podvedených nezaútočil, jak by se od ninji očekávalo. Vypadalo to tedy, že tohle nejsou její pronásledovatelé. Opatrně se kradla mezi stromy a přeskakovala větve. Nebezpečným rostlinám se už dokázala vyhnout. Posbírané zbraně, ukořistěné od těch, kteří úkol už nikdy nedokončí, jí dobře sloužily. Lianna začala ztrácet sílu. Tvář měla strhanou a poškrábanou, ruce zaschlé od krve. Chvíli se zastavila, aby poslouchala.
„Nechtěl bys to heslo ještě jednou zopakovat?“ kňoural Naruto.
„Řekl jsem snad jasně, že ho řeknu jen jednou! Takže máš smůlu!“ Sasuke vzdychl. „A teďka ještě vezmu svitek.“
„Jdeš se rozhlédnout po okolí?“
„Jo, Sakuro. Tak se raději odsud ani nehněte.“
Lianna zalezla ještě dál do lesa. Slyšela známé hlasy, to však mohla být past. Musí být opatrná.

V tom křoví něco zašustilo! Lekl se Sasuke a zaostřil do dálky. „Neschovávej se. Vím, že jsi v tom křoví!“
Pomalu vyšla ven s napřaženou zbraní. Zastavila se až těsně u něj a rukou mu mířila na hruď. Ještě se vzpamatovával z tohohle podivného setkání. „Žádné triky! Myslíš, že mě oblafneš tím, že se přeměníš do podoby kluka, co mi zachránil život? Přestaňme si hrát! Jsi Chuunin nebo rovnou Jounin?“ Tvářila se nepřátelsky.
To ho vrátilo do reality. „Co to povídáš, Lianno? Sice nevím, co tu děláš, ale já jsem přece Sasuke. Uchiha Sasuke.“
O krok ustoupila. „Nevěřím!“ zasyčela. „Řekli mi, že po mně půjdou Elitní a pokusí se mě zmást. Nevěřím nikomu v tomhle lese! A nepřibližuj se! Dál už ani krok!“
Nechápal. Co tu ta holka dělá? Pak se ušklíbl. „A mohl bych tě nějak přesvědčit?“ zeptal se a tvářil se nevinně.
„Dobře. Jestli jsi skutečně Sasuke, ten, kterého znám, tak udělej něco, co by ninja nikdy neudělal.“ Stále si ho držela od těla, ale kdyby zaútočil, nemuselo by se jí povést vykrýt útok. Na chvíli myslela, že couvá. Pak se mu však zablýsklo v očích a pochybovačný výraz ve tváři nahradil úšklebek. Jedním rychlým krokem byl u ní a… políbil ji. Pak poodstoupil. Chvíli oba nehnutě stáli.
„Měla bys mi věřit. Pravý ninja by nikdy nepolíbil nepřítele.“ Plesk! Vzpamatovala se a vrazila mu facku. Než ji stačil zadržet, byla pryč. „Aha.“ Zasmál se. Vítězství bylo jeho.

Vracel se k ostatním, na tváři stále ještě poťouchlý úsměv. „Řekni heslo!“ vyzvala ho Sakura. Zopakoval jí ho slovo od slova. Nechala ho přisednout si.
„Copak se stalo, že se tváříš ještě přihloupleji, než normálně?“ chechtal se Naruto.
Nemá cenu se s tebou špinit, pomyslel si Sasuke, zvedl se a plivl po něm.
„Au! To bylo do oka! Co to do tebe vjelo?“

Zůstala sedět přitisknutá ke kmeni, zírala upřeně před sebe. Jak ho vůbec mohlo napadnout…? „Jistě. Pravý Sasuke tušil, jak mě dopálit. Bojovat se mnou nemohl, nedovolila jsem to. Ale takhle mne odzbrojit…“ Zaslechla zvuk, jako kdyby se blížilo zemětřesení a stačila si už jen pomyslet: „Sakura mě zabije!“