Záhada tváře - 8.kapitola - Vodopád

Tenshi vrtalo hlavou to jméno, které říkala Karin. Pořád jí to běželo v hlavě…
‚Sasuke nás pomstí… Sasuke nás pomstí… Sasuke pomstí… Sasuke…‘ honily se Tenshi myšlenky hlavou neuvěřitelně zmateným stylem. Nevěděla, co si má myslet.
Pak se zahleděla na oblohu, ale maska jí bránila v dobrém výhledu. Tak si ji sundala. Najednou na ni padl stín a ona vyděšeně zvedla hlavu. Nikoho si doposud nevšimla. Ale byl to jen Naruto…
„Ahoj, Tenshi-san,“ usmál se na ni Naruto a posadil se vedle ní. Ale pozoroval vodu místo nebe.
„Jiraya ti neřekl, abys za mnou nechodil?“ nechápala Tenshi. Jiraya znal její nálady po boji. Nikdy totiž nevěděla, co si má myslet a šla někam do soukromí.
„Řekl, ale já jsem přemýšlel… a došel jsem k závěru, že jsme k tobě nespravedliví,“ odvětil Naruto.
„Cože?!“ podivila se Tenshi.
„Nevíš o nás mnoho věcí a právě tihle lidé s tím souvisí,“ prozradil Naruto.
„Povídej,“ vyzvala ho Tenshi.
„Víš, bylo to už před sedmi lety… tehdy jsme se stali genniny a dali nás do jednoho týmu. Byli jsme tým číslo sedm. Já, Sakura a… Sasuke. A samozřejmě Kakashi, náš sensei,“ začal Naruto, ale Tenshiin výraz ho zarazil.
„Na co se chceš zeptat?“ zajímalo Naruta.
„Ten Sasuke… to byl ten, o kterém se zmiňovala Karin?!“
„Ano.“
„Ale jak…?!“
„K tomu se postupně dostanu,“ odsekl Naruto.
„Jasně, promiň,“ kývla Tenshi a zaposlouchala se do jeho příběhu.
„A tak se z nás stal tým… asi víš, jací jsme my. Já a Sakura. Já byl v té době děsně hyperaktivní a Sakura uměla jen teorii. Aby se to vyrovnalo, dali k nám nejlepšího studenta… Sasukeho. Ten už od začátku všude rozhlašoval, že má jen jediný cíl. A to zabít svého staršího bratra, který vyvraždil celý jejich klan, když bylo Sasukemu sedm let. Přežil to jen Sasuke a přísahal, že se pomstí. A pořád šel za pomstou,“ povzdechl si Naruto.
„Vycházeli jste spolu?“ optala se ho Tenshi.
„Někdy… většinou jsme se handrkovali. Ale byli jsme přátelé a vlastně jsme spolu dobře vycházeli. Nikdy jsme si neuvědomili tu skutečnou cenu přátelství.“
„Byli jste mladí.“
„O hodně jsme přišli… kdybychom předpokládali alespoň z části to, co se stane, tak je dnes všechno jinak.“
„Už je pozdě litovat a pokoušet se to napravit, Naruto… já o tom vím své.“
„Třeba?“
„Víš, někdy se snažíš udělat něco, co je dobré pro druhé. Sice tím riskuješ úplně všechno, ale stejně to uděláš a dáš do toho všechno, a pak… obrátí se to celé proti tobě… určitě vás před ním chtěl jen chránit, aby se vám nestalo to, co zbytku jeho rodiny.“
„V té době možná ještě jo, ale pak… stalo se to v Chuuninské zkoušce. Náhodou se do ní připletl Orochimaru a… dal Sasukemu prokletou pečeť.“
„Tu samou, co mají i Karin a Suigetsu?! Ještě, že už je Orochimaru mrtvý,“ oddechla si Tenshi.
„Ty ses s ním někdy setkala?“ optal se jí Naruto.
„Ano… jednou, se strýčkem. Omráčil ho a vrhl se na mě, ale moc nepochodil… vlastně se nedivím, že zemřel. Proč chtěl Sasukeho?! Na pokusy nebo jako schránku?“
„Jako schránku.“
„Stal se jí?“
„Ne.“
„Měl štěstí.“
„To ano… tehdy jsme to způsobili my… já, Neji, Chouji, Shikamaru a Kiba a taky nám pomohli Gaara, Temari a Kankurou. Nedostal se včas k Orochimarovi a ten pak musel čekat tři roky na to, až se bude moci znovu převtělit. Ale do té doby ho Sasuke zabil.“
„To mi došlo. Pak se vydal za svým bratrem?“
„To nevím. Vím jen to, že založil tým Hebi, který zlikvidoval Orochimara a teď se snaží zlikvidovat i nás. Ale netuším, jestli o tom on něco ví.“
„O tom, že se vás jeho týmoví kolegové snaží zabít by měl vědět, ne?“
„Nejsem si jistý, do jaké míry je s nimi v kontaktu. Už jsem ho pár let neviděl,“ pokrčil Naruto rameny. Tenshi se zamyslela… určitě pro něj nebylo snadné o tom takhle mluvit.
