Legendy Konohy - 01 Kyuubi Jinchuuriki

To si tak jednou ležím v posteli, nabírám síly na brigádu a najednou mě tohle napadlo. Jak by to vypadalo kdyby... Ale to už uvidíte sami.
Většina lidí mě asi nebude mít ráda, takže mě klidně upalte, přivažte k pranýři, já budu psát dál.
Ale teď už k samotnému příběhu.

„Sakra, proč si nedokážu pořádně nastavit budík?“ pomyslel si Naruto, když smykem probíhal zatáčky, aby nabral co nejvíce času. „Sakura mě zabije, takhle se mi ten můj šlofík pěkně vymstí. Snad to stihnu...už jen kousek...kousíček, zatím neslyším žádný hluk. Nejspíš ještě nezačali“
Naruto na cestě před budovu Hokage, kde se konala oslava na počest tří let od zvolení Tsunade, tušil, že tohle není jediný problém, který ho dnes potká.
„Kytku! Zapomněl jsem na kytku! U Jashina, Sakura mě vážně zabije.“
Pohled mu padl na květináč za oknem u protějšího domu.
„Kurenai se snad nebude zlobit, když si pár kvítků vypůjčím.“
Vbíhal do poslední zatáčky, dusot jeho nodou se rozléhal po celé ulici.
„Tak jsem tu Sakuro! Doufám, že jdu včas-ttebayo.“ zakřičel, když vběhl před radnici.
Celé náměstí se po něm otočilo. Ve spěchu si Naruto ani nestihl všimnout, že Tsunade má zřejmě proslov. Stála na balkónku před nastoupeným davem, ale teď se všichni dívali jen na Naruta.
„Zase on...“
„Dělá jen problémy a sám je k ničemu..“
„Nedokáže ani přijít včas na slavnost.“ Ozývaly s hlasy z davu.
„Naruto nii-chan, tady nahoře.“ hulákal a mával na blonďáka Konohamaru, ale vzápětí byl umravněn všudypřítomným Ebisu.
„Prosím tě Naruto, pojď sem.“ snažila se ho zachránit Sakura.
„Promiň Sakura-chan, já...já jsem zaspal.“
„No jak jinak. Nemohlo by se někdy stát, že uděláš něco pořádně?“
„Přinesl jsem tu kytku-ttebayo.“ pokoušel se udobřit Sakuru.
„Alespoň něco,“ pousmála se trochu Sakura, „ale počkat. Nejsou to růže Kurenai-sama?“
„No, víš...“ snažil se vykroutit Naruto, když ale viděl, jak se na něj Sakura dívá, raději nic neřekl.

