Tajemné

Tma. Všeobjímající prázdnota, která poskytuje blažený pocit lehkosti a bezpečí. Zůstat navždy spát obklopena nicotou pohroužena do svých myšlenek a ztracena hluboko ve svých úvahách.
Náhle se však přibližuje cosi, co ji vytrhává z jejího temného snění, něco čemu se nedá bránit. Přichází to pomalu, ale každým okamžikem je to blíž. Je to hlas, ne, hlasy. O něčem mluví, slova však jakoby nedávala smysl. Moct se tak navrátit zpět do temnoty a navždy spát, nevidět a neslyšet. Něco takového však už není možné...

Těžce oddechujíc zíral Kakashi na ninju dřepícího u paty stromu.
„K čertu s tím, jestli nám neřekneš kde je Naruto, tak se neznám!“ zařval Asuma.
Kakashi aktivoval svůj Sharingan. „Moment! Jeho chakra, pohybuje se nějak zmateně, úplně jinak než naše! Musí být pod vlivem nějakého genjutsu.“
Asuma opatrně přistoupil k Tobimu: „Kai!”
„He? Kde..kde to jsem?” divil se dříve maskovaný ninja.
„Teď už v bezpečí,” usmál se Kakashi.
„Kakashi? Jsi to ty? Zestárl jsi.”
Kakashi se znovu usmál: „Pojď Asumo, dostaneme ho domů.”

Taková delší jednorázovečka, série úryvků (nebojte, má to příběh i pointu ), ve kterých jsem se zabývala jedním velice zajímavým slovem...
Spoilery pro mangu v pozdějších částech, ale jako vždy, jenom nepatrné xD (já a moje bonusy xD)
Tak si dejte kafčo a užívejte si čtení
Lantia-chan

„Nemáš šanci, vzdej to, Uchiho!“ řval přes celé údolí První Hokage.
„Nééééééé! Ty nemáš šanci a vzdej to!“ opětoval mu stejnou Uchiha Madara.

,,Carmen...to nemůžeš."Zašeptala dívka a stoupla si do bojové pozice. Smutně jsem na ni pohlédla. Nevním okolo sebe zděšené výkřiky lidí, kteří si snaží zachránit holý život.
,,Je to rozkaz." Odůvodním své počínání a pohlédnu na členy Akatsuki, kteří jsou rozmístěni po celé vesnici, podle Peinova plánu.
,,Carmen, tak už na ni zaútoč!" Vykřikne Sasuke a dál útočí na Sousukeho. Jen si povzdechnu nad celou situací.
Aki si taky povzdechne, ale nad ironii osudu. Ještě asi před hodinu se přivítala se starými přáteli.

"Uf to už je ráno?!"pomyslela jsem si otráveně a posadila jsem se. Včera jsme celý den běželi a já pak večer usnula jak zabytá. Pohlédla jsem na spícího Sousukeho a trochu jsem se usmála.

"Už mám zase přátelé!"pomyslela jsem si štatsně a vztala jsem. Vytáhla jsem si snídani a začala jsem jíst, přitom jsem čekala až se sousuke probudí. Nemusela jsem čekat dlouho.

"Ty už jsi vzhůru?!"byla jeho první slova a zamžoural na mě.

"Taky ti přeju dobré ráno!"řekla jsem klidně a jeho větu jsem přešta baz povšimnutí.

„Máte všechno sbaleno?“ zeptal se Naruto před branou Konohy.
„Jo! Můžeme vyrazit!“ přikývli Hinata a Itachi zároveň. Všichni tři se obrátili, ale...
„Počkejte!“ zastavil je někdo. Všichni tři se otočili. Uviděli pár metrů před branou stát dvě zadýchané osoby.
„Bratře! Ty zase odcházíš?“ zeptala se jedna z nich.
Itachi poznal svého mlatšího bratra.
„Ano, Sasuke! A tentokrát je to naposledy!“ ujistil ho Itachi. Sasuke k němu přešel a objal ho.
„Hodně štěstí a ať se vám nic nestane!“ řekl smutně Sasuke.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 98 - 110

Sakura byla už zoufalá. Stále se nedozvěděla, co přesně se stalo, jen každý den chodila za Sasukem do nemocnice a doufala, že už se konečně probudí.
„Nazdar, Sakuro! Přivedl jsem někoho fakt suprovýho!“ Za Narutem vešla žena středního věku, která se usmívala. Sáhla chlapci na čelo a nějak ho přiměla, aby se vzbudil. Sakura se mu okamžitě vrhla kolem krku.

Mezitím co ostatní poslouchali Evoluv příběh si neznámá žena a Orochimaru povídali.
„Tak teď když víme že Evol je doopravdy s námi tak se můžeme vrátit na to místo kde sme naposledy viděli Orochimara“ řekl Pein a všichni bez jediného slova vstali a odešli na místo kde byli předtím.
„A jakpak to chceš udělat?? Všichni tě znají.“ Řekla neznámá žena a orochimaru nahodil hnusný výraz a řekl „Je mi jedno jak to provedeme ale víš že já mám rád věci v pohybu, nedokážu se dívat na poklidnou Konohu když mám v úmyslu jí zničit!“.

Slastně se protáhnu a dvakrát zamrkám. Ještě nikdy jsem se necítila tak skvěle. Hlavní důvod bude asi ten, že jsem tu teprv krátce. Mé tělo je plné energie, a v hlavě jen jedna myšlenka: Zabít!

Sen či skutočnosť?