„Co bys udělal, kdybys ho potkal?“ optala se Naruta Tenshi. A pozorně si ho prohlédla. Zvedl pohled k obloze a dívaje se na ni, promluvil.
„Já… prvně bych se ho zeptal, jestli s námi půjde zpátky do vesnice. A kdyby… kdyby řekl ano, tak bych ho zase přijal jako přítele, ale pokud by řekl… ne… klidně ho zabiju, jestli se pokusí ublížit někomu z mých přátel,“ stiskl ruku v pěst Naruto.
„Rozumím ti, Naruto… a ještě… chtěla bych se tě na něco zeptat,“ odvětila Tenshi, ale nedívala se mu do očí.
„Ano?“ kývl na ni Naruto a ona se na něj podívala.
„Pozvedl někdy proti někomu z Konohy zbraň od té doby, co je pryč?“ zajímalo Tenshi.
Naruto se zarazil. Tenshi si toho ihned všimla. Stejně jako jeho bolesti v očích.
Blonďák jen přikývl… pak se zvedl a odešel. Tenshi to chápala. Věděla, co se stalo. Muselo to být strašné. Nikdy by nechtěla bojovat se svým nejlepším přítelem na život a na smrt.
Jen se zadívala na hvězdy a kochala se jejich krásou. Pak si ale uvědomila to, že zapáchá krví, a tak se vysvlékla a vlezla si do vody.
Voda byla příjemně studená a Tenshi s radostí dělala plynulá tempa. Zkontrolovala si své rameno, ale zjistila, že je to jen škrábnutí, a tak si ho pomazala svou oblíbenou hojivou mastí. Pak si pročísla vlasy, protože si je chtěla rozpustit, ale měla v nich slepenou krev. Nechápala jak, ale byla tam. A tak se vydala pod vodopád si krev z vlasů vymýt. Ale předtím si vzala z taštičky, kterou sebou všude nosila, šampon, aby si jím mohla pořádně umýt vlasy.
Stoupla si pod proud vody a nechala ji, aby jí smáčela vlasy. Pod vodopádem bylo celkem nestabilní dno, ale Tenshi si našla jeden kámen, na který si stoupla a udržovala rovnováhu i bez pomoci chakry a klidně si vlasy rozpustila, takže jí splynuly na záda a ona strčila hlavu pod vodopád.
Když měla vlasy mokré, tak odstoupila od vodopádu a vmasírovala si do nich šampon.
Právě pečovala o konečky svých po pás dlouhých vlasů, když tu najednou ucítila, jak jí někdo masíruje hlavu. Vyděšeně se otočila a cudně si zakryla svá prsa. Když se vzpamatovala, tak zjistila, že hledí do černých očí Sasukeho. Ten jí přestal masírovat vlasy a své ruce nechal po ramenech sklouznout až k Tenshiiným bokům.
A tak stáli kousek od vodopádu, jehož hukot jim nedával šanci slyšet cokoli jiného a jen se dívali vzájemně do očí, zatímco Sasuke držel Tenshi za boky a ona si rukama zakrývala poprsí, i když je měla pod úrovní hladiny a v té tmě je nemohl vidět. Ale cítila se tak líp.
„Takže si ty vlasy negeluješ,“ konstatovala Tenshi, když viděla jeho vodou zplihlé mokré vlasy, které byly celkem dlouhé a krásně mu rámovaly usmívající se tvář.
„Cože?!“ nechápavě se na ni díval Sasuke.
„Máš je rovný, protože jsou mokrý. Kdyby byly nagelovaný, tak ti pořád stojí (vím, tohle je blbost, ale mě nenapadlo, jk jinak to formulovat, tak to prosím berte s nadhledem),“ odvětila Tenshi, zvedla jednu ruku a vlasy mu počechrala. Pak tu ruku chtěla dát dolů, ale on se k ní přitiskl blíž, a tak ji musela zanechat na jeho ramenu.
