Liam a prokletí Sharinganu 002: Ztráta paměti? To snad ne!

V noci se u ní střídali. Měli strach, že by se jí mohlo něco stát. Liam sebou škubala a třásla se. K ránu to ustalo, jakoby se snad bála té tmy, která byla kolem ní. Když u ní seděl Kisame. Liam se probrala, pohled jí padl na žraločáka. Vyděšeně se na něj dívala. Kisame se na ni usmíval, ale když si všiml jejího vystrašeného pohledu, ustoupil stranou.
„Liam?“ pokusil se promluvit.
„Kdo-kdo jste?“ zakoktala vyděšeně.
„To jsem já! Kisame.“ Usmíval se. V mysli jí vytanula jedna věta. Hoshigaki Kisame, vrah. Čím víc se k ní chtěl přiblížit, tím víc se třásla. Ve dveřích se objevil Hidan, když uviděl, že je černovláska vzhůru vešel.
„Ahojky.“ Zašklebil se. Dívka se ho lekla a spadla z postele.
„Nech toho Hidane, vypadá to, že si nic nepamatuje.“ Zavrčel na něj Kisame.
„Co chceš říct tím: Nepamatuje?“ podíval se na něj Hidan.
„Prostě neví, kdo jsme…nepamatuje si na nás.“ Zakroutil bezradně hlavou.
„Tohle musí vědět šéf.“ Okomentoval to Hidan a nechal Kisameho s Liam samotného. Dívka si ho zkoumavě prohlížela.
„Liam? Opravdu si nic nepamatuješ?“ zkusil se zeptat Kisame.
„No dovolte pane, myslíte, že bych lhala?“ podívala se na něj dotčeně. Kisame se jí zahleděl do očí, ve kterých se náhle objevil Sharingan, Kisame rychle oči odtrhl a přesměroval svůj pohled do země.
„Nechápu, jak mohl Deidara ten tvůj pohled snést.“ Zakroutil hlavou Kisame.
„Deidara? To má být kdo?“ zeptala se ho.
„Deidara byl..ehm, tedy je tvůj kamarád. Je s Itachim na misi, Itachi je..“ představoval jí ostatní, ale byl přerušen.
„Já vím kdo je Itachi, je to vrah, vyvraždil svůj klan někde v Listové….“ Odfrkla si pohrdlivě.
„Chtěl jsem říct, že Itachi je tvůj starší bratr.“ Pokrčil rameny. Liam se na něj vykuleně dívala.
„Bra-bratr?“ vykoktala ze sebe Liam, Kisame přikývl.
„On? Takže, já jsem z Uchiha klanu?“ podivila se Liam.
„To bys snad měla vědět, když vlastníš Sharingan.“ Podíval se na ní Kisame.
„Sha-co?“ podivila se. Takže tohle je ještě horší, než jsem si myslel. Pomyslel si unaveně Kisame a protřel si spánky. Otevřeli se dveře a do nich nakoukl Pein.
„Jdu tě vystřídat Kisame. Běž se vyspat.“ Kisame se usmál na Liam a vyšel ze dveří. Pein podal Liam tác s jídlem. Liam se na to se strachem dívala.
„Nechceme tě otrávit.“ Odvětil Pein, když si všimnul jejího pohledu. „Jsi přece jednou z nás.“
„Promiňte.“ Špitla Liam, vzala si tác s jídlem a začala pomalu jíst.
„Tykáme si. Teď se tě budu ptát na otázky, ano, Liam?“ Liam kývla hlavou.
„Ano..Ráda vám..teda..ti odpovím.“ Usmála se. Pein si oddechl, aspoň jemu věří. Vždycky tomu bylo právě naopak.
„Na co si pamatuješ?“ přišel s první otázkou.
„Skoro na nic..Jen své jméno..a na muže..“začala vzpomínat Liam.
„Muže? Jakého muže?“ zajímal se Pein.
„Měl černé vlasy. Hadí oči a bílou pleť.“ Tento popis padl přesně na bývalého člena. Orochimaru ty zmetku. Zaklel Pein v duchu.
„Vím o kom mluvíš. A něco víc?“ ptal se dál. Liam se náhle chytila za hlavu a pevně semknula víčka.
Západ slunce..ona..a nějaký blonďák..loučila se…On nechtěl, aby odešla…prosil ji…brečela..poprvé za svůj krátký život..V duchu si slíbila, že ho ještě uvidí…až nadejde čas…

