VYVOLENÁ.....Vše dobré jednou skončí (006)

Kuchař se na nás koukl a zašeptal : „ Měla by jste se schovat..Třeba pod pult. “
„ Neznám důvod. Lidi jenom šílejí. “
„ Jste teďka nejznámnější osoba. Udělají všechno aby třeba dostali pár vlasů nebo kousek ruky. “
To mě vyděsilo. Kousek ruky?! Raději jsme se s Narutem schovali.
Hlasy lidí se neustále blížili. Až se celý dav vecpal do obchůdku.
„ Kde je! Dělej starče nebo...“
„ Nebo co? “ odpověděl klidně.
„ Nebo se vydáš směrem Amerika! “ křičel jeden vysoký muž z davu.
„ Dob..dobrá. Oni jsou.....“ Ale né, jestli to řekne, ti lidé mě zmrzačí. Jestli ne něco horšího...
„ Teda oni běželi někam za brány. Hned co vás slyšeli. “ Všichni jsme si oddychli a dav běžel k branám.
„ Měli byste si pospíšit,“ křičel na ně, „ Utíkali jako poštolky! “

„ Díky. “ řekla jsem a silně ho objala. Naruto udělal obličej malého fracka co mu vzali LEGO.
„ Ale..Já ti ji nechci vzít. “ usmál se nad tím jeho výrazem.
Neměla jsem ani čas mu něco vysvětlovat, protože z dálky byli znova slyšet výkřiky. Tentokrát mnohem naštvanější.
„ Sakuro, rychle utíkej“, probral se Naruto a chytil mě za ruku, „ Dělej! “
Táhl mě za sebou ulicemi Konohy, nezvykle vylidněnými. To asi všichni šli na lov Vyvolené...
„ Au, pusť mě. “ křičela jsem na udýchaného Naruta. Po pravdě jsem byla ráda, že se o mě bojí. Že mě miluje.
Usmála jsem se. Jenom se na mě unavěně koukl.
„ Měl jsem o tebe strašlivý srach. Je to všechno jenom kvůli mně..já jsem to všechno zavinil..Já..“ Ani nastačil dokončit větu, ptotože jsem ho pevně objala. Naše rty se spojili do jednoho nádherného polibku.
„ Miluju tě. “ zašeptala jsem.
„ Já tě taky miluju. Ale to už jsem dneska říkal. “ Oba jsme byli nesmírně šťastní a zamilovaní.
Bohužel se něco zvrtlo....

„ Vy ubožáci! “ řekla osoba schovaná za stromem. Měla úplně stejný hlas jako..
„ Orochimaru! “ vykřikl Naruto.
„ Co chceš? “ přidala jsem se.
„ Jeho,“ řekl a ukázal na Naruta, „ a tebe. “ ukázal i na mě.
Oba jsme byli vyděšení. Zdivočelý dav a teďka on. A ještě má něco za luben.
„ Jste příliš velká hrozba. Oba! “ pověděl a začel tvořit nějaké pečetě
. Rozběhla jsem se k němu, ale pozdě. Na tváři mu zahrál škodolibý úsměv tak jsem ho aspoň praštila vší silou.
Rychle jsem utíkala k Narutovi. Začali se mu měnit oči.
„ Utíkej pryč. Je to nějaký zakázaný jutsu, snaží se mě ovládnout....“
„ Néééé! “ křičela jsem.
Jeho pohled plný lásky, který jsem vždy milovala, se změnil na pohled plný nenávisti.
„ Příliš pozdě, Sakuro. Je v moji moci“, pověděl Orochimaru, „ Na ni! “
Naruto se ke mně rozběhl s kanaiem v ruce. Nechtěla jsem s ním bojovat.
Naše kunaie se setkali a oči také. V těch jeho byla vidět nenávist a z těch mojich se koulely slzy.
„ Naruto, prosím.“
Neodpověděl jen znovu zaútočil. Tentokrát jsem nestačila uhnou a zasáhl mě do boků. Píchlo mě u srdce.
„ Ale, bojuj! Nebo tě zabiju! “
„ Ne! “
Tato odpověď mu zřejmě stačila a znova na mě zautočil. Já jsem se všem útokům jenom vyhýbala. Dostala jsem další ránu. A další. Podívala jsem se na Orochimara, se vším byl nadmíru spokojen. Zemřu, zemřu v rukou své lásky. To nedopustím..
Křečovitě jsem zavřela oči a pocítila jsem vlnu síly.
„ Tvůj Kekkei genkai ti nepomůže! Přece nechceš zabít někoho koho miluješ.“
Ignorovala jsem ho a zvedla ruku. S mojí rukou se zvedl i vítr.
Dala jsem ji výš, proti rozbíhajícímu se Narutovi a odhodila ho kousek dál. Z očí mi vytryskli slzy.
„ Rasengan! “ zakřičel poté co se zvedl. .
„ Luna no jutsu! “ Jenže tohle bolelo mě, někde tam kde je srdce. To se teď ozývalo s city. Jenže když se nebudu řídit rozumem zemřu. Já i Naruto jsme tvořili svoje jutsu.
On už byl hotov a běžel s úmyslem mě zabít. Taky jsem se rozběhla.
Naše pohledy se střetly a hned po té i naše jutsu.
Způsobilo to ohromný výbuch. Já odletěla o ohromný kousek dál, on jenom pár metrů, ale narazil do skály. Ucítila jsem ostrou bolest v zádech a někdo mi dýchl za krk.
„ Zlatíčko, to si myslíš, že bych se s tebou obtěžoval sám? To byl jenom klon a myslím, že kdybych to byl já, už bych nevstal. Jenže já myslím dopředu a teďka jseš v pasti. Nějaké poslední přání? “
Na tohle nebyla žádná odpověď. Prostě jsem jen čekala další bodnutí kunaiem, ale nedočkala jsem se. Místo toho Naruto poodešel.
„ Začni bojovat pořádně. Když už tě zabiju tak si to vychutnám. “
„................“
„ Snad se ti nechce brečet? Chudinko maličká, je mi tě skoro líto. “
Z očí mi teď tekly slzy proudem. Ne, to není Naruto.
„ Konečně se můžu pomstít. Všechno se začalo točit kolem tebe. Teď jsi ty nejlepší ninja a tím jsem měl být já! “
„ Já 'vzlyk' nejsem nejlepší. “
„ Jistěže ne. To by jsi mě porazila! “
Začal mě štvát. Vytvořila jsem Lunu a hodila ji po něm.
Zásah! Odletěl o kus dál a nehýbal se. Snad jsem ho tak primitivním jutsu nezabila. Primitivním? Je dost silné.
Šla jsem k němu pomalu a nejistým krokem.
Na první pohled neměl žádné viditelné zranění, ale přesto jsem ho začala léčit.
„ Sakra, zasáhla jsem plíce. “ sykla jsem. A opravdu, Naruto začal kašlat krev.
„ Vydrž, prosím. Vydrž! “ brečela jsem. Krev nepřestával kašlat a začal modrat.
Nedostatek kyslíku, začíná se dusit. Přez slzy jsem neviděla. Znavena bojem jsem léčila smrtelné zranění mé lásky. Zranění, keré jsem způsobila já.
„ Naruto, neumírej! Teď ne, máš být hokage. Vezmeme se a budeme mít dvě děti..Jenom teďka neumři! Miluju tě! “
„ Já..te..be..miluju..“ vydechl.