Ovládán "Jiným"

Je to takové doplnění k moji povídce VYVOLENÁ...Hezké čtení .

Co se to se mnou děje? Skoro nic nevidím, ale moje oči jsou otevřené. Stačím zahlédnou jak Orochimaru dělá nějaké pěčetě a potom padám do prázdna....
„ Naruto! “ To je Sakura? Snažím se oči otevřít, ale nejde to. Snažím se promluvit. To také nejde.
Zmocňuje se mě strach. Co když se ji něco stane? Nemůžu ji ochránit, když u ní nejsem a nevidím. Znovu se pokouším otevřít oči, ale pořád to nejde.
„ Sakura, Sakura. “ opakuji si.
Najednou se rozjasňuje a já můžu své tělo ovládat. To už to zkončilo? Zase se začíná někdo zmocňovat mojí mysli. To nedovolím. Já chci ještě naposled políbit Sakuru, aspoň jednou.
„ Utíkej pryč. Je to nějaký zakázaný jutsu, snaží se mě ovládnout....“ křičel jsem z posledních sil.
Bylo vidět, že má strach. Ze mě nebo o mě? Na myšlení teď není čas...
Musí bojovat..Musím se bránit..musím...A znovu jsem upadl do tmy. V hlavě jsem slyšel něčí hlas.
„ Zabij ji..Zabij. Ty máš být nejsilnější ninja. Aby si tě lidé všímali..a teďka ti to vzala. “
„ Jenže já ji mám rád..“
„ Mlč! Ty možná jo, ale ona ne. Pořád myslí na Sasukeho, vím to. “
„ Nevěřím ti..miluje mě. “
„ Ženeš se do vlastní zkázy...Jen já ti mohu pomoct být sinější a porazit ji. “
To se mě snaží přemluvit abych Sakuru zabil? To nikdy neudělám, NIKDY!
„ Ale uděláš, Naruto. Nebudu tě dále už přemlouvat, prostě tvoji mysl ovládnu. “
„ To neuděláš..“ řekl jsem do prázdna.
Nikdo se neozýval. Slyší moje myšlenky, nesmím na nic myslet. Jenže to nejde, pořád musím myslet na Sakuru.
„ Jak dlouho to bude trvat? “
„ Věčnost..Tady uběhne klidně sto let, ale v normálním světě jenom jeden měsíc..“
„ To mě tak dlouho chceš přemlouvat? “
„ Nemusím tě přemlouvat...Už teď tě ovládám. “
„ Ne! “
„ Tobě se nezdá divné, že slyším tvoje myšlenky? “
Nemohl jsem na nic myslet tak jsem se ho snažil neposlouchat.
„ Snažíš se zbytečně..Stejně ji zabiješ nebo ona tebe. “
Na nic nemyslet, na nic nemyslet...
Ponořoval jsem se do větčí tmy. Nemohl jsem se bránit, byl jsem moc unavený. Zazněla ukolébavka a já zavřel oči a usl....
Rozsvítilo se. Viděl jsem Sakuru před sebou, ale nemohl jsem nic říct ani udělat.
Byl jsem ovládán někým jiným, přitom jsem přemýšlel o tom jak ji mám zabít. Vytáhl jsem kunai a razběhl jsem se proti ní. Můj útok, ale odrazila.
Koukl jsem se na ni a potom pohled odvrátil...Nesnáším ty její oči..nesnáším ji!
„ Ale, bojuj! Nebo tě zabiju! “ vykřikl jsem.
„ Ne! “
Znova jsem zaútočil. Byla kořist a já lovec.
Chvilku mé útoky kryla, ale já byl mnohem rychlejší a silnější. Bodl jsem ji do boku. A hned potom do nohy.
Rozběhl jsem se, ale prudký vítr mě odhodil. To udělala Sakura? Neřekl bych, ale kdo?!
Zvedl jsem se a vytvořil Rasengan. Sakura také použila její asi nejsilnější jutsu...Ještě jsem se stačil vyměnit s klonem a vyběhl.
Střetli jsme se. Nastal výbuch. Ne moc silný, ale odhodil můj klon a ten narazil do skály.
Já jsem doběhl k Sakuře a bodl ji do zad.
„ Zlatíčko, to si myslíš, že bych se s tebou obtěžoval sám? To byl jenom klon a myslím, že kdybych to byl já, už bych nevstal. Jenže já myslím dopředu a teďka jseš v pasti. Nějaké poslední přání? “
Nemohl jsem ji zabít tak jsem jenom poodešel..
„ Začni bojovat pořádně. Když už tě zabiju tak si to vychutnám. Snad se ti nechce brečet? Chudinko maličká, je mi tě skoro líto. “

Rozbrečela se.
„ Konečně se můžu pomstít. Všechno se začalo točit kolem tebe. Teď jsi ty nejlepší ninja a tím jsem měl být já! “ To nejsou moje slova. Mě to nevadilo.
„ Já 'vzlyk' nejsem nejlepší. “
„ Jistěže ne. To by jsi mě porazila! “
Bránil jsem se ovládání mysli, když v tom mě zasáhl její chakra. Zasáhla mě a já se nemohl hýbat.
Teď jsem byl konečně volný..Mohl jsem ovládat svoje pohyby. Jenže jsem cítil neuvěřitelnou bolest...
„ Sakra, zasáhla jsem plíce. “ sykla Sakura. Začínal jsem kašlat krev.
„ Vydrž, prosím. Vydrž! “ brečela .Pořád jsem kašlal krev a nemohl se nadechnout. Kyslíku mi ubývalo a já věděl, že je to můj konec.
„ Naruto, neumírej! Teď ne, máš být hokage. Vezmeme se a budeme mít dvě děti. Jenom teďka neumři! Miluju tě! “
„ Já..te..be..miluju..“ vydechl jsem.
Její ozdravování pomáhalo, ale umíral jsem...Proč ji Kyuubi nepomůže?
Jak dlouho ninja vydrží bez kyslíku? Asi dlouho ne.
Přestal jsem cítit bolest, vánek co foukal a ostatní pocity. Takhle vypadá smrt? Celkem nudné...
„ Přestaň tahle uvažovat, idiote. “ zařval Kyuubi. „ A nediv se, že jsem to já. Jsme propojeni, ale teďka k věci..Ne nezemřel si. Jenom šetříš energii na probuzení..Počkej chvilku, probudíš se. “
Čekání bylo dlouhé. Ale po nějaké době jsem zase cítil bolest a vánek mě lechtal do obličeje.
Otevřel jsem oči a první co spatřil byl anděl. Sakura.