„Tobě vlasy nějak povyrostly,“ pousmál se Sasuke a jednou rukou jí je prohrábl od kořínků po konečky, zatímco jeho druhá ruka stále spočívala na jejím boku.
„To bude tím, že jsou mokré,“ namítla s úsměvem Tenshi.
„Už vím, po čem tak krásně voníš,“ zavrněl jí do ucha Sasuke a jí celým tělem proběhlo příjemné mrazení.
„To mi připomíná, že už bych si je měla opláchnout,“ opáčila Tenshi, odtrhla se od něj a stoupla si pod vodopád.
Když vystoupala na ten kámen, na němž udržovala rovnováhu, tak jí voda byla pod prsa. A ona si je nemohla nijak zakrývat, pokud si chtěla pořádně umýt vlasy. Proto odhodila stud stranou a klidně si umyla vlasy.
Její krásné modré vlasy splývaly s vodou a Sasuke jí byl naprosto okouzlen. Imponovalo mu, že takhle krásnou ji vidí jen on sám. A líbilo se mu to.
Neudržel se a šel k ní. Vyšplhal se na kámen a stanul vedle ní. Nechal na sebe spadat kapky vody a pozoroval, jak se lesknou na Tenshiině bledé kůži. Vypadaly jako perly.
Najednou Tenshi otevřela oči a podívala se na Sasukeho. Vzápětí jí očima blýskly veselé jiskřičky a už plaval pod vodou na druhé straně vodopádu. Rychle vyplaval na hladinu a rozhlédl se kolem sebe, aby ji našel. Byla stále u vodopádu a ještě ke všemu na něj potměšile mrkala.
Skočil do vody a plaval k ní. Snažila se mu uplavat, ale on se potopil.
Tenshi se zarazila a rozhlédla se kolem sebe. Nikde Sasukeho neviděla. Najednou ji přepadl smutek, když si vzpomněla na to, co jí říkal Naruto. Ale v tu chvíli ji něco stáhlo dolů pod vodu. Vyděšeně kolem sebe plácala rukama, jak se snažila vyplavat, ale měla příliš málo kyslíku…
Začala klesat ke dnu a vlasy jí plynuly kolem hlavy… jen je apaticky pozorovala… vztahovala ruce k mizícímu kruhu měsíce, ale ten jen bledl… a bledl… a zmizel… dole byla tma… a i její duše se postupně utápěla do temnoty…

Temnota… otupělost… zima… podivné teplo na rtech… Tenshi se probouzela. Všechno jí připadalo normální až na… okamžitě otevřela oči a uvědomila si, že je jí Sasuke neuvěřitelně blízko. Podívali si navzájem do očí z centimetrové vzdálenosti a najednou se k ní Sasuke přiblížil a vtiskl jí své rty na své.
Byl to krásný pocit… po chvilce ji začal na rtech šimrat svým jazykem a ona je lehce pootevřela. Ihned se jich zmocnil a zapojil do hry jazyk. Přidala se k němu a její ruce nevědomky objaly jeho šíji.
On jí dal jednu ruku pod hlavu a tou druhou ji začal hladit po krku a postupně přecházel až na bříško. Ona nezůstávala pozadu a rukama mu mapovala svaly na zádech. Pomalu se přesunul mezi její nohy, ale po chvilce se od ní odtáhl. Stále měla zavřené oči a byla z toho vyvedená z míry.
„Mi… miluju tě…“ šeptla. Pak šokovaně otevřela oči. Neuvědomila si, že to řekla nahlas. Podivně se na ni díval.
Zprvu si myslela, že ji odsoudí a připravovala se na to, ale udělal něco nečekaného… sklonil se k ní a dal jí pusu na čelo, pak na tvář a nakonec na ucho, u něhož pak zůstal.
„Já tebe…“ začal šeptat, ale najednou se odněkud ozvaly výkřiky.
„Sasuke-kun! Kde jsi, miláčku? Musíme už jít!“ křičela nějaká žena, podle hlasu nejspíš jeho týmová kolegyně Karin. Sasuke se překvapeně zvedl na nohy a otočil se, aby na ni viděl. Pak se obrátil zpátky k Tenshi, aby jí to vysvětlil, ale už tam nebyla. A její oblečení bylo taky pryč…
Tehdy se v něm něco zlomilo… už věděl, co má udělat. Musí ji najít. A všechno jí vysvětlit… za každou cenu!
Po tom, co si Sasuke Uchiha vytyčil nový cíl, na jehož konci ho čekala jeho láska, tak pořádně zmlátil Karin a odešel od ní i od Suigetsua. Pak se vydal hledat dívku, která ho omámila…