Tsunade již mezitím pokračovala ve svém proslovu:
„Jak jistě všichni víte, v posledních třech letech postihlo naši vesnici několik, tragédií a bolestných ztrát. Za všechny jmenujme milované a ctěné senseie Sarutobi-sama a Jiraiya-sama.“ Při posledním jmenovaném Naruta začaly pálit oči a raději se zadíval do země. I sama Tsunade vypadala, jako by se u něj na okamžik pozastavila. Pak se ale vzpamatovala a pokračovala dál.
„Stále ale musíme mít na paměti, že naší vesnici hrozí nebezpečí. Akatsuki chytili už všechny Bijuu, tím pádem je jejich dalším cílem Naruto Uzumaki. Všichni proto musí být neustále na pozoru!“
„Tlesk, tlesk, tlesk,“ ozvalo se najednou směrem od Monumentu Hokagů.
„Krásná reč Tsunade, škoda jen, že jsem nucen ji přerušit.“
Všechny pohledy nyní směřovaly k Monumentu, na jehož vrcholku se tyčila skupinka šesti lidí v černých pláštích s červenými mraky.
„Akatsuki!“ zděsila se Sakura.
Naruto jen sevřel ruce v pěst a zavrčel: „Pein!“
„Kdepak tě mám, můj milý Jinchuuriki?“ zvolal Pein.
„Naruto, pryč! Všichni chuuninové a jouninové se připraví k boji!“ zařvala Tsunade.
Pein seskočil z Monumentu a razil si cestu davem k Narutovi. Náhle se před Narutem něco mihlo a stál před ním Neji, Lee, Shikamaru a Kakashi.
Kakashi se otočil: „Naruto uteč my je zastavíme, Kiba s Akamarem a Sakura tě dostanou do bezpečí.“
„Ale Kakashi-sensei, já můžu bojovat, zvládnu to stejně dobře jako kdokoliv tady...“
„Naruto! Jdeme!“ popadla ho Sakura za ruku a táhla ho z dosahu Peina.
Když byli mimo dav, prořízl vzduch výkřik, při kterém všem přeběhl mráz po zádech. Naruto se otočil a viděl, žě někdo z lidí, kteří ho bránili padle k zemi. Vypadalo to jako by zahlédl záblesk zelené.
„Kibo, Sakuro, Pein chce mě, já půjdu a budu proti němu bojovat. Nemůžu dovolit, aby ublížoval mým přátelům.“
„Ne, Naruto, máme tě odvést do bezpečí a to taky uděláme.“ prohlásil rozhodně Kiba.
„Pak tedy promiň Kibo, Sakuro. Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!!“ zakřičel Naruto.
Několik klonů popadlo Kibu, Akamaru a Sakuru. Zbytek spolu se skutečným Narutem se vydali na Peina.
„Naruto copak to nechápeš? Pein nechce tebe, chce jen Kyuubiho a až ho získá, ty zemřeš a on zničí všehno včetně Konohy.“ Sakuřina slova se ani nestačila dostat k Narutovi a už stál na střeše domu pod níž bojovali jeho přátelé.
Pohlédl na souboj pod sebou a spatřil jak dvojice bojují proti jednomu z Peinů.
Kakashi se Shikamarem právě bojovali proti plešatému tlouštíkovi.
„Kage Kubi Shibari no Jutsu.“ zamumlal Shikamaru a tlouštík se nemohl pohnout.
Hned vzápětí se ozvalo Kakashiho: „Chidori!“ A Pein padl mrtvý k zemi.
Kousek dál se Neji snažil ubránit tělo svého spolubojovníka. Leželo na zemi a nehýbalo se. Naruto si ihned uvědomil, že je to Lee.
Další bojující byli Shino a Hinata.
„Juuken.“ vyběhla Hinata proti Peinovi, ale ten ji odrazil jediným máchnutím ruky.
Tsunade s Irukou stáli proti dalšímu Peinovi a proti dlouhánovi bojovali dokonce tři shinobi, jmenovitě Ebisu, Izumo a Kotetsu.
„Vidím jich pět, kde je sakra ten hlavní?“ pomyslel si Naruto.
Další výkřik proťal vzduch a Naruto se díval po jeho původci. K Hinatě se blížil jeden z Peinů, Shinovo tělo leželo opodál.
Náhle jako by se vše zamlžilo Naruto slyšel jen tlukot svého srdce.
„Oodama Rasengan!!!“ zvolal a vrhnul se na Peina. Útok ho zasáhl takovou silou, že proletěl přes celé náměstí a narazil do domů.
„V pořádku Hinato?“ zeptal se starostlivě Naruto.
Hinata jen zamrkala a vysílením omdlela. V tu chvíli se udlo hned několik věcí naráz. Naruto se zvedl. Chtěl odnést Hinatu a jít dál bojovat, ale byl obklíčen. Zbývajících pět Peinů stálo kolem něj a smáli se.
„Máme to pro co jsme přišli.“ chechtal se jeden. „Tak co Jinchuuriki? Půjdeš dobrovolně nebo budeš dělat problémy jako ostatní?“
„Rasen....“ začal Naruto, ale byl omráčen Peinem, který stál za ním.
„Ách, já to věděl, všichni dělaj problémy.“
„Tak tady končíme. Díky za vašeho Jinchuurikiho.“ otočil se ještě Pein na shromážděný dav a potom všech šest zmizelo.