„Kakashi-sensei...“ Hlavou mu preletelo niekoľko ich spoločných okamžikov...
Telom mu prebehla vlna energie. Vstal a nenávistne sa pozeral na krčiace sa monštrum. Zaťal päste.
„Áno... Kyuubi je tu!“
****

„Ak po mne už nič nehodíš, tak ti aj večeru donesiem,“ ozvalo sa spoza dverí.
Dievča za nimi sa len zamračilo a najedovane odvrklo: „A čo by som takého po tebe ešte mohla hodiť? Už mi to nič neostalo okrem postele a tú si zničiť nechcem. Taká hlúpa som neni.“

Představte si, že žijete svůj život plnej prázdnejch dnů. A ty dny plynou a plynou … Ale vy si stejně přejete, aby nikdy neuplynuly. Protože nechcete zemřít.
Ne, nechcete… Protože smrt je něco … Odpudivýho. Nikdy nechci zemřít, nikdy … Ale, jde to? Asi ne, přiznávám …

Vítr zafoukal kolem ženiných vlasů a rozvázal je do prostoru. Bylo zamračeno, šedivo. Temné šero se vznášelo všude kolem, ale nejvíc v její mysli.

Je zima …

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 88 - 97

Sasuke střídavě upadal do stavu vědomí a bezvědomí. Byl natolik zesláblý, že se nemohl ani pohnout. Vypadalo to, jako když celou dobu spí, ale občas zaslechl drby ošetřovatelek. Ale dnes to bylo jiné.
„Myslím, že se vrátíme zas do práce. Bylo to snazší, když tu byla legendární léčitelka Tsunade nebo ten nadaný chlapec Kabuto. Jejich léčivé techniky tolik ušetřily práci.“
„Nechápu. Říkala, že ji hrozně těší nám tu pomáhat. Proč už tedy tak dlouho nepřišla?“

TAK A UŽ JE TU TŘETÍ DÍL NO MUSÍM UPOZORNIT, ŽE JE TENTO DÍL ZAMĚŘENÝ HLAVNĚ NA KONAN A ITACHIHO SE SIRIOU a snad tu budu mít zas o něco méně chybek než posledně No a kdyby ne, tak se prosím nezlobte a skuste to nějak oželit. Třeba to příště bude ještě lepší

3. díl "Poslední sbohem, Lásko"

„Kakashi-senseii, já...já necítím Narutovu chakru!“ ozval se Kiba
„Neji!“
„Byakugan!“ zvolal oslovený. Žilky mu naběhly kolem očí, které začaly okamžitě pročesávat okolí.
„Také ho nevidím.“ zakřičel Neji.
„Sakra!“ ulevil si Kakashi.
„Pokuste se zničit, zbývající soupeře. Já se pokusím zachránit Naruta.“ řekl Hatake a mocným skokem se vydal směrem k úkrytu Akatsuki.

Yashamaru nesl novorozence do světnice, kterou obýval. Ještě stále mu nebylo lehko u srdce. Zachoval se jako zbabělec, když sestře neřekl o rozhodnutí, které učinil její manžel. Podíval se na chlapečka ve svém náručí, brečel, jako to dělá každé miminko. Nemůže ho mít rád, když kvůli němu zemřela Karura.
Postaral se o něj, navlékl do čistého oblečení a uložil do kolébky. Měl by se podívat, kde jsou ostatní děti, protože ten malý bude teď určitě tvrdě spát.

Tichá hrozba - 11.díl

Svit měsíce pomalu dopadá na malou louku, posetou květinami. Paprsky se zastavili i na hladině malého jezírka a vlnky líně plynuly od břehu ke břehu. Jedna dvojice, která však nevnímá nic jiného než toho druhého, stojí uprostřed toho dění. Jejich rty se k sobě pomalu přibližují...
,,Carmen! Vstávej!" Vykřikne někdo, kdo mě nedbale probudí z mých snů. Né měsíční, ale ostré sluneční paprsky mě lechtají na tváři a donutímě otevřít očka. Mlhavě zahlídnu nějakou postavu u mé postele.

"Proč mi vlatsně pomáháš?"zeptala se mě po chvíli.

"No ano! Proč jï vlastně pomáhám?!"pomyslela jsem si. Trochu jsem se usmála.

"Ani nevím! Jen možná ti chci dokázat, že můžeme být přátelé i když stále pořádně nerozumým proč mě nenávidíš?! Domyslela jsem si, že to má něco společného s Orochimarem, a že jsi ho opravdu neměla v lásce. A také … také mi někoho připomínáš!"zašeptala jsem na konec a podívala jsem se znovu na ránu. Ona byla zticha.

Sedím u okna a dívám se na nebe ze kterého padaly slané kapky deště. Ten déšť, byl jako její duše...pořád plakalo a krvácelo z nešťastné lásky.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 80 - 85

„Přece tam nemůžete jít všichni najednou!“ děsila se nemocniční sestra.
„Určitě nás není tolik, abychom se tam nevešli,“ prohlásil jeden z návštěvníků. Lianna v něm poznala svého spolubojovníka. Otevřela oči a posadila se. Chvílí trvalo, než se dveře otevřely. Několik osob se postavilo okolo nemocničního lůžka.
„Slečno Maraki?“ nakoukla dovnitř ošetřovatelka. „Dnes už smíte odejít.“
„Děkuji,“ zněla dívčina odpověď.

Sasuke nechápal. Otevřel dveře a to, co viděl, ho naštvalo. Ubohý Daisuke! Zapomněl, že ho pronásledují i Akatsuki. A to, co viděl z dálky, ho šokovalo.
„Půjdeš s námi, jinchuuriki.“ Řekl muž, zahalený v černém plášti s červenými obláčky.
„Takže Akatsuki, jo?“ Ušklíbl se Daisuke.
Muž zahalený v plášti se ještě víc zamračil.
„Z nás si srandu dělat nebudeš!“ Vykřikl a odhalil se.
Plášť mu sjel po ramena. Odhalila ho oranžová maska,ve které byla jedna dírka na oko. Tobi?