Liam se podívala na noční stolek vedle sebe. Byla na ní ona, nějaký blonďák a něčemu se smáli. Byl to on..ten blonďák ze vzpomínky.
„Kdo to je?“ ukázala na blonďáka prstem.
„To je Deidara… náš nejmladší člen, tedy kromě tebe.“ Odpověděl jí Pein.
„Já si ho matně pamatuju..“ zašeptala. „Ale jen matně..“
„To je výborné, už sis trochu vzpomněla!“ usmál se Pein.
„Trochu, ale stejně to není dost.“ Zamumlala.
„Dneska zůstaneš ještě v pokoji, ale zítra už můžeš být s námi.“ Zvedl se Pein. „Dneska se vrací tvůj bratr a Deidara.“ Otočil se ode dveří. Usmál se a zmizel v chodbách.
„Bratr? Deidara?“ zašeptala a podívala se znovu na obrázek. Vytáhla ho z rámu a otočila ho rubem navrch. Jako by čekala, že tam něco bylo a měla pravdu. Vzadu bylo srdce a složený papírek. Zvědavě papírek otevřela. Přečetla začátek a papírek jí vypadl z ruku, ani se nenamáhala ho zvednou. Očima vytřeštěnýma hleděla před sebe. To byl jeho rukopis. Tohle si pamatovala. Pamatovala si to, jak si psali, jak ho měla ráda. Jenže, jak moc ho měla ráda? Jen jako kamaráda, a nebo něco víc? Musí začít od začátku…

Pein vešel do kuchyně zrovna, když se tam objevili Itachi s Deidarou.
„Ahoj vespolek.“ Zahlaholil Deidara a chtěl jít do pokoje, kde teď spal a kde žila dříve Liam.
„Stůj!“ zarazil ho Pein, Deidara se na něj zmateně podíval.
„Co je?“ zeptal se dotčeně.
„Máme návštěvu.“ Zakřenil se Kisame. Itachi na sobě nedal nic znát.
„Koho?“ zeptal se chladně.
„Znáte ji oba..“ napověděla jim Konan. „Je ve svém pokoji..“ dokončila Konan. Itachi a Deidara se na sebe podívali a hned běželi do pokoje k Liam. Otevřeli se dveře a oba padli do pokoje. Liam se jich lekla, až jí vypadl talíř z rukou.
„LIAM!“ objal ji Itachi, Liam mu objetí oplatila. Deidara stál v zadu a jen se na ní díval.
„Deidaro?“ zašeptala nejistě. Deidara jí kývl na pozdrav a opustil pokoj.
„Deidaro!“ rozkřikla se a utíkala za ním. Ani nevěděla proč, ale něco uvnitř jí napovídalo, že to má udělat. Itachi se za ní zmateně díval, ale mávl nad tím rukou a vydal se do svého pokoje.
„Deidaro!“ zvolala udýchaně Liam, když ho dostihla.
„Nech mě být. Nevzpomněla jsi si na mě dřív, tak mě už nech.“ Choval se k ní chladně a odtažitě. Liam se na něj smutně usmála a zašeptala.
„Právě, že na tebe jsem si vzpomněla jako na prvního.“ Deidara se k ní otočil zády.
„Jdi pryč, chci být sám.“ Zamumlal. Liam se sebrala a odešla zpátky do svého pokoje. Po cestě vytrousila ten dopis, který našel potom Sasori.
„Ale to je písmo Deidary…“ mumlal si. „A je to určené Liam..“ otevřel dopis a začal číst.. Čím dál četl, tím víc udivený si přišel, a když potom viděl, jak Liam pláče v pokoji, pomyslel si. Ty jsi ale hlupák Deidaro.